Blesky na obloze 11 - F-35 Lightning II - Začátek sériové výroby

Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔︎︎ 👁︎ 40.127

Program JSF měl svého vítěze, ale ještě zdaleka nebylo vyhráno. Samotný náběh sériové výroby byl několikrát v ohrožení a nebylo vůbec jisté kolik F-35 Lightning II a jakých variant bude nakonec objednáno.

Letoun F-35 představuje značný technologický pokrok. Kromě dříve popsaného vybavení stojí za zmínku ještě optický zaměřovací systém EOTS (Electro-Optical Targeting System).

Vidět ale nebýt viděn

Reklama

Nový zaměřovací systém EOTS vychází z podvěsného pouzdra Sniper-XR firmy Lockheed Martin, které je určené pro poslední výrobní bloky letounů F-15E, F-16 a F-18. Vnější optická hlavice je umístěna v malém výstupku pod přídí, těsně za radomem. Obsahuje termovizní kameru s výkonným teleobjektivem, schopným rozeznat pozemní cíl na 30 km a vzdušný na 50 km, TV kameru pro denní a noční vidění LLLTV (Low Level Light TV), pracujícím se zesilovačem zbytkového světla, laserový dálkoměr a značkovač cílů.


EOTS na maketě F-35

Systém EOTS spolupracuje s DAIRS (Distributed Aperture Infra Red System), což je systém s rozprostřenou aperturou pracující v infračerveném spektru. EOTS má šest snímačů monitorujících celý prostor kolem letounu. Na rozdíl od současných senzorů, které jsou schopné zaznamenat jen zdroj IR záření, snímací jednotky DAIRS budou mít rozlišovací schopnost dostatečnou na to, aby zachytily cíl a jeho obraz přenesly uzavřeným okruhem CCV (Closed Circuit Vision) na displej v pilotní kabině.

Kombinace obou systémů pro viditelné a infra spektrum umožní vytvářet komplexní obraz terénu a situace kolem letounu, registrovat cíle, zaměřit je, vyhodnotit výsledky úderu a obraz v reálném čase přenášet na pozemní nebo létající velitelská stanoviště.

Testy pohonné jednotky pro F-35 Lightning II

Snímače budou zároveň sloužit pro včasnou výstrahu pilota před odpálenými řízenými střelami a jako zdroj informací pro automatické odpálení klamných cílů. Obraz terénu bude sloužit také pro porovnávání s digitální mapou v režimu pasivní navigace nad nepřátelským územím, kdy letoun poletí v režimu EMCON (Emissions Control) – s omezeným vyzařováním ve všech spektrech.

Reklama

Nová pilotní přilba s HMD - výrobce upozorňuje, že modelka není součástí dodávek :)

V pilotní kabině není největší novinkou jediný panoramatický displej PCD (Panoramatic Cockpit Display) s rozměrem 20 x 8 palců (50 x 20 cm), ale absence průhledového displeje HUD. Všechny potřebné údaje, včetně značek cílů a zaměřovacích obrazců budou promítané na průhledový štít pilotní přilby. Kromě toho bude možné zobrazit i výstup z DAIRS, čímž odpadne nutnost nosit při nočních misích brýle pro noční vidění. Celý systém vyvíjejí firmy Kaiser Electronics a izraelský Elbit. Základní funkce bude možné ovládat hlasem. Klasické spínače budou sloužit jen jako záloha pro případ poruchy.

Shody a neshody

Celý program neměl zdaleka hladký průběh. Největší otázkou bylo, kolik vlastně bude třeba letounů, protože od toho se odvíjela jednotková cena. Velkou neznámou byla koncepce nové britské letadlové lodi CVF. Dlouho nebylo jasné jakým způsobem budou její letouny vzlétat a přistávat.


F-35B - největší viditelné rozdíly proti X-35B - jednodílný kryt SDLF, kouřové sklo překrytu a zubatá tryska

Pokud by Britové zavrhli letouny STOVL, byla by ohrožena existence verze F-35B kvůli ceně a riziku, že USMC od kontraktu také odstoupí. Naopak by to nahrávalo USN, protože při zvolení systému CATOBAR mohl vzrůst počet vyrobených F-35C.

Ale ve hře byla i varianta STOBAR (Short Take-Off But Arrested Recovery), tedy zkrácený vzlet a přistání s použitím brzdícího háku a záchytných lan. V tomto případě se uvažovalo o navalizované verzi EF-2000 Typhoon a místo účasti v programu JSF by se dostalo větší podpory evropskému programu.

Reklama

Nakonec Britové zvolili verzi CVF, používající letouny STOVL. Jednak kvůli zkušenostem s provozem letounů Harrier a hlavně kvůli vysoké ceně lodi vybavené záchytným zařízením, případně i katapulty.


Na čelním pohledu vynikne šířka trupu vynucená zbraňovými šachtami

Otázkou byla také účast států, které používají průběžně modernizovanou, nicméně neodvratně stárnoucí flotilu letounů F-16, případně F/A-18. Při ceně F-35 a stavu vojenských rozpočtů po skončení studené války se nedalo počítat s náhradou jedna ku jedné, ani s tím, že by na programu participovaly všechny země.

K programu se v roce 2002 postupně připojily Kanada, Dánsko, Nizozemí, Norsko, Itálie, Turecko a Austrálie. O rok později se přidaly ještě Izrael a Singapur. Mezi potenciální zákazníky patří Finsko, Indie, Brazílie, Španělsko a v budoucnu možná i další země.

Přes podepsané dohody nebyly vztahy jednotlivých zemí úplně ideální. Každá se snažila získat maximum výhod, což naráželo na otázky výrobní ceny, transferu technologií a logistiky zajištění kompletace letounu. Posledním konfliktem byly dohady ohledně pohonné jednotky mezi Brity a Američany.


Předvedení prototypu F-35C pro USN, se sklápěcími konci křídel

Nezanedbatelné byly problémy s překročením plánované hmotnosti prázdného letounu F-35 zhruba o 1 000 kg, po přičtení hmotnosti avioniky a zbraňových systémů. Pro zachování požadovaných výkonů bylo nutné provést úpravy draku, především konstrukce ocasních ploch, zbraňových a podvozkových šachet, potahových panelů a zvýšit tah motoru

Nicméně program pokračuje. Jako první má být dokončeno 20 zkušebních a předváděcích strojů SDD (System Development and Demonstration), z toho 6 pro statické zkoušky a 14 létajících (5xF-35A, 5xF-35B a 4xF-35C).

Poprvé ve vzduchu

19. února 2006 byl dokončen první F-35A (AA-1) a představen na slavnostním roll-outu. O pět měsíců později, 7. července 2006, byl letoun oficiálně pokřtěn jménem Lightning II. Následoval předepsaný objem pozemních testů a měření. 15. září byl drak letounu osazen novým motorem Pratt&Whittney F135 a 20. září byly ukončeny pozemní testy včetně chodu s plnou forsáží na stojánce. 23. října byl motor certifikován pro pohon F-35A a papírově už nic nebránilo prvnímu vzletu.


Záběr z testů F-35B kategorie STOVL

Od 8. prosince byly zahájeny pojížděcí testy až do rychlosti odlepení přední podvozkové nohy. První vzlet F-35A (AA-1) provedl zkušební pilot Jon Beesley 15. prosince 2006 ze základny NAS Fort Worth. Potom následovala série 7 úspěšných zkušební letů.

V únoru 2007 došlo k prvnímu závažnějšímu zdržení, když se objevily potíže s řízením. F-35A byl uzemněn a bylo nutné provést změny software řízení letounu. Letové zkoušky byly obnoveny v březnu.


Testy vyklápěcího nástavce pro doplňování paliva z pružné hadice

Další problémy se objevily 3. května 2007, kdy měl F-35A poprvé překonat rychlost zvuku. Ale za letu došlo ke zkratu v jednom z elektro-hydraulických členů řízení, což vedlo k problémům s ovládáním letounu. Zkušební pilot Jeff Knowless byl nucen přerušit let a po 55 minutách s F-35A nouzově přistál na dráhu ve Fort Worth. Letoun dosedal zvýšenou rychlostí 350 km/h a došlo k poškození podvozku. To znamenalo další zdržení.

Mezitím probíhaly testy avioniky na speciálně upraveném letounu Boeing 737-330 CATBIRD (Cooperative Avionics Test Bed), v jehož trupu jsou stojany s bloky avioniky F-35, měřící aparatura a kompletně vybavený kokpit F-35.


Příď F-35B při ošetřování letounu

Začátkem roku 2008, přesně 31. ledna, se na F-35A poprvé svezl pilot USAF, Lt. Col. James "Flipper" Kromberg. Byl to 26. vzlet F-35A (AA-1). V březnu bylo poprvé úspěšně vyzkoušeno tankování za letu. 14. listopadu AA-1 poprvé překročil rychlost zvuku, když letěl po dobu osmi minut rychlostí 1,05M ve výšce 30 000 stop (9 144 m).

Bratři a bratranci

V roce 2008 byl dokončen první F-35B (BF-1), který po pozemních zkouškách zvedl k prvnímu vzletu zkušební pilot společnosti BAE Systems Graham Tomlinson, dne 11. června. BF-1 vzlétl i přistál konvenčním způsobem.

19.prosince 2008 byla dokončena stavba F-35A (AF-1), což byl první Lightning II dostrojený na plnou vzletovou hmotnost sériového F-35A. Tento letoun je předlohou pro první sériové draky F-35A Block 1.


Detail vyklopeného 3BSM na F-35B, dobře je vidět keramická "výstelka" trysky

23. ledna 2009 byl dokončen první F-35B (BF-4), který je vybaven avionikou, včetně radiolokátoru AN/APG-81 a bojovým software předběžné verze 0.5. Po sérii pozemních simulací se očekává první vzlet v létě 2009. 25. února vzlétl druhý F-35B (BF-2) a připojil se k programu zkoušek. Mezitím dostala pohonná jednotka F135 plus SDLF a 3BSM certifikát pro lety v režimu STOVL na F-35B.

Pokud půjde vše podle plánu měly by F-35A začít přicházet do výzbroje jednotek v roce 2013, ale je otázkou, zda se podaří dohnat neplánovaná zdržení. V opačném případě by se ty evropské země, kterým v roce 2014 končí technická životnost nejstarších F-16A dostaly do dost prekérní situace.

Prameny:
Miller Jay: Lockheed Martin´s Skunk works ISBN 1-85780-037-0
Pace Steve: F-22 Raptor ISBN 0-07-134271-0
Richardson Doug: Neviditelné vojenské letouny (Stealth Airplanes) ISBN 80-7352-192-X
Sun Andy: ATF Contenders ISBN 962-361-020-3
Periodika: Air international, Flight, Air enthusiast, Code one
Web:
http://www.jsf.mil/
www.boeing.com
http://www.lockheedmartin.com/products/f35/
http://en.wikipedia.org/wiki/F-35_Lightning_II
www.lockheedmartin.com
www.f-22raptor.com
www.airforce-technology.com
www.militaryfactory.com

Read more: F-22 Raptor

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více