Povstání v Abcházii [1992-1993]

Text se zabývá analýzou konfliktů na území Gruzie, které jsou považovány za tvz. „zamrzlé“, nicméně jejich destabilizační potenciál pro Gruzii i oblast jižního Kavkazu je stále značný. To nadevší pochybnost ukázal konflikt mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008.

Po rozpadu Sovětského svazu se Moskva snažila najít způsob, jak si v postsovětských republikách udržet vliv. K tomuto účelu bylo v roce 1991 založeno Společenství nezávislých států (SNS), kam vstoupila většina post-sovětských států. Gruzie vstoupit do SNS odmítla. Od té chvíle se veškerý vztah Ruska ke Gruzii odvíjel od snahy donutit Gruzii ke vstupu do SNS. Skvělým donucovacím prostředkem se zdály být sílící etnické konflikty mezi Gruzíny a místními menšinami, které časem přerostly ve válku mezi Gruzií a separatistickou Abcházií, respektive Jižní Osetií.

Vztahy Gruzie s Ruskem jsou jedním ze základních klíčů k pochopení konfliktů v Abcházii a Jižní Osetii. Bez zohlednění nejširších souvislostí těchto vztahů není možné správně se orientovat ve složité problematice vzniku a průběhu konfliktů a velkém množství zvratů při jejich řešení.

V Gruzii žilo v době jejího osamostatnění 70 % Gruzínů a 30 % představitelů etnických menšin (především Arméni, Rusové, Ázerbájdžánci, Oseti, Řekové a Abcházci). V zemi tehdy nebyli nijak zvlášť vítáni Rusové (okupanti) ani jiné etnické menšiny, hlavně Oseti a Abcházci, kteří byli nazýváni „hosty na gruzínské půdě“.

Za počátek velmi intenzivních aktivit Ruské federace v separatistických regionech Gruzie lze stanovit datum 6. března 2008, kdy Rusko vypovědělo rozhodnutí Rady prezidentů SNS z roku 1996 o ekonomických, obchodních, finančních a dopravních sankcích vůči Abcházii.

Rusko - gruzínské vztahy a válka o Abcházii a Jižní Osetii: Seznam literatury

Rusko - gruzínské vztahy a válka o Abcházii a Jižní Osetii: Seznam zkratek

Po rozpadu Sovětského svazu se Moskva snažila najít způsob, jak si v postsovětských republikách udržet vliv. K tomuto účelu bylo v roce 1991 založeno Společenství nezávislých států (SNS), kam vstoupila většina post-sovětských států. Gruzie vstoupit do SNS odmítla. Od té chvíle se veškerý vztah Ruska ke Gruzii odvíjel od snahy donutit Gruzii ke vstupu do SNS. Skvělým donucovacím prostředkem se zdály být sílící etnické konflikty mezi Gruzíny a místními menšinami, které časem přerostly ve válku mezi Gruzií a separatistickou Abcházií, respektive Jižní Osetií.

Rusko ochotně poskytovalo Gruzii zbraně s cílem vyhrotit situaci v konfliktních zónách a zajistit si tak pozici prostředníka, aby mohlo konflikty ovládat tak, aby se Gruzie dostala do „slepé uličky“ a byla nucena vstoupit do Společenství nezávislých států a využít ruské pomoci s „ukázňováním“ vzbouřených území.
Motivem byla i snaha zabránit osamostatnění se separatistických gruzínských území, aby tak nevznikl precedent, na který by se mohlo odvolávat Čečensko, jeden ze subjektů Ruské federace, který s Abcházií a Jižní Osetií sdílel separatistické nálady.