URL : https://www.valka.cz/POL-Stutthof-t19191#600126
Verze : 0
Stutthof - Sztutowo
Zrůdná historie K.L. Stutthof trvala pět let, osm měsíců a osm dní. Od 2. září 1939 do 9. května 1945 - 2 077 dní... Stutthof byl prvním hitlerovským koncentračním táborem založeným na polském území a posledním osvobozeným. Rozrostl se ze čtyř na sto dvacet hektarů, z dvou set vězňů na sto tisíc plánovaných v budoucnosti. Měl se stát střediskem exterminace nejen pro Pomoří, ale pro celou severní Evropu.
Založení tábora Myšlenka o zřízení tábora pro "nežádoucí polské živly " vznikla u hitlerovských úřadů Svobodného města Gdaňsk ještě před zahájením II. světové války. Nejméně od roku 1936 příslušníci německé gdaňské policie pozorovali a infiltrovali polské obyvatelstvo. Sepisovali materiály, které v roce 1939 posloužily k sestavení seznamu nežádoucích Poláků, hlavně polské inteligence - učitelů a duchovních určených v první řadě k zatčení. V červnu 1939 byl povolán speciální oddíl SS -"Wachsturmbann Eimann" (podle jména velitele Kurta Eimanna - později se oddíl stál základem pro jednotku SS Heimwehr "Danzig" ), který měl za úkol mezi jinými organizaci internačních táborů. V polovině září bylo vybráno místo pro příští koncentrační tábor Stutthof - přibližně 36 km východně od města Gdaňsk, při ústí řeky Visly do Baltského moře v borovicovém lese poblíž vesnice Sztutowo, na místě, kde stal dřevěný domov důchodců. Poloha v trojúhelníku mezi Baltem, Viselským zálivem, řekami Vislou a Nogatem nebyla náhodná. Právě moře, řeky, četné vodní kanály a bahna tvořily přirozenou ochranu před útěky z tábora. K těmto přírodním podmínkám můžeme ještě přičíst další ochranu tábora - nepřátelský postoj německého obyvatelstva okolních vesnic vůči vězňům. Území tábora Stutthof navíc leží pod hladinou moře. Podmáčená půda přispěla k šíření infekčních nemocí, které měly na svědomí více lidských životů než plynová komora. Slabá vrstva písku přikrývala bažiny a rašeliniště s velmi zhoubným chemickým složením vody. Chyběl v ní vápník. Pro neustále hladovějící vězně to bylo vražedné, vyvolávalo to flegmónu nohou, jež v táborových podmínkách často končila smrtí. Ani to nebyla náhoda, šlo o součást nacistického plánu. Nejstrašnější žeň sbíral mezi vězní ve Stutthofu tyfus. Epidemii tyfu prožil Stutthof několikrát, v roce 1942, na jaře roku 1943 a nejtěžší v roce 1944, kdy se po táboře začala šířit epidemie skvrnitého tyfu, která dosáhla vrcholu v prosinci téhož roku, kdy podíl zemřelých činil 9 % z celkového počtu vězněných. Kromě toho vězni umírali především hladem a na břišní tyfus. Táborová zdravotnická služba byla proti těmto a desítkám jiných onemocnění bezmocná, pokud vůbec chtěla pomáhat vězňům k návratu ke zdraví. Určitě na tom nezáleželo vedení tábora ani esesácké posádce nemocnice. Nemocnice byla rovněž jedním z článku řetězu smrti, léčení bylo pouhou formalitou.
Výstavba hlavního tábora Ihned po zahájeni německé agrese na Polsko, začala ve Svobodném městě Gdaňsk hromadná zatykání protivníků nacistického režimu. Jenom během prvního dne války bylo zatčeno 1 500 osob. Mezi zatčenými byla vybrána skupina 150 vězňů a již 2. září 1939 byli tito vězni odvezeni do Stutthofu, kde začali pracovat na výstavbě tábora. Původně šlo o civilní zajatecký tábor (Zivilgefangenenlager) pro politické protivníky nacistického režimu ve Svobodném městě Gdaňsk a Západním Prusku. Již dva týdny po jeho ustavení bylo v táboře vězněno na 6 000 příslušníků polské inteligence, válečných zajatců, Svědků Jehovových a dalších pronásledovaných osob. "Potřeby" neustále rostly a tak se tábor začal silami vězňů rozšiřovat. Do konce roku 1940 bylo do Stutthofu podle pečlivě vedených účtů investováno 299 459 marek. V té době už tábor mohl pojmout několik tisíc vězňů. Celková plocha kmenového tábora zaujímala v roce 1939 0,5 ha, v roce 1940 již 12 ha, aby v roce 1944 byla jeho rozloha desetinásobná.
Stutthof nebyl hned od začátku státním koncentračním táborem podléhajícím Himmlerovi. Poměrně dlouho byl podřízen gdaňské policii. Přes veškeré úsilí vyššího velitele SS a policie v Gdaňsku Richarda Hildebrandta nechtěl dlouho Himmler přiznat Stutthofu statut státního tábora. Teprve v listopadu 1941 po osobní návštěvě "zvláštního tábora" (Sonderlager) Stutthof , změnil Reichsführer-SS Heinrich Himmler názor a tábor byl od 29. ledna 1942 oficiálně uznán jako koncentrační tábor I. třídy (Stufe I).
Jiné názvy které byly používané v korespondenci s táborem: - Zivilgefangenenlager Stutthof - Civilní, zajatecký tábor Stutthof - Gefangenen - Sammellager Stutthof - Sběrný, zajatecký tábor Stutthof - Konzentrationslager Stutthof - Koncentrační tábor Stutthof - Gefangenenleger Stutthof - Zajatecký tábor Stutthof
Na počátku roku 1942 byli do Stutthofu deportováni vězni z koncentračních táborů Mauthausen a Flossenbürg. V té době odváželi mrtvé z tábora na gdaňský hřbitov Zaspa. Když se tábor rozrůstal, spalovali Němci těla v lese na sever od tábora, ve speciálních dolech, ve kterých byly mrtvá těla ukládána do hranic. V květnu 1942 byla postavena budova krematoria.
Původních 8 baráků bylo na začátku roku 1943 rozšířeno o tzv. nový tábor. Na sever od původního tábora přibylo dalších 30 betonových baráků s kapacitou až 10 000 vězňů. Dvacet baráků bylo určeno pro vězně a deset pro zbrojařské dílny DAW (Deutsche Ausrüstungwerke). V témže roce byla postavena plynová komora, která původně sloužila k dezinfekci oblečení. Od července 1943 byla používána k usmrcování vězňů cyklonem B. V červenci 1944 byl půl druhého kilometru na západ od nového tábora postaven tzv. zvláštní tábor (Sonderlager), určeny pro významnější odpůrce Hitlera, mj. účastníky spiknuti z 20.07.1944 a jejich rodinné příslušníky (mj. rodina von Stauffenberga). Na východ od nového tábora, byly postaveny velké tovární haly, v nichž byla pobočka závodu Focke-Wulf. V takzvané Deltahalle byly vyráběny části pro ponorky. Ještě dále na východ ležel tzv. Germanenlager. V této části tábora byli vězněni například norští policisté a finští námořníci. V červnu roku 1944 byl tábor zařazen do plánu nacistů "konečného řešení židovské otázky"" a tím se stal táborem hromadné likvidace. Židovské vězně začali do tábora Stutthof ve větším množství přivážet až v závěru druhé světové války. V polovině roku 1944 začaly přijíždět transporty maďarských a českých Židů z Osvětimi. Následovali je Židé z jižní a západní Evropy, z ghetta v Lodži, z Litvy a Lotyšska. To donutilo vedení tábora vybudovat na sever od nového tábora ještě deset nových baráků. S postupem Rudé armády do Stutthofu deportovali vězně z koncentračních táborů ve východním Polsku. Nacisté zřejmě počítali s tím, že Stutthof zůstane německý.
Pobočné tábory a pracovní skupiny Od září 1939 současně s výstavbou Stutthofu, byly zakládána celá síť malých pobočných táborů. Zde je výčet těch nejdůležitějších :
Již 10. září 1939 byl založen tábor v Granicznej Wsi (Aussenstelle Grenzdorf), kde bylo zaměstnána stovka vězňů pro práce v lomu. Rovněž v září vznikl tábor Maćkowy (Aussenstelle Matzkau) Největší založený tábor v té době byl v Nowym Porcie, kde bylo zaměstnáno několik tisíc lidí, hlavně Poláků, ze Svobodného města Gdaňsk. 4. října byl založen tábor Kępiny Wielkie (Aussenstelle Zeyersniederkampen) v souvislosti se stavbou protipovodňových valů. V listopadu vznikl ze stejných důvodů tábor v Przebrnie (Aussenstelle Pröbbernau) V lednu 1940 vznikl tábor v w Elblągu (Aussenstelle Elbing des Zivilgefangenenlagers Stutthof), kde vězni pracovali v loděnici Schichau. V březnu vznikl dočasný podtábor - Aussenstelle Westerplatte určený k uklizení zničené polské vojenské posádky. V červnu vznikl podtábor Stutthof Gdańsk-Suchanino - vězni pracovali v cihelně. Na jaře 1941 v souvislosti s výstavbou vily velitele tábora Maxa Paulyho vznikl tábor Stutthof w Gdynia - Orłowo V dubnu 1942 byl založen tábor v Lęborku (Aussenkomando Lauenburg), v kterém vězni pracovali na stavbě poddůstojnické školy SS. Do konce roku vznikly ještě tábory v Nadbrzeżu (Aussenstelle Hopehill) a v Starogardzie Gdańskim. V listopadu 1943 vznikl tábor v Skowarczu (Aussenkommando Schdnwarling). 19. června 1944 byl založen tábor v Policach (Aussenkommando Politz bei Stettin) - vězni pracovali na stavbě rafinérie. Tento tábor byl považován za nejhorší a nejkrutější vůči vězňům. Prošlo jím na 7 000 vězňů a jenom v průběhu čtyř měsíců roku 1944 tam zahynulo 600 lidí. V létě téhož roku vznikl tábor v Pruszczu Gdańskim (Aussenarbeitslager Praust bei Danzig), vězni v něm pracovali při výstavbě vojenského letiště. Do konce roku byly založeny tábory Bydgoszcz-Łęgnowo-Brahnau (Aussenarbeitslager Bromberg-Brahnau), Piastow (Baukommando Ostland), Toruń (Aussenarbeitslager AEG Thorn- -Winkenau). v Brusach (Aussenarbeitslager Bruss), Bocieniu (Baukommando Weichsel), Słupsku (Aussenarbeitslager Stolp), Bydgoszczy (Aussenarbeitslager Bromberg- Ost), Rusocinie (Aussenarbeitslager Russoschin)a v loděnici Elbląg (Aussenarbeitslager Schchau-Werft Elbing). V Gdyni byl založen tábor (Aussenarbeitslager Deutsche Werke Gotenhafen) v němž 800 vězňů pracovalo při opravách lodi. V Gdańsku vznikly tábory v loděnicích (Aussenarbeitslager Danziger Werft a Aussenarbeitslager Schichau Werft-Danzig ) ve kterých pracovali vězni při výrobě ponorek. Dokonce ještě v lednu 1945 byly založeny tábory v Mikoszewie pro evakuaci tábora a poblíž Elbląga pro výstavbu opevnění.
Evakuace tábora Další utrpení a smrt přineslo koncem ledna 1945 nařízení evakuovat tábor do vnitrozemí Německa, v souvislosti s postupem blížící se Rudé armády. Ve dnech 23.-24. ledna se sovětská vojska přiblížila k městům Elbląg a Malbork na vzdálenost 40 km od tábora. Rozkaz evakuovat (Einsatzbefehl č: 3) všechny vězně do vnitřního Německa vydal 25 ledna 1945 velitel tábora Paul Werner Hoppe. Tento den opustilo tábor prvních 11 000 vězňů. Skupiny vězňů po patnácti stech osobách putovaly v takzvaných pochodech smrti, v mrazivých teplotách a sněhu, za minimálních potravinových dávek. Pochody trvaly 11 dní a během těchto dnů kolony vězňů urazily 120-170 km. Na místa určení za těchto podmínek dorazilo pouze 7 000 vězňů. Chybějících 4 000 jsou oběti první fáze evakuace. Během evakuace přišlo za těchto drastických podmínek o život na 26 000 osob. Odchod vězňů a části posádky SS prohloubil už tak velkou dezorganizaci a chaos v táboře. Část vězňů pracovala v administraci, skladech a dílnách - jejich absence výrazně komplikovalo chod tábora.
Vodní trojúhelník mezi Vislou, Nogatem a Baltem, který bránil v útěku z tábora, a žuravská deprese, kterou hitlerovci zaplavili, byly pro Rudou armádu překážkou. Proto zůstalo toto území, silně vojensky obsazené, v zázemí fronty. V této situaci byla další evakuace z obklíčeného tábora nemožná. Jediná volná cesta zbyla po moři. V březnu a dubnu 1945 bylo z tábora po moři do přístavů Hamburk, Flensburk a Neustadt evakuováno kolem 5 000 vězňů. Ti padli v drtivé většině za oběť náletům spojeneckých letadel na neozbrojené lodě. Koncem dubna 1945 německá posádka prakticky opustila tábor. Zbyla tady jen skupinka vězňů, která se zabývala pálením dokumentace a likvidací tábora. Tábor byl osvobozen 48. armádou 3. běloruského frontu jako poslední ze všech hlavních koncentračních táborů 9. května 1945.
Závěr Do tábora Stutthof a jeho poboček bylo celkem deportováno asi 110 000 osob, obyvatel 25 států, z toho 49 tisíc žen a dětí. Speciální ženský tábor byl místem výjimečné martyrologie žen a malých dětí, jejichž procento bylo o mnoho vyšší než v mnoha a jiných koncentračních táborech. Během věznění byla celá řada faktorů, která se podílela na obrovské úmrtnosti vězněných. Nevolnická práce, hlad, fatální hygienické podmínky, choroby, týrání fyzické i psychické, mučení při výsleších, bití, vraždění v plynových komorách byly důvodem, že zde nejméně 65 000 z nich zahynulo mučednickou smrti... V poválečných procesech s táborovými zločinci bylo odsouzeno 72 příslušníků SS a 6 dozorkyň... Je to jenom část z asi dvoutisícové posádky SS, která sloužila během šesti let v koncentračním táboře Stutthof. V roce 1962 bylo otevřeno ve Sztutowu na místě bývalého tábora, Státní muzeum Stutthof, které zpravuje dochovanou část tábora a jeho vybavení.
URL : https://www.valka.cz/POL-Stutthof-t19191#236635
Verze : 0
23.11.1941 - návštěva Reichsführera-SS Heinricha Himmlera v táboře Stutthof.
První fotografie: Velitel tábora SS-Obersturmbannführer Max Pauly vítá Himmlera při příjezdu do Stutthofu.
Druhá fotografie: Velitel tábora SS-Obersturmbannführer Max Pauly představuje Himmlerovi důstojníky SS od leva do prava : SS-Obersturmführer A. Schwartz, A. Dittmann, dr Otto, Oertli, Polizei inspektor Niemann dále SS-Untersturmführer K. Mathesius, von Bonin a O. Neubauer.
URL : https://www.valka.cz/POL-Stutthof-t19191#237197
Verze : 0
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.