Britsko-argentinská válka o Falklandy [1982]

Letecké souboje vždy přitahovaly pozornost. Od dob první světové války byly jejich účastníci považováni za hrdiny, psali se o nic příběhy a stávali se idoly celých generací. Realita leteckých bojů je však mnohem prozaičtější. Ať byla motivace pilotů k boji jakákoli na jedné straně stál vždy vítěz a na druhé poražený ve zmrzačeném nebo hořícím letounu padajícím k zemi. Tento seriál se zabývá souboji od jejich začátku po moderní dobu, kdy obloze neochvějně vládnou proudové motory.

Britsko-argentinská válka o Falklandy - 1982

Tento článek popisuje první bojové použití atomové ponorky, které vyústilo v potopení argentinského křižníku General Belgrano.

V minulém díle jsme popsali vývoj a základní varianty britského systému Rapier. Britové však průběžně dbali na zdokonalování jeho možností a snažili se systém prodat i zahraničním zákazníkům. V obou těchto aktivitách byli úspěšní.

V době studené války potřebovala britská armáda zajistit obranu před letouny Varšavské smlouvy. V 60. letech byl zahájen vývoj úspěšného systému krátkého dosahu, pro obranu základen a prostorů soustředění vojsk. Celý svět zná tento systém pod označením Rapier.

V tomto souboji se utkal dvoumachový stíhací letoun s podzvukovým protivníkem, jehož konstrukce vycházela z letounu určeného pro přímou vzdušnou podporu pozemních vojsk. Výsledek měl být zdánlivě jednoznačný. To byl, ale úplně jinak, než by kdokoli odhadoval na základě porovnání tabulek jejich technických údajů.

Celá válka o do té doby prakticky neznámé Falklandské ostrovy, patřící pod britskou korunu, začala jejich obsazením vojsky argentinské armády 2. dubna 1982. Argentinci, a tím méně kdokoli jiný, by jen stěží předpokládal, že by těch pár prakticky neobydlených ostrůvků stálo Britům za válečnou výpravu na druhý konec světa.

Byl pozdní večer, první máj, ale večerní máj 1982 v jižním Atlantiku byl všechno možné jen ne lásky čas, jak se svým čtenářům onehdá snažil namluvit klasik. Na nebi se od rána míhala letadla dvou znepřátelených států a zubatá si pomalu brousila nástroj. Dnes přijde ke slovu… ale to předbíháme.

Argentinské jednotky napadly Falklandy 2. dubna 1982 a rychle překonaly malé opevnění britské námořní pěchoty v hlavním městě Port Stanley...

Válka o Falklandy by se dala nazvat válkou mezi naivní a příliš nacionalistickou vládou vojenské junty na straně jedné a zemí, která bránila své koloniální území v době, kdy už vlastnictví kolonie nebylo životně důležitým zájmem. Je celkem podivné, že vláda Velké Británie byla ochotna vstoupit do války kvůli ostrovům, které se nacházejí tisíce kilometrů od britských ostrovů, zvlášť když se na těchto ostrovech nenachází kromě ovcí nic, co by mělo nějaký zvlášť strategický význam. Tak proč vláda riskovala toto tažení, které mohlo přinést více škody než užitku? Je to vlastně jeden z mála konfliktů druhé poloviny 20. století, který byl veden dvěma zeměmi ze západního tábora a nebyl veden mezi Východem a Západem, jak bylo v období studené války běžným jevem.

Jednotky argentinské armády 2. dubna 1982 obsadily do té doby prakticky neznámé Falklandské ostrovy, patřící Velké Británii. Argentince zřejmě ani nenapadlo, že by těch pár téměř neobydlených ostrůvků stálo Britům za válečnou výpravu na druhý konec světa. Jenže, to by na Falklandách nesměla být naleziště ropy s vydatností dvou milionů barelů denně a u moci by nesměla být „železná lady“ Margaret Thatcherová.