Články

História 52 statočných obráncov z Filipín alebo tiež známy ako posledný z Filipín je históriou o hrdinských obráncoch posledného zvyšku Španielska na Filipínach. Vojaci z detašmánu 2. expedičného mysliveckého praporu 337 dní bránili posledný kúsok zámorského Španielska netušiac, že už dávno prešla správa krajiny na niekoho iného. 
Plnili si svoju prísahu a boli poslednou jednotkou pôsobiacou v zámorí kedysi slávneho impéria nad ktorým nikdy nezapadalo slnko. Skoro rok obetí a strádania ktoré v konečnom dôsledku nezmenili už nič na skutočnosti, že zámorské kolónie sú stratené a prevzal správu nad nimi nový rodiaci sa svetový hráč.

Pacifická válka, známá také jako Válka o ledek a pod několika dalšími názvy, byla válka mezi Chile a bolivijsko-peruánskou aliancí v letech 1879-1884. Válka, která se vedla kvůli chilským nárokům na pobřežní bolivijské území v poušti Atacama, skončila chilským vítězstvím, díky němuž země získala značné množství území bohatých na suroviny z Peru a Bolívie. Chilská armáda obsadila bolivijskou pobřežní oblast bohatou na dusičnany a Peru bylo poraženo chilským námořnictvem.

Poslední americký voják zabitý v akci za druhé světové války na evropském bojišti.
Charley Havlat byl synem českých emigrantů Antonína Havláta (narozen v Ronově) a Antonie Havlátové rozené Němcové. Osud si pro něj připravil konec plný ironie.

Co vlastně je a co není zastavující účinek střel?

Jak se střely v tkáních pohybují a jaké jsou vlastně mechanismy jejich ranivého účinku? 

Jak známo, Jára Cimrman vytvořil historický triptych o slavných prohraných českých bitvách. Zlomových událostí přitom bylo v naší historii více a jsou opředeny spoustou legend a nejasností. U některých se dodnes bijeme v prsa, jak byla tato tragédie zlomová, přičemž pokud vše zasadíme do historického kontextu, není to u “zlomovosti” mnohých těch slavných dat tak docela jisté. Respektive, u některých není jisté, zda by opačný výsledek nebyl ve svém důsledku vlastně horší, neboť událost bohužel měla jen špatná řešení.

Díky kvalitativním změnám ve výzbroji a taktice vzrostly postupně materiální i časové nároky na výcvik vojáků natolik, že již na sklonku šestnáctého století neměli nevycvičení „amatéři“ ze zemských vojenských hotovostí proti vojenským profesionálům šanci. Válka se tedy znovu, podobně jako za pozdního římského období, stala pro vojáky celoživotním povoláním. Na rozdíl od antiky však nebývali středověcí žoldnéři najímáni státem, ale – řečeno dnešní terminologií – vojenskými podnikateli , kteří od státu (panovníka) obdrželi takzvaný „patent“, opravňující je k naverbování určitého počtu vojáků.

Vzápětí po pražské defenestraci napsali umírněnější stavové císaři Matyášovi omluvný dopis, v němž složitě vysvětlovali, že to všechno mysleli jinak než to vypadá – že se pokusili vysoké císařovy úředníky zamordovat vlastně v jeho zájmu a pro jeho dobro – nicméně tímto činem rozpoutali válku, která v následujících třiceti letech zpustošila podstatnou část Evropy.

Na rozdíl od vesničanů si obyvatelé hrazených měst mohli být jisti, že pokud zůstanou za hradbami, nic zlého je nepotká. Samozřejmě do chvíle, dokud nejsou tyto hradby ztečeny regulérní armádou. To se týkalo zvláště obyvatel sídelního města českých králů – Prahy, jejíž opevnění, vybudované v polovině čtrnáctého století, bylo v posledních letech alespoň zčásti přizpůsobeno poslednímu vývoji vojenství a mělo tedy jisté předpoklady odolat nejen nájezdům loupeživých tlup dezertérů a marodérů, ale i lupičům organizovaným a naprosto legálním.

Z čistě vojenského hlediska skončila poslední bitva třicetileté války stejně, jako skončila celá tato válka – nerozhodně. V takovém případě mívají oba protivníci ve zvyku tvrdit, že zvítězili právě oni. Nic proti tomu. Švédové dobyli a udrželi Hradčany a Malou Stranu (a většinu území Čech a Moravy), císařští sice nedobyli nic, ale udrželi alespoň zbytek města. Pro historiky obou stran ideální situace.

Orientační tabulka vojenských hodností používaných v období třicetileté války, seznam pražských městských úředníků za obležení, seznam důstojníků... Seznam literatury.

Suchoj Su-15 (v kódu NATO „Flagon“) byl sovětský dvoumotorový stíhací letoun z poloviny 60. let 20. století, jehož první prototyp vzlétl 30. května 1962. Do výzbroje byl zařazen roku 1967, kde nahrazoval typy Su-9 a Su-11. V průběhu doby byl letoun postupně modernizován a byly vyráběny různé verze. Ve službě zůstal do 90. let.

Jeden z prvních rakousko-uherských letců pocházející z našeho území.