Československá branná moc v zahraničí [1939-1945]

Přes sto tisíc lidí si o víkendu v ukrajinském Kyjevě připomnělo výročí osvobození města. Důležitou roli v událostech před sedmdesáti lety sehráli českoslovenští vojáci. “Už jenom oznámení, že na východní frontě působí celá brigáda. Navíc tři Čechoslováci vojáci byli vyznamenáni Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu. To bylo důležité jak pro spojence, tak pro domácí odboj,” říká badatel Milan Kopecký.

Nějaká hrdá pýcha vyrostla mi v srdci, když jsem překročil hranice a zaplašila vzpomínku na dítě a ženu. Radostně jsme šli vstříc polské stráži. „Kam jdete, proč jste odešli, válka nebude, legie nejsou“, atd. byla jejich slova. 

„Hlad nás donutil k žebrání o chléb u osadníků a při této příležitosti jsme se od nich dozvěděli, že prý Rudá armáda překročila 17. září hranice a jde na pomoc Polsku. Právě jsme všichni roztroušeni po vesnici, když přilétá v přízemní výšce 28 ruských strojů. Neznáme situaci, a když vidíme červenou raketu, vypálenou z jednoho letounu, poznáváme, že byl dán povel k běsnění, snad nejhorším v mém životě. Letouny bombardují z malých výšek vesnici všemi směry, tato je ihned v jednom moři plamenů, rozvířeném mohutnými detonacemi stojících muničních vozů. Po odbombardování zaujímají ruské letouny jinou formaci, takzvané ,kolo‘, a kulomety ostřelují ve vesnici každý cíl, jenž se zdá být ještě živým. Po hodině této výhně, kde pro kouř a sta mrtvých a raněných nevidíme jeden druhého, letouny odlétají a my se dostáváme ven z vesnice. Poslední naše věci zničily plameny, a tak jsem rád, že se shledávám s por. Lencem, rtm. Fornůstkem a des.Vyhnisem. Pátráme po svém útvaru, avšak marně.“
Tolik slova por. let.Václava Kopeckého, který posléze upadl do sovětského zajetí.

Článek popisuje strukturu francouzského stíhacího letectva na jaře 1940 a začlenění československých stíhačů do něj. Dále pak úspěchy jednotlivých čs. stíhačů u jednotlivých stíhacích perutí (GC - Groupe de Chasse) a to podle typu letadel.

Po obsazení Československa hitlerovským Německem v březnu 1939 stovky vlastenců opustily svou zemi, aby se za jejími hranicemi zapojily do boje proti okupantům.

Celkem málo známým faktem je, že v návaznosti na osu Berlín–Řím–Tokio pozvedli Čechoslováci zbraně během druhé světové války také proti Japoncům.

Když 1. září 1939 vypukla druhá světová válka, netrpělivě jsme očekávali příchod naší vojenské obvodní komise a pak nástup do armády. Uplynul měsíc září, pak říjen a vono nic. Dozvěděli jsme se o založení československé armády ve městě Agde a přesunu našich chlapců z cizinecké legie právě do této armády. [...] Nejednou jsem se obrátil na kapitána Michala, poručíka Křena a další, aby mi řekli, co bude s námi. Nikdo mi nic nevysvětlil. Jen pokrčili rameny a ústa nepromluvila.V té době už asi věděli o důsledcích uzavřeného paktu o neútočení mezi hitlerovským Německem a Sovětským svazem [...]. Z něho totiž vyplynuly dvě nesmírně závažné skutečnosti. Ta první by se mohla chlapsky pojmenovat rozdělení Polska. Dosud utajená. Ta druhá byl pokyn Komunistické internacionály řízené Stalinem všem komunistům, aby se nezúčastnili kapitalistické války. 

Michal Durkaj, bývalý španělský interbrigadista, Praha 1985

Život letce a vojenského diplomata div. gen. Aloise Kubity.

Záhy po mnichovských událostech se řada československých veřejných pracovníků a armádních důstojníků začala připravovat na odbojovou činnost. Bezprostředně po okupaci pak začal exodus těch, kteří se v následujících letech hodlali chopit zbraně.  V zahraničí  opět vznikala československá armáda.

Vladimír Přikryl nepatřil v době vypuknutí 2. světové války k nejmladším důstojníkům naší zahraniční armády – bylo mu již 44 let. Postupně se navíc zhoršoval jeho zdravotní stav. Dramatičnost okamžiků, kterými prošel nejen během válečné vřavy, by mu však mohli závidět i mnozí z jeho podstatně mladších kolegů. Obzvlášť poté co se nechal dobrovolně převelet na východní frontu.

Karpatská Siče - branná organizace Ukrajinců a Rusínů. Za svou krátkou existenci bojovali její příslušníci po boku československé armády i krátce proti ní po vyhlášení samostatnosti, dále se záškodníky z maďarských a polských polovojenských oddílů i proti pravidelným jednotkám královské maďarské armády.

Vliv intenzivního operačního nasazení na morálku letců v průběhu 2. světové války

Abych řekl pravdu, kdyby to tak trvalo ještě nějakých 14 dnů a létal stále 3 až 4 hodiny denně nad frontou, byl bych s nervama hotov. Je rozdíl střetnout se s letouny bombardovacími, ať už jsou to Do 17 nebo He 111, nebo i s Me 110, ale střetnout se s 80 Me 109 a He 112, když nás bylo jen osm. To bylo vidět, jak se dělá převaha ve vzduchu. Ten den jsem měl čtyři He 112 (ve skutečnosti Bf 109E, pozn.aut.) za sebou a bylo skutečně kumšt se jich zbavit. Dostal jsem jednu střelu do vrtule. Avšak dne 12. května 1940, kdy jsem dostal dvě Ju 87, byl jsem napaden Me 109 a přinesl jsem si tři střely v palubní desce, které mi prolétly asi šest cm kolem hlavy v pravé straně kabiny. Dále jednu střelu přesně středem trupu a zastavila se až v pancíři. V křídlech jsem jich měl asi devět. Zachránilo mě jedině to, že Me 109 byl velmi blízko a já uslyšel jeho kulomety. Prudká zatáčka doprava a měl jsem od něj pokoj.

Rotmistr letectva František Peřina, 26. 5. 1940

Článek o konci druhé světové války očima sestřelených a zajatých československých letců RAF, jejich cestě zpět do Velké Británie, rekonvalescenci a návratu domů do vlasti.

Českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní frontě.

Tabulka

Po stalingradské bitvě a následné kapitulaci 6. armády v čele s polním maršálem Fridrichem Paulusem, byla Rudou armádou zahájena rozsáhlá a nepříliš promyšlená ofenziva, směřující do prostorů měst Kursk, Charkov, Rostov na Donu. Wehrmacht reagovala strategickým ústupem z Kubáně a pokoušela se pod Mansteinovým velením o stabilizaci celé fronty. 15. 02. 1943 dobyla Rudá armáda Charkov. Ve frontové linii se v prostoru kolem Charkova vyskytoval výběžek, který Rudá armáda nebyla schopna adekvátně pokrýt. Ráno 22.02. 1943 vyrazil na Charkov od jihu XXXXVIII. tankový sbor wehrmachtu a II. tankový sbor Waffen SS provedl obchvat z jihozápadu. Během března bylo město zpět v německých rukách. A právě v průběhu uvedené německé ofenzivy si odbyl, při obraně svěřeného úseku frontového výběžku, bojový křest ohněm 1. čs samostatný prapor, začleněný toho času v sestavě 3. tankové armády Voroněžského frontu, pod velením generálplukovníka Golikova.

„Bylo to kruté, poněvadž já jsem tehdy v lednu 1949 jako ‚zápaďák‘ ještě sloužil. Nakonec jsme byli vlastí takto oceněni – vyhozeni ze dne na den. Stráže mě vyprovázely z kasáren. Bylo to trpké. Já se vždy držel hesla – tam, kde je možno prospět, tam má každý udělat něco pro svoji vlast. Najednou jsem byl ‚zápaďák‘, ten, který táhne s kapitalisty.To nebylo v té době přípustné.“

Plukovník letectva Petr Uruba, 14. 12. 2006

Plukovník letectva in memoriam Stanislav Fejfar a jeho odysea.