Vojna není holubník

Autor: Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔︎︎ 👁︎ 16.425

Již kdysi jsem se v jednom případě zmínil, že můj kamarád a kolega Honza Lehovec kdysi sloužil coby záklaďák na letišti v Čáslavi. Dovoluji si poskytnout jeho dodatek k mému článku o loučení s MiGem-21…

Pytlák zpracoval reportáž z Čáslavi téměř vyčerpávajícím způsobem. Já mám však ještě několik dalších zážitků a také pohled člověka, který se vrátil na místo, které před 36 lety opustil po dvouleté vojenské službě, požádal mne jmenovaný autor o malý doplněk…

Reklama

A tak já se svým synkem jsem jel do Čáslavi hned z několika důvodů. Tím prvním bylo skutečně rozloučení s MiGy-21, ale de facto i se všemi ostatními MiGy, které u nás byly a pravděpodobně už nikdy nebudou! Byly to zajímavé mašiny a já se s nimi poprvé setkal co by učeň Středočeských strojíren (později Aero) Vodochody přesně před 40 lety! To když jsme pracovali na výrobě, ale spíše na zkouškách hotových strojů MiG-21F13, které se tam licenčně vyráběly. A tak loučení bylo namístě a že bylo důstojné, to kolega dobře popsal.

Ten druhý důvod pro mne byl, že jsem plánoval na letišti setkání s mým bývalým velitelem z dob vojny (1967-69), tehdejším „wing commanderem“ 28.SBOLP, pplk Josefem Kloboučníkem. Byl to vynikající pilot a výborný velitel, zkrátka bezva chlap a tak jsme ho velice uznávali, což u záklaďáků nebývá vždy zvykem. To i pro jeho postoje v době sovětské invaze. Samozřejmě že v době normalizace mu byla křídla sebrána, to ani jinak dopadnout nemohlo. Celá léta, co se pohybuji mezi „flígry“ z různých období, jsem toužil s ním navázat nějaký kontakt. Od loňska se to povedlo a tak si pravidelně píšeme a věru jsem se nemýlil, je to opravdu vyjímečný člověk. A tak se konečně setkání přímo nabízelo na letišti v Chotusicích, protože i pan Kloboučník bydlí poměrně nedaleko. Když jsem mu v sobotu ráno volal, bohužel se omluvil s tím, že má starosti s rojením včel a musí je tedy hlídat. A tak jsem mu řekl, že zkrátka pořád musí velet nějakému letectvu – alespoň squadroně BusyBee, že se nedá nic dělat a povede se to určitě příště. Tak v tomto ohledu trocha zklamání.

A ten třetí důvod - samozřejmě nostalgický návrat na místo svého někdejšího působení. Od své vojny jsem byl v Chotusicích sice už 2x, ale můžu pořád, že?

V tuto chvíli tedy volně navážu na to, co již popsal Pytlák. Letiště, resp.jeho další prostory, byly dost hlídány, ne ale všude a moje „znalost terénu“ tomu pomohla. A tak když jsme s Jakubem opustili prostor VIP a prosmýkli se opět kolem úlů zpět na veřejnou plochu, vydali se vzápětí podobnou zadní cestou do dalších prostor letiště, do jeho samotného srdce, k budovám. Hlavním důvodem byla informace od technika ze základny, který byl u krásně renovovaného MIGu-15SB a s kterým jsem se dal do řeči po mém prvotním dotazu, zda ona patnáctka je tou, co stála v parčíku před budovou štábu pluku resp. divize. Na jeho údiv , týkající se podezřelých znalostí, jsem mu vysvětlil, kde jsem k nim přišel. Já sám těch „patnáctek“, bis, SB,R a UTI zažil ještě dost, sloužily u 34.SBOLD, která spolu s naším plukem „sůček“ sídlila také v Čáslavi. Pak mi voják odpověděl, že ta patnáctka není ona, ale je z Ronova n.Doubravou, kde asi 25 let stála v zahradě mateřské školky (je to MiG-15SB č. 3832,v.číslo 623832 a sloužil do roku 65 v Čáslavi a pak do konce 70.let v Hradci, kdy byl vyřazen a předán Ronovu) a byla odtud 7.dubna odvezena do Chotusic, zde ji opravili a bude trvale umístěna v malém muzeu uprostřed základny Čáslav. Na to jsem zastříhal ušima a on řekl, že tam mají mašin víc, ale že mám smůlu, tam mne nikdo nepustí.

Od té chvíle mě neopustila myšlenka, dát se na dráhu zločinu a tajně se dostat k těm letadlům, riskujíc okamžité zastřelení , případně pozdější, za ranního úsvitu pro špionáž. Protože můj synek je také pro každou špatnost, vydali jsme se na dobrodružnou výpravu, pro mne známým terénem. Obešli jsme staré úly a zadní komunikací jsme se postupně blížili k budovám, za nás nazývaným „téčka“, což byl náš ubytovací prostor a vůbec středobod letiště. Pořád jsme se rozhlíželi, kdy proti nám někdo zakročí, ale pořád to šlo. Cestou jsme minuli starý úl, kde jsme spatřili hromadu děsivých trosek letadla už v nové kamufláži. Po bližším zkoumání jsme zjistili, že se jedná o L-159A ALCA ev.č.6056, která havarovala 24.2.2003 ve VVP Jince při, tuším, zkouškách podvěsů s kanóny Plamen a na níž bohužel zahynul kpt. Petr Vašíček. Neradostný pohled na to, co zbude z nádherného letadla. Snímek jsme raději neudělali, nebo spíše jsme tak plánovali až při návratu.

Když jsme přišli k „téčkům, mimochodem pěkně opraveným, už z dálky bylo viděl muzeum letadel na soklech v prostoru našeho někdejšího „buzer placu“. Jsou tam dva Suchoje Su-7BM, MiG-23ML, MiG-23BN, krásně zbarvený MiG-21UM, L-39, L-29. Než ale jsme se stačili pořádně rozhlédnout, přijel mladý roťák – strážný na kole s dotazem, co tam chceme. Vysvětlil jsem mu o co jde i mé osobní pohnutky návratu na známá místa. Byl vstřícný, jen řekl „rychle si vyfoťte letadla a pak hned zmizte, aby nebyl malér“. Udělal jsem dva snímky Su-7 (ty samozřejmě hlavně, vždyť na těch jsem „válčil“ jako mechulín), pak se strážný otočil a řekl – „blíží se vyšší šarže, bude problém“ (pozn. Od Pytláka: Řekl skutečně „vyšší šarže“? Nebo „Guma“?…). A taky jo, přišel nějaký kapitán se slovy „ nějaké problémy“?!?, velmi nepřívětivě se na nás podíval a s dotazy, co tam chceme a vůbec jak si to představujeme a další invektivy.. Že je to jako kdyby on nám lezl do bytu a podobně a málem s okřídlenou větou, že vojna není holubník. Zkusil jsem to na něj se stejnou písničkou na nostalgickou notu, jako před chvílí , ale nezabralo. A tak jsem řekl, že se omlouváme a že okamžitě vypadneme, nakonec, objektivně vzato, asi měl pravdu! Jen jsem si v duchu řekl, hochu, když my se tady chystali na možnou válku 21.srpna 68 se sovětskými okupanty a jen s našimi „tzv.“samopaly vzor 26, ale s plným odhodláním v srdci ( a to opravdu!), tak ty jsi možná ještě nebyl na světě, nebo v lepším případě jsi si hrál v uhláku na horníka. Ale to jsem mu samozřejmě neřekl, nechtěl jsem provokovat a on byl fakt asi v právu.

Zpátky jsme už u trosek Alcy se moc nemohli moc „ofrňovat“, protože onen strážný roťák jel na kole stále v dohledu, dokud jsme neopustili „zakázaný prostor“. Tak to bylo naše dobrodružství, kterého v žádném případě nelituji, jsem ve věku, kdy jakékoli návraty jsou vždy namístě. Pokud jsem poněkud svévolně porušil „soukromí“ 21.Základny taktického letectva Čáslav, pak se všem omlouvám, vedly mne k tomu pohnutky, které jsem snad v dostatečné míře popsal v textu. Vždyť už vlastně patřím mezi veterány a těm by se leccos mělo prominout, případně k nim přistupovat s jistou úctou (to ale raději ne!) nebo nadhledem…

Honza Lehovec

Dodatek k Dodatku…

Reklama

Rád bych závěrem podotknul, že o katastrofě Vašíčkovy Alky a mnoha dalších v letectvu AČR, dozvíte se více a hlouběji v článku Radima „Beryho“ Špalka o nehodách a karambolech...

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více