Genocida ve Rwandě [1994]

Jak řekl pruský vojenský teoretik Clausewitz: „každý věk by měl mít své osobité formy války..., každý by tedy měl mít svou vlastní teorii války. Ti kdo chtějí pochopit válku, musí mít pronikavý pohled na její hlavní rysy...v té které době“ (Clausewitz 1950: 584). Po skončení Studené války se v mezinárodním systému začíná objevovat nový fenomén – postmoderní válka. Je nutné zmínit, že ne všichni autoři zabývající se tímto konceptem, považují za začátek postmoderního válčení konec Studené války. Např. Chris Gables Gray mluví o nástupu postmoderního válečnictví již koncem 2. světové války. Jiří Šedivý jako poslední válku, která by spadala do kategorie moderní, označuje válku v Perském zálivu.

Současné konflikty v subsaharské Africe se zaměřením na Rwandu

Od konce druhé světové války se ve světě uskutečnilo více než 200 ozbrojených konfliktů, přičemž řada z nich i v posledních dvaceti letech. Myšlenka základů světového řádu v podobě mezinárodněprávních zásad a pravidel, mnohostranných smluv a univerzálních mezinárodních organizací (OSN) za účelem udržování světového míru a bezpečnosti, ochrany lidských práv, odzbrojování či hospodářské a kulturní spolupráce získávala u široké veřejnosti stále větší podporu.

Ačkoliv Afrika disponuje značným nerostným bohatstvím, je nejchudším kontinentem světa. Určitou výjimku tvoří Jihoafrická republika a Botswana s vlastními kurzy měny a Nigérie s jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. OSN však řadí 33 afrických států do skupiny nejméně rozvinutých, kde se lidé živí převážně zemědělstvím. Co způsobuje chudobu? Počátky této špatné situace mnozí spatřují v kolonialismu, jiní naopak ve vyhlášení samostatností a následné korupci, despotismu, násilí a nestabilitě.

Somálsko, Siera Leone, Keňa, Zimbabwe, Uganda.

Podobně jako většina sporů subsaharské Afriky posledních dekád, také etnické konflikty a občanská válka ve Rwandě mají své kořeny v sociálních, politických i ekonomických faktorech předkoloniální epochy. První obyvatelé regionu Velkých jezer byli předchůdci dnešních příslušníků kmene Twa, jež tvoří asi 1 % celkové rwandské populace. Přibližně okolo roku 1000 před naším letopočtem se na území začali usazovat bantusky mluvící Hutuové, původem z centrální Afriky a orientovaní především na zemědělství, a o 500 let později také Tutsijové, jež přišli ze severu a živili se hlavně pastevectvím. Tito noví lidé téměř nahradili původní populaci. Až do genocidy v roce 1994 tvořili Tutsiové 10 % a Hutuové 90 % celkové rwandské populace.

Seznam použité literatury a internetových zdrojů

Přílohy, fotogalerie