Z

Založení Sdružení zahraničních letců.

Druhý odchod do exilu.

Znovu od začátku.

V průběhu protiponorkové hlídky nad Biskají dne 11. září 1942 ozvala se náhle z prostoru pravého křídla obrovská rána. Kapitán postiženého Wellingtonu 311. (československé) bombardovací perutě s označením KX-K se nejprve lekl, že byl letoun napaden nepřátelskými stíhači nebo protiletadlovou obranou nějakého plavidla...

Málokterá z našich historických osobností vyvolává u většiny lidí tak protichůdné reakce jako husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova.  Bývají  totiž buď bezvýhradně obdivné, anebo naopak bezvýhradně odsuzující. Podle jedněch to byl schopný vojevůdce a horlivý vlastenec, podle druhých to byl sice schopný vojevůdce, ale zároveň nelítostný vrah a lupič.

O husitských válkách (či husitské revoluci, chcete-li) jsme toho ve škole slyšeli dost. O tom, co jim předcházelo a proč vlastně začaly, už méně. Není divu. Byly to války náboženské, a my jsme chodili do školy v době, jejímž náboženstvím byl "vědecký" materialismus. Následující článek je malým pokusem o alespoň částečné odstranění této informační mezery... 

Kromě šlechty patřila na přelomu 14. a 15. století k „pánům světským“ i královská města, která byla nejen privilegovanými středisky řemesel a obchodu, ale v mnoha případech i vlastníky zemědělské půdy ve svém okolí, a tedy i vrchností panskou.

Provoz tří papežských dvorů byl samozřejmě dost nákladný. Obvyklé poplatky a berně nešlo zvyšovat nebo vypisovat donekonečna, a tak všichni úřadující Svatí otcové začali ve velkém prodávat tzv. odpustky. Podle katolické nauky jsou odpustky prominutím trestů za hříchy, které církev nebo Bůh uložili a které jsou buď odpykávány na zemi, nebo musí být odpykány v očistci. Takto prominuty mohou být samozřejmě pouze takové hříchy, které už byly odpuštěny při zpovědi. Například místo půstu o chlebu a vodě se může kajícník očistit modlitbou a almužnou.

Nejen v Anglii, ale i v Čechách hledali kazatelé cestu k nápravě církve a společnosti. Němec Konrád Waldhauser kterého pozval do Prahy sám císař Svaté říše římské Karel IV., vytýkal rozmařilý život nejen církevním hodnostářům, ale i šlechticům a měšťanům. Odsuzoval ženskou módu a většinu příjemnějších (a tedy hříšných) stránek života. Mezi německy mluvícími posluchači měl prý velký úspěch.

Návštěva Husových kázání v Betlémské kapli stala pro většinu Pražanů nezbytnou součástí jejich společenského života. Nebylo divu. Kazatelna znamenala pro středověkého člověka totéž co noviny, rozhlas, televize a internet pro člověka dnešní doby. Působivé mediální produkce obtloustlého, nicméně údajně silně charismatického kazatele navštěvovali nejen bohatí a chudí měšťané, ale i šlechtici a prominentní členové královského dvora. Občas si populárního kazatele přišla poslechnout i králova manželka Žofie.

Šířící se pověst Čech jako ráje kacířů přiměla nakonec k zásahu samotného panovníka. Václav IV., údajně na naléhání své manželky Žofie, pravidelné návštěvnice Betlémské kaple, vyzval arcibiskupa k odvolání klatby a k odškodnění majitelů spálených knih. Kromě toho se zastal Husa několika přímluvnými dopisy, adresovanými papeži.

V létě roku 1414 se římský a uherský král Zikmund Lucemburský dohodl s papežem Janem XXIII. na svolání dalšího církevního koncilu do Kostnice, kde měla být konečně vyřešena tristní záležitost s trojpapežstvím. Zřejmě se dohodli i o jiných věcech, protože na tento koncil pozval Zikmund i Jana Husa a nabídl mu možnost obhájit před nejvyšším církevním orgánem své názory.

Husova smrt vyvolala v Čechách přesně tu reakci, kterou očekával kardinál Zabarella a ostatní rozvážnější účastníci kostnického koncilu. Odpor a pobouření. Nenávist. Zatímco ještě v květnu protestovalo v Kostnici 250 českých šlechticů, v září 1415 jich na další protestní list přivěsilo své pečeti již skoro dvakrát tolik - 452.

Povzbuzeni příkladem z nejvyšších míst začali čeští páni a rytíři zabírat církevní statky. Jedni proto, aby církvi v jejím návratu k evangelické chudobě pomohli, druzí proto, aby ji před touto pomocí ochránili. Důsledek byl v obou případech objektivně tentýž – církev chudla...

Po králově smrti dostaly události nebývalý spád. Jak píše Vavřinec z Březové, hned následujícího dne, tj. 17. srpna 1419, „shromáždili se někteří z lidu obecného neboli prostého a rozeběhli se se souhlasem staroměstského purkmistra Jana Bradatého beze všeho strachu po kostelích a klášteřích v městě Pražském a rozbíjeli, lámali a ničili varhany a obrazy kostelů, zvláště těch, v kterých nebylo nijak dovoleno přijímání z kalicha...“

Václav Koranda starší se poprvé objevuje v pramenech roku 1414 jako plzeňský farář a nadšený šiřitel myšlenek mistra Jana Husa. Již roku 1417 mu však přední mistr pražské university Křišťan z Prachatic písemně vytýká, že zatímco dříve ho přívrženci kalicha chválili a obdivovali pro jeho výmluvnost a stálost při obraně Pravdy, nyní se pozastavují nad tím, že vyházel z kostela obrazy svatých, podává svátost oltářní nemluvňatům a vynechává při bohoslužbách všechno, co není přímo doloženo v bibli. Václav Koranda dal zkrátka veškerou svoji výmluvnost do služeb chiliasmu a vyhlásil Plzeň za vyvolené Město Slunce.

Václav Koranda a jeho věrní v Plzni očekávali příchod Ježíše Krista stále netrpělivěji. Zásob ubývalo, královské vojsko znemožňovalo jejich doplnění a kněží se právem začali obávat, že i ta nejohnivější kázání o spáse duší budou brzy přehlušena kručícími žaludky posluchačů.

Vrtulníky jsou na dnešní obloze běžným zjevem, ale cesta k nim byla mnohem komplikovanější než v případě letounů. Potěšující je, že na vývoji prvního motorového létadla schopného ustáleného visení se podílela řada mužů, kteří se narodili na území budoucího Československa.

Po zničení pohonné jednotky PKZ-1 se inženýr Žurovec rozhodl pokračovat konstrukcí pozorovací plošiny podle původního Petrócziho návrhu. Mezitím byly k dispozici vrtule s velkým průměrem - výsledky práce inženýra Kármána ve zkušebním ústavu vrtulí. Dalšímu vývoji vrtulníkové plošiny už nic nebránilo.

Na východě se objevilo doslova krvavé slunce. Začínal nový den s datem 5. srpna 1995. Minometný granát, který dopadl na pozorovací stanoviště českých vojáků Tango 23, přilétl jako blesk z čistého nebe. Doslova smršť střepin si okamžitě vybrala svou daň. Dva čeští vojáci za ni zaplatili svými životy, další tři byli zraněni. Linie chorvatských bojovníků, jako by se vůbec nic nestalo, postupovala dál. Operace „Bouře“ proti jednotkám Republiky Srbská Krajina se chýlila k svému závěru. Podívejme se ale na tento tragický okamžik v historii Armády České republiky podrobněji.

Jedním z mála faktů jeho života, který víme opravdu stoprocentně, je právě den úmrtí, 11. říjen 1424. Avšak již nevíme, jaké chorobě Jan Žižka z Trocnova při zbytečném a z vojenského hlediska nesmyslném obléhání hradu Přibyslav po pouhých sedmi dnech podlehl. Obvykle se jako příčina uvádí mor, avšak to je choroba epidemická, a epidemie moru tehdy v Čechách neřádila.