V salónu Muhammada Mahdí Barrú, usměvavého majitele „nejlepší“ cukrárny v al-Asahíře v Baalbeku, trůní portrét Hasana Nasralláha. Charismatický vůdce Hizbulláhu, idol šíitů a hrdina „antisionistické fronty“ v očích mnoha Arabů, včetně sunnitů. Muhammad není aktivistou „Alláhovy strany“. Podporuje ji však „bezvýhradně“.
Vznik a raketové rozšíření islámu patří k nejzajímavějším fenoménům světových dějin, jehož příčiny nejsou stále dostatečně objasněny. Oblast staré předislámské Arábie byla jak kulturně, tak nábožensky značně roztříštěna. Panovaly zde jak astrální kulty, tak sem pronikaly náboženské panteony ze sousedních oblastí - Baal ze Sýrie, koptské křesťanství z Etiopie i christianismus Nabatejců. Kněžstvo jako stav neexistovalo, určité rody jenom ošetřovaly tradiční svatyně, jakou byla i Kaaba v Mekce. Vzhledem k poloze mezi Perským zálivem a Rudým mořem se mohlo zárodečné městské obyvatelstvo živit obchodem. Druhou, hlavní složku obyvatelstva tvořil civilizační protiklad - divoké nomádské kmeny, které pokládaly loupež za legální možnost, jak si přivydělat.
„Úcta k životu“ jako východisko pro dialog křesťanů s islámem? Něco takového navrhuje jeden z příspěvků ve sborníku, jež vychází u příležitosti šedesátin naší známé intelektuální osobnosti. Zní to hezky, byť z toho cítím beztvarou opatrnost. Nejvíce mi ale vadí, že se někam vytratil člověk. Mám tomu rozumět tak, že by v dialogu s muslimy vadil?
Budhismus byl prvním vědomě přejatým náboženstvím v Japonsku. Původně vznikl v Indii, postupně pronikl do celé jižní a jihovýchodní Asie a podél Himálaje také severně do Číny, Koreje a Japonska. Učení buddhismu se rozdělilo na dva hlavní proudy. Mahájána a hínajána. Hínajána bývá jindy nazývána théraváda - učení starších řádu. Ta je rozšířena na Cejlonu, v Barmě, v Thajsku a Kambodži, zatímco v Číně, Koreji a Japonsku se buddhismus vyvinul ve směr mahájána.
Článek se zabývá dějinami cisterciáckého řádu a jeho působením v Českém království.
Stručné dějiny prvního cisterciáckého kláštera v Čechách.
Když potkáte někoho, kdo vám řekne: „Vím, že Bůh neexistuje“, není to v prvé řadě ateista, nýbrž hlupák. Stejně to platí o někom, kdo vám řekne: „Vím, že Bůh existuje“. Je to také hlupák. Svou víru vydává za vědění.
V současném světě je slovo fundamentalismus synonymem něčeho velmi negativního. Již jen to, že někdo někoho označí za fundamentalistu, zařazuje to člověka nebo hnutí do kategorie nebezpečných lidí a skupin...
Medzi oblasti, v ktorých premenil islam rozlične kultúrne prvky u etnicky rôznorodých národov v určitú špecifickú vzdelanosť, patrí sever Afriky, Arabský polostrov vrátane Sýrie a Palestíny, okolie riek Eufrat a Tigris, Malá Ázia, Irán, Stredná Ázia a Predná India. V minulosti zohrával islam dôležitú úlohu taktiež na Pyrenejskom či Balkánskom polostrove a ostrove Sicília, odkiaľ bol však zmenou politických pomerov vytlačený. Východoindické súostrovie, ako aj stredná a východná Afrika sa tiež vyznačujú vysokým počtom moslimov. Tí sa však či už na politickom alebo kultúrnom vývoji islamu podieľali len veľmi málo.
Základným princípom islamu, na ktorom bola táto kultúra resp. náboženstvo založené, je Jednota. Islam vníma od začiatku život komplexne, neignoruje a nezabúda na žiadnu stránku ľudskej existencie. „Prirodzenosť absolútneho a všadeprítomného Boha, ktorá sa prejavuje takmer všade a vo všetkom je akýmsi spôsobom integrácie, prostriedkom utvárania celku a realizáciou hlbokej jednoty celej existencie.“
V 18. storočí sa vo vnútrozemskej oblasti Nadžd začalo rozvíjať reformistické hnutie wahhábizmus, ktoré dostalo meno podľa svojho zakladateľa imáma Mohameda ibn Abd al- Wahhába (1703-1787). Ten „vyžadoval prísny monoteizmus, pričom odmietal kult svätých a Proroka Mohameda ako prejav polyteizmu, hlásal obnovenie pôvodnej spoločenskej praxe a islamu na základe doslovného znenia Koránu a sunny, t.j. súborov výrokov a príbehov tradícií, ktoré sa pripisovali Mohamedovi. Požiadavka návratu k starému a prostému spôsobu života alebo odsúdenie lichvy získavalo wahhábizmu podporu najmä drobného roľníctva.“
Témou mojej bakalárskej práce je islam v politike arabských zemí, jeho kultúrne historické súvislosti, pričom prípadová štúdia sa týka kolísky islamu, teda Saudskej Arábie.
Islam v politike arabských zemí
Islam považujeme za najmladšie monoteistické náboženstvo. Predstavuje „tú istú Pravdu“, akú zjavil Boh prostredníctvom svojich prorokov každému národu. Jeho prívrženci pripúšťajú dôležitosť judaizmu i kresťanstva v dejinách proroctva, avšak veria, že vrchol zjavovania Božej vôle bol dosiahnutý práve prostredníctvom Proroka Mohameda. Z náboženského hľadiska znamená slovo islam „odovzdanie sa do vôle Božej a podrobenie sa Jeho prikázaniam“. Veriaci vyznávajú náboženstvo mieru, milosrdenstva a spravodlivosti a prevažná väčšina z nich nesúhlasí s extrémistickými prejavmi či terorizmom. „Islam však nie je a nikdy nebol len náboženstvom. Je to skôr ucelený životný spôsob, ktorý definuje správne morálne, politické a ekonomické chovanie ako jednotlivcov, tak i národov a štátov.“
Jedným z najvýznamnejších prínosov islamského náboženstva je celkom nepochybne fakt, že dokázal zjednotiť ekonomicky, sociálne, etnicky alebo nábožensky roztrieštené kmene. Preto základným princípom tohto monoteisticky najmladšieho náboženstva je práve Jednota. Od svojho vzniku však ovplyvňoval islam nielen spoločenskú oblasť v živote každého moslima, ale ako ucelený spôsob života mal výrazný dopad i na politické a ekonomické chovanie jednotlivcov, národov a štátov.
Islam v politike arabských zemí
Náboženství nemusí v praxi znamenat jen bohulibou duchovní a charitativní aktivitu. Za touto fasádou se může skrývat nelítostný zápas různých směrů a vyznání o příznivce a stoupence, o jejich hlasy a peněženky, o jejich bezvýhradnou podporu, vynucovanou psychologicky i hrozbou násilí. Příběh z dnešního Iráku je názornou ukázkou, až kam může dospět náboženství, jež nechce nebo nedokáže odlišit světské a duchovní, časové a nadčasové, klanové a duchovenské. Lidský život pro něj ztrácí hodnotu.
Hesla politického islámu neztrácejí mezi muslimy na oblibě, ba naopak. Jsou čím dál populárnější. Nezáleží na tom, zda politický islám vyzývá k mírumilovnému vládnutí nebo podněcuje nenávist. Jinak řečeno, veřejnost v muslimských zemích favorizuje islámské typy vlády a pozemské správy před sekulárními, nenáboženskými režimy, včetně občanské demokracie praktikované v zemích, kde se stát a náboženství oddělily. Jak na to reagovat?
Kataři byli jedním z sektářských proudů, které se objevily v Evropě po roce 1000 a dnes jsou jednak známým symbolem krvavého řešení náboženských sporů, jednak výhodným turistickým artiklem jižní Francie.
Klíčem ke všemu je mír. A láska a přátelství. Neboť jak již bylo tisíckrát řečeno: „Čiň dobře i nepříteli! Láska bližnímu neubližuje.“ (Bible, Římanům 13,10)
Česká volba mezi východním a západním křestanským ritem.
Česká volba mezi západním a východním křesťanstvím.
Významný ortodoxný židovský rabín podunajskej monarchie.
Dva členové naší blogerské komunity na iDnes se domluvili na společném projektu. Jedná se o jakousi reciproční výměnu osobních zkušeností, znalostí a zážitků s náboženstvím. Dva mladí praktikující věřící, muslimka A´iša a katolík Tomáš, zřejmě chtějí přiblížit jeden druhému a zároveň i svým čtenářům, co jim říká jedné straně islám a na straně druhé křesťanství. V podtextu přitom nelze neslyšet sice nevyslovenou, leč vtíravou otázku: „Můžeme se pochopit?“
Francie žije soudním skandálem. Začalo to docela nevinně. Soud v Lille zrušil manželství dvou muslimů. Řeklo by se, takových rozvodů je na tisíce. Přesto případ vyvolal pozdvižení a rozruch došel až do pařížského Bourbonského paláce, sídla Národního shromáždění. Židle se houpe s ministryní spravedlnosti. Veřejnost nediskutuje o nic méně vzrušeně než politická a intelektuální elita. Soudní verdikt zasáhl Francii na citlivém místě a vyvolal směsici otázek ohledně rovnosti pohlaví, nenáboženskosti občanské společnosti a tlaků islámské tradice na chování a postoje jednotlivců.
Ve světě se roztrhl pytel s konferencemi, semináři a přednáškami na téma islám a Západ. Hledá se cesta, jak rozproudit mezináboženský dialog a tak zabránit „civilizační válce“. Při takových názorových výměnách dojde zpravidla k chvályhodné shodě. Vztahy mezi světovými náboženstvími a zeměmi, které jsou s nimi spojovány, by neměly být otravovány „stereotypy“, „nepravdami“ nebo „předsudky“. A také by se prý slušelo, aby náboženští představitelé vložili svoji autoritu do věcí veřejných. Ať se jedná třeba o podnikatelskou morálku nebo o globální oteplování.
Nejvýznamnějšími předchůdci reformace byli valdenští, lidová sekta či proud, který se pokusil o obnovu původní církve a dosáhl ve své době významného rozšíření, než byl vojensky potlačen.
o vlivu čínské filozofie konfucionanismu na Japonsko
Na Petrových kamenech pod Pradědem probíhaly doslova čarodějnické orgie. Jedlo se tam, pilo, tancovalo a ze všeho nejvíce obcovalo. Děkan Lautner tam korunoval na čarodějnickou královnu Marii Sattlerovou ze Šumperka a později paní Meixnerovou z Olomouce. Kromě toho křtil děti ve jménu Satanově. Přinášel na Petrovy kameny svaté hostie a účastníci čarodějnických shromáždění po nich šlapali a tancovali. Těmito slovy svědci, většinou během mučení, popisovali jednu z největších čarodějnických kauz na našem území, ke které došlo v druhé polovině 17. století ve Velkých Losinách a Šumperku.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více
