V těžkých dobách (15/20)

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 27.485

Dom. II. brigáda byla během bojů též posílena o další 3 prapory a 2 dělostřelecké baterie, které přišly z čs. obrany na Těšínsku. Velitel dom. 2. divize plk. Šnejdárek tedy pod dojmem počátečního úspěchu a příchodu těchto posil, rozhodl o provedení útoku na Zvolen dne 13. 6. Ze severu měla útočit podle plánu dom. II. brigáda. Ze západního směru od H. Breznice potom demonstračním útokem skupina mjr. Šidlíka, který se měl na sebe snažit vázat nepřítele, aby tím usnadnil útok dom. II. brigádě.

Reklama

Pro samotný útok rozdělil plk. Hanák svou II. brigádu na tři útočné skupiny, které měly útočit koordinovaně. Byla to skupina pplk. Kendíka o síle 3 praporů a 1 dělostřelecké baterie, skupina mjr. Cypry o síle 2 praporů a zesílené 1 dělostřelecké baterie a skupina pplk. Marschana o síle 5 praporů a 1 dělostřelecké baterie. Hlavní útok měl provést pplk. Marschan přes východní výšiny u Hronu. Podporovat jej měl pplk. Kendík, který měl vést postup přes Budču a udržovat tak dotyk se sousední skupinou mjr. Šidlíka; a dále mjr. Cypry, který měl útočit údolím Hronu přes Hájniky a Rybáry. Na výšinu u Badína umístil plk. Hanák své velitelské stanoviště, aby mohl sledovat postup své brigády.

13. 6. v 04.00h byl tedy útok brigády zahájen. Jeden půlprapor Kendíkovy skupiny, při pokusu navázat dotyk na západě se skupinou mjr. Šidlíka, překvapil nepřátelský prapor bolševického internacionálního pluku (složeného snad především z vídeňských bolševiků) v Sielnici. Po krátkém boji byl tento nepřátelský prapor zahnán slabší čs. jednotkou na ústup do Kováčové.

Za stálých bojů se během rána probily skupiny pplk. Kendíka a mjr. Cypry až na linii Sielnica – Hájniky. Na silný neočekávaný odpor nepřítele však u H. Mičiné narazila skupina pplk. Marschana, která měla vést hlavní útok. Rozpoutal se tvrdý boj, během něhož bylo zjištěno, že Maďaři přisunuly nepozorovaně před zahájením čs. útoku k H. Mičiné nemalé posily. Tímto bojem byl ale postup pplk. Marschana zastaven a ohrožen tak celý útočný plán. Velitel brigády tedy přenesl hlavní úlohu útoku na skupinu mjr. Cypry, přičemž jí posílil ještě brigádní zálohou o síle jednoho praporu.

Když mjr. Cypry odrazil nepřítele u Hájniků otevřela se mu cesta na Zvolen. Využil toho a se svou skupinou se probil kolem poledne až do Zvolena. Po ztrátě města ustoupil silně otřesený nepřítel do Z. Slatiny a ke Krupině. Části skupiny při navazování dotyku se sousedními skupinami pronikly do D. Nivy a Z. Slatiny, kde došlo k malým lehkým srážkám s ustupujícími jednotkami nepřítele.

Mezitím pplk. Marschan teprve těsně po poledni zvítězil v těžkém a tvrdém boji s přesilou nepřítele u H. Mičiné a mohl tak pokračovat úspěšně v dalším postupu. Brzy následně pronikl na výšiny u Čerína a Zamporu.

Zvolen byl tedy zajištěn. Následný den, 14. 6., pro získání dostatečného předpolí dobyl ve směru od Čerína ještě pplk. Marschan se svou skupinou Hrochoť a mjr. Cypry se svou skupinou Sebedín a Zolnu. Získání těchto míst šlo vcelku hladce, jelikož zde byly jen slabé nepřátelské strážní jednotky, které hned v po krátkém boji ustoupily. Následně byla ještě vybudována obranná pozice na jižních výšinách u Zvolena a na východě od potoka Zolné. Poté byly skupiny pplk. Marschana a mjr. Cypry staženy velitelem brigády plk. Hanákem k odpočinku do zálohy a obranu Zvolenu převzal míto nich se svou skupinou pplk. Kendík.

Pro zjištění hloubky ústupu nepřítele a jeho sil vyslal velitel brigády plk. Hanák několik průzkumných jednotek, z nichž každá měla sílu roty zesílené navíc kulometnou četou, ke Krupině, Vlčie jamě, Z. Slatině a Očové. Tento průzkum zjistil, že jednotky nepřítele ustoupily po boji u Zvolena do Krupiny a Detvy.

Reklama

Velitel brigády tedy na základě těchto zjištění hodlal zaútočit na pozice nepřítele u Lučence, Krupiny, Nemců a Šah, čímž zároveň měl ulehčit jednotkám v boji u Levic.

Maďaři však zaútočili 20. 6. silným útokem od Detvy na československé předsunuté hlídkové stanoviště na výšině Zalobudce, odkud byla strážní jednotka zatlačena až ke Zvolenu. Zde jeden prapor skupiny pplk. Kendíka provedl rychle odhodlaný protiútok, jímž zatlačil nepřítele zase až zpět k Detvě. Následně obsazením Očové zajišťoval tento směr na Zvolen před možným opakováním maďarského útoku.

Také část skupiny mjr. Šidlíka se srazila v noci 12. 6. během postupu u Budči s nepřítelem, který zde byl podporován i jedním svým obrněným vlakem. Během boje s touto přesilou, který se rozhořel, ustoupila část skupiny zpět do H. Breznice. II. prapor dom. 25. pěšího pluku, tvořící většinu druhé části skupiny mjr. Šidlíka pronikl však úspěšně v půlnoci do Budči. Do rána město zajistil, avšak za svítání 13. 6. zde byl přepaden nepřátelským obrněným vlakem. Stáhl se tedy poté otřesen zase zpět do H. Breznice. Jeden půlprapor, tvořící zbytek druhé části skupiny, při postupu na jih od Hronu byl také ještě v noci 12. 6. přepaden u Ostrolúk palbou nepřítele, před níž se po počáteční panice ukryl v lesích. Následný den po usilovném vyčerpávajícím pochodu ustoupil též zpět do H. Breznice. Proto se za těchto okolností nemohl mjr. Šidlík se svou skupinou účastnit již uvedených bojů o Zvolen, jak bylo původně zamýšleno dle plánu velitele divize plk. Šnejdárka.

Když byl II. brigádou dobyt a zajištěn Zvolen, rozdělil plk. Šnejdárek skupinu mjr. Šidlíka na dvě části. Jeden prapor a dvě dělostřelecké baterie pod velením kpt. Zacpala nechal v H. Breznici jako obranu a dva prapory a půlprapor pod velením mjr. Šidlíka odeslal do B. Šťiavnice, kde měly vystřídat v obraně skupinu mjr. Bláhy, která se měla tehdy účastnit dalšího útoku na Levice.

Během krátké doby dokázal, v průběhu bojů o Zvolen a Bánskou Šťiavnici, velitel 2. divize plk. Šnejdárek své skvělé velitelské předpoklady. Dokázal rychle zavést pořádek ve vyčerpaných jednotkách, které tehdy z prošlých ústupových bojů měly nízkou bojovou morálkou a upevnil tak i uvolněnou kázeň. Svým způsobem velení a schopnostmi si získával respekt a důvěru vojáků své divize. Dokázal účinně a rychle využívat docházející posily, které nepoužíval na rozdíl od některých jiných velitelů k „ucpávání děr“ v obraně, ale svěřoval jim místo toho nové samostatné úkoly. Využíval možností získávání informací průzkumem před zahájením operací a také dobře využíval taktické chyby nepřítele.

Z vlastní iniciativy se tehdy rozhodl velitel dom. IV. brigády, plk. Votruba, znovu dobýt Tisovec. Nejprve 14. 6. vyslal k provedení demonstračního útoku na Tisovec vybrané dvě čety s kulomety, každou samostatně z jiného směru.

15. 6. jedna z těchto čet pronikla až do Tisovce, kde okamžitě odvážně zaútočila na zcela překvapeného, ale o dost silnějšího, nepřítele. Maďaři zde rychle proti této četě nasadili celý prapor, který se tehdy zrovna chystal k přesunu na rumunskou frontu. Ten se rozvinul do útoku. Čs. četa, která měla jen dva kulomety, se zuřivě bránila přívalu této velké přesily. Nechtěla ustoupit. Na okraji města se tak dokázali Čechoslováci během statečného boje držet před maďarskou přesilou několik hodin. Tím na sebe poutali pozornost a síly nepřítele, který mimo jiné tak nestihl ani odvézt z Tisovce naložený železniční materiál. Četa vydržela až do příchodu hlavních útočných sil dom. IV. brigády o síle 3 praporů a 2 dělostřeleckých baterií.

Ve městě se tak následně rozhořel tvrdý boj o každou ulici a o každý dům. Během boje se podařilo Čechoslovákům vytlačit nepřítele z města. Proti nim tu stály v celém úseku Tisovce maďarské jednotky ze 39. brigády, zesílené ještě dvěma dělnickými prapory ze Salgótarjánu a dvěma prapory maďarského pluku č. 19 z Rábu. Když se podařilo nepřítele vytlačit z města, byla vybudována rychle obrana proti možnému protiútoku. S podporou čs. obrněného vlaku jednotky hlavní útočné části brigády získaly následně ještě Pílu a jeden prapor ještě získal Klenovce.

Mezitím zbytek domácí IV. brigády tzv. „skupina z Drábska“, o síle praporu a dělostřelecké baterie podle plánu obsadil bez boje Kokavu. Pak tato skupina vyslala průzkumné hlídky k Tisovci, aby zde zjistily situaci a skupina tak případně mohla napadnout ustupujícího nepřítele. Jedna z rot skupiny 16. 6. neočekávaně, s využitím výhodného postavení a momentu překvapení, napadla maďarské postavení v Likieru. Zde zajala v boji 40 maďarských vojáků a ukořistila i větší množství vojenského materiálu nejrůznějšího druhu.

Reklama

Maďaři ustupovali až do Priboje.

IV. brigáda 17. 6. následně obsadila R. Baň a vyslala i jednu rotu do soutěsky u Priboje, kam se stáhl k obraně nepřítel.

Dne 18. 6. přišel soustředěný útok nepřítele, vedený po obou březích řeky Rimavy, který zatlačil čs. jednotky do R. Brezova. Následný den ale Čechoslováci zaútočili z R. Brezova a Kokavy na nepřítele, jehož se jim s pocitem zadostiučinění za včerejší ústup, podařilo nakonec opět vytlačit z Rimavice. Byly tak opět obsazeny i pozice u R. Zalužan a Lukoviště. Brigáda pak dále postupovala na R. Sobotu.

Jelikož se na úseku fronty u Levic nepodařil mezitím ani druhý pokus o dobytí tohoto města, hodlal velitel armádního úsekugen. Mittelhauser soustředit pro další útok všechny dostupné posily. Rozhodl se v rámci zvýšení československé bojové síly stáhnout k Levici i jádro IV. brigády, která tak měla zastavit na svém úseku postup a přejít zatím se zbytkem svých sil do obrany nejnutnějších pozic ve svém úseku. Brigáda se tedy stáhla ve dnech 19. 6. – 20. 6. zpět do Tisovce, kde vybudovala obranu a zajistila se i na okolních výšinách, včetně výšiny Trstie. Z Kokavy se vrátila tamní jednotka zpět k Drábsku, kde obsadila obranu na silnici z Kokavy a Detvy směrem na Brezno, čímž kryla i týl obrany v Tisovci. Následně ještě 22. 6. jeden prapor brigády byl vsunut do obrany mezi obranu Tisovce a oddíl u Drábska, do oblasti severně od Klenovce. Tím byla obrana uzavřena a bylo tím zamezeno případnému pronikání maďarských jednotek obranou do týlu. Dle plánu velitele armádního úseku se mělo jádro celé brigády stáhnout do B. Šťiavnice na podporu nového připravovaného mohutného útoku na Levice.

Maďaři 22. 6. během tvrdého boje dobyli výšinu Trstie, odkud tím vytlačili československé obránce. Ti však následný den provedli odhodlaný protiútok a výšinu dobyli úspěšně zpět. Obrana brigády u Tisovce byla posílena tehdy navíc II. praporem domácího 18. pěšího pluku, jenž byl poskytnut ze zálohy armádní východní slovenské skupiny. V den sjednání příměří s Maďarskem ještě tento prapor stihl obsadit u Muráně silnici z Tisovce do H. Pováží.

V polovině června vyhlásil vzhledem k nepokojům ve městech ministr s plnou mocí pro správu Slovenska V. Šrobár s francouzským gen. Mittelhausserem na Slovensku vojenskou diktaturu.

Šnejdárkova 2. divize pokračuje v nástupu

Když byl získán Zvolen a zjištěno předpolí, byl ze Zvolena vyslán průzkumný oddíl o síle čety ke Krupině. Dne 15. 6. tento průzkum rychlým přepadem po předchozím pozorování obsadil Krupinu, kde zajal 15 maďarských vojáků, tvořích zde strážní oddíl. 16. 6. však na Krupinu zaútočil nepřítel svým praporem, před nímž se musela průzkumná četa stáhnout k Babiné do lesů na výšinu. Z Bánské Šťiavnice vyslal četě na pomoc velitel tamní obrany mjr. Šidlík jednu svou rotu. Ta šla ohrožené četě na pomoc přes Nemce, kde však u Krupiny byla napadena přesilou nepřítele a musela též bojem ustoupit. Stáhla se k Dobré Nivě. Maďaři tak pronikli až na Babinu, čímž ohrožovali postavení u Zvolena. Bylo nutné ubránit přístup na Zvolen a zároveň tím zajistit snadný postup sousední leg. 7. divize.

Získat znovu Krupinu dostal nyní za úkol mjr. Cypra se zálohou brigády o síle 3 praporů a 1 dělostřelecké baterie. Dále měl obsadit i Nemce, kde by získal dotyk s útočící leg. 7. divizí na Levice. 16. 6. se podařilo skupině mjr. Cypry proniknout při menších bojích do Krupiny. Jeho postup podporoval II. prapor leg. 34. stř. pluku, který se v soutěsce u Sv. Antolu srazil s přesilou nepřítele. Rozpoutal se zde tvrdý boj, ve kterém legionáři odmítali ustoupit. Z Krupiny, která nyní již byla v čs. rukách, poslal na pomoc ráno 17. 6. mjr. Cypra jeden prapor, který se snažil dostat obchvatem Maďarům do týlu a tím ulehčit bránícímu se II. praporu leg. 34. stř. pluku. Nepřítel si však uvědomil toto nezpečí, které mu hrozí od postupujícího praporu, který vyslal na pomoc mjr. Cypra, a vyhnul se ohrožení svého týlu u Sv. Antolu tím, že se stáhl do Levic. II. prapor leg. 34. stř. pluku následně pokračoval v postupu po stažení nepřítele a dorazil k Nemcům, které rychlým postupem hodlala obsadit skupina mjr. Cypry. Potom se II. prapor leg. 34. stř. pluku následně vrátil zpět do Banske Šťiavnice.

V průběhu lehkého krátkého boje o Nemce, byl dělovou palbou zasažen maďarský muniční sklad ve městě u kostela. Výbuch rozpoutal velký požár, který bohužel následně zničil velkou část obce. Po zahnání nepřítele obsadil Nemce mjr. Cypra se svou skupinou.

Jak již bylo řečeno, dostal po odražení druhého čs. útoku (sousední leg. 7. divize) na Levice velitel dom. 2. divize plk. Šnejdárek od velitele armádního úseku rozkaz ke stažení většiny svých sil do B. Šťiavnice na podporu třetího plánovaného útoku na Levice.

Skupina mjr. Cypry se tedy musela stáhnout zpět do Zvolena, odkud byla přesunuta v noci na 21. 6. do okolí Žarnovice nedaleko N. Baně. U Nemců zůstala pro zajištění úseku pouze jedna rota skupiny mjr. Cypry. Ta hlídala bedlivě silnici na Zvolen. Dne 20. 6. však musela před náporem nepřítele, který ji náhle napadl, ustoupit na výšinu u Babiné. Od stahující se skupiny mjr. Cypry byla tedy na pomoc vyslána ještě další půlrota. Ta obsadila výšiny u Dobré Nivy, čímž podpořila obranu ohrožené roty u Babiné. Později zde již nebyla silnější aktivita nepřítele a to až do 24. 6., kdy přišlo příměří.

Odražením druhého čs. útoku na Levice se otevřela nepříteli možnost postupu údolím Hronu přes N. Baňu. V údolí se nacházela v obraně prakticky jen samostatná ženijní rota, podporovaná čs. obrněným vlakem. Ve snaze zabránit případnému maďarskému útoku tímto směrem byla v údolí Hronu vytvořena rychle obranná skupina, jejíž velení bylo svěřeno pplk. Hrbenskému. Ta se skládala z výše uvedeného obrněného vlaku, dále ze III. praporu dom. 54. pěšího pluku z H. Breznice, kulometné roty leg. 23. stř. pluku a II. praporu dom. 94. pěšího pluku, který dorazil z Banske Šťiavnice. S touto skupinou hodlal nejprve pplk. Hrbenský zajistit N. Baňu.

Brzy ráno 20. 6. zahájil postup k získání N. Baně. Výšiny před městem obsadila kulometná rota leg. 23. stř. pluku, která odvážným útokem dokonale překvapila maďarskou dělostřeleckou baterii na nádraží města. Ta se dala v panice na úprk, přičemž zanechala na místě i většinu své munice. Od severu mezitím zaútočily ostatní části skupiny a probily se do N. Baně. Maďarská obrana města, o síle pěšího pluku s dělostřeleckou baterií, ustoupila směrem na Sv. Benedik. Město bylo dobyto. Zajato během boje bylo 60 maďarských vojáků, po nepřátelském dělostřelectvu bylo ukořistěno i velké množství tolik potřebné dělostřelecké munice a několik povozů.

Za ustupujícím nepřítelem ihned skupina pokračovala v postupu ve snaze udržet dotyk, aby tím zamezila regeneraci sil protivníka. Maďaři stále ustupovali, jen na některých místech se postavili na slabší dílčí odpor. Do večera ještě skupina pplk. Hrbenského získala T. Breznicu a Sv. Benedik, který obsadil rychlým postupem čs. obrněný vlak.

Během noci dorazila jako posila, směrem od Krupiny, ještě větší část skupiny mjr. Cypry, o síle 2 praporů a dělostřelecké baterie. Mjr. Cypra s touto částí své skupiny převzal obranu u T. Breznice, čímž umožnil pplk. Hrbenskému, aby se se svou skupinou se stáhl, dle rozkazu velitele divize plk. Šnejdárka, 22. 6. do Banské Šťiavnice. Zde se ze soustředěných některých jednotek dom. 2. divize vytvářela skupina, která se měla dle již popsaného plánu účasnit připraveného třetího útoku na Levice. K tomu již pro příměří, sjednané 24. 6., nedošlo.

Ještě 20. 6. vystřídal v obraně mjr. Šidlík se svou skupinou u B. Šťiavnice skupinu mjr. Bláhy. Zároveň obsadil svými dvěma prapory výšiny u Dekýše. Šnejdárek uložil Šidlíkovi, aby se svou skupinou pronikl rychlým útokem k D. Prandorfu a D. Almáši, přičemž se měl snažit na sebe poutat co nejvíce sil nepřítele a tím usnadnit vybraným jednotkám třetí útok na Levice. Hned 21. 6. tedy skupina mjr. Šidlíka, o síle 3 praporů a 3 dělostřeleckých baterií, zahájila postup z B. Šťiavnice směrem na Levice. K tvrdému celodennímu boji došlo u Dekýše, kde měli Maďaři precizně připravenou obranu s množstvím kulometných hnízd. Čs. útočící jednotky byly zde odraženy. Následně přešli Maďaři do silného protiútoku celým svým plukem, jenž tu proti Čechoslovákům stál. Čechoslovákům se tento protiútok podařilo úspěšně odrazit a udržet své postavení až do večera. Druhý den se podařilo jedné kulometné četě obejít maďarskou obranu a silnou dobře mířenou palbou napadnout bok nepřítele. Ten byl překvapen touto palbou z nečekaného směru. Zbytek skupiny v tomto okamžiku vyrazil do útoku. V řadách nepřítele rychle zavládla panika a maďarské části se daly na útěk. Po dosažení obranných pozic nepřítele, kdy byly umlčeny i poslední ohniska odporu, bylo zajato několik nepřátelských vojáků a ukořistěno i 14 kulometů.

Na podporu postupu mjr. Šidlíka, obsadil mjr. Cypra svým I. praporem dom. 12. pěšího pluku oblast z N. Baně směrem na Pukanec.

Následný den, 22. 6., za menších bojů s předsunutými ustupujícími hlídkami nepřítele, pronikla skupina mjr. Šidlíka do D. Prandorfu. Při postupu na okolní výšiny k lepšímu zajištění města se střetla se silným odporem nepřítele a musela přejít do obrany. Ze skupiny pplk. Hrbenského z B. Štiavnice přišel 23. 6. na pomoc se dva prapory i mjr. Bláha, jenž převzal velení celé skupiny mjr. Šidlíka.

Ještě ráno 24. 6., kdy během dne přišla zpráva o uzavření příměří, obsadil II. prapor dom. 94. pěšího pluku severní výšiny u Rybníka a Čajkova, čímž byla zcelena obrana mezi jednotkami u Sv. Benedika a u D. Prandorfu.

Tím boje na tomto úseku skončily.

(pokračování příště)

Pavel J. Kuthan – souborná studie „V těžkých dobách…“, 2004
pavelkuthan@seznam.cz

Výběr z hlavních použitých pramenů:
Osobní archiv autora
Vojenský historický archiv Praha – fond „Boje na Slovensku I. – skupina „Schöbl“, fond „Boje na Slovensku I. – Východní slovenská skupina“
Corvinus Library – Hungarian history, Hunyadi Ocs. Mk. - www.hungarian-history.hu, 1996-1999
Vojenský jubilejní kalendář 1918-1938, Praha 1938
Country studies – Hungary, Czech republic, www.country-studies.com
Hungarian Soviet republic, Answers.com Fast facts - www.answers.com/topic/hungarian-soviet-republic
Z bojov o južné Slovensko (Spomienky účastníkov). nakl. A. Szomolányi, Nové Zámky 1934
The Albert and Vera Weisbord Archives - www.weisbord.org, fond „The Third International Under Lenin“
Čada Václav - 28. říjen 1918 skutečnost, sny a iluze. Mladá Fronta+Naše vojsko 1988
Bandholtz Harry Hill – An Undiplomatic Diary. Simon Publications, 2001
Boháč Jaroslav - Kronika československé legie ve Francii – Rota Nazdar 1914-1916. Praha 1938
Dérer Ivan - Slovensko v prevrate a po ňom. Bratislava 1924
Fidler Jiří - Generálové legionáři. Jota Military, Brno 1999
Gašpar Ján - Po stopách bojů československého vojska a legionářů v okolí Košic v roce 1919. Český spolek na Slovensku, Košice 2001
Gräfe Karl-Heinz – Von der Asternrevolution zur Räterepublik: Ungarn 1918/1919. Utopie, 2004
Hanzal Vojtěch - Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku. Vlastní náklad, Praha 1928
Hlavičková Zora, Lainová Radka, Straka Michal - Diktatury v rukavičkách?. Triton, 2003.
Hrdina Arnošt - Z dějin československé armády II. - Boje o Slovensko. www.minimuzeum.com
Ježek Zdeněk - Boj o Slovensko v letech 1918 – 1919. Vlastní náklad, Praha 1928
Jósika-Herczeg Imre de - Hungary after a thousand years. American Hungarian Daily, New York, 1934
Junek Jiří - Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919. OM VM, V. Mýto 2002
Juza Josef - Čs. legionáři okresu Rychnov n. Kn. 1914-1921. OÚ RnK, Rychnov n. Kněžnou 1998.
Kavena Karel - Dějiny dělostřeleckého pluku 1. Děl. pluk 1., 1937
Marek Jindřich - Piráti svobody. Svět křídel, Cheb 2002
Olivová Věra - Dějiny první republiky. Karolinum, Praha 2000
Peroutka Ferdinand - Budování státu 1918-1919. Praha 1991
Pichlík Karel, Klípa B., Zabloudilová J. - Českoslovenští legionáři 1914-1920. Mladá Fronta, Praha 1996
Pokorná A., Hofman P., Stehlík E. - Československá armáda 1918-1938. Impuls, Praha 1991
Pospíšilová Jaroslava - Českoslovenští legionáři z okresu Hradec Králové 1914-1920. MVČ HK, H.Králové 2000
Pražák R. a kolektiv - Dějiny Maďarska. Brno 1993
Preininger Ladislav - Československá legie ve Francii 1914-1918. Praha 1928.
Prokš Petr - Politikové a vznik republiky. Prospektrum, Praha 1998
Ryšavý Jaroslav - Kronika II. pluku Stráže Svobody České Budějovice. Litera, Praha 1947
Štvrtecký Štefan - V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918. Praha 1927
Vachek Josef - Pamätnik pomníka padlých v bojoch o Nové Zámky na Slovensku v r. 1919. Odbor PPPBNZ, Nové Zámky 1922
Vondráček Karel - Boje na východním Slovensku v květnu a červnu 1919. Bratislava 1936.
Zapletal Řehoř - Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický. VA RČS, Praha 1928

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více