Český lev proti Japoncům v Asii

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 10.091

Celkem málo známým faktem je, že v návaznosti na osu Berlín–Řím–Tokio pozvedli Čechoslováci zbraně během druhé světové války také proti Japoncům.

Dne 7. prosince 1941 zahájilo Japonsko válku v Tichomoří a na Dálném východě. Japonská armáda, přesvědčená o své převaze a předurčení vládnout v oblasti jihovýchodní Asie, se dravě hnala vpřed velkou přesilou proti většinou slabým spojeneckým jednotkám. Japonci se rychle vylodili v Malajsii, Hongkongu, obsadili Šanghaj a útočili na Filipíny. Celková situace se zpočátku vyvíjela v jejich prospěch.

Reklama


Americká průzkumná hlídka v těžko prostupné džungli na Nové Guineji, prosinec 1942

Tehdy se v jihovýchodní Asii nacházelo i několik set Čechoslováků, vesměs zaměstnanců čs. firem. Dále zde byli i usedlíci či potomci českých a slovenských emigrantů. Sdružovali se také do krajanských spolků a často nad jejich domy vlála (zde exotická) čs. vlajka.

Čechoslováci i při odloučení přes půl světa vnímali události, které se děly v jejich vlasti, včetně okupace českých zemí, rozpadu Československa a vypuknutí druhé světové války. Velká část z nich se pokoušela zapojit se do čs. zahraničního odboje. V letech 1939–1941 jich menší množství odcestovalo i do formujícího se čs. zahraničního vojska (do Francie či na Blízký východ). Většina z těch, kteří zůstali a zažili japonský vpád v roce 1941, se snažila podle svých možností zapojit do boje proti agresi Japonska. Spoluúčast v bojích vnímali také především jako obranu svých rodin, domovů a hodnot, přestože jako vesměs občané pro Japonce „spojeneckého“ Protektorátu Čechy a Morava (součást nacistické třetí říše) mohli žít stranou bojů a požívat výsad japonských „spojenců“. Všichni si však vybrali boj na protijaponské straně.

Bataanský pochod smrti, Filipíny 1942

Šanghaj (Čína)

Největší koncentrace čs. občanů v jihovýchodní Asii byla v Šanghaji. Žilo jich zde asi 343. Někteří se zde usídlili již během nebo po skončení první světové války a část tvořili i uprchlíci před nacistickým Německem. Předsedou krajanského spolku byl pan Štembera. Na základě výzvy čs. zahraniční vlády, která byla vysílána do celého světa, založili členové spolku mjr. Štěpán a kpt. Taussig čs. dobrovolnickou jednotku o síle čety. Ta byla následně zařazena do britského praporu šanghajského pluku (Shanghai Volunteer Corps). V řadách pluku následně absolvovala základní výcvik, při kterém si čs. dobrovolníci vedli velmi dobře. V rámci sportovního zápolení mezi jednotkami také čs. četa vyhrála šanghajský vojenský Pohár zdatnosti 1941.

Reklama

Během léta 1941 se počet příslušníků jednotky rozrostl na 60 mužů. Zajišťovali strážní službu na okraji Šanghaje a u mostů tzv. „sektoru B“. Během podzimu byl organizován i transport pro doplnění čs. zahraniční armády na Blízkém východě a ve Velké Británii. Pro přihlášené dobrovolníky to často znamenalo opustit své rodiny, usedlé již v Šanghaji a okolí, a vydat se bojovat za Československo přes půl zeměkoule. Sestaveny byly dva transporty: první s 10 muži a druhý s 12. Muži s dřívější vojenskou službou či výcvikem v čs. armádě byli odesláni k 11. čs. pěšímu praporu – východnímu, muži bez vojenského výcviku k 1. čs. smíšené brigádě do Velké Británie.

Dne 8. prosince 1941 byla celkem rychle postupující japonskou armádou, která měla absolutní přesilu, Šanghaj obsazena a čs. jednotka byla rozpuštěna v září 1942, stejně jako celý šanghajský pluk.


Česká četa v Šanghaji, 1941

Singapur

Druhá největší čs. kolonie v jihovýchodní Asii se tehdy nacházela v Malajsii a Singapuru. Tehdy zde žilo kolem 150 Čechoslováků, vesměs zaměstnanců firmy Baťa. Z tohoto počtu bylo však jen asi 20 mužů schopných vojenské služby. Z nich většina již od roku 1940 sloužila v oddílech domobrany (např. FMSVS či SSVF), jejichž výcvik probíhal v době jejich volna, v mimopracovním čase.

Již 1. prosince 1941 byla v obavě sílícího napětí v oblasti (kvůli Japonsku) vyhlášena mobilizace. Ta se týkala tedy i Čechoslováků sloužících v domobraneckých jednotkách, kteří spořádaně nastoupili službu a byli rozděleni do jednotek podle svých odborností. Již 8. prosince zaútočila japonská 25. armáda v Malajsii. Proti malým spojeneckým jednotkám, které horečně budovaly obranná postavení, měla absolutní přesilu. Samotná malajská armáda měla zanedbatelnou bojovou hodnotu. Japonská armáda během několika týdnů zničila 11. indickou divizi, tvořící hlavní část britských koloniálních sil v severní Malajsii, a potopila také většinu lodí britského námořního svazu Z. Britská armáda v Malajsii utrpěla v bojích těžké ztráty, kdy chyběla i munice, náhradní výstroj a léky na tropické nemoci. Její velitel genpor. Percival stáhl zbytky původně osmitisícové armády do Singapuru, kde vytvořil poslední obrannou linii.


Zajatí britští obránci Singapuru japonskými vojáky, 1942

Zmíněných bojů se účastnili i Čechoslováci, z nichž řada byla v bojích zraněna. Oddíly domobrany, koloniální jednotky indické armády a zbytky britských jednotek tvořily jedinou hráz proti silné a moderně vyzbrojené japonské armádě. Spojenecké jednotky trpěly nedostatkem takřka všeho a byly sužovány nemocemi.

Oddíly domobrany si v obranných bojích vedly dobře, i za cenu velkých ztrát, kdy se vyrovnaly i pravidelným britským jednotkám. V bojích se vyznamenali i někteří Čechoslováci. Např. dobrovolník Matuš, který přesnou palbou svého kulometu dlouho držel k zemi doslova přibitou celou japonskou pěší rotu a nedovolil jí postoupit, i přes opakované pokusy útočníků. Díky Matušovi měla jeho rota čas zformovat se při ústupu a připravit se k protiútoku. Při pokusu Japonců obchvátit ho z boku se Matuš se svým kulometem tiše odplazil do džungle, kde zaujal nové stanoviště, a následně opět obnovil palbu. To Japonce rozzuřilo a chtěli ho zlikvidovat za každou cenu, proto se vrhli do rychlého obkličovacího útoku. To již Matušovi docházela munice. Od celkem jisté smrti ve zcela bezvýchodné situaci ho zachránil protiútok jeho roty.

Jiný čs. dobrovolník, Bohman, před nepřítelem bránil s Australanem Edwardem opěrný bod na jednom pahorku, i když většina jejich spolubojovníků padla nebo byla zraněna. Byli silně ostřelováni japonskou minometnou palbou ze tří směrů. V plné palbě Bohman s Edwardem postupně odnesli své zraněné druhy na polní obvaziště pluku, čímž většině zachránili život.

Další čs. dobrovolník, J. Vyhnálek, byl příslušníkem jednotky, která bránila obranný úsek Gab Hill. Sloužil jako kulometník roty B – měl zastaralý lehký kulomet Lewis. V noci na 12. února 1942 zažil velký japonský letecký nálet, přičemž na druhý den ráno byla jednotka zcela obklíčena Japonci. Po čtyřech hodinách houževnatého odporu obránců se již ztráty v těžkém boji se zuřivě útočícími japonskými jednotkami vyšplhaly na 50 % stavu a začala docházet munice. Poté se obránci vzdali; nicméně, Japonci nedodržovali Ženevskou konvenci a vzdávající nepřítel byl pro ně člověkem beze cti (vycházeli ze samurajského kodexu bušidó). Se zajatci proto nakládali takřka jako s otroky. Po zajetí je přivázali k nedalekým gumovníkům a celé tři dny (až do kapitulace samotného Singapuru) je nechali přivázané bez vody a jídla. Následně zajatce vedli na 60km pochod smrti, kdy kromě ubití těch, kteří nemohli jít dále, Japonci vždy na každé křižovatce jednoho zajatce ubodali bodáky před očima ostatních.

Celková situace byla taková, že již v noci 8. února 1942 zaútočily japonská 5. a 18. divize na Singapur. Během tvrdých nočních bojů díky své převaze rychle pronikly obranou, kterou statečně držely australská 22. a 27. brigáda. Následně již Japonci nezadržitelně postupovali do nitra Singapuru, tlačíce před sebou zbytky spojeneckých jednotek, jež usilovaly o zpomalení jejich postupu. Genpor. Percival ve snaze zachránit životy zbytku svých vojáků nakonec 15. února v 18.00 hod. kapituloval a vzdal se, spolu se zbytkem svých jednotek, do rukou japonského gen. Jamašity.

Reklama

Během bojů pronikli japonští vojáci mj. i do vojenské Alexandrovy nemocnice, kde zavraždili mnoho raněných spojeneckých vojáků. Mezi ubitými byl i Čechoslovák voj. S. Němec.


Japonský voják mečem popravuje zajatého spojeneckého vojáka, 1943

Před samotným pádem Singapuru se ještě podařilo část obyvatel a vojska, včetně zhruba sta Čechoslováků, evakuovat spojeneckými loděmi do Indie, Austrálie a jižní Afriky. Několik těchto lodí však bylo japonskými letadly potopeno i s většinou lidí na palubě. Kromě množství dalších takto zahynulo i pět Čechoslováků (Heim, Plhoň, Smržák, Strangfeld a Straussler).

Do japonského zajetí se dostalo mezi britskými vojáky i 37 Čechoslováků. S ostatními byli internováni v japonských zajateckých táborech, kde přežívali ve strašných podmínkách a zažívali nelidské zacházení japonských dozorců. Většina jich do roku 1945 v táborech zemřela vyčerpáním z těžké fyzické práce, hlady či žízní, příp. následkem rozšířených nemocí, jako malárie či cholera. Jen několik se jich dožilo konce války a osvobození.


Britští vojáci jsou odváděni do japonského zajetí po pádu Singapuru, únor 1942

Hongkong

Na počátku války zde žilo kolem 30 Čechoslováků, většinou opět zaměstnanců firmy Baťa. Ti se sdružovali v krajanském spolku, jemuž předsedal oblastní ředitel firmy pro východní Asii Ing. Staněk. Všichni byli zároveň i příslušníky tamní britské domobrany (Volunteer Defence Corps, VDC) či sboru dobrovolných hasičů.


Ze cvičení dobrovolnické jednotky v Hongkongu s vozidly Brencarrier; část osádky na snímku tvoří Češi, 1940

Když 8. prosince 1941 zaútočila japonská 23. armáda (čítající kolem 60 000 mužů s moderní výzbrojí a podporou těžké techniky a letectva) na Hongkong, bráněný britskými expedičními jednotkami (o síle kolem 10 000 mužů, pod velením gen. Maltbyho), dalo se předpovídat, že bez pomoci se zvenčí odříznuté britské jednotky neudrží dlouho.


Japonské dělostřelectvo ostřeluje Hongkong, 1941

Záhy po prvních střetech se v noci 18. prosince vylodily další japonské jednotky a zaútočily na Hongkong. Britští obránci provedli několik odvážných, ale neúspěšných výpadů na vyloďující se Japonce. V následných těžkých bojích o Hongkong byly britské jednotky nakonec poraženy a 25. prosince 1941 kapitulovaly.

Během těchto bojů několik Čechoslováků bojovalo v řadách 2. skotské kulometné roty, která bránila pozice u Stanleyho pevnosti. Dne 24. prosince byla rota vyslána ve dvou skupinách na průzkum, kdy došlo ke srážce s připravenými Japonci, a rota utrpěla velké ztráty. Mezi padlými byl např. i Čechoslovák A. Pospíšil. Zbytek roty rychle ustoupil do Stanleyho pevnosti, která se následně ocitla pod silnou dělostřeleckou palbou. Druhý den došlo k již zmíněné kapitulaci všech spojeneckých vojsk v Hongkongu. Zajatí britští vojáci, mezi nimi i několik Čechoslováků, zažili pochod do zajateckých táborů (nakonec do tábora v Sham Shui Po). Zažili zde těžkou fyzickou dřinu, hlad, žízeň, spaní na betonové podlaze a nemoci (úplavici, choleru, tyfus, beri-beri…). V létě 1942 v táboře umíralo průměrně sedm zajatců denně). Teprve koncem léta 1945 byl tábor osvobozen britskými jednotkami. Z Čechoslováků japonské zajetí přežili např.: A. Jiříček, J. Krofta, F. Staněk, J. Tausz a K. Tomeš.


Japonci vjíždějí do Hongkongu po jeho dobytí, prosinec 1941

Filipíny

Počátkem války zde žilo asi 30 Čechoslováků, kteří se sdružovali v krajanském spolku, jemuž předsedal R. Hermann a po něm A. Morávek.

Po vylodění japonské armády 8. prosince 1941 na Bataanu začalo japonské letectvo provádět nálety na ostatní ostrovy. Již 12. prosince se první jednotky japonské 14. armády (gen. Homma) vylodily na Luzonu, přičemž 22. prosince přišel hlavní útok v zátoce Lingayen. Zde se vylodila japonská 48. divize (gen. Cučibaši). Obranu tvořily spojené, celkem početné americké a filipínské jednotky (gen. MacArthur). Po měsíci lítých bojů mezi oběma stranami nakonec Japonci dobyli Manilu a americko-filipínské obránce zatlačili až na Bataan. Po čtyřměsíčních marných bojích se nakonec v takřka bezvýchodné situaci, po těžkých ztrátách a nedostatku zbraní a munice, vzdalo Japoncům 9. dubna 1942 asi 76 000 spojeneckých vojáků. Zbytek spojeneckých jednotek se stáhl do pevnosti Corregidor (mezi nimi za dramatických okolností i čtyři Čechoslováci: Aster, Hrdina, Vařák, Dančák), kde bojoval dále a kapituloval až o měsíc později, 5. května 1942, po velkých ztrátách a bez dalších prostředků k vedení boje.


Japonci postupující Filipínami, jaro 1942

Během bojů o Filipíny bojovali výše zmínění Čechoslováci v řadách amerických jednotek, do nichž vstoupili (bylo jich minimálně 14, vesměs významných osobností). Během bojů se podle hlášení amerického plk. Quinna velmi vyznamenali např.: Fuchs, Bžoch, bratři Hermanovi, Lenk, Hirsch a Morávek (velel skupině), když po dobu 36 hodin plnili odvážný úkol získání, rozebrání a odnesení dvou rýžových mlýnů (Japoncům doslova pod nosem), jejichž vlastnictví v oblasti znamenalo z hlediska získávání potravy významnou výhodu.


Zajetí amerických obránců Corregidoru po kapitulaci do rukou Japonců, Filipíny 1942

Po kapitulaci spojeneckých jednotek se do zajetí dostali i Aster, Bžoch, Fuchs, Herman, Hrdina, Morávek, Lenk, Vařák a Volný. Ti zažili bataanský pochod smrti do tábora O’Donnell (přes 100 km, zemřelo během něj mnoho tisíc zajatců) a byli pak internováni v japonském zajateckém Cabanatuanu, ale i v dalších táborech. Nelidské podmínky a zacházení od japonských věznitelů nepřežili: dobrovolníci Bžoch, Fuchs, L. Herman, Hrdina, Lenk, Vařák a Volný. Jinak po kapitulaci spojeneckých vojsk v květnu 1942 se podařilo uniknout a pokračovat v boji v guerrilových jednotkách např. N. Schmelkesovi. Většina čs. vojáků byla za boje při obraně Filipín po válce vyznamenána.


Pomník padlým Čechoslovákům během let 1942–1944 na Filipínách, 2014

Indie a Barma

Počátkem války zde žilo několik desítek Čechoslováků. Většinou šlo opět o zaměstnance firmy Baťa, kteří pobývali vesměs v Batanagaru. Během války skoro všichni pracovali ve válečném průmyslu. Asi 20 jich sloužilo u pomocných složek bengálské policie.

Do Batanagaru později také přijelo několik Čechoslováků ze Singapuru, po jeho obsazení Japonci. Jedním z nich byl např. F. Vackermann, který předtím sloužil v britské domobraně. V Indii pak vstoupil jako vojín do britské armády. V řadách své jednotky odešel do Barmy, kde prošel boji s japonskou armádou. Vyznamenal se a byl odeslán do důstojnické školy. Účastnil se dalších bojů a konce války se dožil v hodnosti majora. V britské armádě sloužili dále také např.: K. Glasner, Ing. H. Smola, npor. Ing. F. Hanuš, K. Lowenrosen, Ing. Z. Sovka, por. F. Sammer, kpt. dr. O. Ziegler, kpt. Lubík a další.


Japonští vojáci bojují s obránci v ulicích Kuala Lumpuru, Malajsie 1941

Zajímavý byl také osud bývalého nadporučíka čs. legií z první světové války – Ing. V. Kristena. Ten v roce 1939 unikl z okupované vlasti do Asie. Zde dvakrát neúspěšně žádal o vstup do britské armády (vzhledem k vyššími věku byl odmítnut). Teprve třetí žádosti bylo vyhověno a v létě 1941 byl zařazen jako specialista pro vývoj bojových vozidel u jednotek REME. Dva roky sloužil v jihozápadním Pacifiku; postupně byl povýšen na kapitána. Při cestě do Indie byla jeho loď potopena japonskou ponorkou. Nacházel se mezi několika málo přeživšími a dožil se konce války. Z dalších Čechoslováků např. u indického letectva sloužil pilot J. Jořen. Zaznamenáni jsou zde také čs. lékaři v britské armádě, např.: MUDr. Martisching, Macháček, Jelínek, Ketsler, Lefkovič, Polák, Pekárek a další.

Služba v USN v Tichomoří

Mnoho Čechoslováků, ať již občanů ČSR, či potomků českých a slovenských usedlíků v zahraničí (vesměs v USA), sloužilo také v americké armádě. Je znám údaj, že v roce 1942 se jednalo snad až o 60 000 osob české či slovenské národnosti. Připomeňme si alespoň některé: Čs. letec kpt. R. Brouk létal jako bojový pilot Létajících tygrů a zahynul 19. prosince 1942 při cvičném letu na Floridě. Čs. námořník R. Hilský byl za statečnost v bojích o Šalamounovy ostrovy vyznamenán Námořním křížem USN. Další čs. námořník, Š. Galloš, se proslavil statečností v bojích již při obraně námořní základy Pearl Harbor a byl prvním vojákem americké armády, který byl v těchto bojích citován v rozkaze pochvalou za statečnost. Stříbrnou hvězdou byl vyznamenán čs. lékař plk. N. Pazdral, jenž v silné nepřátelské palbě během bojů na Jávě ošetřoval raněné přímo na bojišti. Úctu ke schopnostem přežití si vysloužili bratři Brinckové, kteří dokázali po potopení své lodě, na níž sloužili jako námořníci, přežít na moři ve člunu 11 dnů, než byli zachráněni. Další Čechoslovák, Sgt. M. Longazel, sloužící u USMC, obdržel za statečnost v bojích na Guadalcanalu Záslužný kříž.


Hořící americká loď USS Arizona po japonském útoku na Pearl Harbor, prosinec 1941

Zdroje: archiv autora; Vytopil, J.: Český odboj na Filipínách za 2. světové války. Velvyslanectví ČR v Manile, 2014, https://www.mzv.cz/manila; Procházka, I.: Krajané na Dálném východě během 2. světové války. Historie a vojenství 6/1996; www.wikipedia.org.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 3/2015 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více