Vladimír Marek

ASV 150 - Robustní a nenáročné

Čtyřkolový transportér ASV 150 původně vyvinula a vyrobila firma Textron z Louisiany pro potřeby americké Vojenské policie. Tomu je také čtyřkolové obrněné vozidlo s věžičkou přizpůsobené. První obrněnce byly do armády dodány v roce 1999. Zkoušku ohněm prodělaly v Kosovu. Až do zahájení operace Enduring Freedom v Iráku v roce 2003 jich měla Vojenská policie k dispozici zhruba padesát kusů.

Až příliš osvícený následník

Sebevražda korunního prince Rudolfa Habsburského a jeho milenky baronky Mary Vetserové nabízí i v současnosti celou řadu bílých míst.

Až příliš podezřelý atentát

Muž menší postavy s pleší sahající až k temeni právě domluvil. Ještě jednou přehlédl dav, oblékl si kabát a vydal se směrem ven z budovy. Necelých deset metrů od dveří na něho čekal automobil s řidičem. Všude kolem byla spousta lidí. Jedna z žen se k němu přitočila a žádala ho o pomoc. Několik dalších rukou otevíralo dveře automobilu, aby mohl nastoupit. Vtom práskly tři výstřely. Nevyšší stranický představitel Ruské sovětské federativní socialistické republiky Vladimir Iljič Lenin se zhroutil k zemi.

Bitvy těch nejodvážnějších

Speciální operace přitahují pozornost široké veřejnosti již mnoho desetiletí. Je to dáno nejen výjimečností a přísnou utajeností jednotek, které je zajišťují. Mnohem důležitější je, že v těchto případech se použitím taktických prostředků většinou daří dosáhnout strategických cílů. Jinými slovy, díky monetu překvapení a také samozřejmě soustředění elitních jedinců v pravý čas na pravém místě je možné dosáhnout výsledků, které při standardních operacích odpovídají mnohem početnějším jednotkám a podstatně dlouhodobějšímu úsilí.

Bláznivě odvážný pilot

Milan Rastislav Štefánik je znám jako astronom, politik, československý ministr války, generál a neúnavný bojovník za svobodu Československa. Významnou roli v jeho životě však sehrála i profese vojenského pilota. Především pak letecké operace nad srbskou frontou. Jako bojový pilot prožil na vlastní kůži zhroucení srbské fronty a část tragické ústupové anabáze přes Albánii.

Boj na mnoha frontách

U zrodu československé armády stál francouzský generál Maurice Pellé, který o sobě tvrdil, že se cítí být Čechem.

České krejcary v plamenech

Byl pátek 12. srpna 1881, blížil se podvečer. Počasí příliš nenasvědčovalo tomu, že by léto mělo v této době kulminovat. Každou chvíli se zatáhlo a z olověných oblaků se spustil déšť. Voják konající službu na vyšehradské citadele zahlédl dým stoupající ze střechy právě dostavěného Národního divadla. Stejný obrázek spatřili zhruba o hodinu později dělníci jedné ze smíchovských továren. I přes veškeré úsilí hasičů bylo dílo zkázy po několika hodinách marného boje dokonáno. Střecha Národního divadla se zřítila, zůstalo jen obvodové zdivo. I to bylo na mnoha místech prudkým žárem popraskáno.

Dokud dýchám, doufám

601. skupina speciálních sil se po sedmi letech vrátila do oblasti svého prvního působení v Afghánistánu poblíž legendárního pevnostního jeskynního komplexu Tora Bora.

Dvě tváře neobyčejného vojáka

Osud plný kotrmelců a zvratů přivedl mjr. Jaromíra Nechanského v červnu 1950 pod pankráckou šibenici.
Na budově Generálního štábu Armády české republiky v Praze-Dejvicích se nachází nenápadná deska se jmény vojáků, kteří byli postiženi komunistickým režimem. A právě o ni, resp. o jedno jméno na ní, se před časem rozpoutal zuřivý mediální boj: Někteří jedinci se dožadovali, aby byl z této bronzové desky odstraněn Jaromír Nechanský. Gen. Píka se prý musí v hrobě obracet, když se tolik let po válce ocitl ve společnosti tohoto člověka. V životě ale nic nebývá pouze černé či bílé. Lidé nejsou jen odvážní či zbabělí. Každá bytost je totiž namíchána z tisíce ingrediencí, a je mnohdy velice složité rozeznat, zda převládají ty pozitivnější či ty méně pozitivní. Stejně tomu bylo i v případě mjr. Jaromíra Nechanského. A právě proto je dobré připomenout si jeho životní příběh podrobněji.

Evropské bojové skupiny

Čeští vojáci se od počátku července letošního roku zapojili již do druhé Battle Group Evropské unie.

Gurmán v první linii

Vladimír Přikryl nepatřil v době vypuknutí 2. světové války k nejmladším důstojníkům naší zahraniční armády – bylo mu již 44 let. Postupně se navíc zhoršoval jeho zdravotní stav. Dramatičnost okamžiků, kterými prošel nejen během válečné vřavy, by mu však mohli závidět i mnozí z jeho podstatně mladších kolegů. Obzvlášť poté co se nechal dobrovolně převelet na východní frontu.

Hra s tygrem

Armáda České republiky před rokem zahájila systematickou přípravu vojáků izolovaných na území protivníka.

Hrdinný příběh ženy slovenské národnosti v britském stejnokroji Chavivy Reikové během SNP

Do konce povstání zbývaly jen hodiny. Banská Bystrica připomínala město, kterému v nejbližších hodinách hrozí zánik. Nekonečný proud lidí se valil ven z města. Všude vládl hrozný chaos. Hospody čepovaly alkohol doslova o život. Vypadalo to, jako kdyby se blížil soudný den. Banka byla vyrabovaná. Všechny peníze už dávno odnesli partyzáni.

K. O. atomové bombě

K největším speciálním akcím norského zahraničního odboje patřil útok na továrnu Vemork, vyrábějící těžkou vodu.

Když pole přikrylo hedvábí

Výsadek uskutečněný během cvičení Vltava 66 byl největším nasazením čs. výsadkářů od druhé světové války.

Když se výcvik stane hrou

Instruktoři z řad Vojenské policie ČR se v Lógaru již delší dobu podílejí na výcviku příslušníků Afghánské národní policie.

Kladivo na piráty

Zatímco lehké čluny s příslušníky commandos maximální rychlostí prořezávaly mořské vlny, na obloze se nečekaně objevil vrtulník Lynx. Po zuby ozbrojení vojáci pronikali na palubu korejské obchodní lodi Sambo Jewelry z vody i ze vzduchu. Prudká a přesně mířená palba přibíjela únosce doslova k zemi. Bitva o unesenou loď byla rozhodnuta během několika minut. Jednadvacet mužů posádky se podařilo osvobodit. Jedině kapitán unesené lodi přitom utrpěl zranění. Ne však smrtelné. Únosci ho postřelili v oblasti žaludku.

Kořist ve jménu státu

Sovětská trofejní služba se rodila až v průběhu války – v jejím závěru však již představovala velice výkonnou složku.

Kulka pro císaře

Bratra rakouského císaře, Ferdinanda Maxmiliána Habsburského, přivedla jeho dobrodružná povaha až na popraviště.

Létání sametovou nocí

Vrtulník si spokojeně předl, kolem se tyčily ostře řezané štíty hor. Střelec ve dveřích si opřel pažbu kulometu o rameno a snažil se co nejvíce soustředit. Najednou z ničeho nic prudce otočil hlaveň. Zahlédl totiž dole v údolí pohyb. Možná to byla jen karavana nomádů, mohl to ale být i protivník, který se právě chystal k útoku…

Malé bitvy s vyslýchajícím

Čeští vojáci odcházející do zahraničních misí jsou připravováni na eventualitu, že mohou padnout do zajetí. Kromě teoretické části, která obsahuje řadu důležitých informací, mají možnost si během praktického výcviku takovouto situaci vyzkoušet na vlastní kůži. Přesto platí, že až realita ukáže, nakolik jsou schopni takovéto mezní situace zvládat.

Malý rudý ďábel

Josef Černota patřil nejen k nejlepším vojákům naší zahraniční armády, ale i k zakladatelům československého výsadkového vojska.

Medvěda nahradil mrštný rys

Mnohonárodní prapor vojenské policie získal během cvičení Sharp Lynx 2012 v polském Wedrzynu certifikaci a je připraven k nasazení.

Mistři své zbraně

Armáda České republiky se již několik let snaží navázat na prvorepublikovou tradici: prvních 13 armádních potápěčů získalo odznak třídního specialisty ženijního vojska III. třídy

Mistři života a smrti

Historie trestu smrti a s ní i mnoha tajemstvími opředeného katovského řemesla je stará téměř jako lidstvo samo.

Zpočátku se jednalo o akt odplaty, vykonávaný většinou těmi, kterým byla oběť nejbližší. Postupně, s příchodem institucí, nabýval i tento trest institucionální charakter. Tresty smrti se v dávné historii nejčastěji vykonávaly zardoušením, setnutím mečem či sekerou, upálením zaživa, zazděním, naražením na kůl či ukřižováním.

Muž devatera profesí

Podpraporčík Pavel Stehlík absolvoval před nástupem do mise pyrotechnický a zdravotnický kurz a výcvik zaměřený na letecké a dělostřelecké navádění.
Vojákovi, který odjíždí do zahraničních misí, již dávno nestačí samopal, dobré boty a objemná krosna. Současné kontingenty se skládají z čím dál většího počtu nejrůznějších specializovaných profesí. Těch mnohdy bývá dokonce více, než je příslušníků v menších jednotkách. Proto nezbývá nic jiného, podobně jako v případě speciálních sil, věnovat se několika vojenským profesím paralelně. A právě to je případ pprap. Pavla Stehlíka.

Muži od jezera Morar

Českoslovenští vojáci připravující se na vysazení nad protektorátem ve skotských horách prošli obdobnými metodami výcviku jako legendární britští commandos.

Nastal čas loučení

Rozlámaná vrata sekiračského hřbitova vystupují z mlhy až na poslední chvíli. Nemít průvodce, nejspíš bychom zabloudili. Nikdo z nás by tento zapadlý kout Kosova, jednu z posledních nedotčených enkláv v pokoji zde odpočívajících kosovských Srbů, nenašel.

Nestorem speciálních operací 1. světové války byl britský důstojník Thomas Edward Lawrence

Plk. Clayton si ještě jednou prohlédl toho hubeného vytáhlého poručíka a dlouze se zamyslel. O tom arabském povstání toho zatím moc nevěděli. Rozvědka zjistila, že šerifovi princové Abdallah a Fajsal vztyčili v Mekce rudý prapor a vyhlásili konec turecké nadvlády nad Araby. Pod jejich velením se jim podařilo shromáždit 10 000 mužů. Postupně obsadili většinu měst a přístavů v Hidžazu. Jaká ale byla turecká reakce, nikdo netušil. Už po několikáté na něho dotíral ten nezkušený poručík s tím, že je potřeba využít této revolty pro zájmy britské koruny. Je prý to ten nejpříhodnější okamžik – měli by podpořit arabské kmeny v jejich odporu. Sám se hlásil, že bude působit jako styčný důstojník u princova dvora.

Olympionik George S. Patton

Generál George Smith Patton mladší není u nás rozhodně osobností neznámou. Velitel americké 3. armády, osvoboditel západních Čech a Plzně, proslul jako tvrdý, energický voják, který se narodil pro útočné operace. V mládí sloužil pod velením generála Pershinga – účastnil se jeho mexického tažení proti povstalcům vedeným Pancho Villou. Během 1. světové války se stal jedním z prvních příslušníků a později i velitelem nově založených tankových jednotek. Tanky pak jako útočnou údernou zbraň prosazoval po celý zbytek svého života. Image tohoto vynikajícího střelce tvořily dva revolvery Colt .45 a Smith & Wesson .375 Magnum, oba vyložené slonovinou.

Peklo a ráj Afriky

Kapitán Hynek Pavlačka se díval do hlavně ostře nabitého kalašnikova a přemýšlel nad tím, nakolik ti černoši myslí slova o popravě vážně. Jen nikam nespěchat, neudělat žádnou chybu. „Teď sáhnu do batohu a ukážu vám materiály o tom, kdo skutečně jsme a co děláme,“ snažil se naladit co nejmírnější intonaci svého hlasu.

Podporovali partyzánský boj

Jeden z vojáků naší zahraniční armády ve Velké Británii a příslušník skupiny Wolfram, brig. gen. v. v. Robert Matula, by se v lednu dožil 95 let.

Přes kříž zaměřovače

Provinční rekonstrukční tým v afghánském Lógaru má k dispozici i tým odstřelovačů. Ne všichni velitelé Armády České republiky si vědí rady s odstřelovači, kteří jsou k nim přiděleni.

Přežil malárii i chrlení sopky

Současný velitel 4. jednotky OMLT v afghánském Wardaku pplk. Martin Botík má za sebou celou řadu misí: působil na gruzínském Kavkaze, v Afghánistánu a africkém Kongu.

Příliš krvavý baron

Ungern von Sternberg dobyl s několika stovkami kozáků Mongolsko a na nějakou dobu uvěřil, že je novodobým ruským Čingischánem.
Baronovi tibetští horalé, převlečení za mnichy, pronikli ulicemi Urgy (Ulánbátaru) hemžícími se čínskými vojáky. Zdolali vysoké skály, na jejichž vrcholu se rozkládal zimní palác, sídlo vládce vnějšího Mongolska – dalajlámy Bogdy Chana. Slepý muž, kterého zde čínští vojáci drželi v domácím vězení, čekal na své osvobození. Zabití stráží trvalo jen okamžik. Ještě dřív než byl vyhlášen poplach, slézali Tibeťané s duchovním vůdcem na zádech strmé skály směrem dolů. Dva poslední odráželi střelbou z kulometů dotírající čínské vojáky.

Příliš rychlý střelec

Ján Ambruš byl nejen vynikající letecký akrobat, ale také jediný pilot slovenské národnosti, který se účastnil letecké bitvy o Francii a následně také o Anglii.

Příliš zákeřná smrt

Smíšená americko-česká kolona projížděla pomalu po nezpevněné silnici. Nic neobvyklého v afghánské provincii Lógar. Dvě těžká pancéřovaná nákladní auta minula inkriminované místo bez problémů, až třetí nadhodila mohutná exploze. Prakticky okamžitě začaly pročesávat vzduch dávky z kalašnikovů. Útočníci se snažili krýt za civilisty postávajícími podél cesty a co nejvíce se přiblížit.

Přímo do černého

Ochranné valy základny Shank zůstaly vzadu za námi. Po silnici Utah míříme směrem na jih. Nestandardně dlouhá kolona obrněných vozidel Humvee, Dingo a Iveco naznačuje, že tentokrát se nejedná o patrolu či doprovod civilistů. Vojáky 5. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Lógaru čekají střelby z pěchotních zbraní.

Protivníka sleduje Havran

Kolona obrněných vozidel se šikovala na základně Shank v afghánském Lógaru. Civilní část provinčního rekonstrukčního týmu se pod ochranou vojáků chystala do obce Derwish. Měli zde předat do užívání novu školu. Ještě předtím se vznesl nad obzor průzkumný prostředek Raven (Havran).

Rodina, která otřásla světem

Novgorodský rytec Sverdlov dal se svou manželkou světu nejen vůdce Ruské sovětské federativní socialistické republiky, ale i francouzského generála a amerického bankéře.

Rytíř nejen lékařského stavu

Brig. gen. Josef Hercz se se svými 194 cm dokázal vyhýbat kulkám na bojištích v severní Africe, Sýrii a u Dunkerquu a přežil i ztroskotání ve Středozemním moři.

Rytíř, který nenašel svobodu

Je těžší udržet rovnováhu svobody, než snášet tíhu tyranie. Simón Bolívar

S instinktem toulavých psů

Motor se točí na plné obrátky, v prudkém stoupání dostává pořádně zabrat. „Příliš pozdě jsi podřadil, teď budeš mít problémy," komentuje náš řidič jízdu před námi „se prohrabávajícího" pancéřovaného vozidla Iveco. Neskrývá přitom obavy, že bude muset v úzkém kaňonu couvat až dolů.

Šarže se pozná

Od ledna 2011 bychom v ulicích měst a obcí, v autobusech, vlacích a tramvajích měli potkávat vojáky Armády České republiky s poněkud jinými hodnostními označeními. V souvislosti s novelou zákona 221/1999 Sb. o vojácích z povolání se mimo jiné upravuje současná hodnostní struktura. Základ naprosté většiny armád NATO tvoří poddůstojnický sbor, u nás přitom byly tyto hodnosti až doposud vyhrazeny vojákům v základní službě a záloze. Stali jsme se tak doslova armádou šarží. A právě proto nyní dochází ke změně. V tomto článku bychom vám chtěli nejen přiblížit připravované novinky v této oblasti, ale udělat i malou exkurzi do historie hodnostního označení.

Smrtelná „Bouře“

Na východě se objevilo doslova krvavé slunce. Začínal nový den s datem 5. srpna 1995. Minometný granát, který dopadl na pozorovací stanoviště českých vojáků Tango 23, přilétl jako blesk z čistého nebe. Doslova smršť střepin si okamžitě vybrala svou daň. Dva čeští vojáci za ni zaplatili svými životy, další tři byli zraněni. Linie chorvatských bojovníků, jako by se vůbec nic nestalo, postupovala dál. Operace „Bouře“ proti jednotkám Republiky Srbská Krajina se chýlila k svému závěru. Podívejme se ale na tento tragický okamžik v historii Armády České republiky podrobněji.

Tahanice o karpatské hřebeny

Po 1. světové válce se o Podkarpatskou Rus vedly tvrdé boje. Nic na tom nemění ani skutečnost, že ne vždy se při nich střílelo.

Táta Palec

Zakladatel československého výsadkového vojska gen. Karel Paleček se snažil, aby jeho jednotky byly předurčeny především pro plnění speciálních operací.

Ti, co cítí nebezpečí

Součástí českého pyrotechnického týmu jsou i psovodi se psy zaměřenými na vyhledávání výbušnin.

Učitelé s prstem na spoušti

Český školicí a styčný tým působící v náročných podmínkách v afghánské provincii Wardak pomohl zachránit několik životů.

Kolona českých vojáků se po týdenním úmorném patrolování vracela na základnu Soltan Kheyl. Odněkud zepředu se najednou začala ozývat prudká střelba. Jednotka afghánské armády se přímo na komunikaci ocitla pod palbou povstalců. Jeden z afghánských vojáků ležel na zemi a silně krvácel ze střelného poranění. Dva čeští vojáci mu okamžitě poskytli pod palbou pomoc. Zatáhli škrtidlo a snažili se zastavit krvácení. Voják sice ztratil přes 2 l krve, ale díky včasnému zásahu příslušníků českého mentorovacího týmu se mu podařilo zachránit život.

Válka na železnici

První kapitoly historie československého železničního vojska a obrněných vlaků se začaly psát krátce po vzniku našich legií.

Vojáci z nebes

Český provinční rekonstrukční tým, působící na základně Shank v afghánském Lógaru, je součástí uskupení Bajonet. Jeho základ tvoří americké 173. brigádní bojové uskupení. S jejími příslušníky jsou naši vojáci v každodenním styku. České a americké jednotky vyrážejí na společné patroly. Velice úzká je i spolupráce pyrotechniků, odstřelovačů a dalších specialistů.

Vojákem na několika frontách

Jaroslav Selner bojoval nejen v severní Africe a v Karpatech, ale během války pracoval také pro zpravodajce
Jaroslav Selner byl během svého pestrého života lecčím. Dělal posunovače, dispečera, na Křivoklátě založil drogistickou školu, pracoval jako tajemník Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Především ale byl vojákem…

Vymítači posedlí ďáblem

Na Petrových kamenech pod Pradědem probíhaly doslova čarodějnické orgie. Jedlo se tam, pilo, tancovalo a ze všeho nejvíce obcovalo. Děkan Lautner tam korunoval na čarodějnickou královnu Marii Sattlerovou ze Šumperka a později paní Meixnerovou z Olomouce. Kromě toho křtil děti ve jménu Satanově. Přinášel na Petrovy kameny svaté hostie a účastníci čarodějnických shromáždění po nich šlapali a tancovali. Těmito slovy svědci, většinou během mučení, popisovali jednu z největších čarodějnických kauz na našem území, ke které došlo v druhé polovině 17. století ve Velkých Losinách a Šumperku.

Výstřel je až to poslední

Armádní odstřelovači se již dva roky zdokonalují ve speciálním kurzu, který pro ně organizuje vyškovské oddělení elektronického boje a průzkumu.

Vystřílela Řád rudé hvězdy

Marie Ljalková-Lastovecká byla nestorkou všech českých a československých odstřelovačů.

Vysychání v přímém přenosu

Kolona českého provinčního rekonstrukčního týmu opouští základnu Shank v afghánském Lógaru. Včera zde naměřili 28 stupňů ve stínu. Na slunci je dobře o patnáct více a v autě ještě o deset. Po jedné z hlavních komunikací, kterou spojenci nazvali Utah, míříme směrem na sever. Vojáci mají za úkol doprovodit do správního centra distriktu Mohammad Agha Alenu Liškovou, která zodpovídá v civilní části provinčního rekonstrukčního týmu za oblast vodního hospodářství.

Začínali na 38. rovnoběžce

Přestože historie účasti československých a českých pozorovatelů v misích OSN po roce 1989 je velice bohatá a pestrá, něco podobného se rozhodně nedá říci o čtyřech desetiletích bývalé Československé lidové armády. Celkové skóre v podobě tří zahraničních misí tak musel zachraňovat až revoluční rok 1989.

Zaměřeno na bezpečnostní projekty

Nemalá část aktivit českého provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru je zaměřena na bezpečnostní projekty.

Zátah na „Kapra“

Gestapo dostalo počátkem října 1941 zaručenou informaci: V Praze v jednom z letenských bytů se má skrývat dlouho hledaný představitel našeho domácího odboje prof. Vladimír Krajina. – Když vtrhli dovnitř, nebylo v bytě po Krajinovi sice ani stopy, zato zde narazili na jiného významného odbojáře – mjr. Josefa Jedličku. Němcům se podařilo zabránit mu v tom, aby se zastřelil, a dokonce ho přinutili vypovídat. Právě od něj se dověděli, že se má následujícího dne v ulici Na Františku setkat s „Kaprem“. Toto krycí jméno netajilo nikoho jiného než jednoho z nejvýznamnějších představitelů druhé garnitury odbojové organizace Obrana národa plk. gšt. Josefa Churavého.

Zbojníci patrolují v Lógaru

Kábul se právě probouzel do nového rána. Základnu spojeneckých sil na mezinárodním letišti opoušěla malá, ale o to robustnější vojenská kolona. Tvořily ji čtyři osmikolové Pandury s označeními Armády České republiky.

Známky první linie - Československá polní pošta brzy oslaví sto let své existence

Vojenská polní pošta je téměř stejně stará jako civilní. Její kořeny spadají do počátku 17. století. Za den oficiálního vzniku polní pošty britské armády je považován 15. srpen 1799. Tehdy vévoda z Yorku nařídil hlavnímu poštmistrovi královského vojska vybrat nejlepšího úředníka pro polní poštovní službu u anglických jednotek vysílaných do severního Holandska.