Války v Jugoslávii [1991-1999]

Charakteristika a klasifikace režimu Slobodana Miloševiće v Srbsku a nástin srovnání s režimem Franja Tudjmana v Chorvatsku

Zde se nejedná jen o souhlas první slabiky. Zde je vysvětlení dění na Balkáně z nevšedního úhlu, kterému se různí evropští politikové vyhýbají. Buďto jsou špatně informováni, t.j. jim se nedalo nahlédnout do určitých informací, anebo si nejsou jisti, jak se mají chovat. A nejpohodlnější způsob je, nevidět chybící stránky, či nelogiky v archivech.

Jedno prastaré vyprávění, slyšené z úst v padesátých letech 20. století jedné babičky z vesnice Uljanik, česky Leňák, 30 km západně od Daruvaru, znělo takto: Jeden bezzemník, jménem Kudrna, se vydal v roce 1828 na cestu z Čech, z blízkosti Pardubic, s vozíkem tahaným psy do Slavonie. Po třech měsících přišel na místo. Půda se mu líbila. Ale za nedlouho zjistil, že zde sedláci půdu ještě hákují, na místo orají. Kováři tam byli, ale nikdo z těchto ještě pluh neviděli. A tak ten Kudrna znovu zapřáhl psy do vozíku a znajíc už cestu dorazil za měsíc do rodné vesnice. Zde chválil svou novou vlast a hned se vydaly 4 rodiny s ním. Samozřejmně s pluhem. Agrární reformy v Chorvatsku v letech 1813 a 1850 umožnily vlastnit půdu každému. Domácí obyvatelé s pěnězmi zacházet neuměli. A tak se stávalo, že některý dostěhovalec koupil půl jitra země za lahev kořalky, zrovna jako v Americe.

Benešova výzva, „přijďte do staré vlasti, místa je dost“, šla slavonskými vesnicemi od úst k ústům a v létě 1947 podal Beneš v Bělehradě oficiální návrh na přestěhování všech Čechů do staré vlasti. Tito, snažící se úporně dělat nezávislou politiku, toto odmítl, protože viděl, že je to diktát z Londýna a Moskvy. 

Vždy je zajímavé si připomenout motivy a směry začátků války.

Tento den byla neděle. Ráno se vydal jeden dělník z „Dalitu“- Čech – na cestu do lesa na houby. Na cestě od Sirače do Pakra-Manastýru, pár stovek metrů za kamenolomem nechal auto stát a vešel do lesa vedle cesty. Jeden civil ozbrojen automatem na něj zařval: „Stůj! Nazpět!“
Překvapený a ustrašený přítel přírody stačil jen vykoktat: „Já jdu jen na houby.“
„Tady žádné houby nejsou. Tady je veliké Srbsko. Marš domů!“

Jestliže sním o světě, ve kterém v ceně pěchotní miny je i cena protézy, zrovna tak i v ceně žvýkačky její odlepování z chodníku, tak to není utopie. Podobné se už dávno praktikuje při nákupu auta a pojištěním pro případnou škodu. A počtu aut to neškodilo.

Samostatnost Slovinska byla vyhlášena 25. 6. 1991. Den na to se daly do pohybu jednotky Jugoslávské lidové armády z 5. vojenského okruhu...

Neutralizační techniky a pachatelé mezinárodních zločinů: případ války v bývalé Jugoslávii

Článek Viktora Vodáka je prvním ze série článků, v nichž chceme přiblížit a popsat některé fenomény, momenty a instituty, které lze obecně zařadit do Mezinárodního práva veřejného. Většinou se články dotýkají mezinárodního trestního práva, mezinárodních soudních tribunálů a mezinárodní spravedlnosti, zasahují však i do práva válečného a humanitárního, kteréžto může být záležitostí povýtce vnitrostátní.

Tematicky se v tomto seriálu představí např. články týkající se bezpilotních letounů z pohledu mezinárodního práva, postojů různých zemí k International Criminal Court nebo text tykající se znásilnění jako válečné taktiky. Výsledná série je tudíž charakteru spíše interdisciplinárního, jelikož někdy na problematiku nahlíží prizmatem právním, kdežto jindy pohledem kriminologickým, politologickým či pohledem bezpečnostních a strategických studií.

Kolektiv autorů www.sekuritaci.cz spolu s participujícími studenty Právnické fakulty Masarykovy University Vám tudíž přejí do budoucna příjemné a snad i poučné čtení. IUDEX AEQUITATEM SEMPER SPECTARE DEBET.

Kosovo si již po několik generací přivlastňují jak Albánci, tak i Srbové. Obě strany používají výkladu historie ke svému prospěchu, aby ospravedlnily své nároky na toto území. Obě strany za toto území neváhají prolévat krev. Obě strany zviditelňují především svojí verzi všeho a odsuzují, to co sem jim do ní nehodí.

Rozlámaná vrata sekiračského hřbitova vystupují z mlhy až na poslední chvíli. Nemít průvodce, nejspíš bychom zabloudili. Nikdo z nás by tento zapadlý kout Kosova, jednu z posledních nedotčených enkláv v pokoji zde odpočívajících kosovských Srbů, nenašel.

Na východě se objevilo doslova krvavé slunce. Začínal nový den s datem 5. srpna 1995. Minometný granát, který dopadl na pozorovací stanoviště českých vojáků Tango 23, přilétl jako blesk z čistého nebe. Doslova smršť střepin si okamžitě vybrala svou daň. Dva čeští vojáci za ni zaplatili svými životy, další tři byli zraněni. Linie chorvatských bojovníků, jako by se vůbec nic nestalo, postupovala dál. Operace „Bouře“ proti jednotkám Republiky Srbská Krajina se chýlila k svému závěru. Podívejme se ale na tento tragický okamžik v historii Armády České republiky podrobněji.

Válka v Bosně a Hercegovině byla ukončena již před téměř čtrnácti lety. Bylo by však nesprávné domnívat se, že tamní problém je zcela a definitivně vyřešen, neboť systém, na němž je poválečná BiH vystavěna, se zdá být příliš komplikovaný na to, aby byl trvalý a stabilní. Někteří autoři dokonce tvrdí, že obnovení ozbrojeného konfliktu je v horizontu jednoho desetiletí nejen pravděpodobné, ale dokonce nevyhnutelné.

Již od antického období bylo hlavním úkolem panovníka nejen bránit svůj stát před útoky jiných, ale zejména dobývat cizí území a takto získanými otroky, ornou půdou a majetkem přispívat k blahobytu svých občanů. Válka byla po staletí chápána jako hlavní a legitimní funkce vlády a jako účinná metoda řešení sporů. Vláda byla považována za úspěšnou, byla-li schopna války vést a především je vyhrávat.

Území Balkánu bylo vždy považováno za značně nestabilní oblast. Pro svoji polohu na křižovatce různých kulturních vlivů tamní území často měnilo majitele a tamější obyvatelé následně své tradice. Ani v dnešní době Balkán nepřestává být tím obávaným evropským „sudem střelného prachu“, jak byl označován po celé 20. století.

Válka se vyznačovala mimořádnou krutostí, a to doslova všech proti všem. Srbové a Chorvati se spojili proti Muslimům, následně naopak Chorvati s Muslimy proti Srbům a takto se měnily poměry sil v průběhu celé války. Po takovýchto zkušenostech je jasné, že přimět tyto tři skupiny, aby se spolu snažily vybudovat nový společný fungující stát, bude nesmírně obtížné, ne-li nemožné. Mezi národy dodnes převládá silné nacionalistické cítění a nedůvěra vůči ostatním. I nadále ve volbách mají vysokou popularitu politické strany, které svou nacionalistickou propagandou přispěly k občanské válce.

Válka v Bosně a Hercegovině

Válka v Bosně a Hercegovině