Lockheed / Lockheed Martin
Články
Jestliže klíčem k přežití letounu U-2 byl dostup, který byl mimo možnosti stíhacích letadel jeho generace, další letoun ze „Skunk Works“ měl mít kromě fantastického dostupu i rychlost, o které se do té doby konstruktérům ani nesnilo. Kromě zvyšování rychlosti se návrháři při stavbě nového letounu vůbec poprvé cíleně zabývali snížením efektivní RCS.Tento Zázrak techniky se jmenoval A-12 Blackbird.
V úterních ranních hodinách nasadily americké ozbrojené síly při svém útoku na Afghánistán dvě letadla AC-130. Tato letadla disponují největší leteckou palebnou silou na světě a není proto divu, že se jim dostalo neoficiální přezdívky létající pevnosti, tedy přezdívky, jíž se za druhé světové války honosily známé bombardéry B-17
V současné době probíhají zkoušky nového univerzálního letounu, který má být ve všech směrech unikátní. Jedná se největší kontrakt v historii vojenského letectva, na kterém participuje řada zemí. Předpokládá se, že to bude po dlouhé době letoun, který se dočká tisícových sérií. Již dostal své bojové jméno: F-35 Lightning II.
JSF je program, který v sobě zahrnuje takové množství protichůdných požadavků, jaké nebylo nikdy předtím postaveno před žádný tým konstruktérů. Pro jejich splnění bylo nutné pečlivě zvolit základní konfiguraci, aby po minimálních úpravách vyhovovala všem ozbrojeným složkám participujícím na programu.
Program zkoušek letounu technologických demonstrátorů programu JSF byl bitvou dvou skupin sdružujících největší výrobce letecké techniky. Na výsledcích testů a závěrečném rozhodnutí komise záleželo, kdo získá kontrakt století, na zřejmě jeden z posledních pilotovaných útočných letounů.
Program JSF měl svého vítěze, ale ještě zdaleka nebylo vyhráno. Samotný náběh sériové výroby byl několikrát v ohrožení a nebylo vůbec jisté kolik F-35 Lightning II a jakých variant bude nakonec objednáno.
Letecké souboje vždy přitahovaly pozornost. Od dob první světové války byly jejich účastníci považováni za hrdiny, psali se o nic příběhy a stávali se idoly celých generací. Realita leteckých bojů je však mnohem prozaičtější. Ať byla motivace pilotů k boji jakákoli na jedné straně stál vždy vítěz a na druhé poražený ve zmrzačeném nebo hořícím letounu padajícím k zemi. Tento seriál se zabývá souboji od jejich začátku po moderní dobu, kdy obloze neochvějně vládnou proudové motory.
Blížil se konec roku 1951, běžné stíhací letouny zavedené do služby létaly rychlostí kolem 1 M, spíš méně. Nadzvukové rychlosti dosahovaly většinou jen ve střemhlavém letu nebo zcela bez výzbroje. Konstruktér firmy Lockheed Clarence „Kelly“ Johnson navštívil piloty USAF (United States Air Force) bojující v Koreji, aby zjistil, jaký letoun by jim vyhovoval. Od stíhačů dostal unisono odpověď: lehký letoun, překonávající protivníka v rychlosti, stoupavosti, dostupu a obratnosti.
Díky úsilí SMI má F-104 Starfighter pověst neúspěšného letadla. Některé přezdívky stojí za to: „létající rakev“, „zabiják manželů“, „výrobce vdov“ a tak dále. Předpokládá se, že beznadějně prohrál letecký boj s MiG-21. Postoj k F-104 však nebyl vždy všude negativní. Například v Pákistánu dostal docela rozumnou přezdívku „chuligán“. Kanadští piloti tomu někdy říkali „létající falus“, což je, jak vidíte, mnohem lepší než „létající šrot“, jak se ve své době nazýval MiG-21.
Letoun U-2 létá od poloviny padesátých let. Přestože příští rok oslaví půl století od svého prvního vzletu, zatím se do „důchodu“ nechystá. Důvod je prostý. Jakkoli by se, v době satelitů, mohla konstrukce pocházející z minulého století zdát zastaralá, pravdou zůstává, že letoun je spolehlivou platformou pro řadu průzkumných systémů. Proti satelitům je mnohem operativnější a levnější.
Námořní bombardovací a námořní hlídkový letoun užívaný v druhé světové válce. Jednalo se o stroj, který byl vyráběn v různých modifikacích, jako Lockheed Ventura, B-34 Lexington, B-37, PV-1 a PV-3 Ventura. Později rovněž na základě dobrých zkušeností a s využitím obdobné výrobní technologie byl zkonstruován a vyráběn zcela nový typ PV-2 Harpoon.
Byly to vcelku dobře vyzbrojené stroje, v roli námořního průzkumného, protiponorkového a protilodního letounu velice účinné. Americké USAAF typ B-34 Lexington nikdy nenasadilo. V řadách britského Royal Air Force sloužilo na 380 letounů, další stroje byly dodány do různých států světa.
V letech 1958 a 1959 se průzkumné lety nad Sovětským svazem konaly jen sporadicky. Eisenhower se neustále obával, že přelety by mohly Sověty vyprovokovat k reakci, a možná i k zahájení třetí světové války. Počínaje rokem 1959 Sověti po U-2 pálili svými střelami země-vzduch SA-2 a některé se dostaly nebezpečně blízko. Otázka velikosti sovětského arzenálu mezikontinentálních balistických raket přitom stále zůstávala nezodpovězena.
Famózní výkony letounů A-12 přiměly představitele USAF k objednání nejznámější varianty z rodiny Blackbirdů, strategického průzkumného letounu SR-71. Tyto letouny potom tři desítky let poskytovaly dobré služby USAF a přinesly řadu cenných zpravodajských informací velitelům leteckých i pozemních jednotek.
Letouny SR-71 byly vrcholem technologických možností své doby. Tomu odpovídaly nároky na létající i pozemní personál a celkové zabezpečení letového provozu. Nebylo tu nic co by se dalo porovnat s letouny předcházejících generací.
Jak byl sestřelen špionážní letoun Lockheed U-2 v květnu 1960.
Témata
Podkategorie