Polsko (POL)
Články
Dolní Morava nemá dnes nic společného s dnešní Moravou. Dolní Morava, tento málo známý název (název zmiňován v knize Lubomíra E.Havlíka: Kronika o Velké Moravě, vyšla r.1993), tak bylo kdysi nazýváno území při dolním levém břehu řeky Moravy, a to území dnešního Slovenska, jihu Polska (severní Orava a severní Spiš, které do roku 1918 byly součástí Uher a poté Polska) a severu Maďarska (pohoří Matra a Bükk a vinařská oblast Tokaj). Dolní Morava byla vždy v určitých obdobích součástí našeho Českého státu.
Holasicko, určitě mnozí z Vás se budou divit, kde toto území hledat? Jedná se území na severovýchodě České republiky v okolí města Opavy (Opavsko, Krnovsko a Hlučínsko) a přilehlé území na severu, dnes ležící v Polsku.
Střední Evropa 1914-1920 - krvavý návrat ze zapomnění.
Slováci jako Čechoslováci.
Připojení Slovenska nebylo žádnou procházkou růžovým sadem.
Legionáři, domobrana, fronťáci, Češi, Moraváci i Slováci.
Hurá na Bratislavu a Košice!
Na vojensky obsazených územích vládne Československo až po Košice.
1918-1920: "Trma-vrma" všude okolo nás.
Bolševici táhnou na Evropu.
Poražený Wotan.
Rudá záře nad Komárnem.
Nisko je jediné území Dolního Slezska, jenž je dnes součástí České republiky. Jeho území se shoduje s dnešním okresem Jeseník. Na severu je tvořeno nížinami, jenž pro svou úrodnost jsou nazývány Slezskou Hanou, na jihu a západě horami Rychlebskými a Jeseníky.
Jednou z mnoha otázek pojících se s tématikou holocaustu je, proč se Židé nebránili? Respektive proč neprokázali více odporu proti nacistické genocidě? Pro mnohé je těžko pochopitelné, proč se za daných podmínek Židé nevzbouřili a neprokázali násilný odpor ve větší míře; vzhledem k početní převaze např. v koncentračních táborech. Důvodů se nabízí hned několik. Jednak bylo smrtelným zločinem jakkoliv napomáhat židovskému obyvatelstvu, tudíž bylo velmi obtížné získat zbraně. Dále jakýkoliv projev odporu měl za následek exemplární pomstu na mnohem širší cílové skupině, než jen na aktérech resistence. Absence ozbrojených protestů ze strany Židů nebyla otázkou morálních pohnutek, jako spíše zvažováním mezi „menším a větším zlem“. Přesto však můžeme nalézt výjimky. Jednou z nich je povstání ve varšavském ghettu, které se stalo symbolem národní hrdosti a odvahy postavit se nesrovnatelně silnějšímu protivníkovi, i přes mizivou šanci na úspěch.
Nedlouho po vzniku Československa v říjnu 1918 vznikl spor o oblast Těšínska se sousedním Polskem. Přestože hranice mladé republiky byly mezinárodně uznány státy Dohody a jednalo se o české historické území, nehodlalo se s tím Polsko smířit a po rozpadu Rakousko-Uherska toto území vojensky obsadilo. Nemalou váhu přitom mělo i uhelné bohatství této oblasti a potřeba zabezpečení uhlí pro Československo.
Slezsko, které je dnes součástí Českého státu, je historicky podivuhodný konglomerát původně nesourodých bývalých vazalských a jiných území, konkrétně bývalého vévodství Těšínského, vévodství Opavského, knížectví Krnovského, Hlučínska, Moravských enkláv a knížectví Niského, tj.jakých si pozůstatků české expanze na severovýchod.
Po 1. světové válce se o Podkarpatskou Rus vedly tvrdé boje. Nic na tom nemění ani skutečnost, že ne vždy se při nich střílelo.
Porážka vojenského bloku Centrálních mocností znamenala pro národy Evropy konec Velké války, později označované jako I. světová válka. V jejím důsledku došlo k rozpadu Rakouska-Uherska, ke vzniku nových nezávislých států ve střední Evropě (Polska a Československa) a k vypuknutí revoluce v Německu a pádu císařství. Po ukončení válečných operací mohly vlády evropských států přikročit k řešení problémů, které byly způsobeny dlouhodobým světovým konfliktem.
Témata
Reklama
Prémiový účet
Podpořte náš web a zároveň se zbavte reklam. Použijte prémiový učet!
Rusko-ukrajinský konflikt. Aktualizováno průběžně.
Zobrazit článek