Dornier
Články
Do 335 Pfeil byla jedním z nejrychlejších letounů s pístovým motorem vyvinutým během 2. světové války. Přestože samotná koncepce byla starší, popudem k jejímu dokončení se stalo až nasazení rychlých britských letounů Mosquito a stále se zhoršující situace nacistického Německa. Letoun měl splňovat Hitlerovu vizi rychlého bombardéru.
Do 335 Pfeil s tandemovými motory neměla cestu k sériové výrobě vysypanou růžovými lístky. Její neobvyklá konstrukce však zaujala samotného Vůdce, a nakonec se podařilo několik desítek strojů vyrobit.
Letoun Do 217 byl přímím následníkem bombardéru Do 17, který byl Luftwaffe hojně používán na počátku války a spojenečtí piloti ho znali pod přezdívkou létající tužka.
Požadavky na nové německé bombardovací letouny moderní koncepce, které se v podobě strojů He 111E-1, Ju 86D-1 a také Do 17E-1 v únoru 1937 objevily na španělském bojišti, vznikaly již v první polovině 30. let. Tedy v době, kdy Německo stále ještě formálně dodržovalo zbrojní omezení vyplývající z Versailleské mírové smlouvy, vnucené Výmarské republice vítěznými mocnostmi roku 1919. Letouny byly proto původně deklarovány jako civilní typy; ve skutečnosti však vznikaly tak, aby jejich konstrukce bez větších problémů umožnila využití v civilní i vojenské roli.
Základní pilíře války, strategie a taktika, nevyhnutelně závisí na neovlivnitelném faktoru: počasí. S rostoucí sofistikovaností shromažďování, analýz a předpovídání počasí na počátku 20. století se předpovídání počasí stalo nedílnou součástí druhé světové války. Pro Evropu byla nejdůležitější geografickou oblastí pro sběr dat Arktida, odkud se bouřlivé počasí přesunovalo na východ a jih. Důležitá data z arktických stanic, sahajících od Grónska k Sibiřskému moři přes Špicberky a Zemi Františka Josefa, byla téměř úplně odříznuta poté, co byly tyto stanice postupně obsazeny Spojenci. Britové šli o krok dále a do Německa vysílali falešná data o počasí. Německo muselo začít jednat agresivně, aby vyhrálo válku ve shromažďování dat.
Témata
Podkategorie