Jak už to tak bývá, jsou také někteří čs. konstruktéři zbraní známější, zatímco jiní jsou známí méně a o některých se neví téměř vůbec nic. O Václavu a Emanuelu Holkových se toho napsalo už mnoho, o jejich třetím bratu Františkovi zase skoro nic. Poměrně často se psalo také o bratrech Kouckých, prakticky nic bližšího se ale neví o strakonických bratrech Kratochvílech, Janu a Jaroslavovi. Je pravda, že – ve srovnání s výše jmenovanými – pracovali ve zbrojním oboru poměrně krátce, jen do přesunutí vývoje a výroby zbraní do Brna v roce 1954. Přesto ale zavedly čs. ozbrojené složky do výzbroje hned tři jejich zbraně: samonabíjecí pistole vz. 50 a vz. 52 a samonabíjecí pušku vz. 52 (pozdější vz. 52/57). Snad je nyní na čase tato bílá místa v historii čs. zbrojního průmyslu alespoň trochu zaplnit. Jako děti bydleli Jan a Jaroslav s rodiči v jižních Čechách, v obci Budislav u Soběslavi. Otec Lambert tam pracoval jako vedoucí družstevního lihovaru, matka Ka - teřina měla plno práce v domácnosti. Měli spolu pět dětí. Nejstarší, po otci Lambert, zemřel sice jako malý, pak ale následovali bratři „zbraňaři“ Jan a Jaroslav, sestra Marie (provdaná Závodná, úřednice, která pak bydlela v Deštné u Jindřichova Hradce), a Bohumil (který se posléze stal zástupcem ředitele Pedagogického institutu v Českých Budějovicích). Po smrti otce se přestěhovala matka Kateřina do obce Sedlečko kousek východně od Karlových Varů, kam za ní děti s vnoučaty pravidelně jezdily na prázdniny.
23.874