Cvičné a jiné pevnůstky a bunkry v bývalém VVP Milovice-Mladá

I. část - Benátecký vrch, Traviny...
O bejvalým vojenským výcvikovým prostoru (VVP) Milovice-Mladá a o vojenský historii Milovic zmínil jsem se už před dlouhou dobou. K Milovicím prostě ta armáda patřila "odjakživa". Je to už víc jak sto let, co do lesů na Milovicku dopadly první cvičný dělostřelecký granáty...
Ivani z Milovic odešli před nedávnem. Za tu dlouhou dobu, téměř jedno celý století, vybudovali "majitelé" (ve většině případů zároveň "příživníci"...) v celým prostoru nespočet různejch objektů - budov, hangárů, garáží, bunkrů, úkrytů atp.. Vídáme je na každým kroku a svým způsobem ke koloritu našeho města patřej. A lákaj toulavý duše... Lákaj je k nahlídnutí, prolezení, v mnoha případech třeba i jen k nalezení...


Přiznávám, že jsem se myšlenkou zmapování cvičnejch pevnůstek v bejvalým VVP zaoberal dost dlouho. Párkrát jsem už dokonce i vyrazil, ať už sám nebo s Matějem, a do nějakýho toho betonu nahlídnul. Hlavně teda na letišti, kterýmu vévodí téměř třicítka mohutnejch ÚLů - památka na 141. stíhací leteckej pluk VVS, a v Mordový rokli. Dostali jsme se i k dělostřeleckejm pozorovatelnám v polích u Jiřic, ale bylo to víceméně jen namátkově. Na nějaký cílený pátrání po objektech, roztroušenejch po lesích a lukách zatím nebylo moc času. Tak snad až teď, v rámci toulek po okolí za účelem psychický údržby organismu...
Přivedl mě k tomu článek a mapka, poukazující konkrétně na cvičný pevnůstky z třicátejch let. Zjistil jsem totiž, že se tyto podle mapky vynacházejí (vynacházely...) poněkud jinde, než jsem si myslel doposud. Porovnal jsem onu mapku s novou turistickou, udělal si pár poznámek a výprava byla na světě. (Neb zatímco loupeživí miliardáři mohou si užívati lehce nabytých peněz a vést život vpravdě zhýralý, pařit, kupovat si ostrovy, lítat soukromýma tryskáčema sem a tam, já se raději toulám v přírodě a žiji venkoncem skromně...)


Počasí pátečního dopoledne bylo řekněme ideální. Prosinec sice, ale po sněhu ani památky, teplota lehce nad nulou a ostrý sluníčko. Navíc porost už dávno shodil veškerý listoví, což tedy slibovalo mnohem lepší rozhled. Jen hlína zdála se být poměrně měkká a vodou nasáklá, ale zateplený plátěný bagančata vz. 85 se daj vyčistit poměrně snadno. Do povinný výpravy zabalil jsem opět i thermoláhev s horkou kávou, foťák, tuláckou hůl a toaletní papír, alébrž co kdyby...
Dilema, zda nechat auto v Jiřicích či na Lipníku vyřešila za mě náhoda. V Jiřicích na silnici hned za krimem hrozí do okolí cedule "Zákaz vjezdu", všude okolo nesmí se pro jistotu ani zastavit (Snad abych nechtěl dopomoci někomu z chovanců nápravnýho zařízení na svobodu, či nemohl fotografovat nelidský praktiky brutálních dozorců...). Cestou do Lipníka však objevila se v lese zanedbaná asfaltka. Neodolal jsem a objekt jiřickýho vězení tedy objel rafinovaně z boku, bych poté pokračoval po okraji lesa pod kótu 251 - Benátecký vrch. Zde, nedaleko nově vybudovanejch nudně šedivejch krabic nadnárodních firem a na dohled mohutný a vesele barevný skládky komunálního odpadu, ponechal jsem dočasně odstavenou Berušku a vstoupil v les...
Kupodivu musím konstatovat, že si les doposud zachoval svojí krásu a ráz, typickej pro tuto oblast. jehličnatý plochy střídaj se s listnatejma, hustý nálety a křoviny tvořej místy neprostupnou džungli. Krásu divočiny pak nepřehlédnutelně doplňujou krásný,... až kýčovitý,... bílý březový hájky... To miluju... Jmenuje se to tady Končina a to jméno podle mě sedí... Po svahu Benáteckýho vrchu, dominanty, kterou bohužel již pár let převyšuje již zmíněná skládka, začal jsem stoupat směrem jiho-východním, abych tuto ohyzdnost obešel. A s každým dalším metrem ubývalo i pracovního hluku, všude se linoucí pronikavej zápach rozkládajících se dopadků též postupně ustupoval. Nebo mě otupoval, to nevím, každopádně jsem mu raději přestal věnovat pozornost a pátral po zbytcích prvního objektu na mé trase - cvičnýho kanónovýho objektu "K-3". Bohužel ale neúspěšně. Počítal jsem s tím, v záznamech koneckonců panujou spory i co se týče jeho polohy...
I tak ale Benáteckej vrch ani teď nezapře svojí dominantní strategickou polohu. V podstatě celý jeho vrchol je poset mnoha okopy pro obrněnou techniku a hustou spletí zákopů pro pěšáky. Předpokládám ale, že se jedná o výstavbu, resp. "výdlab", až z poválečnýho období, alespoň soudě podle rozpadajících se budov nedaleko Ruský cesty. Typický stavení z bílejch cihel, jednoduchý, účelný, až rusky strohý. A ponechaný svýmu osudu, rozbitý, rozebraný, zaplněný odpadkama, kilometrama bužírky, oloupaný zlatokopama z položenejch kabelů... Jakej to kontrast s nádhernou přírodní scenérií! V podstatě stačí udělat jen čelem vzad...


Obešel jsem Benáteckej vrch a překročil silnici Straky - Benátky. Krajina se změnila jak proutku mávnutím. Industriálně-odpadová zóna přešla rázem v zónu zbohatlicky-odpočinkovou, neb jsem se ocitl na pokraji golfovýho hřiště. Que paradoxxx! Cvičná dělostřelecká dopadová plocha přeměnila se v dopadovou plochu pro kulatý plastový projektily malý ráže, poháněný nikolivěk střelným prachem za doprovodu hromovýho burácení, alébrž svižným úderem zahnutýho kovovýho tága, vydávajícího jen strohý cinkavý pazvuk. Jak psal Jackvéz - jiná doba, jiný zvyky...
Těžce jsem odolával pokušení natáhnout to napříč grýnem a zanechat tak na matičce Kouli nezanedbatelnej otisk svejch bagančat, nakonec jsem však přeci jen zvolil variantu "Obchvat" a také hřiště obešel po lesní cestě, zároveň sloužící jako cyklostezka. Otevřel se za to přede mnou pohled na rozsáhlý lučiny a divoký nízký křoviska. Ale byla to nádhera! Suchá tráva, bodláky, kytky, koupající se ve sluneční záři, na keřích červený bobule,... dokonce i nízká jablůňka plná šťavnatejch plodů...
Po několika metrech asfaltkou, mířící podél dopadiště k vesnici Lipník, zabočil jsem na polní cestu na nízkým náspu, rozdělujícím oblast na dvě části. Západní nazývá se trefně "Traviny", východní honosí se pak jménem "V Hlinkách". Svažující se terén zavedl mě za pár minut úplně mimo dohled civilizace. Divočina. Ale naprostá! Sešel jsem z cesty do polovysoký trávy a počal pátrat po zbytcích cvičný čelní zdi těžkýho objektu, jež by se měla v těchto místech nacházet... Jenže,... to je jako hledat jehlu v kupce sena. Najít něco podobnýho, pravděpodobně ukrytýho pod travou a vzrostlýma trnkama, rozdírajícíma kůži až do krve, to není jen tak na pár desítek minut, který jsem měl k dispozici. Jediná šance na úspěch naskytla by se snad jedině v případě, že by se celá oblast rozdělila na dejmež tomu dvoumetrový pásy a postupovalo by se systematicky z jedný strany na druhou. A na to já čas bohužel neměl. Postupoval jsem tedy víceméně náhodně a hledal v podrostu něco, nějaký místo, záchytnej bod, kde by se snad něco takovýho dalo najít. Sestupoval jsem hlouběji a hlouběji do zarostlýho údolíčka a ztrácel se v houstnoucím křovišti. Tady musí bejt zvířecí ráj, alespoň soudě podle množství stop po srnách, vysoký a pravděpodobně i po divočácích. taky jsem za těch pár desítek minut postupu džunglí natrefil asi tak na desítku srnek. Jen nohy teda trpěly, co se vešlo. Nepředpokládav, do čeho bych se mohl dostat, vyrazil jsem totiž po zvyku jen v kraťasech, což v místech, kde by přišel k újmě s největší pravděpodobností i oděv z kevlaru, bylo poněkud nepraktické. A bolestivé. Ale vracet se mi nechtělo...
Údolíčko, nádherný, zarostlý a divoký, jsem záhy opustil a vystoupal zpět na vyvýšenou pláň, táhnoucí se až k lesům pod benáteckým vrchem. Znovu jsem se ocitl na dopadový ploše golfistickýho klubu a tak mi v hlavě kromě myšlenek nezbednejch kolovala i drobná obava, odkud to přiletí. Utěšoval jsem se tím, že i nejotrlejší golfíř zůstane v týhle zimě snad raději v teple u krbu, věnujíc se spíš teorii oblíbenýho sportu. a měl jsem štěstí. "Nekoupil" jsem to. Navíc se těsně pod grýnem u jamky č. 6, krytá vzrostlým stromem, objevila konečně jedna z předválečnejch pevnůstek. Bohužel pohříchu jediná, kterou jsem toho dne dokázal určit. Lo. vz 36C, v postupujícím rozkladu. Ostatní objekty buď zůstaly ukrytý před mým zrakem v suchý trávě a podrostu, nebo zanikly při výstavbě zmíněnýho golfiště. pokrok se holt nedá zastavit. A když je to o prachách (o praších,... o prachech...), jde historie stranou...
Zdokumentoval jsem bunkr a vypravil se zpět. Tentokrát již bez výčitek po budovaným hřišti, užívaje si dalekýho výhledu na sluncem ozářený Benátky, lučiny i lesy. I průmyslovou zónu pod benáteckým vrchem obešel jsem tentokrát polem, neb to podle všech výpočtů vycházelo kratší. Únava se hlásila o slovo a poháněla mě i vidina stříbrné hylzny, plné lahodnýho povzbuzujícího moku...


Malá fotogalerie...


No,... pevnůstek jsem tedy na poprvé věru mnoho nenašel. V podstatě jen jednu určitě, další dvě nemůžu potvrdit, neboť jejich stav nedovolil nějaký bližší určení. Tak tedy jediným úspěchem "vojensky průzkumnýho charakteru" byl asi tak 15 kg vážící cvičnej dělostřeleckej granát. Mrtvý železo ráže 150 mm, nalezený v průseku těsně pod vrcholem Benáteckýho vrchu. Rezavý, těžký jako sviňa,... ale přitahující silou magnetu. Přiznávám,... neodolal jsem. Většinu cesty jsem tedy následně absolvoval s tímto "pokladem" v igelitický tašce a v batůžku... Potěšení z toulky zatím ještě celkem divokou přírodou, krásnou a svým způsobem i drsnou, vylepšil jsem i nezanedbatelným sportovním výkonem. Termoska horkýho kafe pak v autě chutnala o to víc...


Příště snad bude líp. Pokusím se prozkoumat úseky "U hrušky", "Na Černoušku" a "Lazarky" v oblasti Jiřic. Tam toho je víc. Sice už ne třicátý léta, jde většinou o válečný pozůstatky po Němcích, ale to neva. Bunkr jako bunkr...
URL : https://www.valka.cz/Cvicne-a-jine-pevnustky-a-bunkry-v-byvalem-VVP-Milovice-Mlada-t68883#241817 Verze : 0
Cvičná "Šestatřicítka" pod grýnem golfového ihriska...
URL : https://www.valka.cz/Cvicne-a-jine-pevnustky-a-bunkry-v-byvalem-VVP-Milovice-Mlada-t68883#241818 Verze : 0
Kus mrtvýho železa z lesů u Lipníka...
URL : https://www.valka.cz/Cvicne-a-jine-pevnustky-a-bunkry-v-byvalem-VVP-Milovice-Mlada-t68883#241819 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více