V těžkých dobách (14/20)

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 27.036

Boj o Nové Zámky

Skupiny mjr. Bonneaua a mjr. Hampla se na sebe podle plánu snažily vázat co největší síly nepřítele útokem na Nové zámky. Hlavní útočná skupina na Nové Zámky, pod velením mjr. Bonneaua, byla složena z I. praporu I. pluku Stráže Svobody, 2. roty I. praporu leg. 39. stř. pluku, 4. námořní roty a poloviny 5. baterie z leg. 7. dělostřeleckého pluku. Jednalo se o jednotky původně komárenské posádky. Podporovat ji v tomto útoku měla skupina mjr. Hampla, která se skládala ze dvou praporů leg. 34. stř. pluku, které bojovaly u Parkanu a byly přesunuty do Šaly n. V.

Reklama

Odpoledne 6. 6. zahájil mjr. Bonneau se svou skupinou okázalý útok na dvůr u St. Ďala a pozice nepřítele na Iži. Po tvrdém boji s nepřítelem dobyla část skupiny dvůr u St. Ďaly, avšak druhá část skupiny byla u Iži odražena. Maďaři zde měli k dispozici i dělové říční motorové čluny. Přesto mjr. Bonneau se svou skupinou pokračoval v průniku na Nové Zámky. 7. 6. dobyl po těžkém a tuhém boji St. Ďaly. Nepřítel byl touto svou porážkou natolik otřesen, že se stáhl i z Nových Zámků. Ty byly ještě tentýž večer obsazeny bez boje skupinou mjr. Bonneaua.

Mezitím mjr. Hampl se svou skupinou se probil do Tardoškedu a 7. 6. do Šuran. Velitel celé operace mjr. Bonneau v předtuše silného maďarského protiútoku stáhl v noci raději větší část skupiny mjr. Hampla k obraně u Nových Zámků.

Následný den, 8. 6., Maďaři skutečně zaútočili na Nové Zámky velkou silou, s podporou jednoho obrněného vlaku. Na straně Maďarů útočil proti Čechoslovákům i ozbrojený oddíl 200 dobrovolníků, složený dle vzpomínek účastníků především z místních cikánů. V rámci této útočné skupiny nepřítele zde byl i mezinárodní bolševický pluk, složený vesměs z ruských bolševiků. Silným náporem se nepřítel probojoval až na nádraží, přičemž mnohem slabší čs. obrana se velmi houževnatě bránila. Do boje zasáhl rozhodným protiútokem i leg. 34. stř. pluk. Především díky tomu byl útok nepřítele odražen, přičemž byl zcela zničen onen mezinárodní bolševický pluk. Maďaři rovněž útočili i na Šurany, avšak i zde byli čs. obranou odraženi.

…V noci jsme byli probuzeni střelbou z bolševického pancéřového vlaku. Vyskákali jsme poloustrojeni z postelí a bránili nádraží, kde padl námořník Kubíček a raněn námořník Vytasil. Bylo zajato mnoho Maďarů, mezi nimi i hodně Čechů z mezinádorní bolševické brigády. Až dosud máme tři mrtvé a osm raněných. Strašlivé horko…“ (z deníku námořníka F. Tápala – „Piráti svobody“, J.Marek).

Mjr. Bonneau následně po tomto úspěchu pokračoval v postupu. Při útoku na maďarské jednotky, které v propukající panice před skupinou ustupovaly, se podařilo dvěma rotám leg. 34. stř. pluku (které další postup zahajovaly) dostat se do boku nepřítele. Ostatní čs. jednotky útočily čelně. Nepřítel se bojem stáhl do Dvorů n. Ž., přičemž na bojišti zanechal množství svých padlých, raněných a množství vojenského materiálu. Bylo ukořistěno i funkčních 6 kulometů, které byly v těchto bojích velmi potřebné. Dne 9. 6. dobyla polovina jednoho praporu leg. 34. stř. pluku brzy ráno Dvory n. Ž. a zatlačila tak Maďary do N. Viesky. Skupině se tak otevřela cesta na Parkan. Jelikož však bylo tehdy přes den velké horko, byl další postup zahájen až večer. Během večera 9. 6. skupina postupující ve třech proudech pronikla do Perbete a následně 10. 6. na Kerť. Nepřítel ustupoval, což velmi podpořilo bojovou morálku čs. vojáků celé skupiny. Tento den také byla skupina posílena v Nových Zámcích I. praporem dom. 99. pěšího pluku, který dorazil zrovna ze Znojma.

Aby skupina byla kryta z jihu, což zajišťovala především posádka Komárna, byly vyslány dvě roty dom. 12. pěšího pluku na Sv. Peter. Ty se odtud probily 11. 6. po srážkách s menšími jednotkami nepřítele do B. Kesy. Skupina obsadila 11. 6. N. Viesku, ale když vysoké denní teploty silně opět ztěžovaly postup, musel být opět zastaven aby si vojáci mohli odpočinout. Postupovat se dalo účinně opět až večer. Mezitím vyslaný průzkum zjistil, že nepřítel se chystá k houževnatému odporu při obraně Köbölkútu. Aby se skupina v tomto boji lépe zajistila, musela získat Seldín. Ten tedy ve večerních hodinách po rychlém a tvrdém boji dobyli vybraní ardité z leg. 34. stř. a leg. 39. stř. pluku. Na 12. 6. naplánoval mjr. Bonneau útok na Köbölkút. Ještě však večer 11. 6. získal od průzkumu informace o soustřeďování jednotek nepřítele u Györnu, které chtějí po překročení Dunaje zřejmě obchvátit celou skupinu u V. Mederu. Mjr. Bonneau se tedy zajistil pro další postup tím, že do V. Mederu umístil k ochraně týlu skupiny III. prapor leg. 39. stř. pluku, I. a II. prapor leg. 33. stř. pluku a I. baterii dom. 11. dělostřeleckého pluku (z Bratislavy). Velení nad těmito jednotkami se ujal sám mjr. Bonneau a velení nad postupujícími svými jednotkami předal mjr. Dřímalovi.

Při postupu skupiny pod velením mjr. Dřímala na Köbölkút došlo 12. 6. v lese před N. Vieskou ke srážce s přesilou nepřítele, jenž se zde odhodlaně bránil. U některých čs. jednotek vznikla během boje panika z obavy před obklíčením a ty samovolně ustoupily až na nádraží v Perbete. Mjr. Dřímalovi došly zprávy o dalším silném postupu nepřítele směrem na Perbete. Stáhl se tedy v průběhu dne s celou svou skupinou do Perbete, kde připravil obranu a obsadil i nedaleké výšiny Orömhegy.

Reklama

Když se o situaci mjr. Dřímala dozvěděl mjr. Bonneau, vyrazil mu se III. praporem leg. 39. stř. pluku a I. baterií dom. 11. děl. pluku na pomoc. Dorazil do Perbete během 13. 6. a převzal tím opět velení od mjr. Dřímala. Zahájil postup a během menších bojů se zmocnil úseku u Kertě a koty 238. Cesta na Köbölkút byla tak volná, avšak mjr. Bonneau musel tehdy ze své skupiny III. prapor leg. 39. stř. pluku a I. baterii dom. 11. děl. pluku odeslat jako posilu brigádě francouzského plk. Kieffra do Vráblů. Ten se tam připravoval na další pokus o dobytí Levic. Mjr. Bonneau tedy takto oslaben přešel zatím do obrany dosažené linie. Dvě roty skupiny odrazily maďarskou zesílenou průzkumnou rotu, která měla i kulomety, před Perbete ve směru na Čúz. Na 16. 6. dostala za úkol skupina mjr. Bonneau podpořit v útoku na Levice Kieffrovu brigádu tím, že na sebe bude vázat část sil nepřítele a poškodí trať Parkan – Levice, aby nemohl nepřítel po železnici přisouvat během boje další posily. V noci ještě jedna rota skupiny obsadila i V. Ludince, čímž kryla severní bok útočící skupiny.

Od rána 17. 6. se jednotky skupiny vyčleněné pro podpůrný útok k podpoře postupu Kieffrovy brigády shromažďovaly pod velením mjr. Dřímala na kotě 328. Nepřítel se pokusil zaútočit na Kerť z N. Viesky, byl však odhodlaným odporem čs. jednotek opět odražen. Jen v jedné části se podařilo silnému maďarskému útoku prorazit, před B. Kes. Obranu zde držely dvě roty dom. 12. pěšího pluku, které byly přesilou nepřítele zatlačeny na Madarovce. Ustoupit před nepřítelem musela bojem i rota z V. Ludinců. Mjr. Bonneau byl tak nebezpečně ohrožen z obou stran, proto se vzdal dalšího postupu na Seldín, kterým hodlal podpořit Kieffrovu brigádu, a stáhl se během odpoledne na linii Orömhegy – Perbete. Do Marcelové ustoupily od Madarovců odražené dvě roty dom. 12. pěšího pluku. Během dne dorazila Maďarům do úseku další posila – maďarská 8. divize.

…17. červen. Od půlnoci střílely na nás dvě maďarské baterie a pancéřový vlak, což trvalo až do devíti hodin odpoledne, na to začali postupovat a zesílili na nás dělostřelbu, takže granáty a šrapnely padaly před nás i za nás, a nemohli jsme ani hlavy vystrčit. Bylo zřetelně vidět, jak Maďaři postupují v dlouhé linii, a to třemi řadami za sebou a my byli obklíčeni velikou jejich přesilou. Vystříleli jsme všechny náboje a drželi se až do půl druhé odpoledne. Pak byl dán rozkaz stáhnout se nepozorovaně zpět, přičemž bylo několik hochů od nás i od 99. pluku raněno. Ústup byl potom již proveden v nejlepším pořádku, znavení a vyčerpaní šli jsme okolo vesnice Gürth, kterou měli již Maďaři obsazenu. Od půl druhé odpoledne až do deváté hodiny večerní trval náš ústup bez oddechu. Ve vesnici Udvardu jsme přenocovali ve stodolách a stozích…“ (výňatek z deníku čs. námořníka F. Tápala pro dokreslení tehdejší situace během bojů – „Piráti svobody“, J. Marek)

Nepřítel tedy okamžitě 18. 6. znovu zaútočil na nové postavení mjr. Bonneaua, přičemž se mu podařilo získáním Sv. Petra skupinu opět nebezpečně obchvátit. Skupina mjr. Bonneaua bojem ustoupila odpoledne na linii Bajč – Dvory n. Ž. U Dvorů n. Ž. vytvořil mjr. Bonneau zálohu o síle 6 rot, jejichž velení svěřil mjr. Dřímalovi. Hodlal těmito rotami proniknout Maďarům do boku. Než však mjr. Dřímal s těmito rotami stihl dorazit na místo, Maďaři silně zaútočili na Dvory n. Ž. Čs. jednotky odtud během boje musely ustoupit k Novým Zámkům. Další maďarský útok vedl na Bajč, kde byl však během tuhého boje odražen. Během večera se tedy mjr. Bonneau stáhl se svou skupinou k Novým Zámkům, kde chtěl vytvořit houževnatou obranu města před několikanásobnou přesilou nepřítele. Měl k dispozici celkově sílu pouze 1.200 bodáků, 24 kulometů a 2 houfnice. Do večera ještě dorazila posila, skládající se ze 7. domobraneckého praporu a I. baterie leg. 7. děl. pluku. V uplynulých ústupových bojích skupiny se velmi vyznamenal I. prapor I. pluku Stráže Svobody (složený ze Sokolů a příslušníků DTJ).

Tehdy v době kdy urputně bojovala skupina mjr. Bonnaeua s nepřítelem v úseku Perbete – Kerť, zaútočila i posádka Komárna částí svých sil na obkličující postavení nepřítele. Obrana Komárna byla tvořena 2 pěšími prapory a 2 dělostřeleckými bateriemi. Během několika dobře naplánovaných útočných výpadů ve dnech 8. - 11. 6. se podařilo rozšířit svírající obklíčení. Nejvíce se v těchto výpadech osvědčil I. prapor leg. 39. stř. pluku. Byla tak získána Iže a prostor po Žitavu. Velitel komárenské posádky poslal za ustupujícími Maďary dvě roty dom. 12. pěšího pluku, které měly též navázat dotyk se skupinou mjr. Bonneaua. Jejich další osud jsem již uvedl výše.

Další posily

Na Slovensko dorazily v průběhu operací k dobytí Levic další výrazné posily rychle se organizujícího vojska. Armádní západní úsek byl tak posílen o dalších 11 praporů, 5 dělostřeleckých baterií, 2 obrněné vlaky a 10 letadel. Armádní východní úsek byl posílen o 2 prapory, 3 dělostřelecké baterie, 1 obrněný vlak a 2 letadla.

Reklama

Na pomoc dorazilo i dalších 5 sokolských praporů (4 prapory z Čech a 1 z Moravy), složených z příslušníků Sokola (nepovinných vojenskou službou) hlásících se při další mobilizaci Sokolstva.

4. 6. výzval totiž Sokol všechny své členy, nepovinné vojenskou službou, aby se hlásili do výše zmíněných praporů, které měly plnit především strážní úkoly v týlu a tím uvolnit další vojenské jednotky pro frontu. Během 24 hodin (!) již odjížděl na Slovensko sestavený I. sokolský prapor (o síle 608 mužů), pod velením npor. Václava Vorla.

Profesor Hiller, Brno, Údolní 46. – Bratislava dne 3. června 1919. Podáno ve 4 hod. 30 min. odpol. Č.4751. Na rozkaz bratra ministra Šrobára prosím o 150 bratří ihned. Budou asi týden konat strážní službu na Slovensku v zázemí. Akci povedu já, ČOS žádám o 150 bratří. Jednotlivé čety ať se hlásí Bratislava – nádražní velitelství. Pokud možno v kroji a se zbraní, cesta, byt a strava volná. Kraus, Bratislava, Štefánikova kasáreň.“ – žádost prof. Krause z kanceláře ministra V. Šrobára zástupci Sokola v Brně.

Příslušníci těchto sokolských praporů byli oblečeni jak část v civilním obleku, tak část v sokolském kroji, na hlavách měli své charakteristické sokolské čapky.

I. sokolský prapor npor. Václava Vorla již 7. 6. stál nejen ve stráži v Bratislavě, ale i ve strážních polních pozicích na břehu Dunaje.

Následně je v rámci obce sokolské vyhlášená úplná všeobecná mobilizace Sokolů od 20 do 50 let. Ta byla toho času též komentována v tisku. Například Národní listy z 8. 6. 1919 otiskly:

A zas jsou to bratři Sokolové, kteří vedle našich vojsk první zachraňují situaci! Když jsme je před lety o sletech jaksi symbolicky nazývali „národní armádou“, netušili jsme, že skutečně přijdou časy, kdy touto armádou budou. Kdo viděl, jak na první výzvu stáli u budov tělocvičných jednot fronty bratří, hlásících se do fronty, mužové všech vrstev a stavů, i daleko přes dovolených 50 let i hluboko pod 20 let, kdo slyšel, jak přemnozí z nich nemohli býti přijati pro množství přihlášek a žádali, aby alespoň pro nejbližší výpravy byli zaznamenáni, uvědomil si, jak velkolepě ohromná je idea sokolské myšlenky, jak skvělá byla a je sokolská výchova celých generací, jaká její síla.

V nejbolestnějších dnech, když srdce umdlévala, vždy naši Sokolové to byli a jsou, kteří zachovali mužná srdce, jasnou hlavu,silnou paži a šli, jdou a půjdou za svým starým husitským heslem: „Kupředu, kupředu – zpátky ni krok!“ Díky vám, bratři! Za vašimi prapory jde sjednocený celý národ!

Ve dnech 14. – 20. 6. byly v rámci sokolských jednot provedeny hlavní hromadné odvody mužů, těch kteří ještě nebyli předtím odvedeni do vojenských jednotek ani předtím do sokolských, které již byly na Slovensku. Dostavilo se tehdy dalších 86.000 Sokolů (!!!). Z nich bylo po vojenské zdravotní prohlídce pro službu v poli vybráno 35.000, pro službu strážní v týlu 32.000.

Přímo na Slovensku se organizovaly v červnu 1919 i další dobrovolnické formace z místních slovenských dobrovolníků, kteří se v mnoha městech hromadně na výzvy hlásili k obraně suverenity Československa. Jednalo se většinou o různé „sbory“ a „družiny“, například Tisovskí dobrovolníci (cca 200 mužů – zajišťovali strážní službu na želecnici, účastnili se i bojů u Tisovce), Zbor turčianských dobrovolníkov (cca 300 mužů – účastnili se mimo strážní služby i boje v polovině června u Prenčove), Dobrovolnícka družina Slovákov (cca 500 mužů – zajišťovali strážní službu na Dunaji), Jánošíkovské útočné družiny (cca 300 mužů – absolvovali pouze výcvik, do bojů stihly zasáhnout tyto družiny jen krátce a nepřímo v závěru konfliktu) a další. Některé dobrovolnické formace se účastnily přímých bojů, jiné byly nasazovány spíše ke strážní službě v zázemí nebo v méně ohrožených úsecích fronty. I tyto dobrovolnické formace nakonec po skončení konfliktu byly na podzim 1919 rozpuštěny.

Třetí útok k dobytí Levic

Tehdy gen. Mittelhauser nařídil na Slovensku provést znovu další útok na Levice (rozkazem čj. 4187/op z 20. 6. 1919). Tentokráte díky poznatkům z předchozích dvou pokusů přeložil hlavní těžiště útoku od jihu ze směru od D. Ohaje na Kálnici do otevřeného boku maďarských pozic, které se táhly až k Čifárům. Tohoto útoku se měla účastnit i takřka celá 2. divize domácího vojska. Legionářské jednotky bojující u Nových Zámků měly proti maďarské přesile udržet především svou obranu v úseku Nové Zámky – Šurany, aby maďarské jednotky nemohly postupovat západním směrem. Proti čs. jednotkám v západním slovenském úseku stál zmíněný celý maďarský 5. armádní sbor, skládající se ze 4 divizí. To představovalo sílu nepřítele asi 40 praporů a 20 dělostřeleckých baterií. Na československé straně měl velitel západního slovenského úseku k dispozici pouze 30 praporů a 14 dělostřeleckých baterií.

Tento třetí útok k dobytí Levic mělo podpořit navíc i letectvo. Měl být zahájen 25. 6. a měl se zpětným dnešním pohledem velké šance na úspěch. Mezitím však bylo k 24. 6. uzavřeno s Maďarskem příměří a připravená operace tak byla zrušena.

Ze Zlatých Moravců byl vyslán ještě 22. 6. z brigády pplk. Barrése průzkumný oddíl (složený s 34. domobraneckého praporu a baterie dělostřelectva), pod velením kpt. Körnera. U dvora Olichov narazil na nezdolný odpor přesily nepřítele. Oddíl také zjistil poškození železničního mostu u Kozárovic, který měl původně sám poškodit, aby jej nemohl nepřítel použít. Tím byl zadaný úkol oddílu prakticky ukončen, takže se vrátil zpět do Zlatých Moravců. Kpt. Lukavský z vlastní iniciativy obsadil jednou svou rotou ihned Nemčiňany, na základě bezpečného postupu výzvědného oddílu tímto úsekem.

Průzkum zjistil, že proti čs. jednotkám zde v úseku Lok – dvůr Olichov – Sv. Benedik stojí maďarská 4. divize a později byla zjištěna ještě přítomnost maďarské 8. divize u Nových Zámků a Komárna. Několik dnů před příměřím byla mezi maďarskou 4. a 8. divizi včleněna ještě maďarská 2. divize v úseku Rendva – Lok.

Další průzkumný oddíl, jenž byl z brigády pplk. Barrése vyslán z Čifár, skládající se z 39. domobraneckého praporu, dělostřelecké baterie a jezdecké čety, pod velením nově přiděleného francouzského plk. Castella, nejprve jednou rotou obsadil bez boje Mochovce. Dne 23 6. pak oddíl pronikl na koty 232 a 235, nacházející se východně od Čifár, přičemž na kotě 235 oddíl narazil na velkou přesilu části hlavních sil nepřítele v oblasti. Po krátkém boji se výzvědný oddíl se získanými zprávami rychle stáhl zpět do Čifár.

Plk. Kieffer na základě informací od těchto dvou průzkumných oddílů nařídil další postup části u Zlatých Moravců směrem na Kozárovce - Sv. Benedik. 24. 6. ráno zahájily dva prapory a dělostřelecká baterie ze Zlatých Moravců pod velením mjr. Webra postup na stanovenou linii. Když prapory dorazily k Olichovu, dostihla je zpráva o uzavřeném příměří a zákazu dalšího postupu. Jelikož mezitím se nepřítel od Olichova stáhl, ponechaly prapory jednu rotu v Olichově a vrátily se po zrušení celé akce zpět do Zlatých Moravců. Zmíněná rota navázala v Sv. Benediku také dotyk s čs. jednotkou v údolí řeky Hron, které velel mjr. Spenz.

Plukovník Šnejdárek nastupuje

Podle původního plánu velitele západního slovenského úseku, gen. Mittelhausera, měl plk. Šnejdárek poté, co leg. 7. divize dobude k 9. 6. Levice, zaútočit pravým křídlem na pozice nepřítele přes Banskou Šťiavnici. Šnejdárek tedy připravil plán se třemi postupnými cíly. Prvním cílem bylo dobytí Banské Šťiavnice právě došlými posilami při demonstračním útoku dom. II. brigády z Banské Bystrice na Zvolen. Po získání Banské Šťiavnice hodlal dobýt H. Breznici. Následně, jako třetí část plánu, chtěl získat Zvolen. Pak hodlal získat Detvu, především pomocí dom. IV. brigády. V případě úspěchu tohoto plánu připravil ještě následný plán k dobytí mezinárodně vytčené demarkační linie Šahy – Lučenec – R. Sobota.

Skupina mjr. Bláhy, která měla k dispozici 3 zesílené prapory (o bojové síle 1.200 bodáků) a 3 dělostřelecké baterie, se přesunula podle plánu velitele skupiny 9. 6. z Kremnice ke S. Kríži n. H., kryta přitom kombinovaným praporem kpt. Johannese, který obsadil Kremničku.

Následný den, 10. 6., byl tedy zahájen podle Šnejdárkova plánu postup skupiny na B. Šťiavnici. Celý den panovalo silné vedro, což ztěžovalo celý postup. Teprve odpoledne byl zahájen vlastní útok na město skupinou mjr. Bláhy. Po hodinovém boji bylo město dobyto, přičemž bylo hájeno jen zesíleným praporem a místní promaďarskou ozbrojenou polovojenskou skupinou, bez důkladněji vybudované obrany. Maďaři podcenili čs. vojsko a cítili se zde bezpečni. Po boji nepřítel rychle z města ustoupil do Sv. Antola. Byla ukořistěna zpět dvě vlastní děla, která byla předtím dříve ztracena při ústupu z města před Maďary 6. 6. Mjr. Bláha okamžitě vybudoval v očekávání návratu maďarských jednotek obranu města, i další obranné pozice na výšinách kolem města.

Během postupu mjr. Bláhy postupoval vpřed i kombinovaný oddíl kpt. Johannese, jenž narazil před H. Breznicí na přesilu nepřítele, která byla ještě podporována i dělostřelectvem a obrněným vlakem. Po marném pokusu prorazit se kombinovaný prapor přesunul k obraně západních výšin u Jálny.

I 11. 6. se podle plánu velitele divize mělo pokračovat v útoku na H. Breznici. Již 10. 6. tedy posílil tamní prapor II. praporem dom. 25. pěšího pluku, dělostřeleckou baterií a obrněným vlakem. Vznikla tak nová skupina, jejíž velení svěřil velitel divize mjr. Šidlíkovi. Tento posilový prapor však se po cestě zase obrátil, na rychlý rozkaz velitele divize zpět do Kremnice, protože byly získány poplašné zprávy od průzkumu, že 11. 6. hodlá nepřítel udeřit ze Zvolenu přes výšinu Lavrin na Kremnici. Během 10. 6. Maďaři odrazili demonstrační útok dom. II. brigády na Zvolen a přisouvali své posily. Nebezpečí maďarského útoku na Kremnici se tedy zdálo být reálné.

Maďaři však 11. 6. nezaútočili, proto se rozhodl plk. Šnejdárek pokračovat ve svém původním plánu hned 12. 6. Dobýt H. Breznici hodlal kombinovaným praporem kpt. Johannese ze západu a III. praporem dom. 54. pěšího pluku (ze skupiny mjr. Bláhy) od jihozápadu.

Celou noc se v těžkém hornatém a zalesněném terénu přesouval III. prapor dom. 54. pěšího pluku se svými kulomety, až konečně v ranních hodinách 12. 6. dorazil na západní výšiny u H. Breznice, odkud hodlal zaútočit z nečekaného směru na nepřítele ve městě. Zahájil tedy z této pozice soustředěnou kulometnou palbu na pozice nepřítele v H. Breznici. Maďaři tímto útokem byli zcela překvapeni a celkem rychle bylo vyřazeno i jejich dělostřelectvo. Když se jim podařilo přejít konečně do částečného protiútoku, zaútočil na město kpt. Johannes se svým kombinovaným praporem. V 9.00h se podařilo kombinovanému praporu proniknout do města a vytlačit odtud bojem nepřítele. Ten se sice pokusil odpoledne o znovuzískání ztracené H. Breznice za podpory obrněného vlaku, avšak byl tvrdou obranou Čechoslováků odražen. V boji měli Maďaři citelné ztráty - bylo zajato 50 maďarských vojáků, ukořistěna 4 děla ve městě a další 2 děla v lese severně od města. Získán byl i další vojenský materiál. Na československé straně byli během boje pouze 4 zranění, což celý tento úspěch znásobovalo.

Jedna rota III. praporu dom. 54. pěšího pluku se 12. 6. při postupu po silnici na H. Breznici ještě za svítání střetla u Banské Belé s praporem nepřítele, který postupoval na Banskou Šťiavnici. Během boje byla čs. rota přesilou zatlačena k Teplé, stále se však účinně bránila a kladla odhodlaný odpor. Z Banské Šťiavnice přišla rotě pomoc ve formě další roty, která úspěšně zasáhla do probíhajícího boje. Kolem poledne svůj útok na obě roty nepřátelský prapor zastavil a ustoupil ke Krupině, zřejmě i pod vlivem dobytí H. Breznice Čechoslováky. Rota III. praporu dom. 54. pěšího pluku poté přes Kozelník v pořádku dorazila ke svému praporu. Po získání H. Breznice dorazil z Kremnice se II. praporem dom. 25. pěšího pluku mjr. Šidlík, jenž převzal velení nad celou vzniklou skupinou. Obrana Kremnice byla svěřena oddílu slovenských dobrovolníků (asi 100 mužů), pod velením por. Dudy.

Dom. II. brigáda (plk. Hanák) měla provést dle plánu demonstrační útok na Zvolen, aby na sebe vázala nepřítele a tím ulehčila splnění úkolu skupině mjr. Bláhy a kombinovanému praporu kpt. Johannesa v jejich útoku na B. Šťiavnici a H. Breznici. Plk. Hanák hlavní demonstrační útok na Zvolen svěřil pplk. Kendíkovi, jemuž dal pro to k dispozici 4 prapory a dělostřeleckou baterii, a mjr. Cypry, jemuž dal k dispozici 3 prapory. Pplk. Kendík měl útočit v údolí Hronu a na západních výšinách, mjr. Cypry z H. Mičiné přes Čerín směrem na Zolnou.

Pplk. Kendík po zahájení postupu se svou skupinou pronikl během menších bojů se strážními jednotkami nepřítele na linii Hájniky – Sliač. Zde však nepřítel své síly zkoncentroval do protiútoku, během něhož se mu podařilo obejít pravé Kendíkovo křídlo. Tím byl pplk. Kendík přinucen k ústupu do Badína, o nějž se rozpoutal tvrdý boj. Čechoslováci se ubránili, a když jim ještě přišel na pomoc prapor, tvořící zálohu dom. II. brigády, vyslaný plk. Hanákem, podařilo se jim nepřítele od Badína odrazit.

Až do Zolné se podařilo proniknout, po zdolání slabého odporu nepřátelských strážních jednotek, skupině mjr. Cypry. Pro ústup skupiny pplk. Kendíka se však poté stáhl mjr. Cypry zpět na jižní výšiny u H. Mičiné. Demonstrační útok se tedy podařil i přes následný částečný ústup, jelikož tím byly vázány síly nepřítele, které nemohly tak být poslány k H. Breznici proti útočícím skupinám mjr. Bláhy a kpt. Johannese.

Maďaři se sice pokusili 11. 6. o nový útok na Badín, avšak houževnatou obranou Čechoslováků byli odraženi. Během bojů bylo průzkumem zjištěno, že nepřítel zde má v úseku dva pěší pluky (č. 16 a č. 22) posílené ještě jedním samostatným praporem.

(pokračování příště)

Pavel J. Kuthan – souborná studie „V těžkých dobách…“, 2004
pavelkuthan@seznam.cz

Výběr z hlavních použitých pramenů:
Osobní archiv autora
Vojenský historický archiv Praha – fond „Boje na Slovensku I. – skupina „Schöbl“, fond „Boje na Slovensku I. – Východní slovenská skupina“
Corvinus Library – Hungarian history, Hunyadi Ocs. Mk. - www.hungarian-history.hu, 1996-1999
Vojenský jubilejní kalendář 1918-1938, Praha 1938
Country studies – Hungary, Czech republic, www.country-studies.com
Hungarian Soviet republic, Answers.com Fast facts - www.answers.com/topic/hungarian-soviet-republic
Z bojov o južné Slovensko (Spomienky účastníkov). nakl. A. Szomolányi, Nové Zámky 1934
The Albert and Vera Weisbord Archives - www.weisbord.org, fond „The Third International Under Lenin“
Čada Václav - 28. říjen 1918 skutečnost, sny a iluze. Mladá Fronta+Naše vojsko 1988
Bandholtz Harry Hill – An Undiplomatic Diary. Simon Publications, 2001
Boháč Jaroslav - Kronika československé legie ve Francii – Rota Nazdar 1914-1916. Praha 1938
Dérer Ivan - Slovensko v prevrate a po ňom. Bratislava 1924
Fidler Jiří - Generálové legionáři. Jota Military, Brno 1999
Gašpar Ján - Po stopách bojů československého vojska a legionářů v okolí Košic v roce 1919. Český spolek na Slovensku, Košice 2001
Gräfe Karl-Heinz – Von der Asternrevolution zur Räterepublik: Ungarn 1918/1919. Utopie, 2004
Hanzal Vojtěch - Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku. Vlastní náklad, Praha 1928
Hlavičková Zora, Lainová Radka, Straka Michal - Diktatury v rukavičkách?. Triton, 2003.
Hrdina Arnošt - Z dějin československé armády II. - Boje o Slovensko. www.minimuzeum.com
Ježek Zdeněk - Boj o Slovensko v letech 1918 – 1919. Vlastní náklad, Praha 1928
Jósika-Herczeg Imre de - Hungary after a thousand years. American Hungarian Daily, New York, 1934
Junek Jiří - Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919. OM VM, V. Mýto 2002
Juza Josef - Čs. legionáři okresu Rychnov n. Kn. 1914-1921. OÚ RnK, Rychnov n. Kněžnou 1998.
Kavena Karel - Dějiny dělostřeleckého pluku 1. Děl. pluk 1., 1937
Marek Jindřich - Piráti svobody. Svět křídel, Cheb 2002
Olivová Věra - Dějiny první republiky. Karolinum, Praha 2000
Peroutka Ferdinand - Budování státu 1918-1919. Praha 1991
Pichlík Karel, Klípa B., Zabloudilová J. - Českoslovenští legionáři 1914-1920. Mladá Fronta, Praha 1996
Pokorná A., Hofman P., Stehlík E. - Československá armáda 1918-1938. Impuls, Praha 1991
Pospíšilová Jaroslava - Českoslovenští legionáři z okresu Hradec Králové 1914-1920. MVČ HK, H.Králové 2000
Pražák R. a kolektiv - Dějiny Maďarska. Brno 1993
Preininger Ladislav - Československá legie ve Francii 1914-1918. Praha 1928.
Prokš Petr - Politikové a vznik republiky. Prospektrum, Praha 1998
Ryšavý Jaroslav - Kronika II. pluku Stráže Svobody České Budějovice. Litera, Praha 1947
Štvrtecký Štefan - V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918. Praha 1927
Vachek Josef - Pamätnik pomníka padlých v bojoch o Nové Zámky na Slovensku v r. 1919. Odbor PPPBNZ, Nové Zámky 1922
Vondráček Karel - Boje na východním Slovensku v květnu a červnu 1919. Bratislava 1936.
Zapletal Řehoř - Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický. VA RČS, Praha 1928

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více