Název: Name: | Fort Lusern | Fort Lusern |
Originální název: Original Name: | Werk Lusern | |
Další názvy: Other Names: | Forte Campo di Luserna | |
Obec: Municipality: | Luserna | Luserna |
GPS souřadnice: GPS Coordinates: | 46°55'35.73"N 11°20'14.13"E | |
Fotografie nebo nákres: Photo or Sketch: | | |
Druh objektu: Sort of Object: | uzávěrový fort | Barrier Fort |
Typ objektu: Type of Object: | pancéřový fort | Armored Fort |
Vyšší pevnostní celek: Upper Fortress Complex: | Pevnostní uzávěr Lavarone | Fortress Barrier Lavarone |
Zahájení stavby: Start of Construction: | DD.MM.1907 | |
Dokončení stavby: Completion of Construction: | DD.MM.1910 | |
Výzbroj: Armament: | 4x 10cm věžová houfnice M-09 2x 8cm kanón s min. střílnou M-5/9 2x 6cm kasematní kanón M-10 19x 8mm těžký kulomet M-7/12 | 4x 10cm Tower Howitzer M-9 2x 8cm Cannon with the minimal Loophole M-5/9 2x 6cm Casemate Cannon M-10 19x 8mm Heavy Machine Gun M-7/12 |
Posádka: Crew: | 11+259 | |
Bojové využití: Combat Use: | DD.MM.1915-DD.MM.1918 | DD.MM.1915-DD.MM.1918 |
Současný stav: Current Condition: | zřícenina | ruin |
Přístupnost: Accessibility: | volně přístupno | open free |
Poznámka: Note: | - | - |
Zdroje: Sources: | Rolf Hentzschel: Festungskrieg im Hochgebirge (Bozen 2008) |
Fort Lusern
Werk Lusern
Werk Lusern (Forte Campo di Luserna)
Jedna z pohraničních pevností, které rakousko-uherská armáda vybudovala k obraně silnic, procházejících náhorními plošinami Folgaria (Vielgereut) a Lavarone (Laufraun) směrem na Trentino (Trident). Po první světové válce připadla celá tato oblast Itálii.
Mírová posádka (318 mužů):
1 velitel (npor. Emanuel Nebesář, od. 29. 5. 1915 npor. Josef Henrich Schaufler)
4 důstojníci a důstojničtí zástupci (por. Schindler, por. Kotzmann, prap. Deutschmann a Wolfrum)
198 dělostřelců praporu pevnostního dělostřelectva č. 6
2 důstojníci pěchoty
80 vojáků pluku tyrolských zemských střelců č. 1
1 lékař (štábní lékař Dr. Gaspari)
6 zdravotníků
12 telefonistů
2 spojky
6 zákopníků
6 důstojnických sluhů
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
www.moesslang.net
Komentář k plánku pevnosti:
1. Kasárenský trakt
2. Bateriový trakt se čtyřmi otočnými pancéřovými kopulemi (4 věžové 10cm houfnice M09)
3. Otočná pozorovací pancéřová kopule (1 těžký kulomet Schwarzlose M 7/12)
4. Otočná pozorovací pancéřová kopule (1 těžký kulomet Schwarzlose M 7/12)
5. Stanoviště dvou rychlopalných 8cm kanónů M5/9
6. Kulometná pancéřová polokopule (2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
7. Dvoupodlažní dvoukaponiéra k ochraně příkopu (2 kasematní 6cm kanóny M10, 2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
8. Kaponiéra k ochraně příkopu (3 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
Jedna z pohraničních pevností, které rakousko-uherská armáda vybudovala k obraně silnic, procházejících náhorními plošinami Folgaria (Vielgereut) a Lavarone (Laufraun) směrem na Trentino (Trident). Po první světové válce připadla celá tato oblast Itálii.
Mírová posádka (318 mužů):
1 velitel (npor. Emanuel Nebesář, od. 29. 5. 1915 npor. Josef Henrich Schaufler)
4 důstojníci a důstojničtí zástupci (por. Schindler, por. Kotzmann, prap. Deutschmann a Wolfrum)
198 dělostřelců praporu pevnostního dělostřelectva č. 6
2 důstojníci pěchoty
80 vojáků pluku tyrolských zemských střelců č. 1
1 lékař (štábní lékař Dr. Gaspari)
6 zdravotníků
12 telefonistů
2 spojky
6 zákopníků
6 důstojnických sluhů
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
www.moesslang.net
Komentář k plánku pevnosti:
1. Kasárenský trakt
2. Bateriový trakt se čtyřmi otočnými pancéřovými kopulemi (4 věžové 10cm houfnice M09)
3. Otočná pozorovací pancéřová kopule (1 těžký kulomet Schwarzlose M 7/12)
4. Otočná pozorovací pancéřová kopule (1 těžký kulomet Schwarzlose M 7/12)
5. Stanoviště dvou rychlopalných 8cm kanónů M5/9
6. Kulometná pancéřová polokopule (2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
7. Dvoupodlažní dvoukaponiéra k ochraně příkopu (2 kasematní 6cm kanóny M10, 2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
8. Kaponiéra k ochraně příkopu (3 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12)
Předsunutá opevnění fortu Lusern
Součástí fortu Lusern byly dva předsunuté pěchotní objekty Oberwiesen a Viaz, chránící přístupy k hlavnímu (dělostřeleckému) objektu pevnosti.
1. Pěchotní objekt Oberwiesen
Výzbroj:
6 těžkých kulometů Schwarzlose M 7/12
Posádka:
1 důstojník (npor. August von Denaro)
33 vojáků pluku zemských střelců č. 1 (z posádky hlavní pevnosti)
2. Pěchotní objekt Viaz
Výzbroj:
2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12
Posádka:
1 šikovatel
22 vojáků pluku zemských střelců č. 1 (z posádky hlavní pevnosti)
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
www.moesslang.net
Součástí fortu Lusern byly dva předsunuté pěchotní objekty Oberwiesen a Viaz, chránící přístupy k hlavnímu (dělostřeleckému) objektu pevnosti.
1. Pěchotní objekt Oberwiesen
Výzbroj:
6 těžkých kulometů Schwarzlose M 7/12
Posádka:
1 důstojník (npor. August von Denaro)
33 vojáků pluku zemských střelců č. 1 (z posádky hlavní pevnosti)
2. Pěchotní objekt Viaz
Výzbroj:
2 těžké kulomety Schwarzlose M 7/12
Posádka:
1 šikovatel
22 vojáků pluku zemských střelců č. 1 (z posádky hlavní pevnosti)
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
www.moesslang.net
Werk Lusern ve válce
Itálie vyhlásila svému dosavadnímu spojenci Rakousko-Uhersku válku 23. května 1915 v 19,00 hodin. Hned následujícího dne ve čtyři hodiny ráno zahájily italské pevnostní i polní baterie ostřelování rakousko-uherských pevností uzávěrového postavení Folgaria-Lavarone (Sperre Folgaria-Lavarone). Werk Lusern byl umístěn uvnitř hraničního výběžku do nitra italského území, což mu sice (jako jedinému rakousko-uherskému fortu) umožňovalo italským bateriím do jisté míry odpovídat (italská děla měla větší dostřel než rakousko-uherská), tato vysunutá poloha jej však zároveň vystavovala ostřelování ze tří směrů současně. Během čtyř dnů jej tak zasáhlo přes pět tisíc střel ráží 30,5 cm, 28 cm, 21 cm a 14, 9 cm. Zásahy zabily 17 a zranily 27 příslušníků posádky, vyřadily tři ze čtyř dělostřeleckých věží, vážně poškodily zdi a stropy a zničily telefonní linky, uložené dva metry hluboko ve skále. Výbuchy těžkých granátů, otřásající betonovou konstrukcí fortu, znemožňovaly mužům spánek, zatímco kouř a prach z rozdrceného betonu a omítky jim ztěžovaly dýchání. Velitel pevnosti nadporučík Emanuel Nebesář, zbavený možnosti konzultovat situaci s velením, se proto 28. května rozhodl kapitulovat. Navzdory nesouhlasu velitele přidělené pěší roty poručíka Schauflera (1. pluk tyrolských zemských střelců) dal vyvěsit bílou vlajku a chystal se i s mužstvem opustit pevnost. Bílé vlajky si všimli pozorovatelé sousední pevnosti Gschwent a informovali o ní nadřízené velitelství „Skupiny Ellison“ (Gruppe Ellison). Velitel skupiny plukovník ing. Otto svobodný pán Ellison von Nidlef nařídil okamžitě fortům Gschwent a Busa Verle položit přehradnou palbu mezi Lusern a italské pozice. Prostřednictvím spojky zároveň veliteli Lusernu jakoukoli kapitulaci zakázal. Bílá vlajka byla odstraněna, nadporučík Nebesář zatčen (zbytek války strávil u vojenských soudů stále vyšších instancí, aby byl nakonec zproštěn viny) a velení dočasně převzal poručík Josef Henrich Schaufler, 29. května povýšený na nadporučíka...
V průběhu června a července 1915 byla poškozená pevnost alespoň provizorně opravena, nicméně 15. srpna 1915 začalo italské ostřelování znovu. Dne 25. srpna 1915, po desetidenní dělostřelecké přípravě, zaútočily italské pěší brigády Ivrea a Treviso, společně s prapory alpinů Bassano a Brenta na polní postavení Basson, umístěné mezi fortem Lusern a jeho severním sousedním fortem Verle. Kromě jedné roty 1. pluku tyrolských zemských střelců bránila toto postavení ještě rota 3. praporu hornorakouských dobrovolníků (Oberösterreichischen Freiwilligen Jungschützen) a další domobranecké útvary tyrolských střelců (Tiroler Standschützen) ze Sterzingu, Merana, Kitzbühlu a Schwazu. Tito přestárlí, či naopak příliš mladí domobranci vydrželi ve svých zákopech bubnovou palbu nepřátelského dělostřelectva a odrazili čtyři opakované útoky italských elitních úderných jednotek.
Opravená děla pevností Lusern a Verle položila do týlu útočících Italů palebnou přehradu, která jim zabránila ustoupit, takže dva prapory italského 115. pěšího pluku z brigády Treviso – včetně svého velitele plukovníka Rivieriho – padlo nakonec při rakouském protiútoku (provedeném osobně plukovníkem Ellisonem a několika důstojníky jeho štábu) do zajetí.
Poslední pokus o dobytí pevností Lusern podnikli Italové v říjnu 1915. Dostali se až do pevnostního příkopu, nakonec však byli odraženi, a tím definitivně skončila jejich útočná aktivita v této oblasti. Až do května následujícího roku pokračovali pouze v dělostřeleckém ostřelování, které dokonalo zkázu přístupových komunikací a takřka znemožnilo zásobování pevnosti normálním způsobem. Posádka byla nakonec donucena prorazit z podzemního patra přes 400 metrů dlouhý přístupový tunel, jehož ústí leželo mimo dosah nepřátelského dělostřelectva.
V období od května 1915 do května 1916 zasáhlo Werk Lusern 4 194 granátů ráží 30,5 cm, 28 cm, 21 cm a 14, 9 cm. V důsledku ostřelování a v bojích padlo celkem 135 příslušníků 6. praporu pevnostního dělostřelectva (132 zraněno) a 132 vojáků 1. pluku tyrolských zemských střelců (233 zraněno).
Dne 15. května 1916 v 6.00 začala rakousko-uherská protiofensiva. Během několika dnů byla italská obrana prolomena a Werk Lusern se – společně s ostatními pevnostmi úseku Lavarone – ocitl v hlubokém týlu. Jeho dělostřelecká výzbroj byla demontována a společně s obsluhami přesunuta do frontových polních postavení…
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
www.moesslang.net
Itálie vyhlásila svému dosavadnímu spojenci Rakousko-Uhersku válku 23. května 1915 v 19,00 hodin. Hned následujícího dne ve čtyři hodiny ráno zahájily italské pevnostní i polní baterie ostřelování rakousko-uherských pevností uzávěrového postavení Folgaria-Lavarone (Sperre Folgaria-Lavarone). Werk Lusern byl umístěn uvnitř hraničního výběžku do nitra italského území, což mu sice (jako jedinému rakousko-uherskému fortu) umožňovalo italským bateriím do jisté míry odpovídat (italská děla měla větší dostřel než rakousko-uherská), tato vysunutá poloha jej však zároveň vystavovala ostřelování ze tří směrů současně. Během čtyř dnů jej tak zasáhlo přes pět tisíc střel ráží 30,5 cm, 28 cm, 21 cm a 14, 9 cm. Zásahy zabily 17 a zranily 27 příslušníků posádky, vyřadily tři ze čtyř dělostřeleckých věží, vážně poškodily zdi a stropy a zničily telefonní linky, uložené dva metry hluboko ve skále. Výbuchy těžkých granátů, otřásající betonovou konstrukcí fortu, znemožňovaly mužům spánek, zatímco kouř a prach z rozdrceného betonu a omítky jim ztěžovaly dýchání. Velitel pevnosti nadporučík Emanuel Nebesář, zbavený možnosti konzultovat situaci s velením, se proto 28. května rozhodl kapitulovat. Navzdory nesouhlasu velitele přidělené pěší roty poručíka Schauflera (1. pluk tyrolských zemských střelců) dal vyvěsit bílou vlajku a chystal se i s mužstvem opustit pevnost. Bílé vlajky si všimli pozorovatelé sousední pevnosti Gschwent a informovali o ní nadřízené velitelství „Skupiny Ellison“ (Gruppe Ellison). Velitel skupiny plukovník ing. Otto svobodný pán Ellison von Nidlef nařídil okamžitě fortům Gschwent a Busa Verle položit přehradnou palbu mezi Lusern a italské pozice. Prostřednictvím spojky zároveň veliteli Lusernu jakoukoli kapitulaci zakázal. Bílá vlajka byla odstraněna, nadporučík Nebesář zatčen (zbytek války strávil u vojenských soudů stále vyšších instancí, aby byl nakonec zproštěn viny) a velení dočasně převzal poručík Josef Henrich Schaufler, 29. května povýšený na nadporučíka...
V průběhu června a července 1915 byla poškozená pevnost alespoň provizorně opravena, nicméně 15. srpna 1915 začalo italské ostřelování znovu. Dne 25. srpna 1915, po desetidenní dělostřelecké přípravě, zaútočily italské pěší brigády Ivrea a Treviso, společně s prapory alpinů Bassano a Brenta na polní postavení Basson, umístěné mezi fortem Lusern a jeho severním sousedním fortem Verle. Kromě jedné roty 1. pluku tyrolských zemských střelců bránila toto postavení ještě rota 3. praporu hornorakouských dobrovolníků (Oberösterreichischen Freiwilligen Jungschützen) a další domobranecké útvary tyrolských střelců (Tiroler Standschützen) ze Sterzingu, Merana, Kitzbühlu a Schwazu. Tito přestárlí, či naopak příliš mladí domobranci vydrželi ve svých zákopech bubnovou palbu nepřátelského dělostřelectva a odrazili čtyři opakované útoky italských elitních úderných jednotek.
Opravená děla pevností Lusern a Verle položila do týlu útočících Italů palebnou přehradu, která jim zabránila ustoupit, takže dva prapory italského 115. pěšího pluku z brigády Treviso – včetně svého velitele plukovníka Rivieriho – padlo nakonec při rakouském protiútoku (provedeném osobně plukovníkem Ellisonem a několika důstojníky jeho štábu) do zajetí.
Poslední pokus o dobytí pevností Lusern podnikli Italové v říjnu 1915. Dostali se až do pevnostního příkopu, nakonec však byli odraženi, a tím definitivně skončila jejich útočná aktivita v této oblasti. Až do května následujícího roku pokračovali pouze v dělostřeleckém ostřelování, které dokonalo zkázu přístupových komunikací a takřka znemožnilo zásobování pevnosti normálním způsobem. Posádka byla nakonec donucena prorazit z podzemního patra přes 400 metrů dlouhý přístupový tunel, jehož ústí leželo mimo dosah nepřátelského dělostřelectva.
V období od května 1915 do května 1916 zasáhlo Werk Lusern 4 194 granátů ráží 30,5 cm, 28 cm, 21 cm a 14, 9 cm. V důsledku ostřelování a v bojích padlo celkem 135 příslušníků 6. praporu pevnostního dělostřelectva (132 zraněno) a 132 vojáků 1. pluku tyrolských zemských střelců (233 zraněno).
Dne 15. května 1916 v 6.00 začala rakousko-uherská protiofensiva. Během několika dnů byla italská obrana prolomena a Werk Lusern se – společně s ostatními pevnostmi úseku Lavarone – ocitl v hlubokém týlu. Jeho dělostřelecká výzbroj byla demontována a společně s obsluhami přesunuta do frontových polních postavení…
Zdroje:
Vladimír Kupka - Opevnění na planině sedmi obcí (ATM 1, 2 a 3/2007)
http://fortifikace.bloguje.cz/
www.moesslang.net