V těžkých dobách (6/20)

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 31.152

Obsazení jižního Slovenska čs. legionáři – italský gen. Piccione přebírá velení

 

Reklama

S připravovaným obsazením jižního Slovenska na demarkační linii se čekalo na příjezd čs. armádního legionářského sboru z Itálie. Důvodem byla jak vysoká bojová hodnota sboru, který byl i dobře vyzbrojen, tak i to, že pro tuto akci osvobozeneckého charakteru byl sbor čs. vládou vybrán pro vysokou morální úroveň. Legionářský sbor dorazil do vlasti ve druhé polovině prosince 1918 a byl přesunut rovnou na Slovensko. Gen. Piccione vydal již 26. 12. 1918 k tomuto rozkaz všem jednotkám na Slovensku, jelikož od 25. 12. byl již ve funkci velitele čs. vojsk na Slovensku, přestože velení od plk. Schöbla převzal fakticky až 29. 12. po obsazení Košic.

Piccione se snažil vyhnout zbytečnému krveprolití, proto připravoval operaci tak, aby maďarské jednotky byly ze Slovenska vytlačeny manévrováním. Pokud možno bez větších bojů. Silnější oddíly maďarské armády se nacházely toho času ještě v Bratislavě, Nových Zámcích a Lučenci.

Čs. armádní legionářský sbor z Itálie se skládal ze dvou divizí – 6. divize (velitel italský gen. Rossi) a 7. divize (velitel italský gen. Boriani). Celkem představoval bojovou sílu 10.000 bodáků (pojmem „bodák“ se ve vojenské statistické terminologii označoval voják bojové jednotky), 250 šavlí, 144 kulometů a 60 děl (celkem s obsluhami podpůrných jednotek a doprovodných zbraní čítal cca 19.500 mužů).

Západní úsek demarkační linie, vedoucí od Devina k Pincine u Lučence, dostala za úkol obsadit legionářská 7. divize. Ta se skládala z 33., 34., 39. střeleckého pluku s doprovodnými jednotkami včetně podpory 7. dělostřeleckého pluku.

Východní úsek demarkační linie, vedoucí od Pinciné u Lučence po Užocký průsmyk, dostala za úkol obsadit 6. divize. Tu tvořily 31., 32., 35. střelecký pluk s podporou 6. dělostřeleckého pluku a doprovodných jednotek.

Byla ponechána záloha v Kroměříži, hlavním štábu gen. Piccione, skládající se z jednoho praporu 31. střeleckého pluku italských legionářů, dvou praporů 34. střeleckého pluku italských legionářů a legionářské baterie hrubých houfnic. Později tato záloha byla přesunuta do Žiliny a Trenčína, kde byla blíže k případné potřebě. V polovině ledna 1919 vystřídal v záloze tyto prapory, které se poté vrátily ke svým plukům, legionářský 35. střelecký pluk. Ten ještě předtím se v lednu účastnil důležité vojenské operace na obranu Těšínska proti agresi Polska. Byl potom v záloze v Žilině.

Na základě získání Prešova, Popradu a Košic domácími čs. jednotkami, mohla se legionářská 6. divize přesunout okamžitě ještě do konce prosince 1918 do prostoru Poprad – Spišská Nová Ves – Košice. Legionářská 7. divize se rovněž do konce prosince 1918 přesunula do výchozího prostoru pro připravovaný postup. Na 30. 12. 1918 zamýšlel potom gen. Piccione zahájit operaci k obsazení Bratislavy.

Reklama

Při zahájení postupu legionářské 7. divize rozdělil velitel divize italský gen. Boriani svůj západní úsek jižní demarkační linie na dunajský úsek, komárenský úsek a lučenecký úsek. Dunajský úsek, vedoucí od Bratislavy k Zlatné, měl obsadit legionářský 33. střelecký pluk (velitel italský plk. Barreca). Komárenský úsek, vedoucí podél Ipeľu k Sakáloši, měl obsadit legionářský 39. střelecký pluk (velitel italský plk. Maccaluso). A konečně lučenecký úsek, vedoucí podél Ipeľu přes Šahy, Lučenec až k Pinciné, měl obsadit legionářský 34. střelecký pluk (velitel italský plk. Gambi).

Podle rozkazu gen. Piccione zahájil 30. 12. 1918 legionářský 33. střelecký pluk postup na Bratislavu. I. prapor pluku s plukovním štábem obsadil Stupavu, II. prapor Másťu, III. prapor s 1. baterií legionářského 7. dělostřeleckého pluku obsadil Zohoru. Pro případnou pomoc při obsazení Bratislavy se do okolí Zohoru přesunul ve večerních hodinách i legionářský 39. střelecký pluk, jenž tvořil zálohu pro tuto operaci.

Byly ihned vyslány průzkumy, které zjistily přítomnost maďarské roty se 2 kulomety v Devínské Nové Vsi, dvou maďarských rot s více než 5 kulomety a 2 děly v Lamači a menší strážní jednotky na Kamzičím vrchu. Několik maďarských jednotek bylo v záloze v samotné Bratislavě.

Druhý den, 31. 12. 1918 v 17:00 zahájil legionářský 33. střelecký pluk operaci obsazení Bratislavy, postupujíce koordinovaně ve třech proudech. Nejprve bylo nutné získat z maďarských rukou bratislavské okolí.

V 9:00 došlo k tuhému boji o Devínskou Novou Ves. Z nečekaného směru na bránící se Maďary zde zaútočila 9. rota pluku, která zahnala maďarskou rotu k Bratislavě. V poledne již byla Devínská Nová Ves v československých rukách. Během boje se podařilo ukořistit i zmíněné 2 kulomety. Následně se 9. rota jako předsun přesunula do Devína.

Brzy došlo k boji i u Lamače, především o nádraží. Čechoslováci stačili ještě severně od Lamače přerušit železnici. Maďarský poloobrněný vlak, který tak vyrazil na nádraží na pomoc byl chycen do pasti a zajat s posádkou. Hustým lesem se nepozorovaně přesunula část II. praporu do maďarského týlu, odkud na Maďary čs .legionáři zaútočili. Maďaři se rázem ocitli v zoufalé situaci, kdy na ně legionáři útočili ze dvou směrů. Opustili v panice své pozice a prchali do Bratislavy. Část II. praporu prchajícího nepřítele pronásledovala a podařilo se zajmout 18 mužů včetně maďarského důstojníka. Dále prapor ukořistil ještě v boji u Lamače mimo poloobrněného vlaku 5 kulometů a 2 děla. Maďaři při panickém útěku nestačili zničit telefonní stanici na nádraží v Lamači. Byla využita k fingovanému hlášení do maďarského štábu v Bratislavě, kdy telefonista vystupoval jako maďarský voják, že na Bratislavu postupuje obrovská československá přesila se silným dělostřelectvem, proti níž nemá obrana Bratislavy smysl. Snahou bylo narušit bojovou morálku maďarské posádky v Bratislavě. Kamzičí vrch byl po krátké přestřelce v lese s maďarskými strážními jednotkami, kdy se podařilo ukořistit 2 maďarské kulomety, obsazen dvěma rotami II. praporu kolem 16:00 h. Část I. praporu obsadila Malinský vrch a večer Rastislavice.

Čechoslováci měli v těchto bojích před Bratislavou ztráty 1 padlého muže a 2 raněné. Na straně nepřítele nebyly ztráty přesně zjištěny. Bylo po ústupu Maďarů ukořistěno 10 kulometů, 173 pušek, 3 děla, 16 koní, 600 železničních vozů, 2 polní telefony a další množství vojenského materiálu. Zajati 2 maďarští důstojníci a 18 mužů.

Brána k postupu na samotnou Bratislavu byla otevřena. K legionářskému 33. střeleckému pluku dorazila slovenská delegace, vyslaná z Bratislavy, a žádala o obsazení města. Sdělila, že maďarské jednotky z Bratislavy již ustoupily za Dunaj a ve městě propuklo drancování. Gen. Piccione však další postup na daný den z opatrnosti zakázal rozkazem.

Bratislava tedy byla obsazena až v následných dnech 1. 1. – 2. 1. 1919. V odpoledních hodinách 1. 1. obsadil I. prapor pluku po boji nádraží. Druhý den, 2. 1. 1919 ve 3:00 h pronikl II. a III. prapor za přestřelek do města, kde ihned obsadil důležité objekty. Zároveň byly ve městě zajištěny a zneškodněny loupeživé poloozbrojené skupiny, které v ulicích bezostyšně rabovaly. Při obsazování Bratislavy bylo zajato 21 mužů maďarské posádky včetně 3 důstojníků a ukořistěno 327 pušek, 87 beden munice, 900 ručních granátů, 18 kulometů, 6 děl. Ve vojenských skladech ve městě potom bylo obsazením města dále ukořistěno ještě 4.127 pušek a 40 kulometů a dále získáno i 33 nákladních automobilů, 6 osobních automobilů a 85 koní.

Reklama

Operace obsazení Bratislavy byla úspěšně splněna, město bylo zajištěno. Za dobu celé operace měl pluk ztráty: 3 ranění důstojníci, 4 těžce ranění muži, 35 lehce raněných, 4 nezvěstní. Zvláště se v boji vyznamenal II. prapor leg. 33. stř. pluku.

V Bratislavě čekalo legionáře rozčarování, protože místo očekávaného vítání místním obyvatelstvem je čekaly vesměs jen prázdné ulice s částo nepřátelsky se tvářícími chodci. A to i přesto, že velitel leg. 33.stř. pluku dal den předtím v Bratislavě vylepit plakáty s textem: „Slovenský lide. Přišli jsme, abychom tě osvobodili od tisíciletého jha.“ Kolem byla nejčastěji slyšet maďarština a němčina… V Bratislavě tehdy z celkového počtu obyvatel města připadala na Slováky podle předválečného sčítání pouhá sedmina. Ti zde představovali často místní chudinu.

Byl následně hned uzavřen most přes Dunaj do Maďarska - až do března 1919. K zajištění pohraničí v úseku byla přesunuta jedna rota do Devína, kde byla posílena I. praporem 1. čs. dobrovoleckého pluku, I. prapor legionářského 33. stř. pluku po obsazení Bratislavy obsadil dále ještě Žitný ostrov a území po Medvu, čímž spojil obrannou linii s legionářským 39. stř. plukem, jenž sem byl přesunut. Byly ještě ukořistěny dva říční motorové čluny, které potom využívala říční kontrola.

Jednotky se tehdy musely potýkat i s různými nedostatky potřebného materiálu, např. citelně chyběly mapy a také zásoby munice docházely pomalu.

Ještě v noci z 2. 1. na 3. 1. 1919 obsadil na vlastní zodpovědnost npor. Ejem s 1. rotou dom. 30. pěšího pluku a částí jaroměřské sokolské roty rychlým přepadem Lučenec. Obě jednotky byly zařazeny ve skupině mjr. Poráka, jenž hodlal s obsazením Lučence počkat dle dispozic hlavního štábu na čs. legionáře. Npor. Ejem obsazení naplánoval tajně. Daný večer pořádal mjr. Porák soukromou hostinu pro důstojníky své skupiny. Když odešel spát, vyrazil npor. Ejem se svou 1. rotou dom. 30. pěšího pluku a částí jaroměřské sokolské roty k obsazení města. Brzy ráno 3. 1. kolem 3.00 h dorazila jednotka vlakem k Lučenci. Npor. Ejem ji rozdělil na malé skupiny, které obsadily rychlým přepadem nádraží a radnici, nakonec po kratším boji i maďarská kasárna (zde byl umístěn maďarský pěší pluk č.25).

…z nich 12 přepadlo nádražní posádku v síle asi 20ti mužů, vše se dělo v největším tichu takže v 5-ti minutách bylo nádraží našimi obsazeno, bez jediné rány…do radnice jsme vnikli bez nejmenšího šramotu, takže požární hotovost hasičská, která konala službu v přízemí, netušila, že za dveřmi stojí Čechoslováci. Já jsem slušně zaťukal a vejda dovnitř přál jsem jim dobrého rána s pistolí v levé a granátem v pravé ruce…“ – vzpomínka přímého účastníka Františka Kadavého (Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko, Jiří Junek)

Tato rychlá akce byla velmi úspěšná. Npor. Ejem v tomto boji s přesilou, kdy mu velmi pomohl moment překvapení, ztratil 5 padlých mužů, 3 raněné a několik zajatých nepřítelem, který stihl z města ustoupit. Ukořistil 38 kulometů, 1.200 pušek, 21 polních kuchyní, 100 beden potřebné munice pro kulomety, 5 beden se soupravou reflektorů, 167 nákladních sedel, 12 telefonních souprav, 16 koní a 10 vagónů čisté ovčí vlny.

Překvapen byl i mjr. Porák, který o celé akci ještě týž den podal hlášení na velitelství. Npor. Ejem byl později, přestože akci provedl proti zákazu svého velitele, v říjnu 1923 za zdařilou akci vyznamenán. Jedna z ulic Lučence též nese jeho jméno.

(pokračování příště)

Pavel J. Kuthan – souborná studie „V těžkých dobách…“, 2004
pavelkuthan@seznam.cz

Výběr z hlavních použitých pramenů:
Osobní archiv autora
Vojenský historický archiv Praha – fond „Boje na Slovensku I. – skupina „Schöbl“, fond „Boje na Slovensku I. – Východní slovenská skupina“
Vojenský jubilejní kalendář 1918-1938, Praha 1938
Čada Václav, 28. říjen 1918 skutečnost, sny a iluze, Mladá Fronta+Naše vojsko 1988
Boháč Jaroslav, Kronika československé legie ve Francii – Rota Nazdar 1914-1916, Praha 1938
Dérer Ivan, Slovensko v prevrate a po ňom, Bratislava 1924
Fidler Jiří, Generálové legionáři, Jota Military, Brno 1999
Gašpar Ján, Po stopách bojů československého vojska a legionářů v okolí Košic v roku 1919, Český spolek na Slovensku, Košice 2001
Hanzal Vojtěch, Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku, vlastní náklad, Praha 1928
Ježek Zdeněk, Boj o Slovensko v letech 1918 – 1919, vlastní náklad, Praha 1928
Junek Jiří, Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919, OM VM, V. Mýto 2002
Juza Josef, Čs. legionáři okresu Rychnov n. Kn. 1914-1921, OÚ RnK, Rychnov n. Kněžnou 1998.
Kavena Karel, Dějiny dělostřeleckého pluku 1., děl. pluk 1., 1937
Marek Jindřich, Piráti svobody, Svět křídel, Cheb 2002
Olivová Věra, Dějiny první republiky, Karolinum, Praha 2000
Peroutka F., Budování státu 1918-1919, Praha 1991
Pichlík Karel, Klípa B., Zabloudilová J., Českoslovenští legionáři 1914-1920, Mladá Fronta, Praha 1996
Pokorná A., Hofman P., Stehlík E., Československá armáda 1918-1938, Impuls, Praha 1991
Pospíšilová Jaroslava, Českoslovenští legionáři z okresu Hradec Králové 1914-1920, MVČ HK, H.Králové 2000
Pražák R. a kolektiv, Dějiny Maďarska, Brno 1993
Preininger Ladislav, Československá legie ve Francii 1914-1918, Praha 1928.
Prokš Petr, Politikové a vznik republiky, Prospektrum, Praha 1998
Ryšavý Jaroslav, Kronika II. pluku Stráže Svobody České Budějovice, Litera, Praha 1947
Štvrtecký Štefan, V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918, Praha 1927
Vachek Josef, Pamätnik pomníka padlých v bojoch o Nové Zámky na Slovensku v r. 1919, Odbor PPPBNZ, Nové Zámky 1922
Vondráček Karel, Boje na východním Slovensku v květnu a červnu 1919, Bratislava 1936.
Zapletal Řehoř, Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický, VA RČS, Praha 1928

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více