Main Menu
User Menu

Občanská válka v Rusku [1917-1923]

Vícestraná občanská válka v Rusku, probíhající po dvou revolucích roku 1917. Dvě největší skupiny byly Rudá armáda, bojující za bolševickou formou socialismu pod vedením Vladimíra Lenina, a volně spojené síly Bílé armády zastupující různé zájmy, od politického monarchismu přes kapitalismus po alternativní formy socialismu, ve svých demokratických i anti-demokratických variantách. Zelené armády pak bojovaly proti oběma uvedeným armádám, do bojů se zapojily i armády 8 zahraničních států.

Články

1. čs. úderný prapor

"Červenobílá stužka za Čechii, umrlčí lebka za smrt, není života bez Českého státu, svobodu nebo smrt." To bylo heslo, energie a životní filozofie úderníků, což je název pro příslušníky 1. čs. samostatného úderného praporu.

Alexandrovský most 1918

Po propuknutí prudkých bojů mezi jednotkami legionářského Československého armádního sboru a sovětskou vládou v Rusku v květnu 1918, po tzv. Čeljabinském incidentu a zákeřných přepadech československých vlaků jednotkami bolševiků bez předchozího vyhlášení nepřátelství, byla situace sboru o to složitější, že jeho jednotky bojovaly s přesilou nepřítele v několika izolovaných skupinách, vzdálených po transsibiřské magistrále daleko od sebe...

Až příliš podezřelý atentát

Muž menší postavy s pleší sahající až k temeni právě domluvil. Ještě jednou přehlédl dav, oblékl si kabát a vydal se směrem ven z budovy. Necelých deset metrů od dveří na něho čekal automobil s řidičem. Všude kolem byla spousta lidí. Jedna z žen se k němu přitočila a žádala ho o pomoc. Několik dalších rukou otevíralo dveře automobilu, aby mohl nastoupit. Vtom práskly tři výstřely. Nevyšší stranický představitel Ruské sovětské federativní socialistické republiky Vladimir Iljič Lenin se zhroutil k zemi.

Bezenčuk 1918

Navazuje volně na článek Alexandrovský most 1918, Lipjagy 1918 a částečně předchází článku Samara 1918.

Čeljabinský incident 1918

"Po stažení Československého armádního sboru z Ukrajiny, po známých bojích u Bachmače v březnu 1918, nastalo obtížné jednání se sovětskou vládu o přesunu sboru přes celé Rusko do přístavu Vladivostok, odkud se lodními transporty měl sbor přepravit do Francie na západní frontu (byl tou dobou oficiálně součástí čs. vojska ve Francii) k pokračování boje proti Německu a Rakousko-Uhersku. Sovětská vláda se však pokoušela Čechoslováky zadržet a využít případně jejich bojový potenciál. V silném ovzduší nedůvěry a provokací nakonec v událostech kolem tzv. Čeljabinského incidentu vše vyústilo v otevřené nepřátelství mezi sovětskou vládou a Československým armádním sborem. Tyto události se staly počátkem nejslavnější části historie čs. vojska Rusku - sibiřské anabáze..."

Československý inženýrský pluk, takzvaný Kornilovský prapor

O pluku, který vznikl na Donu v roce 1918, se toho mnoho neví, většinou se zaměňuje s Kornilovským úderným plukem, se kterým však neměl nic společného. Společného mají to, že bojovaly bok po boku proti bolševikům. Tady je příběh o jeho vzniku, boji a cestě domů z ruské občanské války.

Čeští Kornilovci

Už jsme tu psali o 1. čs. úderném praporu. Co se týče tohoto válečného umění vycházejícího z tradic úderných (elitních) jednotek, ovládali ho ještě Češi sdružení v čs. ženijním praporu nazývaní Čeští Kornilovci (pojmenovali se po generálu Kornilovu), kteří bojovali v řadách bělogvardějské Dobrovolné armády proti bolševickému Rusku. Čeští Kornilovci jsou dnes naprosto zapomenutou etapou naší slavné vojenské historie. Proč?

Dělostřelectvo a obrněné vlaky Polských vojsk ve východním Rusku a na Sibiři

Vznik Polských vojsk ve východním Rusku a na Sibiři je bezprostředně spojen se zahájením obranných bojů Československého armádního sboru v Rusku (zvaného rovněž legií), přemísťujícího se z Ukrajiny do Vladivostoku. Boje tohoto sboru, které ve svém důsledku vyvolaly spojeneckou intervenci na Dálném Východě, umožnily vznik jednotek polské armády, které se v tak vzdálené oblasti, v těžkých materiálních a přírodních podmínkách nesmazatelně zapsaly do vojenských dějin Polska.

Divizní generál Stanislav Čeček

První český velitel čs. roty a pluku za první světové války, jeden z vrchních velitelů našich legionářů v Rusku a vrcholný funkcionář nově vzniklé Československé armády, muž, který se stal legendou už za svého života.

Dodatek k oslavám VŘSR

Již dlouho před 7. listopadem každoročně spouštěly noviny od Labe až po Sachalin propagandistickou kampaň a začaly se vyhlašovat socialistické závazky na počest VŘSR. V Československu jako akt oddanosti následoval Měsíc československo-sovětského přátelství, v němž se lid český, respektive slovenský, učil milovat Sovětský svaz, po roce 1968 pak i na besídkách se sovětskými okupačními důstojníky.

gen. Rudolf Medek

V březnu 1931 je povýšen na generála. Stává se tehdy nejvýznamnější osobností legionářské literatury. Nemalou měrou se zasloužil o uznávání zásluh a tradic čs. legionářů ve společnosti ...

Kljukvená 1918

Brzy po slavné bitvě čs. legionářů u Zborova vznikl v rámci nové 2. divize československého vojska v Rusku 1. samostatný úderný prapor. Nejprve ve formě samostatných úderných rot koncem roku 1917, jako elitní součást československého vojska. Tyto roty byly brzy sloučeny a vytvořily samostatný prapor, který podléhal přímo velení divize. Měl čtyři pěší roty, jednu rotu kulometnou, zákopnickou minometnou četu a logistické zabezpečení. Znakem úderného praporu, později velmi proslaveným, byla umrlčí lebka se zkříženými hnáty na červeném podkladu.

kpt. i m. Antonín HALBICH

Byl ostatními velmi ceněn pro svou statečnost a taktickou rozvahu. Dle ostatních příslušníků roty byl velmi pracovitý, a mimo svého mimořádného talentu ve strategii se neustále snažil zdokonalovat výcvik ostatních úderníků. Sestavil pro příslušníky úderného praporu i příručku o ručních granátech všech známých typů i s nákresy. Z angličtiny přeložil návody k obsluze amerických kulometů. Byl uznávaný i pro své zbrojířské schopnosti, kdy často ostatní úderníky učil ovládat ukořistěné zbraně.

Kyjev 1918

Po známé bitvě u Zborova v červenci 1917 a následných červencových bojích tzv. Tarnopolského ústupu, který též jméno čs. vojáka proslavil, měla Československá střelecká brigáda citelné ztráty. Po přestálých bojích, v nichž se plně osvědčila, byla přesunuta do oblasti Volyně, kde žila silná česká komunita, k odpočinku a doplnění stavů ...

Lipjagy 1918

Boje čs. legionářů 4. střeleckého pluku s přesilou sovětských jednotek u Lipjag v červnu 1918.

Lotyšsko na križovatke vojen 1914 – 1920 (I.)

Vojensko-politický vývoj v Lotyšsku v priebehu Prvej svetovej vojny a počas bojov o nezávislosť na pozadí občianskej vojny v Rusku. Vnútorný zápas o moc medzi lotyšskými nacionalistami, lotyšskými boľševikmi a pobaltskými Nemcami bol sprevádzaný zasahovaním vonkajších síl. Červená armáda Sovietskeho Ruska, Freikorps Nemecka, Západná dobrovoľnícka armáda bielogvardejských Rusov a Royal Navy Veľkej Británie intervenovali do miestneho diania s cieľom presadiť svoje záujmy a vplyv. V dôsledku toho Lotyšsko ostávalo bojiskom až do roku 1920.

Lotyšsko na križovatke vojen 1914 – 1920 (II.)

Pokus o sovietizáciu Lotyšska nielenže pripravil vládu P.Stučky o verejnú podporu, ale zároveň podlomil morálku jej hlavnej mocenskej opory – červených lotyšských strelcov. Začalo dochádzať k masovým dezerciám z Červenej armády, ktoré boli spočiatku motivované nechuťou pokračovať v boji, keď je už Lotyšsko zbavené Nemcov. Následne sa k tomu pridal nesúhlas s politikou lotyšskej sovietskej vlády a niektorí jej vojaci začali dokonca prechádzať na stanu vlády K.Ulmanisa.

Obrněná auta na stráži svobody

V letech první světové války došlo k nebývalému rozvoji různých motorových bojových prostředků, k nimž vedle tanků či letadel patřily obrněné automobily. Ačkoli myšlenka osobního automobilu, dodatečně vybaveného kulometnou výzbrojí byla realizována již v prvních letech minulého století, první sériově vyráběná vozidla, vybavená pancéřováním a jednou až dvěma otočnými věžemi spatřila světlo světa na bojištích Velké války. Faktem je, že obrněná auta produkovaly v podstatě všechny větší státy, které se konfliktu zúčastnily. A několik takových vozidel se nacházelo i ve výzbroji našich zahraničních vojsk.

Obrněné vlaky ruské armády za 1. světové války

První obrněný vlak ruské armády postavil již na začátku srpna 1914, tedy na úplném začátku bojových operací, 9. železniční prapor v Tarnopolu. Zajímavé je, že řada jeho prvků pocházela od nepřítele. Zpočátku sestával z kořistní rakouské lokomotivy opatřené pancéřováním a tří vozů, jednoho dělového a dvou kulometných. I celá jeho výzbroj pocházela z kořisti získané na nepříteli.

Od Čeljabinského incidentu k válce se sovětskou vládou (1918)

Po tzv. Čeljabinském incidentu na jaře 1918, který byl vyústěním řady provokací ze strany sovětské vlády v napjaté situaci, následovaly zákeřné přepady dříve úmyslně rozdělených československých vlaků bez vyhlášení nepřátelství v Marianovce, Irkutsku a Zlatoustě přesilou sovětských jednotek. Tím došlo k otevřenému nepřátelství mezi Československým armádním sborem v Rusku a sovětskou vládou a následovala slavná sibiřská anabáze čs. legionářů v Rusku.

Penza 1918

Po květnovém incidentu v Čeljabinsku a přepadech československých částí bez předchozího vyhlášení nepřátelství v Marianovce, Zlatoustu a Irkutsku již byly Čechoslovákům úmysly sovětské vlády jasné. Bylo zřejmé, že v rámci obrany sboru a jeho zamýšlené cesty na francouzské bojiště přijdou těžké boje, protože sovětská vláda Československý armádní sbor jen tak ze svého kontrolovaného území nepropustí. Sovětská vláda chtěla dobře vyzbrojený, disciplinovaný a zkušený armádní sbor buď získat na svojí stranu, sliby či výhrůžkami, k boji proti svým nepřátelům nebo ho internovat a vydat Rakousko-Uhersku jako případný „dar“. Lživým slibům bolševiků již proto Čechoslováci po nedávných zkušenostech nevěřili. Zmíněným přepadením československých vlaků po předchozích průtazích a výhrůžkách projevila sovětská vláda vůči Čs. armádnímu sboru zcela jasně otevřené nepřátelství. Došlo tak následně k otevřené válce mezi Čs. armádním sborem a sovětskou vládou.

Plukovník jezdectva Miroslav Brož

Životopis plukovníka jezdectva Miroslava Brože, ruského legionáře "Starodružiníka" a prvorepublikového důstojníka jezdectva, posledního velitele 2. jezdeckého pluku "Sibiřský".

Podplukovník pěchoty Bohumil Záleský

Muž, jenž jako poslední velel takzvanému "Kornilovu praporu", jinak Československému inženýrskému pluku, jenž vznikl v lednu 1918 na Donu v Dobrovolné armádě generála Kornilova. Muž, jenž se osobně zúčastnil 59 bojových střetů s bolševiky.

por. Jan Gayer

Přišel 4.6.1918 a slavná bitva u Lipjag. Zde jako zatímní velitel 4.čs.stř.pluku osobně vedl v dešti kulek a kolem vybuchujících granátů a šrapnelů celý pluk a svým příkladem strhával do nadšeného útoku všechny ostatní. Vedl a organizoval celou akci 4.pluku v této bitvě. Závěrečný bodákový útok vedl por.Gayer osobně v čele svého pluku.

Pplk. Karel Vašátko

Životopis příslušníka a později velitele 2. roty České družiny. Jednoho z nejstatečnějších příslušníků našich legií v Rusku.

Příliš krvavý baron

Ungern von Sternberg dobyl s několika stovkami kozáků Mongolsko a na nějakou dobu uvěřil, že je novodobým ruským Čingischánem.
Baronovi tibetští horalé, převlečení za mnichy, pronikli ulicemi Urgy (Ulánbátaru) hemžícími se čínskými vojáky. Zdolali vysoké skály, na jejichž vrcholu se rozkládal zimní palác, sídlo vládce vnějšího Mongolska – dalajlámy Bogdy Chana. Slepý muž, kterého zde čínští vojáci drželi v domácím vězení, čekal na své osvobození. Zabití stráží trvalo jen okamžik. Ještě dřív než byl vyhlášen poplach, slézali Tibeťané s duchovním vůdcem na zádech strmé skály směrem dolů. Dva poslední odráželi střelbou z kulometů dotírající čínské vojáky.

Říkali mu bráška „Kultivátor“

Životopis armádního generála in memoriam Karla Kutlvašra (* 27.1.1895 - + 2.10.1961). Velitele povstalců v období Pražského povstání a účastníka tří čs. odbojů.

Rodina, která otřásla světem

Novgorodský rytec Sverdlov dal se svou manželkou světu nejen vůdce Ruské sovětské federativní socialistické republiky, ale i francouzského generála a amerického bankéře.

Ruské legie zblízka

Československé legie v Rusku patřily společně s francouzskými a italskými legiemi mezi nejvýraznější projevy zahraničního protirakouského odboje v období první světové války. Snaha o zřizování československých jednotek ve státech Dohody však ve všech případech narážela na nevyjasněné válečné cíle spojenců a na politické tlaky různých, většinou prorakousky orientovaných zájmových skupin. Díky vývoji na západní a jižní frontě a velikému politickému úsilí členů ČNR však během roku 1917 ve Francii a 1918 v Itálii padly všechny dosavadní překážky. Československé legie se tak následně mohly začít v klidu formovat jako politicky autonomní součást národních armád těchto států.

Ruské legie zblízka

Československé legie v Rusku patřily společně s francouzskými a italskými legiemi mezi nejvýraznější projevy zahraničního protirakouského odboje v období první světové války. Snaha o zřizování československých jednotek ve státech Dohody však ve všech případech narážela na nevyjasněné válečné cíle spojenců a na politické tlaky různých, většinou prorakousky orientovaných zájmových skupin. Díky vývoji na západní a jižní frontě a velikému politickému úsilí členů ČNR však během roku 1917 ve Francii a 1918 v Itálii padly všechny dosavadní překážky. Československé legie se tak následně mohly začít v klidu formovat jako politicky autonomní součást národních armád těchto států.

Ruské legie zblízka

Základy československých legií v Rusku se začaly utvářet krátce po vypuknutí první světové války. V ruském impériu žilo v roce 1914 přibližně 60-100 tisíc českých krajanů. Většinou šlo o starousedlíky, avšak vedle nich se v ruském hospodářství od začátku století uplatňovalo veliké množství českých specialistů a inženýrů, kteří byli stále občany Rakousko-Uherska.

Ruské legie zblízka

Československé legie byly od samotného vzniku ČSR vyzdvihovány jako jediný pevný bod stability a demokracie v rozlehlých oblastech ruské země. Vztahy mezi čsl. vojáky byly často prezentovány téměř jako nekonfliktní. Případné spory uvnitř legií byly mnohdy připisovány spíš na vrub nešťastných nedorozumění, než jiných, objektivnějších příčin.

Ruské legie zblízka

První etapu existence čsl. branného hnutí v Rusku tvořilo období existence tzv. České družiny. Tato poměrně malá vojenská jednotka byla řadovou součástí ruské III. armády. Její členové zcela podléhali ruským vojenským řádům, které striktně a velice přísně vymezovaly pravidla života v armádě. Přes veškerá omezení si však čsl. dobrovolníci v postupně rostoucí jednotce dokázali vytvořit některé prvky vnitřní autonomie. Ta však narážela v každodenním styku s ruským prostředím na řadu překážek. Ty byly tvořeny hlavně ruskými důstojníky Družiny a krajany, kteří už ztratili pocit sounáležitosti s českým národem.

Ruské legie zblízka

Únorová revoluce přinesla Rusku obrovské změny, které se nevyhnuly ani armádě. Hluboce demoralizovaní krajané mohli být vyřazeni ze svazku 1.československé brigády. Dosavadní carský systém vojska byl nahrazen reorganizovanou revoluční armádou. Byly zavedeny volené plukovní komitéty (výbory), na činnost velitelů dohlíželi političtí komisaři. Většina dosavadních vojenských řádů byla opuštěna a namísto nich byly zavedeny nové správní prvky. Podle Františka Poláka šlo o změny, které byly i pro armády tradičních demokratických států neslýchané široce uplatněnou mírou demokratizace. V dějinách čsl. vojska na Rusi však sehrály klíčovou úlohu.

Ruské legie zblízka

Vystoupení legií proti bolševikům postavilo čs. vojsko do nové situace. Zatímco dosavadní samostatné správní instituce byly zakládány pouze provizorně, s vědomím, že brzy přejde armáda na francouzský systém, po vystoupení se začala důsledně organizovat suverénní struktura demokratické správy legií. 28.července 1918 byl Sjezdem čsl. vojska přijat pozměněný francouzský disciplinární řád. Byl upřesněn systém plukovních výborů a plnomocníků, od podzimu 1918 začala probíhat reorganizace soudnictví čs. vojska. Ozbrojené vystoupení změnilo charakter vojska. Jeho řady byly doplňovány mobilizovanými čs. zajatci. Na vojáky začal viditelně působit vliv prodlužujícího se bojového nasazení.

Ruské legie zblízka

Na přelomu let 1918 a 1919 se stahovaly čs. pluky na transsibiřskou magistrálu. Tento krok byl už v létě 1918 požadován na ufimských jednáních o jednotné ruské vládě, avšak pomalá organizace ruských vojsk ho oddálila. Ke stažení čsl. armády vedle jiných důvodů vedla i snaha o jeho soustředění za účelem důkladné reorganizace. Základní kroky k těmto změnám provedl na počátku roku 1919 M.R.Štefánik. Armáda byla změněna podle západoevropských standardů. Řada revolučních výdobytků byla zrušena. Byl vydán nový discipinární řád. Reakce vojska na tyto dalekosáhlé změny byla značně negativní a po řadě projevů odporu došla vyvrcholení v irkutských událostech v polovině 1919. Poté však s přípravami na postupné stahování k evakuaci zavládla jakási obecná apatie. Čs. vojáci byli po celé období dalšího pobytu na magistrále řízeni už jen myšlenkou na návrat domů.

Ruské legie zblízka

Kvalitní, organizované zázemí, které pokrývá všechny potřeby armády, vždy zásadně ovlivňovalo úspěšné zvládnutí všech vojenských operací. Nejinak tomu bylo i u čs. legií v Rusku. Kvalita zásobování a technické zajištění sehrály významnou roli zvláště v období po vystoupení, kdy rozvrácené ruské hospodářství poskytovalo už jenom část svého předválečného potenciálu.

Ruské legie zblízka

Až do vystoupení zajišťovala veškeré potřeby čs. vojska ruská armáda. Do únorové revoluce dokonce v žádném z čs. pluků nebyl ani v jediné rotě hospodářský důstojník Čech. Zásobování České družiny výstrojí i potravinami bylo na nízké úrovni. Vojáci pravidelně dostávali letní ošacení na zimu a zimní na léto. Lepší nebyla situace ani v rámci celé ruské armády, kde byly v době nedostatku potravin vyhlašovány tzv. postní dny. V takových dnech byla místo obvyklé skladby potravin podávána pouze polévka za sušených ryb a prosná kaše maštěná olejem, což bylo podle některých dobových svědectví jídlo pro Středoevropana téměř nestravitelné. Záchranu mohl přinést pouze plukovní hospodář, který měl právo na náklady pluku opatřit ke stravě přilepšení.

Ruské legie zblízka

Na rozdíl od zásobování, se až do vystoupení u čs. jednotek nevytvořila velká potřeba zajišťovat si samostatně potřeby technického charakteru. Veškerou péči o zbraně, munici a uspokojení všech ostatních potřeb armády jako celku plně zajišťovala ruská strana. Už v zajateckých organizacích a následně i v čs. jednotkách však byli vojáci schopni opravit části výstroje nebo různě si přizpůsobit některé nástroje pro své technické potřeby. Projevili při tom velkou míru schopnosti improvizace. Všechny své naučené schopnosti pak mohli po vystoupení v plné míře uplatnit.

Ruské legie zblízka

V předchozích kapitolách byly okrajově zmíněny způsoby financování některých složek čsl. armádní a vojenské organizace. Cílem následující kapitoly této práce je snaha osvětlit zdroje financí, kterými si čsl. organizace sama hradila velikou část výdajů.

Ruské legie zblízka

Drobnou, ale významnou kapitolu v dějinách organizace čsl. vojska na Rusi sehrála také Čsl. polní pošta, která se stala nejspolehlivějším zprostředkovatelem korespondence v tehdejším sibiřském Rusku.

Ruské legie zblízka

V době pobytu čsl. legií v Rusku se v jejich jednotkách rozvinula široce založená kulturní činnost. Při každém delším přerušení bojové činnosti byly v jednotkách pořádány hudební a divadelní představení, osvětové přednášky, nebo sportovní akce.

Ruské legie zblízka

V České družině se snaha provozovat kulturní aktivity projevila už od samotného vzniku jednotky. V porovnání s pozdější kulturní a osvětovou aktivitou však nikdy nedosáhly takového rozmachu. Jejich rozvoji bránily soudobé vojenské řády, které podmiňovaly jednotlivé aktivity svolením velícího důstojníka.

Ruské legie zblízka

Únorová revoluce přinesla do života ruské armády znatelné uvolnění řádů, které se velice pozitivně projevilo i na kulturní aktivitě legií. Ačkoliv těsně po revoluci sice nadále pokračovala stejná kulturní činnost jako před rokem 1917, změny se projevily v tom, že mezi čsl. vojáky začala pomalu proudit i česky psaná literatura, vítaný dar posílaný americkými krajany. Významnou změnou pak bylo založení plukovních a rotných výborů. Ty vedle svých hospodářských funkcí plnily i kulturně-osvětové úkoly. Jejich aktivita přinesla do dosud spontánní a nesoustavné činnosti řád a organizaci. Jejich veliký přínos pro rozvoj kulturních aktivit legií se významně projevoval až do jejich rozpuštění v roce 1919.

Ruské legie zblízka

Zpracování historie čsl. legií v Rusku se od 30. let tohoto století soustředilo převážně na vojenské a politické otázky jejich existence. Prakticky mimo zájem historiků zůstávala pestrá a různorodá škála dalších možných úhlů pohledu na tuto problematiku. Tématicky jednotvárný výklad zpracování však příliš nepřispívá k růstu hlubšího zájmu o studium historie čsl. legií.

Sviták, Otakar (generál technické zbrojní služby letectva in memoriam)

Je ráno 26. srpna 1942 a v jednom z hukvaldských domů bijí osudných 100 úderů staré pendlovky. V hlavním městě Říše byl totiž sťat další z řady československých hrdinů, kteří se statečně postavili nacistickému režimu. Byla to další z mnoha obětí nacistického teroru známého jako heydrichiáda.

Válka na železnici

První kapitoly historie československého železničního vojska a obrněných vlaků se začaly psát krátce po vzniku našich legií.

Zajatecké a internační tábory v Polsku v letech 1919 – 1924

Porážka vojenského bloku Centrálních mocností znamenala pro národy Evropy konec Velké války, později označované jako I. světová válka. V jejím důsledku došlo k rozpadu Rakouska-Uherska, ke vzniku nových nezávislých států ve střední Evropě (Polska a Československa) a k vypuknutí revoluce v Německu a pádu císařství. Po ukončení válečných operací mohly vlády evropských států přikročit k řešení problémů, které byly způsobeny dlouhodobým světovým konfliktem. K nejdůležitějším otázkám, které bylo třeba poměrně rychle vyřešit, patřil návrat miliónů lidí, kteří byli v důsledku vojenských operací přesídleni na jiná území, do svých domovů a také vyklizení zajateckých táborů a vyslání vojáků-zajatců, kteří se v nich nacházeli, do jejich vlasti. Celkem se v průběhu I. světové války v zajetí ocitlo 8.865 tisíc zajatců (5.295 tisíc vojáků Dohody a 3.570 vojáků Centrálních mocností). Po složení zbraní na frontách se vojáci, kteří se nacházeli v zajateckých táborech, začali dožadovat okamžitého propuštění domů.

Známky první linie - Československá polní pošta brzy oslaví sto let své existence

Vojenská polní pošta je téměř stejně stará jako civilní. Její kořeny spadají do počátku 17. století. Za den oficiálního vzniku polní pošty britské armády je považován 15. srpen 1799. Tehdy vévoda z Yorku nařídil hlavnímu poštmistrovi královského vojska vybrat nejlepšího úředníka pro polní poštovní službu u anglických jednotek vysílaných do severního Holandska.

Témata

Podkategorie

Bitvy

banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 81.134,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz / armedconflicts.com neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!