Název: Name: | Micubiši A6M2 11 | Mitsubishi A6M2 11 |
Originální název: Original Name: | 零式艦上戦闘機一一型 | |
Kategorie: Category: | stíhací letoun | fighter aeroplane |
Výrobce: Producer: | DD.05.1940-DD.11.1940 Mitsubishi Heavy Industries, Ltd., Nagoya | |
Období výroby: Production Period: | DD.05.1940-DD.11.1940 | |
Vyrobeno kusů: Number of Produced: | 64 | |
První vzlet: Maiden Flight: | DD.05.1940 | |
Osádka: Crew: | 1 | |
Základní charakteristika: Basic Characteristics: | ||
Vzlet a přistání: Take-off and Landing: | CTOL - konvenční vzlet a přistání | CTOL - conventional take-off and landing |
Uspořádání křídla: Arrangement of Wing: | jednoplošník | monoplane |
Uspořádání letounu: Aircraft Concept: | klasické | conventional |
Podvozek: Undercarriage: | zatahovací | retractable |
Přistávací zařízení: Landing Gear: | kola | wheels |
Technické údaje: Technical Data: | ||
Hmotnost prázdného letounu: Empty Weight: | 1680 kg | 3704 lb |
Vzletová hmotnost: Take-off Weight: | 2338 kg | 5154 lb |
Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight: | 2674 kg | 5895 lb |
Rozpětí: Wingspan: | 12,000 m | 39ft 4,43in |
Délka: Length: | 9,050 m | 29ft 8,3in |
Výška: Height: | 3,525 m | 11ft 6,78in |
Plocha křídla: Wing Area: | 22,438 m2 | 241.52 ft2 |
Plošné zatížení: Wing Loading: | 104,2 kg/m2 | 21.34 lb/ft2 |
Pohon: Propulsion: | ||
Kategorie: Category: | pístový | piston |
Počet motorů: Number of Engines: | 1 | |
Typ: Type: | Nakadžima NK1C Sakae 12, vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec o vzletovém výkonu 691 kW (940 k) a 699 kW (950 k) v h= 4 200 m. Vrtule trojlistá kovová Hamilton-Sumitomo - 40B s konstantní rychlostí otáček o průměru 2 900 mm. Úhel nastavení vrtulových listů je v intervalu 25 – 45°. | Nakajima NK1C Sakae 12, fourteen-cylinder air-cooled two-row radial engine, rated at 927 hp for take-off and 937 hp at 13,780 ft, driving a three-blade metal constant-speed Hamilton-Sumitomo HS-40B propeller of the diameter 9ft 6.2 in. |
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity: | 525 l + 330 l v přídavné nádrži pod trupem. | 115.5 UK gallons and 72.5 UK gallons in one drop tank under the fuselage. |
Výkony: Performance: | ||
Maximální rychlost: Maximum Speed: | 533 km/h v 4550 m | 331.2 mph in 14928 ft |
Cestovní rychlost: Cruise Speed: | 330 km/h v 6000 m | 205.1 mph in 19685 ft |
Rychlost stoupání: Climb Rate: | ? m/s | ? ft/min |
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to: | 7,45 min do 6000 m | 7,45 min to 19685 ft |
Operační dostup: Service Ceiling: | 10080 m | 33071 ft |
Dolet: Range: | 1870 km | 1162 mi |
Maximální dolet: Maximum Range: | 3100 km | 1926.3 mi |
Výzbroj: Armament: | 2x pevný kanón Type 99 Model 1 Mark 3 ráže 20 mm v křídlech (po 60 nábojích) a 2x pevný kulomet Typ 97 ráže 7,7 mm nad motorem (po 500 nábojích). Pumový náklad: 2x 60 kg pumy, při sebevražedných misích 1x 250 kg. | Two fixed forward-firing 0.79 inch Type 99 Model 1 Mark 3 cannon in wing-mounted 60 rpg and two fixed forward-firing 0.303 inch Type 97 machine-guns in the upper fuselage decking 500 rpg. Bomb load: two 132 lb bombs or suicide missions one 551 lb bomb. |
Uživatelské státy: User States: | | |
Poznámka: Note: | 零式艦上戦闘機一一型 - Rei Šiki Iči Kandžo Sentoki - Námořní palubní stíhací letoun Typ 0 model 11 Spojenecký kód Zeke či Zero i japonský Rei-sen (zkrácené japonské označení Rei Šiki Kandžo Sento Ki) znamená 0, pro Japonce to označovalo rok 2000, který tehdy v Japonsku byl. Spojenci zase označení 0 využili z hlediska psychologického, aby pilotům dodali sebedůvěru - bojují proti 0 (stíhačka s nulovou hodnotou). Kaigun Koku Hombu přijalo v červenci 1940 do své výzbroje nový stíhací letoun Mitsubishi A6M2 model 11, v srpnu začala továrna v Nagoji s jeho sériovou výrobou. Letoun odpovídal třetímu prototypu, byl tedy poháněn výkonnějším motorem Nakajima Sakae 12. Tým konstruktérů továrny Mitsubishi chtěl původně použít motor vlastní konstrukce Kinsei, ale nakonec instalovali zmíněný motor NK1C Sakae 12. Tento motor byl rozměrnější než původně použitý Zuisei 13. Kapotáž byla mohutnější a pro dva kulomety nad motorem musely být v horní části kapoty dva výstřelné kanály. Sací kanál pro karburátor se musel přesunut pod motor. Od dvaadvacátého vyrobeného letounu byl použit zesílený hlavní nosník křídel. Výroba této verze byla ukončena v listopadu po dokončení 64 letadel. Tyto letouny neměly sklopné konce křídel. Motor Sakae 12 svým výkonem umožnil nové stíhačce, aby dosáhla všech specifikacemi požadovaných výkonů. Císařské námořnictvo odeslalo na čínské bojiště 15 stíhaček a to ještě dříve, než byly ukončeny všechny zkoušky. Tyto letouny létaly v červenci 1940 v Mandžusku a v srpnových bojích o Chungking prokázaly, že jsou zcela zřetelně nadřazené ruským Polikarpovům I-16 i I-153. Na základě skvělých bojových výsledků objednalo námořnictvo okamžitě sériovou výrobu letounů A6M2 11. Zprávy o úspěších nové stíhačky se dostaly i do USA, zde však byly označeny jako nepříliš důvěryhodné, protože se mělo za to, že Japonci nemohou mít tak výkonný letoun. | 零式艦上戦闘機一一型 - Rei Shiki Ichi Kanjo Sentoki - Mitsubishi A6M Rei-sen - Mitsubishi Navy Type 0 Carrier Fighter. The official Allied reporting name was Zeke. In July of 1940 the Kaigun Koku Hombu accepted the model A6M2 and in August, serial production began at Mitsubishi Jukogyo K. K. at Nagoya. The engine destined for the serial fighter the Sakae 12 was somewhat larger than the prototypes Zuisei 13, thus necessitating the enlargement of the engine cowling. Two profiled channels had to be implemented for the guns in the upper fuselage decking. Also, the carburetor an intake had to be moved to the bottom of the fuselage. With unit Serial No.22, the wings received a reinforced main spar. Production of this model ceased in November after building 64 of the A6M2 Model 11 aircraft. The new version was so promising that the Navy had 15 built and shipped to China before they had completed testing. They arrived in Manchuria in July 1940, and first saw combat over Chungking in August. There they proved to be completely untouchable by the Polikarpov I-16s and I-153s that had been such a problem for the A5Ms currently in service. In one encounter, 13 Zeros shot down 27 I-15s and I-16s in under three minutes without loss. After hearing of these reports the Navy immediately ordered the A6M2 into production as the Type 0 Carrier Fighter, Model 11. Reports of the Zero's performance filtered back to the US slowly. There they were dismissed by most military officials, who felt it was impossible for the Japanese to build such an aircraft. |
Zdroje: Sources: | René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X Tadeusz Januszewski, Krzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarki 1912-1945, tom 1., Wydawnictwo Lampart, Warszawa, rok 2000, ISBN: 83-86776-56-0 René J. Francillon, The Mitsubishi A6M2 Zero-Sen, Aircraft in Profile, No. 129, Leatherhead, Surrey, UK: Profile Publications Ltd., rok 1966 Shigeru Nohara, A6M Zero in Action, Aircraft No.59, Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications, Inc., rok 1983, ISBN O-89747-141-5. Adam Jarski a Waldemar Pajdosz, Seria: Monografie Lotnicze Numer 7, Mitsubishi A6M Zero, Wydanie III, AJ-Press, Gdaňsk, 1995, ISBN 83-86208-25-2 Artur Juszcak, Mitsubishi A6M Zero, Mushroom Model Magazine Special, No 6103, Yellow Series, ISBN: 83-7300-085-2 L+K 1/1976, Letadla 1939-45 http://www.combinedfleet.com/ijna/a6m.htm www.airwar.ru/enc/fww2/a6mn.html http://www.vectorsite.net/avzero.html http://www.j-aircraft.com/research/WarPrizes.htm archiv autora |