I. Joseph Heller a jeho tvorba

Joseph Heller se narodil v roce 1923 v Brooklynu v židovské rodině. Relativně bezstarostné mládí prožil na Coney Islandu, známém to středisku zábavy. Než vstoupil v roce 1942 do armády, vystřídal řadu zaměstnání. Po demobilizaci se rozhodl díky státní podpoře studovat na New York University, pak na Columbia University a krátkou dobu i na Oxfordu. Posléze učil na řadě univerzit a pracoval i jako novinář (časopisy Time, Look,, McCall’s). Když v roce 1953 po vlivem ostatních spisovatelů začal psát svůj protiválečný román, který nakonec nazval Hlava XXII ^[4], nemohl tušit, jakého úspěchu dosáhne. První kritiky byly sice zdrcující ^[5], brzy však následoval obrat, který autora vynesl na vrchol mezi nejúspěšnější autory Ameriky. Třebaže je Heller znám především jako tvůrce Hlavy, nemůžeme jej označit za autora jedné knihy.

V roce 1967 napsal hru Bombardovali jsme New Heaven ^[6], sedm let po té pak druhý román Něco se stalo^[7]. Následovala politická satira s židovským hrdinou Gold za všechny peníze (1979)^[8] a po ní starozákonní parodie Bůh ví^[9].

V knize Neveselá záležitost ^[10] vylíčil autor své prožitky spojené s vážným neurotickým onemocněním, které jej postihlo v roce 1982. V románu Namalujte to hledá Heller pomocí podobenství  paralely mezi dneškem, dobou Rembrandtovou a obdobím klasické athénské demokracie.

Po třiatřiceti letech od vzniku Hlavy XXII vydal Heller její pokračování s názvem Zavíráme!^[11]  Setkáváme se zde s řadou postav z „Hlavy“, tentokrát však v poválečném světě, který ale není o nic lepší než doba, kdy byl Yossarian nucen vykonávat operační lety.

Čistě autobiografickou knihou jsou vzpomínky Tehdy a teď ^[12], ve kterých se Heller zmiňuje především o svém dětství a mládí na Coney Islandu. Poslední knihou, kterou Heller stačil dokončit těsně před svou smrtí, je Portrét umělce jako starého muže ^[13].

Velice výstižně shrnul hlavní aspekty Hellerovy tvorby již v roce 1980 po vydání Golda za všechny peníze Michal Žantovský: „Hellerovy romány jsou příběhy hodnotových krizí. S životními hodnotami je to jako se zdravím: uvědomujeme si, že něco takového existuje, až nás to začne zlobit. V takové situaci se nacházejí hrdinové Hellerových románů... Hellerovy romány jsou příběhy úzkosti. Všichni hrdinové mají strach: Yossarian se bojí smrti, Slocum (Něco se stalo) lidí kolem sebe a Gold neúspěchu... V Hellerových románech také vždy existuje vnější zdroj úzkosti, deus ex machina, neosobní a absurdní mašinérie, systém, oni: V Hlavě XXII je to mašinérie vojenská, V něco se stalo průmyslová a v Goldovi politická... Hellerovy romány jsou příběhem volby... Přestože jsou jeho hrdinové ve střetnutí s mašinérií slabí, nejsou zcela osudově determinovaní: mají vždy možnost svobodné volby, možnost vzpoury. A tato teze souvisí s předešlými. Okamžik volby řeší problémy hodnot i úzkosti. Když se Yossarian rozhodne pro vzpouru, nahrazuje zpochybněné hodnoty hodnotami vlastními, vnitřními, a uniká úzkosti tím, že se s ní střetne, se všemi riziky, které z toho plynou: jeho člun na moři je stejně metaforický jako skutečný...“^[14]

Přestože po tomto postřehu napsal Heller ještě několik dalších románů ^[15], mají i ony výše uvedené prvky. Zbývá snad jen dodat, že i do těch nejponuřejších pasáží přináší Heller vždy světlo aspoň špetkou svého osobitého humoru.

[4] Catch 22, 1961.

[5] Viz kapitola Několik pohledů na Hlavu.

[6] We Bombed in New Heaven, 1968.

[7] Sommething Happened, 1974.

[8] Good as Gold, 1979.

[9] God Knows, 1984.

[10] No Laughing Matter, 1986.

[11] Closing Time, 1994.

[12] Now and Then, 1998.

[13] Portrait of an Artist as an Old Man, 2000.

[14] Žantovský, M. Malé hellerovské repetitorium. Světová literatura, 1980.

[15] Neveselá záležitost, Namalujte to, Zavíráme.