Terorismus

Autor: Anonymous 🕔︎︎ 👁︎ 28.023

3.1. Antiizraelsky orientované organizace

Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) byla založena v roce 1964 z iniciativy Egypta jako organizace, jež měla sjednotit různé skupiny palestinských Arabů, které bojovaly proti přítomnosti Izraele na území Palestiny. Sdružuje asi devět politických a vojenských skupin, z nichž největší a nejvlivnější je al-Fatáh založený v roce 1958. K dalším náležela mj. levicová Lidová fronta za osvobození Palestiny, Demokratická fronta za osvobození Palestiny a další, k nimž se podrobněji vrátím později.

Program OOP se vyslovoval pro vytvoření demokratického a sekulárního palestinského státu a za zničení Izraele. Po Šestidenní válce v roce 1967 se dominantní silou OOP stal al-Fatáh a jeho předák Jásir Arafat se v roce 1969 stal předsedou výkonného výboru OOP. Později, když v roce 1988 Palestinská národní rada (parlament) vyhlásila vytvoření nezávislého palestinského státu, se stal jeho prezidentem. Od OOP se během času odštěpovaly různé extremistické skupiny (např. Hamas) provádějící únosy letadel a jiné teroristické akce. (Snímek vpravo zachycuje J. Arafata se zakladatelem Hamasu šejkem Ahmedem Jasínem)

Reklama

Sama OOP také například velice ostře vystupovala proti izraelsko-egyptské mírové dohodě z Camp Davidu (1979), jelikož se s ní v tomto dokumentu nepočítalo. J. Arafat po tiskové konkurenci v Bejrútu dne 26. března 1979 prohlásil: „Ukončil bych veškerou aktivitu USA na Blízkém východě a usekal bych ruce prezidentu Carterovi, al-Sadatovi a premiéru Beginovi.

Postupně však OOP začala přijímat myšlenku mírového řešení situace na Blízkém východě. V dopisu z 9. září 1993 adresovaném izraelskému ministerskému předsedovi Rabinovi a norskému ministru zahraničních věcí Arafat oznámil, že se OOP zříká jakéhokoliv násilí a terorismu. Následně byla 13. září 1993 ve Washingtonu podepsána „Deklarace zásad“ mezi Izraelci a Palestinci. Od tohoto okamžiku neexistují žádné informace o tom, že by OOP organizovala nějaké teroristické akce.

Výjimku tvoří pouze sporadické útoky podnikané jednou ze složek OOP – Lidovou frontou za osvobození Palestiny, která se od „Deklarace“ distancuje a v roce 1993 přerušila své členství v organizaci.

Al-Fatáh (úplný název: Harakat Tahrir Filastin, zkratka čtena zprava doleva: Fatah – česky: Vítězství) se pod vedením Jásira Arafata připojil k OOP. Aktivní byl hlavně v 70. letech. Izraelská invaze do Libanonu v roce 1982 vedla k rozptýlení organizace do různých arabských zemí (včetně Jemenu a Tuniska). Bývala vyzbrojována SSSR a ostatními východoevropskými zeměmi a měla úzké politické vazby na Saudskou Arábii a Kuvajt.

Oba její vůdci – Abú Džihád a Abú Ijad – byli v nedávných letech zavražděni. Od podpisu „Deklarace zásad“ v roce 1993 se nepodílí na teroristických operacích.

Organizace Abú Nidala alias Arabská revoluční rada, Arabská revoluční brigáda, Černé září nebo Revoluční organizace socialistických muslimů - mezinárodní teroristická organizace vedená Abú Nidalem – vlastním jménem Sabri al-Bannou vznikla v roce 1974 odštěpením od OOP. Sama OOP později odsoudila Abú Nidala k trestu smrti za terorismus.

Uskutečnila více než 90 teroristických útoků ve 20 zemích světa, při nichž zabila či zranila téměř 900 lidí. Jejím cílem je především Izrael, USA a umírnění Palestinci z OOP. Abú Nidal byl díky svým mezinárodním kontaktům na mnoha „výplatních páskách“. Například koncem července 1982 vtrhlo jeho komando do jedné z židovských restaurací v Paříži, kde šest lidí na místě zabili a dvanáct zranili. V roce 1982 organizoval Nidal zastřelení izraelského diplomata v Londýně. Organizace má na svědomí mj. útoky na letiště v Římě a Vídni v prosinci 1985 či únos letadla společnosti Pan Am v září 1986. Dále v roce 1991 zavraždili v Tunisu již zmíněného Abú Ijada a v lednu 1994 jordánského diplomata v Libanonu.

Reklama

Vedení organizace se v roce 1983 přesunulo z Iráku do Sýrie a poté v roce 1987 do Libye s částečnou přítomností v Libanonu, Alžírsku a Súdánu. Od konce 80. let nepodnikají útoky proti západním cílům.

Organizace 15. května vznikla v roce 1979 ze zbytků Speciální operační skupiny Lidové fronty za osvobození Palestiny. Čítala kolem 60 členů vedených Muhammadem al-Umari - v palestinských kruzích známým coby Abú Ibrahim nebo také „bomb man“.

Organizace je zodpovědná za několik bombových útoků z počátku 80. let, k nimž patří např. exploze v jednom z londýnských hotelů (1980) nebo útoky na izraelské ambasády ve Vídni a v Aténách (1981). Z protiamerických akcí je třeba zmínit pumové útoky na letadla společnosti Pan Am v Rio de Janeiru a během letu z Japonska na Havaj v srpnu 1982. Za posledně jmenovanou akci čeká na soud ve Spojených státech jeden z pachatelů Mohammed Rashid. Abú Ibrahim se zřejmě nachází na území Iráku.

Skupina nebyla nikdy součástí OOP. Poté, co se pár klíčových členů připojilo v polovině 80. let ke Speciální operační skupině Fatáhu, dochází k jejímu rozpadu.

Jednotka 17 (Force 17) - organizace založená počátkem 70. let jako osobní ochranka Jásira Arafata a ostatních vedoucích představitelů OOP. V roce 1985 podnikla řadu teroristických útoků proti Izraeli (mj. zavraždili tři Izraelce na Kypru, po čemž následovaly izraelské nálety na základny OOP v Tunisku). Organizace operuje hlavně v Libanonu a dalších zemích Blízkého východu.

Palestinská osvobozenecká fronta - teroristická skupina, která se v čele s Abú Abbásem v polovině 70. let odštěpila od Generálního velení Lidové fronty za osvobození Palestiny. Má kolem 50 členů odpovědných za útoky proti Izraeli a únosy letadel. Mezinárodního ohlasu se organizaci dostalo po únosu italské výletní lodi Achille Lauro v říjnu 1985 nedaleko egyptských břehů, při němž zavraždili jednoho z pasažérů, Leona Klinghoffera, Žida s americkým občanstvím.

Reklama

Dostává logistickou a vojenskou pomoc především z OOP, ale také z Libye a Iráku. Během války v Perském zálivu otevřeně podporovala Irák.

Demokratická fronta za osvobození Palestiny - marxistická skupina, která se v roce 1969 oddělila od Lidové fronty za osvobození Palestiny. Věří, že palestinského cíle je možno dosáhnout pouze revolučním povstáním mas. Je v opozici vůči „Deklaraci zásad“, v roce 1991 se rozštěpila na proarafatovskou a antiarafatovskou frakci. Operovala v Izraeli a na okupovaných územích, kde prováděla pumové útoky. Dostává finanční a vojenskou pomoc ze Sýrie a Libye.

Lidová fronta za osvobození Palestiny - marxisticko-leninská skupina založená v roce 1967. Vedle Fatáhu nejdůležitější vojenská a politická organizace palestinského hnutí. Odmítá „Deklaraci zásad“ a v roce 1993 přerušila své členství v OOP. Má zhruba 800 členů. Spáchala řadu útoků proti Izraeli či umírněným arabským zemím. Je podporována Sýrií a Libyí.

V roce 1968 se z ní odštěpuje LFOP – Generální velení s heslem „méně politiky, více boje“, vedená bývalým důstojníkem syrské armády Ahmedem Jabrilem (na snímku vpravo). Sídelním městem vedení je syrský Damašek a Sýrie je také hlavním sponzorem, pokud jde o logistickou a vojenskou podporu. Finanční pomoc přichází hlavně z Libye.

V roce 1979 vzniká z již nefunkční Speciální operační skupiny LFOP marxisticko-leninská organizace LFOP – Speciální velení operující v jižním Libanonu a jiných oblastech Blízkého východu. Finanční a vojenskou pomoc získává pravděpodobně ze Sýrie, Libye a Iráku.

Fronta lidového zápasu - radikální palestinská teroristická skupina působící hlavně v Sýrii a Libanonu. Čítá téměř 300 členů podnikajících teroristické akce proti Izraeli a umírněným Arabům.

Hamas (Hnutí islámského odporu)

Největší vnitřní hrozbu pro Izrael představuje teror Hamasu. Mezi tamními analytiky panuje konsensus, že sociální, vzdělávací a charitativní činnost Hamasu oslabila Arafatovu pozici, jež se bude zřejmě dále zhoršovat požadavky Izraele na reciprocitu (izraelská vláda nepostoupí další území, dokud se Arafat seriózně nezaváže, že se pokusí zastavit terorismus). Nicméně existují určité náznaky, že hamasovci žijící v Izraeli přestali být jednotným šikem. V Gaze uznává část hnutí právo židovského státu na existenci. Tito lidé už nepovažují teror za jediný způsob komunikace s Izraelem. K Arafatovi, členům jeho vlády i k samotnému Fatáhu ale velkou důvěru nemají. Z Gazy se začínají ozývat hlasy, že Hamas by mohl být lepším partnerem pro Izrael, neboť mu i členové Organizace pro osvobození Palestiny důvěřují více než Arafatovi.

Hamas založil v roce 1987 v Gaze tehdy jednapadesátiletý šejk Ahmad Jasín (vpravo na propagačním snímku), už od mládí upoutaný na invalidní vozík. Hnutí mělo organizovat teroristické útoky na izraelské vojáky i civilisty a narušit běžný život v zemi ve víře, že se stane masovou fundamentalistickou organizací, která by byla s to zahnat Židy do moře. Aktivisté Hamasu jsou zodpovědní také za celou řadu útoků proti Palestincům podezřelým z kolaborace a proti svým rivalům z Fatáhu. Hamasovský teror vyvrcholil v březnu 1996, kdy během deseti dnů vyletěly v Jeruzalémě a Tel Avivu do vzduchu dva autobusy plné lidí spěchajících ráno do práce. Tehdy už byl Jasín za mřížemi, neboť byl v roce 1989 odsouzen na doživotí. Nicméně nebylo žádoucí, aby zemřel jako mučedník, a proto byl počátkem letošního října vyměněn za dva agenty Mosadu, kteří byli chyceni při nezdařeném atentátu na šéfa Hamasu v Ammánu Chálida Mašala (vlevo).

Mašal patří k nejnebezpečnějším teroristům Hamasu. Právě on založil jeho vojenské křídlo Izadín el Kásam, což je skupina mladých Palestinců, kteří věří v jedinou věc: zabíjet Izraelce se jim vyplatí, neboť se tak dostanou přímou cestou na věčné časy do ráje. Chálid Mašal je zodpovědný za stovky životů.

Organizační strukturu Hamasu tvoří politická a vojenská část. Vojenská část se pak dále člení do tří skupin. První z nich představuje výzvědná skupina, která shromažďuje informace o Palestincích podezřelých z kolaborace s Izraelem. Druhou je ozbrojená složka pronásledující ty, jež se provinili proti islámu. Poslední z nich je zmíněné křídlo Izadín el Kásam, složené z několika na sobě nezávislých buněk majících na svědomí většinu teroristických útoků. V rámci mocenských bojů uvnitř organizace byl loni v dubnu v palestinském Ramalláhu zavražděn při výbuchu bomby umístěné v automobilu jeden z předáků hnutí Muhiaddín Šaríf, známý také jako „inženýr č. 2“. Ten byl označován za nového hlavního strůjce teroristických aktivit Hamasu. V roce 1996 byl zabit rovněž Šarífův předchůdce pyrotechnik Ajjáš. O toho se však postarala izraelská tajná služba Mossad, která mu vmontovala bombu do jeho mobilního telefonu – více v kapitole 5.2, věnované boji tajných služeb s terorismem.

Není znám přesný počet skalních členů tvořících jádro organizace, která má desetitisíce podporovatelů a sympatizantů především na území západního břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Hamas má ale zastoupení také v Teheránu, Ammánu a Damašku. Přestože většina akcí probíhá na okupovaných územích, v Izraeli a Jordánsku, představuje teror Hamasu nebezpečí pro celý svět. Financování činnosti je kryto z darů především z Íránu, charitativních organizací v Saúdské Arábii a dalších států v Perském zálivu. Rozpočet Hamasu je odhadován mezi 40 až 70 miliony dolarů, přičemž 80 % těchto prostředků pochází ze zahraničí.

HIZBALLÁH alias Boží strana, Organizace utlačovaných na Zemi, Organizace revoluční spravedlnosti nebo Islámský džihád za osvobození Palestiny

Nejbezprostřednější vnější hrozbou pro Izrael je radikální šíitská skupina Hizballáh (Boží strana). Ale ani ten není zcela jednotný, a navíc nemá v lásce Hamas ani Islámský džihád, zdánlivě své jasné spojence. V těchto skupinách totiž převažují sunnité, s nimiž nejsou šíité Hizballáhu příliš ochotni spolupracovat.

Hizballáh byl založen v roce 1982 jako skupina provozující teror, zvláště únosy, ale dnes je v Libanonu vlivnou stranou s devíti poslanci v parlamentu. Jeho motivy jsou stejné jako u všech fundamentalistických hnutí: Blízký východ patří muslimům, příslušníci jiného náboženství – ať už jde o křesťany, nebo židy – tu nemají co dělat.

V únoru 1985 publikoval Hizballáh základní body své ideologie. V nich prohlašuje, že řešením problémů Libanonu je ustavení islámského státu, poněvadž prý jedině tento typ vlády může zaručit spravedlnost a rovnost pro všechny obyvatele. Svůj cíl vidí také v boji proti západnímu imperialismu a jeho vymýcení z Libanonu. Požaduje úplné stažení amerických a francouzských institucí. Dále je jako základní bod vnímán konflikt s Izraelem. Závěrem upozorňuje, že k dosažení svých cílů bude používat i násilí a teroru.

Hizballáh je financován a vyzbrojován Iránem, neboť Teherán má na Boží straně prvořadý zájem. Mulláhové si přejí, aby se právě Hizballáh stal jádrem příští „Islámské republiky Libanon“ a vedoucí silou pochodu na Jeruzalém. Vnitřní organizace Hizballáhu se vyznačuje tvrdou kázní a částečným konspirativním utajením vedoucích struktur a způsobů rozhodování. Hlavou – přesněji generálním tajemníkem – je dvaačtyřicetiletý šejk Hasan Nasralláh. Vystudoval sice teologii v íránském městě Kommu, ale jeho duchovním domovem je spíše svaté město všech šíitů – jihoirácký Nadžaf. Proto není zcela jisté, že bude plnit všechny příkazy z Teheránu.

Ani on nevylučuje mír s Izraelem. Klade si ale podmínku, aby se izraelská armáda stáhla z 10 kilometrů širokého pásma v jižním Libanonu, které slouží jako bezpečnostní nárazníková zóna. V takovém případě prý nařídí okamžité zastavení bojů. Izraelská vláda ale mírovým úmyslům šejka Nasralláha nevěří.

Členové Hizballáhu, jichž je pár tisíc, byli zapleteni do četných antiamerických a antiizraelských teroristických činů (včetně pumových útoků na americkou ambasádu a kasárna námořní pěchoty v Bejrútu v říjnu 1983 či obsazení americké ambasády v září 1984). Jsou odpovědni za únosy a věznění většiny, pokud ne všech, amerických a ostatních západních rukojmí v Libanonu. Část hnutí se také podílela na útoku na izraelskou ambasádu v Argentině v roce 1992.

Vedle Íránu se nejvýznamnějším sponzorem a ochráncem členů Hizballáhu stává po roce 1989 také Sýrie.

Palestinský islámský džihád je organizací založenou militantními palestinskými fundamentalisty v pásmu Gazy během 70. let. Zavázala se k vytvoření islámského palestinského státu a ke zničení Izraele formou Svaté války. Kvůli silné podpoře Izraele se jejím nepřítelem staly také Spojené státy. Palestinský islámský džihád je v opozici i proti umírněným arabským vládám, o kterých tvrdí, že jsou poskvrněny západním sekularismem.

Skupina provedla mj. několik odvetných útoků za zabití svého vůdce Fathího Šiqáqího Mossadem na Maltě v říjnu 1995.

Počet členů není znám. Působí především v Izraeli a na okupovaných územích, ale i v jiných oblastech Blízkého východu. Zahraniční finanční pomoc získává pravděpodobně z Íránu a zřejmě také Sýrie, kde se údajně nachází vedení organizace v čele s Ramadanem Šalláhem.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více