Terorismus

Autor: Anonymous 🕔︎︎ 👁︎ 23.674

2.2.2. Vývoj islámského fundamentalismu

Koncem dvacátých let 20. století se v Egyptě začíná formovat fundamentalistické hnutí, které se později stalo odrazovým můstkem (nebo alespoň inspirací) řadě extremistických islámských skupin. Tímto hnutím bylo Muslimské bratrstvo založené „praotcem fundamentalismu“ Hasanem al-Banná. Jeho rozsáhlé dílo je považováno za teoretický základ dnešního islámského radikalismu. Cílem Bratrstva bylo vytvoření islámského státu s Koránem jako ústavou. Ostře protestovali především proti sekularizaci západního typu. Hasan al-Banná (vpravo) považoval džihád mečem za zcela legitimní formu prosazování islámu, ačkoliv sám nepatřil k radikálnímu křídlu Bratrstva a jejich akce individuálního teroru proti egyptské vládě či Britům odsuzoval. Poté, co ale naráží na neochotu k jednání ze strany vlády, začíná hnutí používat násilí ve své politické činnosti. Po druhé světové válce se z Bratrstva stává masové hnutí čítající přes milión členů. Vytváří si vlastní vojenské jednotky, které bojovaly mimo jiné také v první válce proti Izraeli. Hnutí se také relativně rychle rozšířilo v různých formách i do dalších států (např. do Íránu, Pákistánu, Sýrie, Libanonu, Súdánu, ale také do severoafrických států a palestinských území).

Hasan al-Banná byl pro svou umírněnost koncem čtyřicátých let odstaven extremistickým křídlem Bratrstva na vedlejší kolej. V roce 1949 se nakonec sám stává obětí atentátu, zinscenovaného zřejmě egyptskou tajnou policií. Radikální křídlo se pak ještě v roce 1954 neúspěšně pokusilo zavraždit prezidenta Nássira. V šedesátých a sedmdesátých letech zorganizovaly zbytky Bratrstva záškodnické akce menšího významu.

Reklama

K novému vzedmutí vlny fundamentalismu dochází po vítězství islámské revoluce v Íránu v roce 1979. K moci se tak dostává duchovní vůdce ajatolláh Chomejní (vlevo), který sebou přináší přísný životní styl a politiku namířenou tvrdě proti „velkému Satanovi“ USA. Jejím důsledkem bylo mj. také přepadení amerického velvyslanectví v Teheránu rozvášněnými studenty 4. listopadu 1979, po němž bylo po dobu 444 dní drženo 52 osob jako rukojmí, které se Spojené státy pokusily neúspěšně osvobodit. Později na sebe Chomejní výrazně upozornil v únoru 1989, kdy vydal fatwu odsuzující k smrti spisovatele Salmana Ruschdieho. Doslova tehdy pronesl: „Oznamuji všemu hrdému muslimskému lidu na světě, že autor knihy Satanské verše, která je namířena proti islámu, Prorokovi a Koránu, spolu se všemi, kteří se podíleli na jejím vydání a byli si vědomi jejího obsahu, je odsouzen k smrti.“ Každý, kdo položí život při pokusu o Rushdieho odstranění, půjde coby mučedník přímou cestou do nebe. Všichni muslimové jsou povinni se touto fatwou řídit. Pro Rushdieho znamená tento ortel doživotní skrývání, protože fatwu může odvolat pouze ten, kdo ji vydal, a Chomejní už zemřel.

I přes jisté uvolnění, které sebou přinesla vláda Muhammada Chattámího, jsme ještě v současné době svědky toho, jak jsou v Íránu zatýkáni a vězněni studenti demonstrující za větší svobodu projevu. Ale už vlastně v tom, že k takovýmto demonstracím vůbec dochází, lze spatřovat určitý pokrok íránské společnosti a její odklon od radikálního fundamentalismu.

V posledním desetiletí zaznamenává islámský fundamentalismus boom hlavně v Alžírsku a Egyptě. O akcích tamních extremistických skupin podrobněji pojednává kapitola 3.2.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více