Samopaly

V posledních zhruba 60 letech pevně zakotvily na výsluní zájmu konstruktérů dlouhých automatických zbraní dva systémy pohonu automatiky, oba využívající tlaku plynů odváděných za střelou z vývrtu hlavně, jeden s plynovým pístem a pístnicí a druhý bez pístu i pístnice, jen s plynovou trubicí. Jsou dnes určitě nejrozšířenější a jiná řešení se vyskytují jen velmi sporadicky. Nedávno ale rozčeřila klidnou hladinu tohoto tradičního rybníka informace o novém systému, který je vlastně hybridem obou předchozích. Obšírnou informaci o něm přinesl německý časopis DWJ 10/2011 v článku Zweigleisig od A. Seremeka, jenž všechny systémy zhodnotil. Zde jsou volně podány a jen tu a tam lehce doplněny jeho názory.

Technický popis samopalu vz.24 a vz.26.

Jaroslav Holeček se narodil 15. prosince 1923 v pražském Břevnově jako prvorozený syn Marie a Josefa Holečkových. Jeho mladší sestra Věnceslava se narodila 1. září 1926.

Směrnice hlavního štábu ČSLA z 1. dubna 1946, které vytyčovaly koncepci vývoje ručních palných zbraní, stanovily jako jeden ze stěžejních úkolů také vývoj samopalu jako zbraně jednotlivce. 

Další Holečkovou revoluční myšlenkou byl automatický minomet ráže 55 mm s předsuvnou hlavní, který měl se dvěma plnými zásobníky po šesti minách vážit pouhých 36 kg a disponovat kadencí 160 ran za min. Nic takového tehdy ve světě nebylo. Když ovšem předložil své návrhy vedení, bylo mu řečeno, že si má hledět munice a neplést se do jiných věcí. Zabýval se také myšlenkou unifikované stavebnice hydra - ulického závěru pro různé pěchotní zbraně, konstruovaného s maximálním počtem vyměnitelných součástí tak, aby po jejich jednoduché výměně vyhověl pro samopal, pušku a lehký i těžký kulomet. Obdobnou stavebnici chtěl aplikovat i v automatických minometech s kadencí, dosahující až kadence raketometu, ale s podstatně levnějším střelivem.

Samopal vz. 58 představuje zbraň, se kterou odsloužila vojnu převážná většina současné české mužské populace středního věku. Řada vysloužilých vojáků na ni také vzpomíná s nostalgií; zajímají se o ni ale i ti, kteří ji nikdy v ruce nedrželi. A co víc, těchto zbraní je na našem území stále dost; lze si je poměrně levně pořídit, a to dokonce tak, že k tomu ani není třeba zbrojní průkaz.

V roce 2007 představila na výstavě Shot Show americká firma TDI (Transformational Defense Industry, Inc.) nový malý samopal KrissVector SMG. Tato revoluční zbraň využívá hned několik převratných konstrukčních řešení, díky kterým získala mimořádné vlastnosti. Shrňme si v krátkosti – jen pro osvěžení – tato řešení a jejich účinky.

Tato klasická útočná puška, která dostala od Hitlera nám známější název Sturmgewehr 44, také posloužila k inspiraci Michajla Kalašnikova při výrobě legendární AK-74.

Klasický samopal 2.světové války MP 40, též nazýván lidově "schmeisser". Měl ale tento samopal něco společného s avizovaným vynálezcem zbraní, Hugem Schmeisserem?

Podle druhé smlouvy z března 2010 má CZUB dodat v letech 2010-2011 MO ČR také 572 plně automatických zbraní CZ SCORPION EVO 3 AI pro náboj 9 x 19 mm - samopalů (které ale CZUB označuje za zbraně PDW) určených pro Hradní stráž, užívající dosud 7,65mm samopal vz. 61 Škorpion, a to samo­zřejmě s příslušenstvím a munici.
Zakázka byla rozhodnutím vlády z podzimu 2008 - překvapivě bez uveřejnění - zadána přímo CZUB.

Miroslav Rybář se narodil v Brně-Žabovřeskách 12. března 1924 poměrně už nemladým rodičům (*1893). A to nebyl jedináček,ale měl ještě o osm let mladší sestru. Rodina prý vynikala dlouhověkostí, která se ale bohužel u něho neprojevila: oba rodiče ho přežili o celých 10 let. Po skončení povinné školní docházky pokračoval Rybář ve studiu na Vyšší průmyslové škole strojnické v Brně, kde maturoval v roce 1943. Po maturitě nastoupil do zaměstnání v brněnské Zbrojovce jako postupář v technologické přípravě výroby nejprve běžné dílny, pak nářaďovny. Tady pracoval až do osvobození Československa, po roce 1945 pak začal pracovat jako konstruktér nářadí. Jak se přitom dostal ke zbraním, není zcela jasné, ale pravděpodobně nějaký čas spolupracoval s Václavem Holkem a zbraně ho začaly zajímat. V roce 1948 konečně přešel do konstrukce zbraní.