Řím

9. 8. 378 AD vyrazil východorímsky cisár Valens z Adrianopola s armádou 25 000 pešiakov aby zničil vojsko gótskeho rebela Fritigerna (gótsky Frithugairns). Večer toho istého dňa ležal na bojisku, spolu s tretinou svojej armády. Ammianus Marcellinus túto porážku nazval najhoršou od Hanibalovho víťazstva pri Cannae. Ako mohli gótski utečenci spoza Dunaja, ktorí až do tejto chvíle boli v defenzíve poraziť dobre vyzbrojenú a vycvičenú rímsku armádu?

Neďaleko Alise-Sainte Reine vo Francúzsku, 32 míľ severozápadne od Dijonu vybojoval G.Iulius Caesar jednu z legendárnych bitiek histórie. Jeho protivník, Vercingetorix, náčelník Avernov vytvoril veľkú konfederáciu Galských kmeňov, aby vytlačil Rimanov raz a navždy z vojnou spustošenej krajiny. Galovia mali početnú prevahu šesť ku jednej. Caesar vybudoval sériu opevnení, ktoré vyrážali dych aj Rimanom zvyknutým na podobné obliehacie práce.

Neodmyslitelnou součástí vojenského prostředí je zvyk odměňovat obzvláště statečné činy vyznamenáním, která nositeli zajišťují jednak určitě reálné výhody, jednak morální kredit. Podobnou praxi znali i staří Římané.

Rímsky svet sa bol od januára 49 BC až po Pharsalus (9. august , 48 podľa rímskeho kalendára,6.jún podľa juliánskeho), rozdelený občianskou vojnou medzi Pompeiom a Caesarom na dva tábory. Vojna sa viedla so striedavým šťastím v Afrike, Itálii, Galii, Hispánii a presunula sa aj do Grécka.

V tomto článku se budu zabývat římským kalendářem ve vztahu ke kalendáři dnešnímu. Cílem není poskytnout vyčerpávající popis římského kalendáře, nýbrž pokusit se vysvětlit původ některých věcí, které považujeme za tak samozřejmé, že nad nimi jen těžko zapřemýšlíme - například proč rok začíná prvním lednem, proč se měsíce v mnoha světových jazycích nazývají tak, jak se nazývají, proč má únor 28 dní, proč má naopak červenec i srpen dní 31, přestože jsou v kalendáři hned za sebou, proč se přestupný den jednou za čtyři roky připojuje právě k únoru...

Výstroj rímskeho legionára som sa pokúsil vymenovať v predchádzajúcom článku. Dnes skúsim v krátkosti opísať spôsob, akým Rimania budovali svoje vojenské tábory.

Gladiátoři jsou složkou římské kultury, která je v obecném povědomí o starém Římě asi nejrozšířenější. O gladiátorech existuje nesčetné množství mýtů a polopravd, se kterými se, třeba nevědomky, někdy setkal snad každý z nás. Tento článek se snaží pojednat o gladiátorech za římské republiky bez mytizování a pokud možno bez zkreslování, i když s tak velkým odstupem času je těžké zpod nánosů legend vytáhnout na světlo skutečná fakta. Mohu pouze slíbit, že jsem se o to pokusil jak nejlépe jsem dovedl.

Římská armáda byla ve své době nejlepší na světě. Především ona umožnila malému městskému státu rozrůst se v obrovskou říši. Organizace římské armády byla komplikovaná a postupně se vyvíjela; v tomto stručném článku se zaměřím na roli tzv. spojeneckých sborů v římské armádě.

Mars, Martin, svatý Martin

Co mají tito tři společného aneb cesta od boha, ochránce úrody, přes boha válečníka až po křesťanského světce, patrona vojáků.

Ukřižování patřilo k nejkrutějším římským trestům, navíc je spojeno s jednou z nejvýznamnějších postav světové historie - ukřižován byl totiž mimo jiné rovněž Ježíš Kristus. Ohledně ukřižování však existuje několik mýtů a polopravd; tento článek se snaží předložit skutečná fakta o tomto brutálním trestu.

Když Římané vyhnali svého posledního krále Tarquinia Superba (roku 510, případně 509 př.n.l.), stal se Řím republikou spravovanou volenými úředníky.

Základy struktury republiky existovaly už na konci doby královské. Byly vytvořeny tím, co nazýváme „reformy Servia Tullia" - jsou připisovány předposlednímu římskému králi Serviu Tulliovi.

Všechny tři druhy lidového shromáždění přešly v nezměněné podobě i do republiky. Comitia curiata, nejstarší z nich, ztratilo „Tulliovou reformou“ téměř veškerou svoji moc a bylo udržováno spíše z tradice.

Základním motorem vývoje římské společnosti v nejstarších dobách bylo nerovnoprávné postavení patricijů a plebejů. Zatímco patricijové rozhodovali o většině státních záležitostí, plebejové byli sice osobně svobodnými, avšak podřízenými občany římské republiky.

Vzhledem k tomu, že vojenskými tribuny mohli být i plebejové, se zdá, že ustanovení tribunů bylo dočasným řešením vnitřní krize. Roku 438 př.n.l. po něm však Římané sáhli znovu, tentokrát celoročně, a od roku 434 př.n.l., kdy se úřadu opět ujímá namísto konsulů trojice tribunů, až do roku 367 př.n.l. je zvolení regulérních konsulů spíše výjimkou.

Státní uspořádání, které vzešlo ze složitého období vnitřních sporů, už tvořilo základ toho, čemu se říká vrcholná (či klasická) římská republika. Od roku 287 př.n.l. byly prostřednictvím Lex Hortensia po občanských nepokojích (poslední secese) smazány veškeré rozdíly mezi plebeji a patriciji i oficiálně, čímž byl z větší části pouze právně uznán faktický stav.

Římská republika kolem roku 100 př.n.l.

Prinášam zoznam výstroje a výzbroje rímskeho ťažkodenca z obdobia 1.storočia po Kristovi. Je to výstroj radového pešiaka. Výstroj dôstojníkov a poddôstojníkov sa vo viacerích bodoch líšila. Légia bola jedným z najefektívnejších vojenských útvarov v dejinách vojenstva a legionári sa stali povestní svojou húževnatosťou a fyzickou kondíciou. Po reformách, ktoré v prvom pred Kristom urobil v armáde Gaius Marius sa profesionálna armáda stala základom, na ktorom budoval každý uchádzač o vládu nad Rímom. Čo teda títo “tvorcovia dejín” používali v svojom každodenom živote?