Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: Resumé

Tento text byl se svolením autora převzat ze stránek clovek.ff.cuni.cz

Rozdílné výsledky modernizačních politik v Turecku a Íránu vyplývají zejména ze dvou důvodů. První důvod spočívá v rozdílných společenských a kulturních podmínkách. Zatímco v osmanské říši probíhaly pokusy o modernizaci po více než jedno století, v Persii vzniklo podobné hnutí teprve na počátku dvacátého století s tzv. konstitučním převratem. Vzhledem k těmto okolnostem byla společenská situace v Íránu mnohem méně příznivá k zavádění modernizačních reforem než v Turecku. I přes rozdílné výchozí podmínky však Rezá Šáh zaváděl stejně revoluční reformy jako Mustafa Kemal Atatürk. S tím souvisí i druhý důvod, který spatřuji v charakteru Íránského režimu. Na základě komparace politických systému jsem došla k závěru, že pro úspěch modernizace je zásadní rovněž způsob zavádění reforem. Přestože Atatürkova vláda byla autoritativní, režim umožňoval alespoň částečnou politickou participaci, mimo jiné i díky přítomnosti strany. Atatürkova strana CHP plnila za prvé mobilizační funkci, když přispívala k šíření programu modernizace a za druhé funkci integrační, která spočívala ve vytvoření prorežimní elity. V Íránu oproti tomu scházel obdobný sjednocující prvek a despotický způsob vlády Rezy Šáha se navíc ukázal pro modernizační záměry nepřijatelný.

Bez ohledu na úspěch či neúspěch reforem je však toto období vítězstvím nacionalismu. Mustafa Kemal Atatürk i Rezá Šáh Pahlaví významně přispěli k tomu, že se Turecko a Írán začaly vymezovat především jako národní státy.