H
Články
Bylo doporučeno upravit text popisku k filmu Ostře sledované vlaky, ve které jsou mj. citovány dopisy B. Hrabalovi: Na tvoji hlavu padá, že mládež od 13–15 let se kurví v bytech svých zaměstnaných rodičů. Jak si to zodpovíš? Železničáři by tě měli žalovat nebo ukamenovat, poněvadž podle tebe, ty hovado sprosté, se na dráze nedělalo nic jiného než „šoustalo“ na kanapi pana přednosty. Denní zpráva č. 73 Hlavní správy tiskového dozoru z 28. 7. 1966
Jeden z hlavních tvůrců čs. hraničního opevnění, ruský legionář, generál čs. armády a nacistický vězeň.
Český rytíř, později český pán Jindřich Michal Hýzrle z Chodů (1575–1665) žil přibližně ve stejné době jako proslulý kapitán francouzských královských mušketýrů Charles de Batz-Castelmore, hrabě d'Artagnan (asi 1611–1673). Oba urození válečníci si byli v něčem podobní – oba byli profesionálními vojáky, oba zahájili svoji kariéru díky protekci a oba dovedli plně vychutnat všechny životní radosti, které je potkávaly. Zde však veškerá podobnost končí. Zatímco hrabě d'Artagnan vynikal kromě vojenských schopností údajně také schopnostmi politickými, zejména prozíravostí a bystrým úsudkem, o panu Hýzrlovi to ani při nejlepší vůli říci nelze. Naproti tomu je pan Hýzrle autorem vlastních pamětí, zatímco tzv. Paměti hraběte d’Artagnana, na jejichž základě napsal Alexandre Dumas svůj nesmrtelný román Tři mušketýři, jsou pozdějším literárním podvrhem. Což je další rozdíl mezi těmito dvěma barokními kavalíry, tentokrát rozhodně ve prospěch našeho pana Hýzrla...
Český rytíř, později český pán Jindřich Michal Hýzrle z Chodů (1575–1665) žil přibližně ve stejné době jako proslulý kapitán francouzských královských mušketýrů Charles de Batz-Castelmore, hrabě d'Artagnan (asi 1611–1673). Oba urození válečníci si byli v něčem podobní – oba byli profesionálními vojáky, oba zahájili svoji kariéru díky protekci a oba dovedli plně vychutnat všechny životní radosti, které je potkávaly. Zde však veškerá podobnost končí. Zatímco hrabě d'Artagnan vynikal kromě vojenských schopností údajně také schopnostmi politickými, zejména prozíravostí a bystrým úsudkem, o panu Hýzrlovi to ani při nejlepší vůli říci nelze. Naproti tomu je pan Hýzrle autorem vlastních pamětí, zatímco tzv. Paměti hraběte d’Artagnana, na jejichž základě napsal Alexandre Dumas svůj nesmrtelný román Tři mušketýři, jsou pozdějším literárním podvrhem. Což je další rozdíl mezi těmito dvěma barokními kavalíry, tentokrát rozhodně ve prospěch našeho pana Hýzrla...
Jeden z mála úspěšných slovenských pilotů v bojích s Maďarskem na jaře 1939, pozdější slovenské stíhací eso. Patřil k nejzkušenějším slovenským stíhačům a prošel všemi konflikty samostatného slovenského letectva.
Technický popis samopalu vz.24 a vz.26.
Jaroslav Holeček se narodil 15. prosince 1923 v pražském Břevnově jako prvorozený syn Marie a Josefa Holečkových. Jeho mladší sestra Věnceslava se narodila 1. září 1926.
Směrnice hlavního štábu ČSLA z 1. dubna 1946, které vytyčovaly koncepci vývoje ručních palných zbraní, stanovily jako jeden ze stěžejních úkolů také vývoj samopalu jako zbraně jednotlivce.
Další Holečkovou revoluční myšlenkou byl automatický minomet ráže 55 mm s předsuvnou hlavní, který měl se dvěma plnými zásobníky po šesti minách vážit pouhých 36 kg a disponovat kadencí 160 ran za min. Nic takového tehdy ve světě nebylo. Když ovšem předložil své návrhy vedení, bylo mu řečeno, že si má hledět munice a neplést se do jiných věcí. Zabýval se také myšlenkou unifikované stavebnice hydra - ulického závěru pro různé pěchotní zbraně, konstruovaného s maximálním počtem vyměnitelných součástí tak, aby po jejich jednoduché výměně vyhověl pro samopal, pušku a lehký i těžký kulomet. Obdobnou stavebnici chtěl aplikovat i v automatických minometech s kadencí, dosahující až kadence raketometu, ale s podstatně levnějším střelivem.
Statečný stíhač, velitel 313. stíhací perutě, který v roce 1943 padl v leteckém boji s Bf 110.
Stručný životopis
Právnik, slovenský komunistický politik, prezident ČSSR.
Byl ostatními velmi ceněn pro svou statečnost a taktickou rozvahu. Dle ostatních příslušníků roty byl velmi pracovitý, a mimo svého mimořádného talentu ve strategii se neustále snažil zdokonalovat výcvik ostatních úderníků. Sestavil pro příslušníky úderného praporu i příručku o ručních granátech všech známých typů i s nákresy. Z angličtiny přeložil návody k obsluze amerických kulometů. Byl uznávaný i pro své zbrojířské schopnosti, kdy často ostatní úderníky učil ovládat ukořistěné zbraně.
Cestovatel, skladatel a voják Kryštof Harant ve své době výrazně zasáhl do našich dějin „se zbraní v ruce“, což se mu také stalo osudným.
Životopis čs. předválečného pilota a leteckého akrobata, který se po okupaci připojil k zahraničnímu odboji.
O husitských válkách (či husitské revoluci, chcete-li) jsme toho ve škole slyšeli dost. O tom, co jim předcházelo a proč vlastně začaly, už méně. Není divu. Byly to války náboženské, a my jsme chodili do školy v době, jejímž náboženstvím byl "vědecký" materialismus. Následující článek je malým pokusem o alespoň částečné odstranění této informační mezery...
Kromě šlechty patřila na přelomu 14. a 15. století k „pánům světským“ i královská města, která byla nejen privilegovanými středisky řemesel a obchodu, ale v mnoha případech i vlastníky zemědělské půdy ve svém okolí, a tedy i vrchností panskou.
Provoz tří papežských dvorů byl samozřejmě dost nákladný. Obvyklé poplatky a berně nešlo zvyšovat nebo vypisovat donekonečna, a tak všichni úřadující Svatí otcové začali ve velkém prodávat tzv. odpustky. Podle katolické nauky jsou odpustky prominutím trestů za hříchy, které církev nebo Bůh uložili a které jsou buď odpykávány na zemi, nebo musí být odpykány v očistci. Takto prominuty mohou být samozřejmě pouze takové hříchy, které už byly odpuštěny při zpovědi. Například místo půstu o chlebu a vodě se může kajícník očistit modlitbou a almužnou.
Nejen v Anglii, ale i v Čechách hledali kazatelé cestu k nápravě církve a společnosti. Němec Konrád Waldhauser kterého pozval do Prahy sám císař Svaté říše římské Karel IV., vytýkal rozmařilý život nejen církevním hodnostářům, ale i šlechticům a měšťanům. Odsuzoval ženskou módu a většinu příjemnějších (a tedy hříšných) stránek života. Mezi německy mluvícími posluchači měl prý velký úspěch.
Návštěva Husových kázání v Betlémské kapli stala pro většinu Pražanů nezbytnou součástí jejich společenského života. Nebylo divu. Kazatelna znamenala pro středověkého člověka totéž co noviny, rozhlas, televize a internet pro člověka dnešní doby. Působivé mediální produkce obtloustlého, nicméně údajně silně charismatického kazatele navštěvovali nejen bohatí a chudí měšťané, ale i šlechtici a prominentní členové královského dvora. Občas si populárního kazatele přišla poslechnout i králova manželka Žofie.
Šířící se pověst Čech jako ráje kacířů přiměla nakonec k zásahu samotného panovníka. Václav IV., údajně na naléhání své manželky Žofie, pravidelné návštěvnice Betlémské kaple, vyzval arcibiskupa k odvolání klatby a k odškodnění majitelů spálených knih. Kromě toho se zastal Husa několika přímluvnými dopisy, adresovanými papeži.
V létě roku 1414 se římský a uherský král Zikmund Lucemburský dohodl s papežem Janem XXIII. na svolání dalšího církevního koncilu do Kostnice, kde měla být konečně vyřešena tristní záležitost s trojpapežstvím. Zřejmě se dohodli i o jiných věcech, protože na tento koncil pozval Zikmund i Jana Husa a nabídl mu možnost obhájit před nejvyšším církevním orgánem své názory.
Husova smrt vyvolala v Čechách přesně tu reakci, kterou očekával kardinál Zabarella a ostatní rozvážnější účastníci kostnického koncilu. Odpor a pobouření. Nenávist. Zatímco ještě v květnu protestovalo v Kostnici 250 českých šlechticů, v září 1415 jich na další protestní list přivěsilo své pečeti již skoro dvakrát tolik - 452.
Povzbuzeni příkladem z nejvyšších míst začali čeští páni a rytíři zabírat církevní statky. Jedni proto, aby církvi v jejím návratu k evangelické chudobě pomohli, druzí proto, aby ji před touto pomocí ochránili. Důsledek byl v obou případech objektivně tentýž – církev chudla...
Po králově smrti dostaly události nebývalý spád. Jak píše Vavřinec z Březové, hned následujícího dne, tj. 17. srpna 1419, „shromáždili se někteří z lidu obecného neboli prostého a rozeběhli se se souhlasem staroměstského purkmistra Jana Bradatého beze všeho strachu po kostelích a klášteřích v městě Pražském a rozbíjeli, lámali a ničili varhany a obrazy kostelů, zvláště těch, v kterých nebylo nijak dovoleno přijímání z kalicha...“
Václav Koranda starší se poprvé objevuje v pramenech roku 1414 jako plzeňský farář a nadšený šiřitel myšlenek mistra Jana Husa. Již roku 1417 mu však přední mistr pražské university Křišťan z Prachatic písemně vytýká, že zatímco dříve ho přívrženci kalicha chválili a obdivovali pro jeho výmluvnost a stálost při obraně Pravdy, nyní se pozastavují nad tím, že vyházel z kostela obrazy svatých, podává svátost oltářní nemluvňatům a vynechává při bohoslužbách všechno, co není přímo doloženo v bibli. Václav Koranda dal zkrátka veškerou svoji výmluvnost do služeb chiliasmu a vyhlásil Plzeň za vyvolené Město Slunce.
Václav Koranda a jeho věrní v Plzni očekávali příchod Ježíše Krista stále netrpělivěji. Zásob ubývalo, královské vojsko znemožňovalo jejich doplnění a kněží se právem začali obávat, že i ta nejohnivější kázání o spáse duší budou brzy přehlušena kručícími žaludky posluchačů.
Když se Jan Hus na podzim roku 1414 vydal na církevní koncil do Kostnice, doufal, že ve slíbené veřejné disputaci obhájí své názory, které byly církví označeny za kacířské. Na vytouženém veřejném slyšení v červnu 1415 však vzaly jeho představy o diskusi universitního typu velmi rychle za své. Koncil, jehož hlavním úkolem bylo vyřešit otázku existence tří papežů (a to se mu již úspěšně podařilo), s ním diskutovat nehodlal. Od obžalovaného očekával jediné – že co nejrychleji odvolá své bludy a přijme zasloužený trest...
Brig. gen. Josef Hercz se se svými 194 cm dokázal vyhýbat kulkám na bojištích v severní Africe, Sýrii a u Dunkerquu a přežil i ztroskotání ve Středozemním moři.
Jedno trpké svědectví z bitvy o Francii.
„K anglické operační jednotce přidělen jsem byl dne 19. ledna 1943, létal jsem rád a zuřivě, takže jsem do konce války, co do počtu akcí nad nepřítelem, zabral prvenství před starými leteckými příslušníky. V Anglii svoji leteckou horlivostí a odmítáním zařazení podle československého leteckého inspektorátu, jsem se znepřátelil s náčelníkem inspektorátu, majorem Schejbalem, který na schůzce starších velitelů se vyslovil, že nikdy žádné velení u československé jednotky nemohu dostat. Později však, když morálka u československé jednotky byla špatná, a letci se příliš často vraceli z operací pro ,defektní chod motoru‘, byl jsem přesto pověřen velením letky a později celé skupiny.“
Plukovník letectva Jaroslav Hlaďo, 12. května 1950
Témata
Podkategorie
