Valtion Lentokonetehdas Fokker D.XXI

Valtion Lentokonetehdas Fokker D-XXI

Historie:
V roce 1937 se Finsko snažilo získat práva pro licenční výrobu stíhačky Fokker D-XXI, která v té době byla poměrně výkonným letounem. Fokker dodal 7 ks vzorových letadel, podle kterých bylo vyrobeno 38 sériových letadel. Letadla byla ve finských podmínkách hodnocena kladně. Ve výrobě byla nucená prodleva, protože byl nedostatek motorů Mercury VIII, Finové získali americké dvojhvězdicové 14-ti válce Twin Wasp Junior a Fokkera přizpůsobili tomuto delšímu a těžšímu motoru. Zároveň trupové kulomety byly přemístněny do křídel a kabina byla více prosklená a pilota chránila nově instalovaná pancéřová deska tloušťky 10 mm. Poklesla maximální rychlost a nepatrně obratnost, ale nová letadla létala především jako bitevní a tak to moc nevadilo. Výroba nových typů začala a skončila v roce 1941, ale v roce 1944 bylo vyrobeno ještě 5 kusů pro doplnění stavů. Jeden letoun byl zkoušen se zatahovacím podvozkem.

Ono to s Fokkery ve Finsku bylo poněkud jinak. Prvních 7 strojů bylo objednáno v roce 1936 a dodány byly v roce 1937 v dodávce byly i pevné lyže, které ale nebyly užívány, protože výrazně snižovaly výkony. Označeny byly FR-76 až FR-82. Další postavili Finové v licenci ve čtyřech sériích. Protože stroje z Holandska jsou počítány jako první série, jsou finské stroje označovány jako série 2. až 5. Na sérii dvě (Sarja II) byla objednávka podána 7.5.1937 a zněla na 14 letounů. Stroje byly dodány v období 11. listopadu 1938 až 18. března 1939. Jejich kódy byly FR-83 až FR-96, stroje měly standardní motory Bristol Mercury zavedené ve finském letectvu. 15. června 1937 se Finům podařilo koupit neomezenou licenci na výrobu (mohli jich tedy postavit kolik potřebovali, zatímco původní licence byla jen na stavbu 14 strojů) a vláda objednala další sérii tentokrát 21 letounů, tyto stroje byly jako 3. série dodány v období od 16. března do 27. července 1939. Jejich kódy byly FR-97 až FR-117 (je zajímavé že první letoun této série byl předán ještě před ukončením série předchozí). I tyto stroje měly motory Bristol Mercury.


V květnu (přesně 9.5.1939) finská vláda objednala další sérii letounů, tentokrát 50 kusů (série je označována jako čtvrtá) tentokrát ale s motory Twin Wasp, protože zásoba motorů Mercury byla potřebná pro licenční bombardéry B. Blenheim a i přes nákupy v Polsku se nepovedlo dostatek motorů zajistit. Bylo proto nakoupeno několik desítek motorů v USA a 4. série byla překonstruována pro tento motor. Výroba se z důvodů dodávky motorů, konstrukčních potíží a vytížení továrny stavbou a opravami Blenheimů protáhla a stroje byly dodány těsně před vstupem Finska do války se SSSR v roce 1941 (jeden byl dodán až v průběhu bojů). Stroje měly kódy FRw-118 až FRw-167. Kódy letounú s motorem Wasp byly doplněny písmenem w, aby se odlišily od původních. Tyto letouny neměly trupové kulomety a jejich výzbroj byla přesunuta do křídel, kde byly 4 kulomety místo původních dvou. Stroje s motory Wasp byly užity díky svým už ne právě dobrým výkonům především k průzkumným letům a jako bitevní letouny. Jako poslední série je počítáno 5 letounů sestavených v roce 1944, s kódy FRw-171 až FRw-175, celkem tedy FAF mělo 97 fokerů, z toho 55 s motory Wasp a 42 s původními Bristoly. Fokkery tvořily za zimní války páteř FAF a jejich piloti sestřelili 129 sovětských letounů (potvrzené sestřely), poměr ztrát byl 16:1 pro Finy. První sestřel na D.XXI má Eino Lukkaanen (sestřelil SB-2).


Po válce byly veškeré stroje v roce 1948 sešrotovány, naštěstí se povedlo na šrotištích najít trup stroje FR-110 a další části (v roce 1975) a o něco později roku 1979 v jezeře Saimaa stroj FR-81, na kterém létal v FAF dánský dobrovolník Fritz Rasmussen. Na základě těchto strojů byl sestaven stroj stojící dnes v muzeu.

Fotografie Fokker D-XXI na startu

Náčrtek - pohled z boku

Pohled do kokpitu Fokkeru XXI

Fínsky Fokker D.XXI vybavený zaťahovacím podvozkom.

Zdroj: http://ww2photo.mimerswell.com/air/airfr.htm

www.militaryimages.net