Zahraniční mise

601. skupina speciálních sil se po sedmi letech vrátila do oblasti svého prvního působení v Afghánistánu poblíž legendárního pevnostního jeskynního komplexu Tora Bora.

Instruktoři z řad Vojenské policie ČR se v Lógaru již delší dobu podílejí na výcviku příslušníků Afghánské národní policie.

Vrtulník si spokojeně předl, kolem se tyčily ostře řezané štíty hor. Střelec ve dveřích si opřel pažbu kulometu o rameno a snažil se co nejvíce soustředit. Najednou z ničeho nic prudce otočil hlaveň. Zahlédl totiž dole v údolí pohyb. Možná to byla jen karavana nomádů, mohl to ale být i protivník, který se právě chystal k útoku…

Čeští vojáci odcházející do zahraničních misí jsou připravováni na eventualitu, že mohou padnout do zajetí. Kromě teoretické části, která obsahuje řadu důležitých informací, mají možnost si během praktického výcviku takovouto situaci vyzkoušet na vlastní kůži. Přesto platí, že až realita ukáže, nakolik jsou schopni takovéto mezní situace zvládat.

Podpraporčík Pavel Stehlík absolvoval před nástupem do mise pyrotechnický a zdravotnický kurz a výcvik zaměřený na letecké a dělostřelecké navádění.
Vojákovi, který odjíždí do zahraničních misí, již dávno nestačí samopal, dobré boty a objemná krosna. Současné kontingenty se skládají z čím dál většího počtu nejrůznějších specializovaných profesí. Těch mnohdy bývá dokonce více, než je příslušníků v menších jednotkách. Proto nezbývá nic jiného, podobně jako v případě speciálních sil, věnovat se několika vojenským profesím paralelně. A právě to je případ pprap. Pavla Stehlíka.

Rozlámaná vrata sekiračského hřbitova vystupují z mlhy až na poslední chvíli. Nemít průvodce, nejspíš bychom zabloudili. Nikdo z nás by tento zapadlý kout Kosova, jednu z posledních nedotčených enkláv v pokoji zde odpočívajících kosovských Srbů, nenašel.

Kapitán Hynek Pavlačka se díval do hlavně ostře nabitého kalašnikova a přemýšlel nad tím, nakolik ti černoši myslí slova o popravě vážně. Jen nikam nespěchat, neudělat žádnou chybu. „Teď sáhnu do batohu a ukážu vám materiály o tom, kdo skutečně jsme a co děláme,“ snažil se naladit co nejmírnější intonaci svého hlasu.

Provinční rekonstrukční tým v afghánském Lógaru má k dispozici i tým odstřelovačů. Ne všichni velitelé Armády České republiky si vědí rady s odstřelovači, kteří jsou k nim přiděleni.

Současný velitel 4. jednotky OMLT v afghánském Wardaku pplk. Martin Botík má za sebou celou řadu misí: působil na gruzínském Kavkaze, v Afghánistánu a africkém Kongu.

Smíšená americko-česká kolona projížděla pomalu po nezpevněné silnici. Nic neobvyklého v afghánské provincii Lógar. Dvě těžká pancéřovaná nákladní auta minula inkriminované místo bez problémů, až třetí nadhodila mohutná exploze. Prakticky okamžitě začaly pročesávat vzduch dávky z kalašnikovů. Útočníci se snažili krýt za civilisty postávajícími podél cesty a co nejvíce se přiblížit.

Ochranné valy základny Shank zůstaly vzadu za námi. Po silnici Utah míříme směrem na jih. Nestandardně dlouhá kolona obrněných vozidel Humvee, Dingo a Iveco naznačuje, že tentokrát se nejedná o patrolu či doprovod civilistů. Vojáky 5. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Lógaru čekají střelby z pěchotních zbraní.

Kolona obrněných vozidel se šikovala na základně Shank v afghánském Lógaru. Civilní část provinčního rekonstrukčního týmu se pod ochranou vojáků chystala do obce Derwish. Měli zde předat do užívání novu školu. Ještě předtím se vznesl nad obzor průzkumný prostředek Raven (Havran).

Motor se točí na plné obrátky, v prudkém stoupání dostává pořádně zabrat. „Příliš pozdě jsi podřadil, teď budeš mít problémy," komentuje náš řidič jízdu před námi „se prohrabávajícího" pancéřovaného vozidla Iveco. Neskrývá přitom obavy, že bude muset v úzkém kaňonu couvat až dolů.

Na východě se objevilo doslova krvavé slunce. Začínal nový den s datem 5. srpna 1995. Minometný granát, který dopadl na pozorovací stanoviště českých vojáků Tango 23, přilétl jako blesk z čistého nebe. Doslova smršť střepin si okamžitě vybrala svou daň. Dva čeští vojáci za ni zaplatili svými životy, další tři byli zraněni. Linie chorvatských bojovníků, jako by se vůbec nic nestalo, postupovala dál. Operace „Bouře“ proti jednotkám Republiky Srbská Krajina se chýlila k svému závěru. Podívejme se ale na tento tragický okamžik v historii Armády České republiky podrobněji.

Součástí českého pyrotechnického týmu jsou i psovodi se psy zaměřenými na vyhledávání výbušnin.

Český školicí a styčný tým působící v náročných podmínkách v afghánské provincii Wardak pomohl zachránit několik životů.

Kolona českých vojáků se po týdenním úmorném patrolování vracela na základnu Soltan Kheyl. Odněkud zepředu se najednou začala ozývat prudká střelba. Jednotka afghánské armády se přímo na komunikaci ocitla pod palbou povstalců. Jeden z afghánských vojáků ležel na zemi a silně krvácel ze střelného poranění. Dva čeští vojáci mu okamžitě poskytli pod palbou pomoc. Zatáhli škrtidlo a snažili se zastavit krvácení. Voják sice ztratil přes 2 l krve, ale díky včasnému zásahu příslušníků českého mentorovacího týmu se mu podařilo zachránit život.

Kolona českého provinčního rekonstrukčního týmu opouští základnu Shank v afghánském Lógaru. Včera zde naměřili 28 stupňů ve stínu. Na slunci je dobře o patnáct více a v autě ještě o deset. Po jedné z hlavních komunikací, kterou spojenci nazvali Utah, míříme směrem na sever. Vojáci mají za úkol doprovodit do správního centra distriktu Mohammad Agha Alenu Liškovou, která zodpovídá v civilní části provinčního rekonstrukčního týmu za oblast vodního hospodářství.

Přestože historie účasti československých a českých pozorovatelů v misích OSN po roce 1989 je velice bohatá a pestrá, něco podobného se rozhodně nedá říci o čtyřech desetiletích bývalé Československé lidové armády. Celkové skóre v podobě tří zahraničních misí tak musel zachraňovat až revoluční rok 1989.