Název: Name: | Fort Verle | Fort Verle |
Originální název: Original Name: | Werk Verle | |
Další názvy: Other Names: | Forte Busa di Verle | |
Obec: Municipality: | Levico Terme | Levico Terme |
GPS souřadnice: GPS Coordinates: | 45°57'50.53"N 11°20'01.62"E | |
Fotografie nebo nákres: Photo or Sketch: | | |
Druh objektu: Sort of Object: | uzávěrový fort | Barrier Fort |
Typ objektu: Type of Object: | pancéřový fort | Armored Fort |
Vyšší pevnostní celek: Upper Fortress Complex: | Pevnostní uzávěr Lavarone | Fortress Barrier Lavarone |
Zahájení stavby: Start of Construction: | DD.MM.1908 | |
Dokončení stavby: Completion of Construction: | DD.MM.1913 | |
Výzbroj: Armament: | 4x 10cm věžová houfnice M-9 2x 8cm kanón s min. střílnou M-5/9 15x těžký kulomet M-7/12 | 4x 10cm Tower Howitzer M-9 2x 8cm Cannon with the minimal Loophole M-5/9 15x Heavy Machine Gun M-7/12 |
Posádka: Crew: | 9+238 | |
Bojové využití: Combat Use: | DD.MM.1915-DD.MM.1918 1. světová válka | DD.MM.1915-DD.MM.1918 1. World War |
Současný stav: Current Condition: | zřícenina | ruin |
Přístupnost: Accessibility: | přístupno v návštěvních hodinách | open during visiting hours |
Poznámka: Note: | - | - |
Zdroje: Sources: | Rolf Hentzschel: Festungskrieg im Hochgebirge (Bozen 2008) |
Fort Verle
Werk Verle
Werk Verle (Forte Rocca Alta, Forte Busa di Verle)
Jedna z pohraničních pevností, které rakousko-uherská armáda vybudovala k obraně silnic, procházejících náhorními plošinami Folgaria a Lavarone (Laufraun) směrem na Trentino (Trento). Po první světové válce připadla celá tato oblast Itálii.
Rok dokončení:
1912
Základní výzbroj:
4 věžové 10cm houfnice M09
2 rychlopalné 8cm kanóny M5/9
4 kasematní 6cm kanóny M10
16 těžkých kulometů Schwarzlose M 7/12
Posádka (254 mužů):
1 velitel (npor. Albert Giebermann, od 29. května 1915 npor. Julius Partik)
3 důstojníci a důstojničtí zástupci (por. Papak, prap. Weber, prap. Wolf)
155 dělostřelců praporu pevnostního dělostřelectva č. 6
1 velitel přidělené pěchoty (npor. Julius Partik)
50 příslušníků pluku zemských střelců č. 1
1 lékař (vrchní štábní lékař Dr. Wunderer)
3 telefonisté
2 telegrafisté
32 zákopníků
6 důstojnických sluhů
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
http://www.moesslang.net/fotos2.htm
Komentář k plánku pevnosti:
1. Objekt vnější obrany se dvěma pancéřovými kopulemi (4 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
2. Chráněný průchod (poterna)
3. Kasárenský trakt
4. Kaponiéra pro ochranu příkopu (2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
5. Stanoviště dvou rychlopalných 8cm kanónů M5/9
6. Pozorovací pancéřová kopule (1 těžký kulomet Schwarzlose M 7/12)
7. Bateriový trakt se čtyřmi otočnými pancéřovými kopulemi (4 věžové 10cm houfnice M09) a kulometnou pancéřovou kopulí (2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
8. Dvoupodlažní dvoukaponiéra k ochraně příkopu (4 kasematní 6cm kanóny M10, 2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
9. Přední příkop
10. Stanoviště světlomětů
11. Podzemní průchod do kaponiéry (poterna)
Jedna z pohraničních pevností, které rakousko-uherská armáda vybudovala k obraně silnic, procházejících náhorními plošinami Folgaria a Lavarone (Laufraun) směrem na Trentino (Trento). Po první světové válce připadla celá tato oblast Itálii.
Rok dokončení:
1912
Základní výzbroj:
4 věžové 10cm houfnice M09
2 rychlopalné 8cm kanóny M5/9
4 kasematní 6cm kanóny M10
16 těžkých kulometů Schwarzlose M 7/12
Posádka (254 mužů):
1 velitel (npor. Albert Giebermann, od 29. května 1915 npor. Julius Partik)
3 důstojníci a důstojničtí zástupci (por. Papak, prap. Weber, prap. Wolf)
155 dělostřelců praporu pevnostního dělostřelectva č. 6
1 velitel přidělené pěchoty (npor. Julius Partik)
50 příslušníků pluku zemských střelců č. 1
1 lékař (vrchní štábní lékař Dr. Wunderer)
3 telefonisté
2 telegrafisté
32 zákopníků
6 důstojnických sluhů
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
http://www.moesslang.net/fotos2.htm
Komentář k plánku pevnosti:
1. Objekt vnější obrany se dvěma pancéřovými kopulemi (4 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
2. Chráněný průchod (poterna)
3. Kasárenský trakt
4. Kaponiéra pro ochranu příkopu (2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
5. Stanoviště dvou rychlopalných 8cm kanónů M5/9
6. Pozorovací pancéřová kopule (1 těžký kulomet Schwarzlose M 7/12)
7. Bateriový trakt se čtyřmi otočnými pancéřovými kopulemi (4 věžové 10cm houfnice M09) a kulometnou pancéřovou kopulí (2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
8. Dvoupodlažní dvoukaponiéra k ochraně příkopu (4 kasematní 6cm kanóny M10, 2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
9. Přední příkop
10. Stanoviště světlomětů
11. Podzemní průchod do kaponiéry (poterna)
Werk Verle ve válce
Itálie vyhlásila svému dosavadnímu spojenci Rakousko-Uhersku válku 23. května 1915 v 19,00 hodin. Hned následujícího dne ve čtyři hodiny ráno zahájily italské pevnostní i polní baterie ostřelování rakousko-uherských pevností uzávěrového postavení Folgaria-Lavarone (Sperren Folgaria a Lavarone). Během prvních čtyř dnů zasáhlo Werk Verle 883 střel ráží 30,5 cm, 28 cm, 21 cm a 14, 9 cm. Zásahy zabily dva, zranily čtyři příslušníky posádky a vyřadily dvě ze čtyř dělostřeleckých věží.
Dne 28. května 1915 v 11 hodin dopoledne svolal velitel pevnosti nadporučík Albert Giebermann své podřízené důstojníky a oznámil jim, že se rozhodl s celou posádkou pevnost opustit. Důstojníci (zejména nadporučík Partik) důrazně nesouhlasili, pevnostní lékař MUDr. Wunderer dokonce jemně naznačil, že pan velitel (podle očitých svědků spíše těžce než lehce přiopilý) je tak trochu přetažený. Nadporučík Giebermann nicméně dokázal telefonicky přesvědčit velitele uzávěru Lavarone plukovníka Terboglava, že jemu svěřená pevnost je již prakticky v troskách, takže dostal souhlas k jejímu vyklizení. Na místě mělo zůstat pouze 50 dobrovolníků a jeden praporčík.
Vzhledem k tomu, že pro nepřetržitou palbu italských baterií byl veškerý pohyb za dne nemožný, došlo k vyklizení pevnosti až v noci. Situace se dramaticky změnila vzápětí poté, co plukovník Ellison von Nidlef, velitel Skupiny Ellison a Terboglavův nadřízený, osobně vyslechl názory Giebermanových důstojníků. Dal jim za pravdu a nařídil okamžitý návrat do pevnosti. Když to nadporučík Giebermann odmítl, dal ho zatknout a jmenoval novým velitelem nadporučíka Partika. Zbavil funkce i samotného plukovníka Terboglava a velení uzávěru Lavarone převzal dočasně sám. Posádka se vrátila do pevnosti v noci z 29. na 30. května 1915. Sotva dorazila, zaútočily na Werk Verle tři roty italských alpinů praporu Bassano. Přestože jim praporní kapela hrála pro povzbuzení svižné vlastenecké melodie, uvízli útočníci v drátěných překážkách v předpolí pevnosti a jejich útoky ztroskotaly v palbě rakouských děl a kulometů.
V průběhu června a července 1915 byla poškozená pevnost alespoň provizorně opravena, nicméně 15. srpna 1915 začalo italské ostřelování znovu. Dne 24. srpna 1915 odrazila posádka pevnosti další tři útoky. Následujícího 25. srpna 1915 zaútočily italské pěší brigády Ivrea a Treviso (společně s prapory alpinů Bassano a Brent) na na polní postavení Basson, umístěné mezi fortem Verle a jeho jižním sousedním fortem Lusern a hájené převážně příslušníky tyrolské domobrany. Opravená děla pevností Verle a Lusern položila do týlu útočících Italů palebnou přehradu, která jim zabránila ustoupit, takže dva prapory italského 115. pěšího pluku z brigády Treviso – včetně svého velitele plukovníka Rivieriho – padlo při rakouském protiútoku (vedeném osobně plukovníkem Ellisonem a několika důstojníky jeho štábu) do zajetí.
Až do května následujícího roku pokračovali Italové pouze v dělostřeleckém ostřelování, které dokonalo zkázu přístupových komunikací a takřka znemožnilo zásobování pevnosti normálním způsobem. Posádka fortu Verle, tak jako posádky všech ostatních pevností uzávěrů Folgaria a Lavarone, tím byla donucena prorazit z podzemního patra přístupový tunel, jehož ústí leželo mimo dosah nepřátelského dělostřelectva.
V období od května 1915 do května 1916 zasáhlo Werk Verle 3 854 granátů ráží 30,5 cm, 28 cm, 21 cm a 14, 9 cm. V důsledku ostřelování a v bojích padlo celkem 60 příslušníků posádky a 76 jich bylo zraněno.
Dne 15. května 1916 v 6.00 začala rakousko-uherská protiofensiva. Během několika dnů byla italská obrana prolomena a Werk Verle se – společně s ostatními pevnostmi úseku Lavarone – ocitl v hlubokém týlu. Jeho dělostřelecká výzbroj byla demontována a dělostřelci byli převeleni k 1. praporu pevnostního dělostřelectva do Trientu.
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
http://www.moesslang.net/fotos2.htm
Poznámka:
Příslušníkem posádky pevnosti Werk Verle byl pozdější rakouský spisovatel a herec Luis Trenker, který svoje zážitky vylíčil v románu „Sperrfort Rocca Alta“.
Itálie vyhlásila svému dosavadnímu spojenci Rakousko-Uhersku válku 23. května 1915 v 19,00 hodin. Hned následujícího dne ve čtyři hodiny ráno zahájily italské pevnostní i polní baterie ostřelování rakousko-uherských pevností uzávěrového postavení Folgaria-Lavarone (Sperren Folgaria a Lavarone). Během prvních čtyř dnů zasáhlo Werk Verle 883 střel ráží 30,5 cm, 28 cm, 21 cm a 14, 9 cm. Zásahy zabily dva, zranily čtyři příslušníky posádky a vyřadily dvě ze čtyř dělostřeleckých věží.
Dne 28. května 1915 v 11 hodin dopoledne svolal velitel pevnosti nadporučík Albert Giebermann své podřízené důstojníky a oznámil jim, že se rozhodl s celou posádkou pevnost opustit. Důstojníci (zejména nadporučík Partik) důrazně nesouhlasili, pevnostní lékař MUDr. Wunderer dokonce jemně naznačil, že pan velitel (podle očitých svědků spíše těžce než lehce přiopilý) je tak trochu přetažený. Nadporučík Giebermann nicméně dokázal telefonicky přesvědčit velitele uzávěru Lavarone plukovníka Terboglava, že jemu svěřená pevnost je již prakticky v troskách, takže dostal souhlas k jejímu vyklizení. Na místě mělo zůstat pouze 50 dobrovolníků a jeden praporčík.
Vzhledem k tomu, že pro nepřetržitou palbu italských baterií byl veškerý pohyb za dne nemožný, došlo k vyklizení pevnosti až v noci. Situace se dramaticky změnila vzápětí poté, co plukovník Ellison von Nidlef, velitel Skupiny Ellison a Terboglavův nadřízený, osobně vyslechl názory Giebermanových důstojníků. Dal jim za pravdu a nařídil okamžitý návrat do pevnosti. Když to nadporučík Giebermann odmítl, dal ho zatknout a jmenoval novým velitelem nadporučíka Partika. Zbavil funkce i samotného plukovníka Terboglava a velení uzávěru Lavarone převzal dočasně sám. Posádka se vrátila do pevnosti v noci z 29. na 30. května 1915. Sotva dorazila, zaútočily na Werk Verle tři roty italských alpinů praporu Bassano. Přestože jim praporní kapela hrála pro povzbuzení svižné vlastenecké melodie, uvízli útočníci v drátěných překážkách v předpolí pevnosti a jejich útoky ztroskotaly v palbě rakouských děl a kulometů.
V průběhu června a července 1915 byla poškozená pevnost alespoň provizorně opravena, nicméně 15. srpna 1915 začalo italské ostřelování znovu. Dne 24. srpna 1915 odrazila posádka pevnosti další tři útoky. Následujícího 25. srpna 1915 zaútočily italské pěší brigády Ivrea a Treviso (společně s prapory alpinů Bassano a Brent) na na polní postavení Basson, umístěné mezi fortem Verle a jeho jižním sousedním fortem Lusern a hájené převážně příslušníky tyrolské domobrany. Opravená děla pevností Verle a Lusern položila do týlu útočících Italů palebnou přehradu, která jim zabránila ustoupit, takže dva prapory italského 115. pěšího pluku z brigády Treviso – včetně svého velitele plukovníka Rivieriho – padlo při rakouském protiútoku (vedeném osobně plukovníkem Ellisonem a několika důstojníky jeho štábu) do zajetí.
Až do května následujícího roku pokračovali Italové pouze v dělostřeleckém ostřelování, které dokonalo zkázu přístupových komunikací a takřka znemožnilo zásobování pevnosti normálním způsobem. Posádka fortu Verle, tak jako posádky všech ostatních pevností uzávěrů Folgaria a Lavarone, tím byla donucena prorazit z podzemního patra přístupový tunel, jehož ústí leželo mimo dosah nepřátelského dělostřelectva.
V období od května 1915 do května 1916 zasáhlo Werk Verle 3 854 granátů ráží 30,5 cm, 28 cm, 21 cm a 14, 9 cm. V důsledku ostřelování a v bojích padlo celkem 60 příslušníků posádky a 76 jich bylo zraněno.
Dne 15. května 1916 v 6.00 začala rakousko-uherská protiofensiva. Během několika dnů byla italská obrana prolomena a Werk Verle se – společně s ostatními pevnostmi úseku Lavarone – ocitl v hlubokém týlu. Jeho dělostřelecká výzbroj byla demontována a dělostřelci byli převeleni k 1. praporu pevnostního dělostřelectva do Trientu.
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
http://www.moesslang.net/fotos2.htm
Poznámka:
Příslušníkem posádky pevnosti Werk Verle byl pozdější rakouský spisovatel a herec Luis Trenker, který svoje zážitky vylíčil v románu „Sperrfort Rocca Alta“.
Werk Verle dnes. Ke škodám válečným přibyly škody poválečné - způsobené "těžbou" oceli...
Zdroje:
- http://www.moesslang.net/fotos2.htm
- archiv autora
Zdroje:
- http://www.moesslang.net/fotos2.htm
- archiv autora