Válka v Perském zálivu [1991]

Jestliže klíčem k přežití letounu U-2 byl dostup, který byl mimo možnosti stíhacích letadel jeho generace, další letoun ze „Skunk Works“ měl mít kromě fantastického dostupu i rychlost, o které se do té doby konstruktérům ani nesnilo. Kromě zvyšování rychlosti se návrháři při stavbě nového letounu vůbec poprvé cíleně zabývali snížením efektivní RCS.Tento Zázrak techniky se jmenoval A-12 Blackbird.

AH-64A byl ztělesněním poznatků vykoupených v Korejské a Vietnamské válce krví pilotů prvních vyzbrojených a bitevních vrtulníků. Na dlouhou dobu se stal etalonem bitevního vrtulníku, který dokázal decimovat tankové kolony protivníka. Ale technologie z počátku 70 let má některá omezení. Proto bylo nutné vyvinout AH-64D Longbow Apache, který výrazně rozšířil možnosti původního vrtulníku.

Závěr pětidílné série článků o bojovém nasazení protiletadlového raketového systému S-75. Tentokrát se budeme věnovat konfliktům z konce 20. století. Ačkoliv tento systém byl již  té době zastaralý, v řadě zemí stále musel stát v první linii...

Mohlo by se zdát, že bomby s koncovým navedením a hmotností přes 1000 kg jsou dostatečně účinným prostředkem na všechny cíle. Proto ani vojenští plánovači netlačili výrobce do vývoje leteckých bomb větší ráže. Když se ukázalo, že to není úplně pravda zůstávalo na vývoj velmi málo času. Nakonec byla přes dvě tuny vážící GBU-28 zhotovena v neuvěřitelně krátkém termínu.

Letoun U-2 létá od poloviny padesátých let. Přestože příští rok oslaví půl století od svého prvního vzletu, zatím se do „důchodu“ nechystá. Důvod je prostý. Jakkoli by se, v době satelitů, mohla konstrukce pocházející z minulého století zdát zastaralá, pravdou zůstává, že letoun je spolehlivou platformou pro řadu průzkumných systémů. Proti satelitům je mnohem operativnější a levnější.

Abrams jméno skloňované ve všech pádech. Tank, který se proslavil během první i druhé války v Perském zálivu. Ale jeho zrod nebyl vůbec jednoduchý a než se obrněné jednotky dočkaly nové výzbroje, uběhla dlouhá doba.

Zavedení nového tanku neznamenalo jen nové vozidlo. Zkušenosti z provozu způsobily, že došlo prakticky ke kompletní přestavbě obrněných divizí, protože stará organizační struktura byla nevyhovující. Teprve potom byl potenciál nových tanků jaksepatří využit.

Lehké tanky jsou léta vyvíjené po boku svých těžších kolegů a jejich cesta historií je pestrá a pěkně klikatá. Posledním americkým lehkým tankem zařazeným do výzbroje byl M551 Sheridan. Bylo to dost rozporuplné vozidlo s exotickou výzbrojí.

M551 si v počátcích svého nasazení nezískal příliš dobrou pověst, především kvůli poměrně komplikované konstrukci a ukvapenému nasazení do bojů. Navíc se octl na bojišti, pro které nebyl konstruován a plnil úlohy, které patřily MBT. Při pozdějším nasazení si svoji špatnou reputaci vylepšil a nakonec vydržel v provozu déle, než by čekali největší optimisté.

Počas 60. rokov sa západ stále viac sústreďoval na taktiku hĺbkových útokov, čo znamenalo veľkú hrozbu pre Sovietsky zväz. Bol to hlavný dôvod pre vývoj nového lietadla. V roku 1968 sa Sovietsky zväz rozhodol pokračovať vo vývoji MiGu-25. Nové lietadlo malo byť oveľa efektívnejšie ako Foxbat. Mikojanova konštrukčná kancelária chcela najskôr postaviť úplne nové lietadlo s delta krídlom alebo krídlom s meniteľnou geometriou...

Říká-li někdo, že nemá v boji pod palbou strach, nevěřím mu. Vždycky jsem při tom měl strach - jako kdokoli jiný. Pravda, SAS mají vynikající pověst, ale nedisponují nadlidmi; jejich příslušníci se možná vyznačují mimořádnou odvahou, jako všichni ostatní však nejsou imunní vůči strachu. Síla našeho pluku je v tom, že má lidi s vypěstovanou schopností strach ovládnout a aktivně reagovat na každé nebezpečí, před kterým se octnou.
Desátník Chris Ryan, MM*, příslušník hlídky Bravo Two Zero 22. pluku SAS v Iráku, leden 1991.

Nový příslušník SAS je přidělen k jedné „Sabre Squadron“, součásti pluku srovnatelné s rotou. Každá z nich má vedle štábní složky čtyři operační jednotky „Troops“ tvořené 15 muži a velícím důstojníkem. Taktickou podjednotkou každé „Troop“ je čtyřčlenná „Patrol“, základní kámen s nímž SAS plní všechny své úkoly.

Činnost SAS v Severním Irsku představuje smrtelnou hru na kočku a na myš s dokonale vycvičenými, dobře vybavenými a všeho schopnými teroristy. Tato práce je bez půvabu a nebezpečná, ale nesmírně důležitá, a provádí se na nejvyšším stupni profesionality.

Vojáci SAS ovládají značné množství zbraní. Polní děla, minomety, kulomety, řízené střely, miny a další nástrahy apod. Nás samozřejmě budou zajímat jen ruční zbraně, protože z těch bychom si teoreticky mohli vystřelit i my. Následující popis není běžnou charakteristikou zbraní s takticko-technickými daty, nýbrž subjektivním pohledem příslušníků SAS na jejich bojové vlastnosti.

Přírodní uran (₉₂U) má tři izotopy, přičemž převažující podíl má uran 238:
²³⁴U — cca 0,006%;
²³⁵U — >0,7% (udává se 0,71 nebo 0,72%);
²³⁸U — cca 99,28%.

V jednom svém starším článku o Saddámu Husajnovi jsem se dotkl otázky iráckých raketových útoků. Tehdy jsem slíbil, že se k tématu vrátím alespoň krátkým článkem a dnes tedy slovo plním.

Famózní výkony letounů A-12 přiměly představitele USAF k objednání nejznámější varianty z rodiny Blackbirdů, strategického průzkumného letounu SR-71. Tyto letouny potom tři desítky let poskytovaly dobré služby USAF a přinesly řadu cenných zpravodajských informací velitelům leteckých i pozemních jednotek.

Letouny SR-71 byly vrcholem technologických možností své doby. Tomu odpovídaly nároky na létající i pozemní personál a celkové zabezpečení letového provozu. Nebylo tu nic co by se dalo porovnat s letouny předcházejících generací.

Bojové operace britských letounů Panavia Tornado během Války v Perském zálivu (1991).