Ostatní
Články
Jelikož byla situace Luftwaffe v posledních měsících války velice zoufalá, není divu, že neustále podporovala všemožné projekty, o kterých byla přesvědčena, že by mohli změnit průběh války. Mezi tyto projekty bezesporu patří i Bachem Ba-349 Natter (což v překladu znamená Zmije), který zvítězil ve výběrovém řízení nad Messerschmitem, Junkersem a Heinklem.
Bratři Walter a Reimar Hortenovi patřili mezi nejzajímavější osobnosti letectví z času Velkoněmecké říše. Spojovali v sobě dávku nefalšovaného leteckého entuziazmu se vzácnou schopností využívat ve svůj prospěch specifik administrativního aparátu své vlasti. Nacistickému Německu je zcela oprávněně vyčítána přebujelá byrokracie a téměř byzantské vazby uvnitř režimu, zakládající se na složitém předivu protekcí a skupinových zájmů (stačí připomenout neformální „bratrstvo“, které v prvních letech války u Luftwaffe vytvářeli bývalí veteráni Legionu Condor). Toto klima nicméně za války pomáhalo Hortenům, pohybujícím se mimo zavedené letecké společnosti, v jejich práci. Zde byl cenným přínosem organizačně velmi schopný Walter, který udržoval dobré vztahy na říšském ministerstvu letectví (RLM) a také s hlavním zbrojmistrem letectva Ernstem Udetem (jeho sekretářku, slečnu von der Groebenovou si posléze, roku 1943, vzal za manželku). Reimar, coby talentovaný konstruktér-samouk, ve dvojici zase představoval tvůrčího ducha stojícího za technickými řešeními letadel specifické koncepce, které oba bratři doslova upsali duši – samokřídlům.
Zatímco Oblt. Walter Horten sloužil roku 1940 coby technický důstojník v řadách stíhací skupiny I./JG 26 a nejstarší sourozenec Oblt. Wolfram Horten zahynul 21. května během západního tažení jako příslušník bombardovací skupiny I./KGr. 126, nejmladší Reimar působil v hlubokém zázemí.
Profil jednoho z nejlepších současných hloubkových bombardérů a víceúčelových letounů s měnitelným šípem křídel.
Profil jednoho z nejlepších současných hloubkových bombardérů a víceúčelových letounů s měnitelným šípem křídel.
První nálet 99 letounů RAF na Porúří se uskutečnil již v noci na 16. května 1940 a po skončení „bitvy o Británii“ se stalo Německo velice častým terčem nočních náletů britských bombardérů. Zpočátku zcela nepřipravená Luftwaffe mohla svým stíhačům nabídnout jen černý nátěr letadel a tlumiče plamenů na výfuky motorů, Až v září 1940 začaly být montovány na přídě stíhaček Bf 110 C a D detektory infračerveného záření firmy AEG - „Spanner“. Byly schopny zachytit tepelné vyzařování výfuků motorů bombardéru na vzdálenost cca 300 m a zobrazit je na malé obrazovce před pilotem - tzv. „Q- Rohr“...
Témata
Podkategorie