Z bezpečnostních strategií Ruska, USA, EU i dalších zdrojů lze vyčíst, co je do budoucna považováno za bezpečnostní hrozbu. Jsou to především terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, degradace životního prostředí, kybernetická kriminalita a existence tzv. failed states. S vojenskou dimenzí přímo souvisí všechny jmenované, až na degradaci životního prostředí. Ta je primárně spojena s jinými, než vojenskými riziky.
V současné době dochází k přeměně uspořádání mezinárodních vztahů. Po zániku bipolárního světa zůstaly hlavním pólem Spojené státy americké. Hegemonické postavení USA nyní oslabuje a objevují se nové regionální mocnosti. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o zemích BRIC. Zatím se díky ekonomickému potenciálu prosazuje především Čína. Časem však tempo růstu ekonomiky i počtu obyvatel zpomalí a její roli by mohla postupně převzít Indie, která má kromě hospodářského také inovační potenciál. Rusko se musí vyrovnat s populačním propadem a vnitropolitickými reformami, velká surovinová základna mu však dává šanci stát se euroasijskou velmocí, a tím jakýmsi mostem mezi Evropou a Asií.
Bezpečnost patří k nejdůležitějším hodnotám každé společnosti. Pokud není zajištěna bezpečnost, nemohou se rozvíjet další činnosti. Přestože všichni máme přibližně stejnou představu o tom, co slovo bezpečnost znamená, nemusí být jeho obsah vždy identický. Tento nesnadno uchopitelný pojem se dá definovat z několika hledisek.
(placená reklama)
Během prvního summitu v Camp David roku 1978 došlo k efektivní až příkladné aplikaci metody jednoho textu v otázce Sinaje, kdy se z pozic obou stran požadujících Sinaj přistoupilo k zájmům, tedy izraelské bezpečnosti a egyptské svrchovanosti na územích, která byla jeho součástí už od dob faraónů. Rozdělení území mezi obě strany z toho důvodu nebylo pro Egypt přijatelné. Nakonec se na základě zájmů dohodly, že Sinaj bude pod svrchovaností Egypta, ale jeho velká část bude demilitarizována, zajišťujíc tak bezpečnost Izraele.
Na summitu v Camp David v roce 2000 jednali izraelský premiér Ehud Barak, palestinský vůdce Jásir Arafat a jako mediátor americký prezident Bill Clinton. Tentokrát k žádné dohodě nedošlo a jednání skončilo neúspěchem. Obě strany se totiž dohodly, že konečná dohoda musí řešit konflikt jako celek, dílčí nebo přechodné řešení tedy nepřipadalo v úvahu. Palestinsko-izraelský konflikt se ukázal jako příliš komplikovaný na to, aby ho vyřešil narychlo svolaný summit.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více