Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
11,950 m
39ft 2,47in
Délka: Length:
9,230 m
30ft 3,38in
Výška: Height:
3,870 m
12ft 8,36in
Plocha křídla: Wing Area:
23,34 m2
251.23 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
81,40 kg/m2
16.67 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1, vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec o vzletovém výkonu 427 kW (580 k) výkon 338 kW (460 k) v h= 1 500 m Vrtule dvoulistá kovová s pevným úhlem náběhu o průměru 2 700 mm
Nakajima Kotobuki 2 Kai 1, nine-cylinder air-cooled radial engine rated at 572 hp for take-off and 454 hp at 4,921 ft Driving a two blade fixed pitch metal propeller of 8ft 10.29in dismeter
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
293 km/h v 2000 m
182.1 mph in 6562 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
167 km/h v 1500 m
103.8 mph in 4921 ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
7,93 min do 3000 m
7,93 min to 9843 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
7300 m
23950 ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný kulomet ráže 7,7 mm 1x pohyblivý kulomet ráže 7,7 mm Pumový náklad: 2x 30 kg
Two fixed forward-firing 0.303in Type 87 machine-gun one flexible rear-firing 0.303in Type 87 machine gun. External stores: two 66 lb bombs.
海軍 川西八試水上偵察機 / - / Navy Experimental 8-Shi Reconnaissance Seaplane
Zdroje: Sources:
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1 www.modelbud.pl archiv autora
Stručná historie: Velení japonského námořního letectva (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu) počátkem roku 1933 vydalo směrnice plánu rozvoje (Shizaku) označené 8-Shi. Prostřednictvím těchto směrnic seznamovalo své dodavatele techniky se svými potřebami. Pro kategorii plovákových průzkumných letounů sestavilo technické oddělení námořního letectva požadavky na nový letoun, který měl nahradit v nejbližších letech již zastaralé průzkumné plovákové letouny Nakajima E2N a také modernější E4N.
Na toto zadání předložily námořnictvu své projekty tyto továrny: 愛知航空機株式会社 - Aichi Kōkūki Kabushiki Kaisha z Furutaky předložila dva projekty – dvouplošný AB-7 a jednoplošný AM-7, o jednoplošník nemělo námořnictvo zájem a tak objednalo pouze dva prototypy dvouplošníku AB-7 (Aichi Biplane), které byly námořnictvem označeny jako E8A1 8-Shi. Jednoplošný AM-7 byl postaven z vlastní iniciativy společnosti Aichi, ale nakonec byl námořnictvem další vývoj a další zkoušky zastaveny.
Společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha z Koizumi předložila projekt továrně označený písmeny MS, námořnictvo projekt schválilo a vyzvalo továrnu ke stavbě dvou prototypů. Jednalo se o dvouplošník s jedním centrálním plovákem a dvěma vyvažovacími. Tyto letouny byly v říjnu 1935 vyhlášeny za vítěze soutěže pod označením E8N1.
Společnost 川西航空機株式会社 - Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha z Konanu předložila projekt jednoplošného letounu označeného továrně Typ P, tento jednoplošník námořníky zaujal a objednaly stavbu prototypu (některé zdroje uvádějí, že měly být objednány prototypy dva). Námořnictvo letoun označilo jako „Experimentální plovákový průzkumný letoun 8-Shi“ zkráceně také E8K1 8-Shi. Práce na projektu i stavbu prototypu vedl inženýr Eiji Sekiguchi, výsledným dílem byl v prosinci 1933 dokončený prototyp dolnoplošného letounu smíšené konstrukce, konstrukce byla potažena plátnem. Pohonná jednotka byla určena specifikacemi a byla u všech zúčastněných letounů stejná – hvězdicový devítiválec Nakajima Kotobuki 2 Kai 1. Plovákový systém se skládal z jednoho hlavního plováku pod trupem a dvou pomocných plováků pod křídly. Po dokončení proběhly tovární zkoušky a v únoru 1934 byl letoun odeslán na základnu v Jokosuce, kde probíhaly porovnávací zkoušky.
Letoun Kawanishi E8K1 byl jako jediný účastník soutěže jednoplošný a byl porovnáván s dvoplošníky E8A1 a E8N1, letové vlastnosti byly shledány nejhoršími ze všech účastněných letounů, kritizována byla obtížnější pilotáž a také nižší výkony, nesplnily očekávání. Vývoj byl námořnictvem ukončen, společnost Kawanishi byla potom odškodněna objednávkou na stavbu osmačtyřiceti licenčních vítězných letounů Nakajima E8N2, tato stavba probíhala v letech 1938 - 1940.
Použité prameny: Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941 US Naval Institute Press, rok 1990, ISBN:10-1557505632 Famous Airplanes Of The World No. 47, Imperial Japanese Navy Reconnaissance Seaplane, Bunrindo Co., Ltd., rok 1997, ISBN4-83919-044-X Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1 archiv autora
