Main Menu
User Menu
Reklama

Řím

Starověký Řím byla civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově pravděpodobně v 8. století př. n. l., jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp. 6. století n. l. Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměnila nejprve z království na republiku a nakonec v císařství. V době svého největšího rozsahu, za císaře Traiana, se moc Říma rozprostírala do všech zemí podél Středozemního moře, dále do Galie, velké části Británie a do oblasti Černého moře.

Články

Adrianopol 378 AD

9. 8. 378 AD vyrazil východorímsky cisár Valens z Adrianopola s armádou 25 000 pešiakov aby zničil vojsko gótskeho rebela Fritigerna (gótsky Frithugairns). Večer toho istého dňa ležal na bojisku, spolu s tretinou svojej armády. Ammianus Marcellinus túto porážku nazval najhoršou od Hanibalovho víťazstva pri Cannae. Ako mohli gótski utečenci spoza Dunaja, ktorí až do tejto chvíle boli v defenzíve poraziť dobre vyzbrojenú a vycvičenú rímsku armádu?

Obliehanie Alesie

Neďaleko Alise-Sainte Reine vo Francúzsku, 32 míľ severozápadne od Dijonu vybojoval G.Iulius Caesar jednu z legendárnych bitiek histórie. Jeho protivník, Vercingetorix, náčelník Avernov vytvoril veľkú konfederáciu Galských kmeňov, aby vytlačil Rimanov raz a navždy z vojnou spustošenej krajiny. Galovia mali početnú prevahu šesť ku jednej. Caesar vybudoval sériu opevnení, ktoré vyrážali dych aj Rimanom zvyknutým na podobné obliehacie práce.

Odměny a vyznamenání v římské armádě

Neodmyslitelnou součástí vojenského prostředí je zvyk odměňovat obzvláště statečné činy vyznamenáním, která nositeli zajišťují jednak určitě reálné výhody, jednak morální kredit. Podobnou praxi znali i staří Římané.

Pharsalus

Rímsky svet sa bol od januára 49 BC až po Pharsalus (9. august , 48 podľa rímskeho kalendára,6.jún podľa juliánskeho), rozdelený občianskou vojnou medzi Pompeiom a Caesarom na dva tábory. Vojna sa viedla so striedavým šťastím v Afrike, Itálii, Galii, Hispánii a presunula sa aj do Grécka.

Římský kalendář jako základ kalendáře dnešního

V tomto článku se budu zabývat římským kalendářem ve vztahu ke kalendáři dnešnímu. Cílem není poskytnout vyčerpávající popis římského kalendáře, nýbrž pokusit se vysvětlit původ některých věcí, které považujeme za tak samozřejmé, že nad nimi jen těžko zapřemýšlíme - například proč rok začíná prvním lednem, proč se měsíce v mnoha světových jazycích nazývají tak, jak se nazývají, proč má únor 28 dní, proč má naopak červenec i srpen dní 31, přestože jsou v kalendáři hned za sebou, proč se přestupný den jednou za čtyři roky připojuje právě k únoru...

Římský tábor

Výstroj rímskeho legionára som sa pokúsil vymenovať v predchádzajúcom článku. Dnes skúsim v krátkosti opísať spôsob, akým Rimania budovali svoje vojenské tábory.

Římští gladiátoři

Gladiátoři jsou složkou římské kultury, která je v obecném povědomí o starém Římě asi nejrozšířenější. O gladiátorech existuje nesčetné množství mýtů a polopravd, se kterými se, třeba nevědomky, někdy setkal snad každý z nás. Tento článek se snaží pojednat o gladiátorech za římské republiky bez mytizování a pokud možno bez zkreslování, i když s tak velkým odstupem času je těžké zpod nánosů legend vytáhnout na světlo skutečná fakta. Mohu pouze slíbit, že jsem se o to pokusil jak nejlépe jsem dovedl.

Spojenecké sbory v římské armádě

Římská armáda byla ve své době nejlepší na světě. Především ona umožnila malému městskému státu rozrůst se v obrovskou říši. Organizace římské armády byla komplikovaná a postupně se vyvíjela; v tomto stručném článku se zaměřím na roli tzv. spojeneckých sborů v římské armádě.

Ukřižování

Ukřižování patřilo k nejkrutějším římským trestům, navíc je spojeno s jednou z nejvýznamnějších postav světové historie - ukřižován byl totiž mimo jiné rovněž Ježíš Kristus. Ohledně ukřižování však existuje několik mýtů a polopravd; tento článek se snaží předložit skutečná fakta o tomto brutálním trestu.

Vývoj římského republikánského zřízení (3)

Všechny tři druhy lidového shromáždění přešly v nezměněné podobě i do republiky. Comitia curiata, nejstarší z nich, ztratilo „Tulliovou reformou“ téměř veškerou svoji moc a bylo udržováno spíše z tradice.

Vývoj římského republikánského zřízení (4)

Základním motorem vývoje římské společnosti v nejstarších dobách bylo nerovnoprávné postavení patricijů a plebejů. Zatímco patricijové rozhodovali o většině státních záležitostí, plebejové byli sice osobně svobodnými, avšak podřízenými občany římské republiky.

Vývoj římského republikánského zřízení (5)

Vzhledem k tomu, že vojenskými tribuny mohli být i plebejové, se zdá, že ustanovení tribunů bylo dočasným řešením vnitřní krize. Roku 438 př.n.l. po něm však Římané sáhli znovu, tentokrát celoročně, a od roku 434 př.n.l., kdy se úřadu opět ujímá namísto konsulů trojice tribunů, až do roku 367 př.n.l. je zvolení regulérních konsulů spíše výjimkou.

Vývoj římského republikánského zřízení (6)

Státní uspořádání, které vzešlo ze složitého období vnitřních sporů, už tvořilo základ toho, čemu se říká vrcholná (či klasická) římská republika. Od roku 287 př.n.l. byly prostřednictvím Lex Hortensia po občanských nepokojích (poslední secese) smazány veškeré rozdíly mezi plebeji a patriciji i oficiálně, čímž byl z větší části pouze právně uznán faktický stav.

Zoznam výstroje rímskeho legionára

Prinášam zoznam výstroje a výzbroje rímskeho ťažkodenca z obdobia 1.storočia po Kristovi. Je to výstroj radového pešiaka. Výstroj dôstojníkov a poddôstojníkov sa vo viacerích bodoch líšila. Légia bola jedným z najefektívnejších vojenských útvarov v dejinách vojenstva a legionári sa stali povestní svojou húževnatosťou a fyzickou kondíciou. Po reformách, ktoré v prvom pred Kristom urobil v armáde Gaius Marius sa profesionálna armáda stala základom, na ktorom budoval každý uchádzač o vládu nad Rímom. Čo teda títo “tvorcovia dejín” používali v svojom každodenom živote?

Témata


Podkategorie

Války s Pyrrhem [281-272 př. n. l.]

Pyrrhos v roce 281 př. n. l. vyhověl žádosti řeckého města Tarentu o pomoc při konfliktu s Římem. Pyrrhovým hlavním cílem bylo dobytí Makedonie, avšak postrádal dostatek finančních prostředků k zaplacení potřebných žoldnéřů. Plánoval tedy, že pomůže Tarentu a pak se přesune na Sicílii a napadne Kartágo – po vítězství a dobytí jižní Itálie měl mít dost peněz k tomu, aby postavil armádu silnou natolik, aby s ní dobyl Makedonii.

1. punská válka [264-241 př. n. l.]

První punská válka (264 až 241 př. n. l.) byla první z celkem tří punských válek vybojovaných mezi Kartágem a Římskou republikou. Po dobu 23 let sváděly tyto dvě mocnosti zápas o převahu v západním Středomoří. Kartágo, nacházející se v severní Africe, bylo na počátku války dominantní námořní mocností ve Středozemním moři. Byl to však Řím, kdo nakonec dosáhl vítězství.

2. punská válka [219-202 př. n. l.]

Druhá punská válka byla vybojována mezi Římany a Kartaginci v letech 218 až 201 př. n. l. Kartaginský vojevůdce Hannibal z rodu Barkasů v ní nejprve Římu uštědřil řadu porážek v takticky geniálně vedených bitvách, které jsou dodnes uváděny ve vojenských učebnicích. Římané následně přešli do několik let trvající opotřebovávací války, postupně zlikvidovali nebo neutralizovali spojence a hlavní kolonie Kartága a nakonec pod vedením Publia Cornelia Scipiona Africana zvítězili v bitvě u Zamy. Tato válka definitivně rozhodla boj obou měst o dominanci ve Středomoří ve prospěch Říma.

1. Makedonská válka [214-205 př. n. l.]

První makedonská válka (214–205 př.nl) byla vedena Římem, spolu s Attalusem I z Pergamonu, proti Filipovi V Macedonskému, současně s druhou púnskou válkou (218 - 201 př.nl) proti Kartágu. Neproběhly žádné rozhodující střety a válka skončila patem. Během války se Makedonie pokoušela získat kontrolu nad částmi Illyria a Řecka, ale bez úspěchu. Tyto potyčky na východe zabránily Makedoncům v pomoci kartáginskému generálovi Hannibalovi ve válce s Římem. Mír z roku 205 př.nl formálně válku ukončil.

2. Makedonská válka [200-196 př. n. l.]

Druhá makedonská válka (200 až 196 př. n. l.) byla svedena mezi Makedonií, které vládl král Filip V. Makedonský, a římskou republikou, která byla podporována svými spojenci Pergamem a Rhodem. Motivy Římanů k rozpoutání druhé makedonské války spočívaly v zabránění dalšímu mocenskému růstu makedonského království, ovšem stejně důležitým vedlejším záměrem Římanů bylo posílení vlastního vlivu v Řecku.

3. Makedonská válka [171-168 př. n. l.]

Třetí makedonská válka (171 až 168 př. n. l.) byla konfliktem, v němž se střetli Římané s makedonským králem Perseem.

3. punská válka [149-146 př. n. l.]

Třetí punská válka (149-146 př. n. l.) je název pro poslední ze série válek mezi Římem a Kartágem. Řím uplatňoval vůči Kartágu po skončení druhé punské války takovou politiku, že výsledkem mohl být buď ozbrojený střet nebo mírové odsunutí Kartága na úroveň bezvýznamného periferního sídla. Kartágo zvolilo první možnost. Výsledkem tohoto střetu bylo úplné a definitivní zničení Kartága a završení snahy Říma o ovládnutí západního Středomoří.

Válka s Jugurthou [112-106 př. n. l.]

K Jugurtské válce došlo v 112-106 př. n. l. mezi Římem a Jugurtou, králem Numidie, království na severoafrickém pobřeží zhruba v oblasti současného Alžíru. Jugurtha byl synovec a adoptivní syn Micipsy, krále Numidie, kterému se mu podařilo získat trůn a překonat své soupeře pomocí atentátů, násilí a úplatků. Válka představovala důležitou fázi římského podrobení severní Afriky, ale Numidia se nestala římskou provincií až do roku 46 př. n. l. Po Jugurthově uzurpaci trůnu Numidie, věrného spojence Říma z Punských válek, se Řím cítil nucen zasáhnout.

Válka se spojenci [91-88 př. n. l.]

Válka vedená v letech 91 - 88 př. n. l. mezi Římskou republikou a několika dalšími městy a kmeny v Itálii, které po staletí byly římskými spojenci. Italští spojenci chtěli římské občanství a moc, vliv a právo hlasovat v samotném Římě. Římané tyto požadavky ignorovali a poskytli italským skupinám méně práv a privilegií. To vedlo ke zničující válce, která trvala tři roky a přinesla mnoho obětí. Válka sice vyústila v římské vítězství, ale Řím všem svým italským spojencům nakonec udělil římské občanství, aby se vyhnul další nákladné válce.

Války galské - Caesarovo tažení v Galii [58-50 př. n. l.]

Galské války - také Galská válka - byla série vojenských tažení Římanů v letech 58–50 př. n. l., v nichž prokonzul a vojevůdce Julius Caesar dobyl velkou část Galie.

Občanská válka v Římě [49-45 př. n. l.]

Římská občanská válka (49–45 př. n. l.) byl jeden z posledních vojensko-politických konfliktů v Římské republice před vznikem císařství. Válka byla vyvrcholením sporů mezi prokonzulem Gaiem Juliem Caesarem a jeho politickými oponenty z řad konzervativní strany optimátů, zastánců tradiční republiky.

Dácké války [101-106]

První dácká válka se odehrála v letech 101-102 našeho letopočtu. Dácké království vedené králem Decebalem se stalo hrozbou Římské říši a porazilo několik římských armád během vlády císaře Domiciana (81-96). Císař Trajan se rozhodl v roce 101 postavit této hrozbě římské moci. Po roce těžkých bojů byl král Decebalus donucen přijmout nepříznivý mír. Když v roce 105 porušil podmínky mírové dohody, vypukla druhá dácká válka (105 - 106).

Markomanské války [166-180]

Markomanské války představovaly sérii válek, které proběhly v době vlády římského císaře Marka Aurelia mezi lety 166 až 180, kdy ze severu vpadly do římské říše početné kmeny Sarmatů, po nichž následovali germánští Markomani a Kvádové. Těmto kmenům se podařilo rozprášit římské legie v provincii Pannonia a vtrhly až do severní Itálie. Marcus Aurelius je zahnal zpět za Dunaj a v roce 172 zahájil mohutnou ofenzívu, ve velké bitvě se Římanům podařilo porazit početnou převahu Sarmatů a Kvádů a roku 175 s nimi uzavřeli mírovou smlouvu, která vnutila Germánům těžké podmínky. O dva roky později konflikt propukl znovu a Římané Germány znovu porazili. Na původně germánském území zůstala okupační armáda o síle 40 000 mužů a dokonce se uvažovalo o vzniku nových dvou provincií Marcomannia a Sarmatia na území dnešní České republiky a Slovenska. Císař Marcus Aurelius ale roku 180 zemřel a jeho nástupce, syn Commodus, boje ukončil a uzavřel s germánskými kmeny mírovou smlouvu, která dočasně omezila samostatnost jednotlivých kmenů.

Války s Attilou a Huny [450-453]

Hunové udržovali dobré vztahy se Západořímskou říší. Nicméně, Honoria, sestra západořímského císaře Valentiniana III, poslala Attilovi prsten a žádala jeho pomoc ve snaze uniknout zasnoubení s senátorem. Attila ji považoval za svou nevěstu a nárokoval polovinu Západořímské říše za věno. V roce 451 Attila s vojskem vstoupil do Gálie. Spojená armáda Římanů a Vizigótů porazila Huny v bitvě na Katalaunských polích. Následující rok Attila obnovil své požadavky na Honorii a území v Západořímské říše. Vedl svou armádu přes Alpy a do severní Itálie, vyplenil a zničil řadu měst. Císař Valentinián doufal, že se vyhne zničení Říma a poslal dva vyslance a papeže Lva I., který se setkal s Attilou a získal od něj slib, že se z Itálie stáhne a vyjedná mír s císařem. Nový východořímský císař Marcian pak zastavil platby Hunům a Attila plánovál napadnout Konstantinopol. V roce 453 však zemřel na krvácení při své svatební noci.
Reklama

Prémiový účet

Prémiový účet

Podpořte náš web a zároveň se zbavte reklam. Použijte prémiový učet!

Zobrazit informace
Rusko-ukrajinský konflikt

Rusko-ukrajinský konflikt. Aktualizováno průběžně.

Zobrazit článek

Zaregistrujte se

Chcete se nás zeptat, doplnit informace nebo se stát autorem článků a zapojit se do každodenního běhu, případně využít plný potenciál tohoto webu? Je to snadné, zde je odkaz jak na to!
Zobrazit postup

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2023 : 120.000,- Kč Příjmy k 11.07.2023 : 93.998,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz / armedconflicts.com neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!