Královské letectvo (1918 - současnost)

Historie naší stíhací perutě za druhé světové války

Když se tady u nás na Černém Mostě rozhlédnu a přečtu si názvy ulic, vidím jedno zajímavé jméno vedle druhého. Samí hrdinové. Ocelka, Breitcetl, Bryks, Dygrýn, František, vašátko, Valenta, Maňák... Letci, kteří za druhé světové války bojovali v řadách RAF proti nenáviděnému nepříteli, za osvobození vlasti, za demokracii, ideály Masaryka a Beneše, za návrat do svých domovů. Jim všem pak vévodí jméno jediného československého leteckého maršála, muže, který po celých pět válečných let prakticky vedl naše letectvo ve Velké Británii a který pomohl budovat jeho slávu a jméno naší Československé republiky, A/M RNDr. Karla Janouška, KCB...

Založení Sdružení zahraničních letců.

Druhý odchod do exilu.

Znovu od začátku.

V průběhu protiponorkové hlídky nad Biskají dne 11. září 1942 ozvala se náhle z prostoru pravého křídla obrovská rána. Kapitán postiženého Wellingtonu 311. (československé) bombardovací perutě s označením KX-K se nejprve lekl, že byl letoun napaden nepřátelskými stíhači nebo protiletadlovou obranou nějakého plavidla...

Životopis maršála RAF, který zastával významné funkce v řadách RFC a RAF v období první světové války a který pod svým velením dovedl britské bombardovací letectvo na počátek druhé světové války.

Životopis Fredericka Bowhilla, na počátku druhé světové války velícího jednotkám Coastal Command

Další životopis jednoho z mnoha statečných bojujících v řadách RAF.

Skutečný soudný den nadešel pro osádky lehkých bombardérů Fairey Battle z Předsunuté letecké útočné armády (AASF) 14. května 1940. Britští letci v zastaralých letounech a bez náležitého zajištění vlastními stíhačkami byli velením nekompromisně vrženi přímo do epicentra probíhající bitvy, do oblasti Sedanu. Výsledkem se stal jeden z největších masakrů bombardérů RAF během celé druhé světové války.

První letecký souboj stíhačů RAF ve 2. světové válce.

V minulém díle jsme poznali pozadí vývoje prvního a jediného čistě britského nadzvukového stíhacího letounu. Hranice jeho výkonů se posunovaly stále kupředu. Ale nechybělo mnoho a fenomenální letoun se nemusel nikdy dostat do řadové služby.

Nejúspěšnější polský noční stíhač.

Vznik rotační bomby a perutě 617.

Provedení útoku na přehrady Möhne, Eder a Sorpe a výsledky oprerace Chastise

Výsledky operace Chastise.

Zavalité letouny Brewster Buffalo byly prvními stíhacími jednoplošníky na palubách amerických letadlových lodí. Na lodích se však Buffala dlouho neohřála a byla rychle nahrazena modernějším F4F Wildcat. Svou bojovou kariéru tak letouny zahájily v leteckých silách Finska, Velké Británie a Nizozemí. S působením "buvolů" u RAF vás seznámí následující řádky.

Zavalité letouny Brewster Buffalo byly prvními stíhacími jednoplošníky na palubách amerických letadlových lodí. Na lodích se však Buffala dlouho neohřála a byla rychle nahrazena modernějším F4F Wildcat. Svou bojovou kariéru tak letouny zahájily v leteckých silách Finska, Velké Británie a Nizozemí. S působením „buvolů“ u RAF vás seznámí následující řádky.

Během druhé světové války získalo více jak tisíc dvě stě pilotů RAF status stíhacího esa. Jména jako Malan, Bader, Johnson, Caldwell či Deere zná asi každý, kdo se alespoň trochu o letectví zajímá. Ovšem jen jeden z nich má právo pyšnit se tím, že byl první – Edgar James „Cobber“ Kain.

Dosáhl jednoho z prvních sestřelů mezi čs. piloty v Bitvě o Británii, nositel DFC, zemřel při srážce s jiným strojem v říjnu 1940.

životopis československého pilota

Nejúspěšnější pilot na Mustangu v RAF

Tento úspěšný pilot se narodil 5. ledna 1912 v Lansbergu v Německu. Po vyučení elektromontérem vstoupil do letectva a v letech 1930-1932 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva u VLU v Prostějově. Poté sloužil jako stíhač u Leteckých pluků 4 a 2. Zde létal na letounech Avia Ba.33, Letov Š.20 a Š.31 a Škoda D.1. Pro své vynikající pilotní schopnosti pak od roku 1934 až do okupace působil jako zalétávací pilot u VTLÚ v Letňanech.

Nejúspěšnější novozélandský noční stíhač

„Zachování morálky se v Německu stalo nejtěžším problémem, s jakým se domácí úřady potýkají. Povědomí o plném rozsahu důsledků vzdušného útoku se od zničení Hamburku rozšířilo do všech částí země a všeobecně převažuje postoj, že je třeba za každou cenu dospět k míru a zabránit ničení dalších německých měst.“
Zpravodajská služba Královského letectva, listopad 1943

Tento článek popisuje historii vzniku oficiálního motta RAF a cesty, jakými se ubírali jeho autoři při jeho vytváření. Toto motto je mimo jiné použito na hlavním znaku RAF.

Ve dnech 14. - 16. října 2005 uspořádali kamarádi z Pražského leteckého archivu (PLA) v prostorách zámečku v Hostivicích výstavu zaměřenou na hostivické rodáky, kteří v letech druhé světové války sloužili v britském Královském letectvu. Kromě letců samotných a jejich osudů pak vedlejším tématem výstavy byla letecká archeologie.

Holandské stíhací eso WWII

Hurricany (Hawker Hurricane) patří ke stěžejním stíhacím typům v dějinách účasti československých letců ve 2.světové válce. Pro tuto skutečnost hovoří především účast čs. stíhačů v kabinách Hurricanů v bitvě o Británii, ale i jiných kampaních. Dokládá to však i počet jimi dosažených vzdušných vítězství: 111 jistých, 24 pravděpodobných sestřelů a 37 poškozených strojů protivníka.

životopis československého pilota

Jan Roman Irving se do historie 311. (československé) bombardovací perutě RAF zapsal jako vynikající pilot s největším počtem odlétaných operačních hodin (celkem 1125, z čehož 1024 u "311"). Není to však jediný jeho zápis do kronik našeho letectva. Jako kapitán letounu při svých operačních letech totiž narazil celkově na osm německých ponorek. Přiznána jako zničená nebo poškozená mu však nebyla ani jediná...

Statečný stíhač, velitel 313. stíhací perutě, který v roce 1943 padl v leteckém boji s Bf 110.

Joey Pytlák Říha - Měl jsem to štěstí, že jsem poznal několik velice zajímavých lidí. Jejich osudy měly jedno společné. Za války odešli do zahraniční armády bojovat proti fašistům. Společně s nimi jsem tak trochu dal dohromady jejich životní příběhy.Nyní si dovoluji uveřejnit první z nich, příběh bývalého navigátora slavné 311. perutě, nyní plk. Jarky Nováka.

Do města nás nepustili. V ubikacích jsme si zase v noci užili štěnic, vší a komárů. Legionářům, jak se zdálo, to ani moc nevadilo, my jsme ale z toho byli pořádně otrávení. Příštího dne nás nakomandovali na nádraží a vlakem do Agde, malého města, kde mělo čs. vojsko v exilu skladiště. Vyptávali se nás na spoustu věcí a navlékli na nás uniformy - já dostal starý dvoubarevný mundůr, jaký nosili vojáci francouzské armády v 1. světové válce.

Připluli jsme do Liverpoolu 13. července 1940 a vylodili se až čtrnáctého. Cestou na nádraží jsme museli projít městem. Byl na nás asi žalostný pohled, v potrhaných uniformách, beze zbraně, špinaví od hlavy až k patě. Na lodi totiž nebyla možnost trochu se umýt, ale obyvatelé se změnili, jako by proutkem šlehl.

Začli jsme pilně trénovat, abychom zdomácněli na naší mašině, seznámili se s okolní krajinou a také abychom si zvykli bombardovat objekty na vodě z různých výšek, protože naším hlavním úkolem bylo pátrání po ponorkách a útoky na nepřátelské lodě...

V této škole jsme prodělali intenzivní výcvik, který trval přibližně čtyři neděle. Byli jsme rozděleni do skupin, jako piloti, navigátoři a radiotelegrafisté, každá skupina se cvičila zvlášť. Jenom meteorologie byla pro všechny společná. Přednášky začínaly v 8 hodin ráno a trvaly s polední přestávkou do čtyř odpoledne...

I když jsem se těšil domů, že zase uvidím rodiče, přátele a rodnou zem, bylo mi hrozně těžko u srdce, že se mám rozloučit s Anglií, kterou jsem si tak zamiloval, opustit zemi, kde se ze mě takříkajíc teprve stal muž, s lidmi, kteří na mě byli tak fantasticky hodní a s kterými jsem byl hotov společně bojovat a zemřít.

První čs. stíhač, který během 2.sv.války padl v leteckém boji.

Další z našich pilotů u RAF. Létal a bojoval, velel peruti Typhoonů. Byl sestřelen a padl do zajetí, prošel táborem Stalag III, o vlásek unikl smrti při nevydařeném útěku. Válku přesto přežil, ale jeho vlast ho zatratila.

Narodil se 23.3.1917 v Plzni, kde se také ve Škodovce vyučil soustružníkem. Po práci pak navštěvoval letiště Západočeského aeroklubu na letišti Plzeň-Bory. V rámci akce 1000 nových pilotů zde prodělal i pilotní výcvik. V letech 1936-37 pak absolvoval vojenský výcvik ve Škole pro odborný dorost letectva ve VLU v Prostějově.

Dámy a pánové, vážení přítomní, dovolte mi, abych začal trochu netradičně. Já bych se především rád Vám všem omluvil, pokud to moje dnešní vystoupení nesplní Vaše očekávání. Tedy pokud očekáváte nějakou perfektně připravenou přednášku, technicky vybroušenou a podobně. Víte, já jsem dělal už velkou řadu, desítky a desítky besed ve školách a při různých příležitostech. Ovšem skoro vždy jsem mluvil k té nejmladší generaci, která o problematice československého zahraničního letectva věděla velmi málo a nebo vůbec nic...

Na polské straně údolíčka byl takový lesík. Ještě než jsme do něj zamířili, automaticky jsme se podívali zpátky. Na louce na české druhé straně stál německý voják s flintou připravenou k výstřelu. Nevěděl,… má střílet nebo nemá střílet. Ovšem než si to rozmyslel, utekli jsme do lesa a on nevěděl, jestli tam není polská hlídka, která by opětovala palbu ...

My letci jsme byli odesláni rychlíkem do Paříže, důstojníci byli rozmístěni na ostatních základnách kolem Paříže. Hlavně to bylo Chartress, kde bylo středisko stíhačů, bylo to i Istres, Tolouse a další ...

Přistáli jsme na jednom letišti poblíž Londýna, teď si již nevzpomínám, jestli to byl Croydon a nebo Hendon. Na letišti nás překvapila úplně jiná atmosféra. Žádný nepořádek a zmatek jako ve Francii, všude byl klid, pořádek, organizace, všechno připravené. Po přistání jsme prošli kordónem policistů, byli to ti typičtí velicí Bobbyové ve svých vysokých přilbách, jak jsme je znali z filmů a knížek...

V roce 1943 jsem byl uvolněn naší vládou v Londýně pro službu v armádě Svobodné Francie. Byl jsem odvezen ještě s dvěma kamarády, bratranci Kozákovými, do severní Afriky. Mimochodem, Pavel Kozák, tam pak zahynul a je pohřbený na leteckém hřbitově v Meknés v Maroku.

Byl jsem odvelen k letectvu Svobodné Francie (FAFL). Prodělal jsem pilotní výcvik a létal jako stíhač. I zde jsem zažil spoustu zajímavých věcí. Abych nemluvil jen o těch smutných, řekl bych Vám jednu takovou příhodu s veselejším koncem.

Toto je životopis maršála RAF Teddera, který se velmi proslavil nejdříve jako velký zastánce zavádění moderních letounů do řad RAF a později i jako velitel RAF ve Středomoří a pak i jako velitel spojeneckých leteckých sil, působících při operaci Overlord

životopis velmi dobrého nočního stíhače, který v letech po druhé světové válce zastával množství významných štábních funkcí nejen v řadách RAF, ale i NATO. Nositel vyznamenání DFC a Bar k DFC

Tento článek popisuje život sira W. Dicksona, máršála RAF, který se proslavil svou účastí na prvním útoku z letadlové lodi v dějinách a v době druhé světové války organizováním taktického letectva v rámci RAF.

Osudy nejúspěšnějšího stíhače z bojů nad Maltou George F. Beurlinga jsou poměrně známé. Jméno nejúspěšnějšího nočního stíhače již tak známo není. Byl jím shodou okolností také Kanaďan – Robert Carl „Moose“ Fumerton.

Vliv intenzivního operačního nasazení na morálku letců v průběhu 2. světové války

Abych řekl pravdu, kdyby to tak trvalo ještě nějakých 14 dnů a létal stále 3 až 4 hodiny denně nad frontou, byl bych s nervama hotov. Je rozdíl střetnout se s letouny bombardovacími, ať už jsou to Do 17 nebo He 111, nebo i s Me 110, ale střetnout se s 80 Me 109 a He 112, když nás bylo jen osm. To bylo vidět, jak se dělá převaha ve vzduchu. Ten den jsem měl čtyři He 112 (ve skutečnosti Bf 109E, pozn.aut.) za sebou a bylo skutečně kumšt se jich zbavit. Dostal jsem jednu střelu do vrtule. Avšak dne 12. května 1940, kdy jsem dostal dvě Ju 87, byl jsem napaden Me 109 a přinesl jsem si tři střely v palubní desce, které mi prolétly asi šest cm kolem hlavy v pravé straně kabiny. Dále jednu střelu přesně středem trupu a zastavila se až v pancíři. V křídlech jsem jich měl asi devět. Zachránilo mě jedině to, že Me 109 byl velmi blízko a já uslyšel jeho kulomety. Prudká zatáčka doprava a měl jsem od něj pokoj.

Rotmistr letectva František Peřina, 26. 5. 1940

W/O Vilém Jakš, slavný předválečný boxer, člen 311. československé bombardovací perutě. S Třistajedenáctkou začínal její slavné bojové nasazení. V noci z 10. na 11. září 1940 se zúčastnil operačního letu nad Brusel v osádce Sgt. Kordy. Později, po přerušení operační činnosti, působil jako zbrojní instruktor u pokračovací pilotní školy 2. SFTS v Brize Nortonu. Podlehl však lidským řečem, že si našel teplé místečko a vrátil se zpět k 311. peruti. Před  svým osudným bojovým letem se F/Lt Vildovi svěfiil, že má z létání strach. Chtěl uskutečnit již pouze několik akcí a s operačním létáním skončit. Osud byl však rychlejší. Dne 21. srpna 1943 se zúčastnil v osádce velitele perutě, W/Cdr Jindřicha Breicetla, DFC, prvního nasazení liberatorů u 311. perutě. Bohužel, jejich Liberator GR.Mk.V BZ780 (s  trupovým písmenem O) byl sestřelen přesilou německých dálkových stíhačů letících na Messerschmittech Bf 110G-2 od II./ZG 1,  operujících ze základny v Brestu. Celkem osm statečných Čechoslováků padlo v boji. Mezi nimi i třiatřicetiletý W/O Vilém Jakš...

Vám, mlčenliví bratři, vám, kterým osud všechno dal a jen život vzal. Vám, váleční letci!

Filip Jánský, Nebeští jezdci.

Stručný pohled na vznik a organizaci polského letectva ve Velké Británii.

Článek popisuje pět soubojů Hurricanů RAF s neobvyklými nepřátelskými letouny.

Nemám rád řeči typu, že jsme národem švejků. My, letci z Anglie, jsme nebyli žádní zbabělci. Šli jsme do každé akce s tím, že „tam“ můžeme zůstat. Ale pokud měl člověk padnout, tak alespoň za dobrou věc. V poválečných  letech jsme doufali, že republika zůstane demokratická a že naše životy budou bez velkých převratů. To se však nelíbilo soudruhům, kteří se chtěli ve všem opičit podle sovětského vzoru. To znamená nenávidět svobodu a vše západní a každého bývalého letce či vojáka ze Západu. Po komunistickém převratu v roce 1948 si většina zápaďáků brzy uvědomila, jak ta politická změna ovlivní naše životy, a bylo zřejmé, že nastane naše perzekuce.

Občas poněkud zaráží, jak se — se zarputilostí hodnou lepší věci — mnozí autoři drží některých údajů, které se tradují kolem některých válečných událostí, techniky či třeba rozhodnutí nejvyšších velitelů, bez toho, že by si je pokusili ověřit.

Katastrofální záplavy v posledních letech ukázaly, jak mocným živlem může být voda. Během 2. světové války přišli Britové s nápadem využít sílu vodních mas cíleně. Stačilo by narušit přehradní hráz a voda by dokonala dílo zkázy. Jenže to se snadno řekne, ale mnohem obtížněji provede. Operace Chastise dokázala, že to při troše vůle není nemožné.

Jednou z nejodvážnějších akcí RAF za 2. světové války byl nálet na přehrady v Porúří. Nálet vyžadoval dokonalé plánování a souhru celé perutě. Od samého začátku do konce byl nebezpečný a výsledek byl nejistý. Osádky do poslední chvíle netušily, o jaký cíl se jedná. Věděly jen, že to nebude běžný, nýbrž nějaký cenný cíl a cena, kterou budou muset zaplatit, bude zřejmě vysoká.

Vyhlídky na úspěšné dokončení operace Chastise nebyly velké. Než se Lancastery první a druhé vlny dostaly nad své cíle, jejich řady značně prořídly. Přesto osádkám nezbývalo než se pokusit úkol splnit se ctí.

Druhá světová válka byla pro britské Royal Navy skutečným globálním konfliktem, napínajícím omezené zdroje námořnictva hrdého Albionu na samotnou mez. Zápas byl tvrdý, provázený mnoha vítězstvími, ale také řadou neúspěchů. Od roku 1944 se pozornost Královského námořnictva stále více obracela od nacistického Německa a evropské operační oblasti k Jihovýchodní Asii a Tichomoří, proti císařskému Japonsku.

Kvůli zhoršenému počasí mohli Britové k dalšímu úderu operace „Meridian“, náletu na rafinerii Songei Gerong („Meridian II“), přistoupit až 29. ledna 1945. Operační svaz se mezitím pohyboval za rádiového ticha  nedaleko Sumatry a doplnil pohonné hmoty z tankerů TF.69.

Životopis vynikajícího pilota RAF, jednoho z těch, kteří bojovali za naší vlast proti nacistům. Stejně jako mnoho dalších, ani on se do své země již nevrátil.

Druhoválečné osudy Pavla Wechsberga-Vranského

Okupace

Druhoválečné osudy Pavla Wechsberga-Vranského - Polsko

Druhoválečné osudy Pavla Wechsberga-Vranského - SSSR.

Druhoválečné osudy Pavla Wechsberg-Vranského Turecko.

Protiletadlové dělostřelectvo.

Palestina.

Egypt.

Sýrie.

Kyrenajka - Lybie.

Trocha švejkoviny.

Cesta do Velké Británie.

Československé letectvo ve Velké Británii.

Základní letecký výcvik.

Operační výcvik.

Konec války v Evropě.

Bahamy.

311. (československá) bombardovací peruť RAF.

Operační létání.

Moje operační a jiné služební lety.

Praha.

Sbohem, vojenské letectví.

Patnácté září 1940 mělo přinést nejúpornější letecké boje během celé bitvy o Británii. Německá Luftwaffe se po celý den pokoušela mohutnými nálety zlomit odpor britské obrany, ale ke konci dne muselo německé velení uznat neúspěch a odložit plánovanou invazi na Britské ostrovy. Na slavném vítězství Royal Air Force se nemalou měrou podíleli i polští stíhači, kteří po boji nárokovali 30 sestřelů.

Za druhé světové války vzniklo úhrnných 18 481 exemplářů všech verzí amerického čtyřmotorového bombardéru Consolidated B-24 Liberator. Typ se nesmazatelně zapsal do letecké historie nejen impozantním počtem postavených strojů, ale také rozsahem svého bojového nasazení, a to nejen v rámci USAAF, ale také britského RAF. Královské letectvo získalo více než 2000 strojů, které v první linii používalo v letech 1941–1947. Liberatory se v britských barvách proslavily zejména jako účinná protiponorková zbraň, sloužily však rovněž v bombardovací roli, při speciálních operacích, k elektronickému boji či v letecké dopravě. Začátky jejich služby u RAF ovšem byly poměrně skromné.

Úvodním Liberatorem, který přelétl přes severní Atlantik ze Spojených států do Británie, se stal stroj LB-30A sériového čísla AM259. Dvojice pilotů: S/L Waghorn a F/L Summers, čtyřmotorový stroj posadila na plochu letiště Squires Gate v britském Blackpoolu 14. března 1941.

Před devadesáti lety, 1. 4. 1918 se britský Royal Flying Corps, tedy Královský letecký sbor patřící k pozemnímu vojsku, sloučil s Royal Navy Air Service, tedy Královskou námořní leteckou službou, a vzniklo tak první samostatné letectvo světa, slavné Royal Air Force, Královské vzdušné síly. Tento na první pohled pouze administrativní krok však zásadním způsobem zasáhl do života tří mužů. Tenkrát na obloze zuřila letecká válka a všichni tři v ní byli stíhači. Dva by se bez tohoto opatření nikdy nesešli u jedné jednotky a jeden z nich by tomu druhému nezachránil život. Třetí by pak nezemřel, tedy alespoň ne za okolností, o nichž vám budu nyní vyprávět...

Masakry německých a italských dopravních letounů v závěru afrického tažení jsou docela dobře známy. Podobné hony na „dopraváky“ se ale odehrávaly i později v oblastech, odkud se síly Osy v rychlosti musely stahovat. Stalo se tak i během bojů na Sicílii a k nejúspěšnějšímu zásahu proti leteckému mostu došlo 25. července 1943 v samém závěru bojů.

3 min. po poledni 3. září 1939, ve chvíli, kdy válečný stav mezi Spojeným královstvím a Německem trval pouhou hodinu, vzlétl z letiště ve Wytonu Blenheim Mk.IV sériového čísla N6215 ze stavu 139. Sq. RAF. Stroji, za jehož řízením seděl F/O A. M. McPherson, připadla vskutku historická role – vykonat první bojový let RAF nad nepřátelské území v nové válce. Podle instrukcí měla osádka provést průzkum Wilhelmshavenu a letišť v severozápadním Německu.

Když českoslovenští letci v létě 1940 dorazili na anglickou půdu, mnohé se pro ně změnilo. Hlavně pro ty, kteří ve svých rukách třímali berany strojů bombardovacího letectva. V britském Královském letectvu RAF velel bombardovacímu letounu pilot. Narozdíl od československého letectva, nebo francouzského, podle jehož struktury bylo naše předválečné letectvo budováno, kde zastával funkci velitele bombardéru navigátor. Přitom nezáleželo, zdali je pilotem stroje důstojník nebo poddůstojník. Jedním z prvních poddůstojníků, kteří se chopili řízení Wellingtonu československé perutě, byl usměvavý obr Sgt. Vilém Bufka...

„Bylo to kruté, poněvadž já jsem tehdy v lednu 1949 jako ‚zápaďák‘ ještě sloužil. Nakonec jsme byli vlastí takto oceněni – vyhozeni ze dne na den. Stráže mě vyprovázely z kasáren. Bylo to trpké. Já se vždy držel hesla – tam, kde je možno prospět, tam má každý udělat něco pro svoji vlast. Najednou jsem byl ‚zápaďák‘, ten, který táhne s kapitalisty.To nebylo v té době přípustné.“

Plukovník letectva Petr Uruba, 14. 12. 2006

Životopis britského stíhacího esa, účastníka Bitvy o Británii a tažení v Africe a Itálii.

Tento Plzeňák se narodil 13.11.1914. Základní pilotní výcvik získal v Západočeském aeroklubu na letišti Plzeň-Bory. Poté se dobrovolně přihlásil k letectvu a v letech 1932-34 absolvoval výcvik ve Škole pro odborný dorost letectva ve VLU v Prostějově.

Tabulka sestřelů

Tabulka

Tabulka

Plukovník letectva in memoriam Stanislav Fejfar a jeho odysea.

V ranních hodinách devátého dubna 1940 německá vojska vpadla do Dánska a Norska, čímž zahájila operaci Weserübung. Německé velení si tímto krokem chtělo zajistit dodávky švédské rudy přes nezamrzající severské přístavy. Slabá dánská armáda byla poražena během jednoho dne, Norové se však urputně bránili. Na pomoc napadené zemi přispěchali Francouzi a Britové. Rozpoutaly se tvrdé boje na zemi, na vodě i ve vzduchu. A o účasti stíhačů RAF v této kampani pojednává následující článek.

Teprve dopoledne 13. května 1940 si francouzské vrchní velení uvědomilo, že hlavní směr německého útoku směřuje na Sedan, kde už od brzkého rána němečtí vojáci s nasazením veškerých prostředků překračovali řeku Meuse. V průběhu dne Francouzi vyslali do oblasti většinu bojeschopných leteckých jednotek, dislokovaných v dosahu bojiště. Částečně do souboje o zisk vzdušné převahy nad Sedanem vstoupily i britské stíhací perutě dislokované na francouzském území.

... ovšem dříve než oslavil první vzdušné vítězství, musel sám použít padáku. Dne 11. 3. 1940 pronásledoval společně s pěti dalšími stíhači průzkumný Do 17P, když náhle z motoru jeho Moranu vyšlehly plameny...

„K anglické operační jednotce přidělen jsem byl dne 19. ledna 1943, létal jsem rád a zuřivě, takže jsem do konce války, co do počtu akcí nad nepřítelem, zabral prvenství před starými leteckými příslušníky. V Anglii svoji leteckou horlivostí a odmítáním zařazení podle československého leteckého inspektorátu, jsem se znepřátelil s náčelníkem inspektorátu, majorem Schejbalem, který na schůzce starších velitelů se vyslovil, že nikdy žádné velení u československé jednotky nemohu dostat. Později však, když morálka u československé jednotky byla špatná, a letci se příliš často vraceli z operací pro ,defektní chod motoru‘, byl jsem přesto pověřen velením letky a později celé skupiny.“
Plukovník letectva Jaroslav Hlaďo, 12. května 1950

Poté co českoslovenští letci prchli začátkem léta 1940 z demoralizované a poražené Francie do Anglie, nedovolil jim churchillovský duch vzdoru, který v této zemi zavládl, aby se dlouho obírali poraženeckými myšlenkami. Po stíhací 310. peruti (ustavena 10. 7. 1940) se rychle přikročilo i k vybudování první československé bombardovací perutě, vyzbrojené mnohem komplikovanějšími letouny, než byly stíhací stroje Hurricane...

V létě 1956 vzbudil (nejen) na Západě pozdvižení příjezd britských občanů, veterána Královského letectva Karla Kasala a jeho manželky, bývalé filmové herečky Heleny Bušové – Kasalové, do Československa.

Narodil se 27. srpna 1915 v Domoušicích v okrese Louny. V roce 1935 ukončil studia na rakovnické reálce a přihlásil se do armády. Je přijat k letectvu a nastupuje do leteckého učeliště v Prostějově. V letech 1936-37 studuje na Vojenské akademii v Hranicích a poté slouží, v hodnosti poručík, u 43. stíhací letky 4. leteckého pluku v Praze-Kbelích. Pak přichází okupace a on v červnu 1939 přechází hranice do Polska, ale již koncem července odplouvá do Francie.

Životopis českého stíhacího pilota, účastníka Bitev o Francii a Británii a nejúspěšnějšího československého letce na nejmodernější francouzské stíhačce D.520.

Bože, jak já se bojím. Teď, když jsem sám, to ani nemusím skrývat; už vlastně nemusím skrývat vůbec nic. Nemusím se starat o to, jak se tvářím, protože mě nikdo nevidí; dělí mě od nich totiž jedenadvacet tisíc stop a navíc bych v téhle chvíli, kdy mě to znovu popadlo, nedovedl nic předstírat, ani kdybych chtěl. Nic mě nenutí, abych stiskl zuby a zaťal žvýkací svaly jako tehdy při obědě, když ten desátník přinesl depeši s rozkazem a předal ji Tinkerovi, který zvedl oči, podíval se na mě a řekl: „Charlie, je řada na tobě. Teď musíš nahoru ty.“ Jako bych to nevěděl. Jako kdyby mi nebylo jasné, že teď to čeká mě.

Roald Dahl, Přepínám. Deset příběhů o letcích a létání

Vánoce 1940 byly nejsmutnějšími vmém životě. Před samým Štědrým dnem jsem dostal dva dopisy. Jeden od Vládi [Kubíčka] a druhý od Mirka [Plecitého], který již byl u squadrony jako seržant – střelec. První jsem otevřel Mirkův dopis, který začínal: „Milý Franto, považuji za svou povinnost sdělit Ti velmi smutnou zprávu, přestože tím pokazím Tobě a jiným Vánoce, neboť jsem si jist, že by ses to dozvěděl od jiných chlapců. Včera v noci startoval Jenda Křivda po delší době na mission. Za krátkou dobu byli nuceni se vrátit zpět z doposud nevysvětlitelných důvodů. Přistávali s plnou náloží bomb. Z neznámé příčiny však Jendův letoun havaroval již těsně před přistáním do lesa a úplně shořel. […] Promiň, že Ti kazím Vánoce, ale jsme přece chlapi!“ Ruce se mi třásly a pro slzy v očích jsem nemohl již ani přečíst dopis od Vládi. Byla to těžká rána pro mne. Ztratil jsem svého nelepšího kamaráda… Seděl jsem dlouho na své posteli a plakal jako děcko.

LOUCKÝ, František: Zůstal jsem sám. Orbis, Praha 1946, s. 41–42.

Když (Ocelka) odešel z jídelny, Franta praštil vidličkou a nožem o stůl a křičel, co mu hrdlo stačilo: »Za takové žrádlo nepůjdeme přeci umírat, chlapi! Co tomu říkáte?« Letci s ním souhlasili a všichni odložili příbory. Franta, aby ho každý viděl a slyšel, vylezl na stůl: »Slyšeli jste, co říkal velitel? Že by za takové žrádlo nikam neletěl, a vy, berani, byste šli znovu jako na jatka; tomu se musí udělat konec, a to buď dnes, nebo nikdy. Víte dobře, jaký nás zase čeká nálet! Kamarádi, my se přeci nebojíme lítat, my se nebojíme fašistů, ale lumpárnu trpět dále nesmíme«. KOCMAN, Vincenc: Boj bez slávy. Brno 1962, s. 124-125.

Tradice českého, resp. československého zbrojního průmyslu sahá nejen do času první československé republiky, ale mnohem dál, až do časů Rakouska-Uherska. Ve 30. letech patřilo Československo mezi desítku největších vývozců zbraní na světě a za nacistické okupace došlo k dalšímu růstu a modernizaci tohoto odvětví. Světová válka zbrojařské podniky na našem území příliš nepoškodila, takže se mohlo směle navázat na předválečné parametry exportu.

RAF do války vstupovala s vírou v obranné schopnosti rychlých moderních bombardérů, které si za dne dokážou probojovat svou cestu k cíli a zpět skrze obranné stíhačky a protiletadlovou dělostřeleckou palbu. S vypuknutím války došlo k ověřování Douhetovy teorie v praxi.
První sestřel při vzdušné obraně Německa se uskutečnil druhý den po vstupu Spojeného království do probíhající války mezi Německem a Polskem. Britský cílem se stala eliminace hrozby se strany jednotek Kriegsmarine. Zatímco se britské lodě honily za německými korzáry po oceánech, RAF se snažila přispět k válečnému úsilí útoky na válečné lodě u německého pobřeží a v přístavech.

Jak se RAF dařilo její úsilí v roce 1939 se snaží popsat tento článek...

V souvislosti se známou leteckou bitvou o Británii se při popisu aktivit RAF nejčastěji hovoří o pilotech Fighter Command. Je to logické, šlo o bitvu ze strany Spojeného království obrannou a její tíže ležela právě na bedrech pilotů a letounů Velitelství stíhacího letectva. Svým dílem do probíhajících bojů ovšem zasáhli také piloti a letadla dalších velitelství RAF.