Naděžda Andrejevna Durova - husarský důstojník a spisovatelka
(1783 – 1866)
Hrdinka Vlastenecké války 1812
Narodila se 17. září 1783 v Kijevě, v rodině bývalého husarského rotmistra a radního města Sarapula A. V. Durova. Ve svých osmnácti letech se provdala, ale v roce 1803, po narození syna se vrátila k rodičům. V roce 1806 odešla z domova a v mužském převlečení se přihlásila pod jménem Alexandr Durov k pluku donských kozáků pod velením S. F. Balabina. Na jaře 1807 jí přijali do jízdního hulánského pluku, se kterým se pod jménem Alexandr Vasiljevič Sokolov zúčastnila bitvy s Napoleonem u Friedlandu. Za mimořádnou odvahu při záchraně důstojníka si vysloužila (jako první žena v historii) Svatojiřský kříž.
Koncem roku 1807 jí otec, který potřeboval dceru dostat zpět k rodině, zařídil audienci u cara Alexandra I. Ten jí povolil další službu v armádě pod jménem Alexandr Andrejevič Alexandrov. Přidělil jí k Mariupolskému husarskému pluku, aby byla blíže k domovu. Nadežda však po třech letech znovu požádala o přeložení k Litevskému hulánskému pluku, se kterým se zúčastnila bojových operací Vlastenecké války v roce 1812. V bitvě u Borodina utrpěla zlomeninu na noze a byla povýšena do hodnosti poručíka. Po uzdravení sloužila krátce jako ordonanc u maršála M. I. Kutuzova, který vědel o tom, že je žena. Po jeho smrti se vrátila k hulánům, se kterými se zúčastnila závěrečného tažení proti Napoleonovi v letech 1813 – 14. Za hrdinství v bojích u Modlinu a Hamburku obdržela řadu vyznamenání.
V roce 1816 odešla do zálohy a začala se věnovat psaní. Její literární díla, popisující válečné události, ocenili i takoví spisovatelé jako byli A. S. Puškin či V. G. Bělinskij. V roce 1840 však svoji literární činnost ukončila a zbytek života pak strávila v malém domku ve městě Jelabuga, v kruhu svých oblíbených psů a koček. Zemřela 21. března (2. dubna) 1866 ve věku 83 let.
zdroj:
ru.wikipedia.org
(1783 – 1866)
Hrdinka Vlastenecké války 1812
Narodila se 17. září 1783 v Kijevě, v rodině bývalého husarského rotmistra a radního města Sarapula A. V. Durova. Ve svých osmnácti letech se provdala, ale v roce 1803, po narození syna se vrátila k rodičům. V roce 1806 odešla z domova a v mužském převlečení se přihlásila pod jménem Alexandr Durov k pluku donských kozáků pod velením S. F. Balabina. Na jaře 1807 jí přijali do jízdního hulánského pluku, se kterým se pod jménem Alexandr Vasiljevič Sokolov zúčastnila bitvy s Napoleonem u Friedlandu. Za mimořádnou odvahu při záchraně důstojníka si vysloužila (jako první žena v historii) Svatojiřský kříž.
Koncem roku 1807 jí otec, který potřeboval dceru dostat zpět k rodině, zařídil audienci u cara Alexandra I. Ten jí povolil další službu v armádě pod jménem Alexandr Andrejevič Alexandrov. Přidělil jí k Mariupolskému husarskému pluku, aby byla blíže k domovu. Nadežda však po třech letech znovu požádala o přeložení k Litevskému hulánskému pluku, se kterým se zúčastnila bojových operací Vlastenecké války v roce 1812. V bitvě u Borodina utrpěla zlomeninu na noze a byla povýšena do hodnosti poručíka. Po uzdravení sloužila krátce jako ordonanc u maršála M. I. Kutuzova, který vědel o tom, že je žena. Po jeho smrti se vrátila k hulánům, se kterými se zúčastnila závěrečného tažení proti Napoleonovi v letech 1813 – 14. Za hrdinství v bojích u Modlinu a Hamburku obdržela řadu vyznamenání.
V roce 1816 odešla do zálohy a začala se věnovat psaní. Její literární díla, popisující válečné události, ocenili i takoví spisovatelé jako byli A. S. Puškin či V. G. Bělinskij. V roce 1840 však svoji literární činnost ukončila a zbytek života pak strávila v malém domku ve městě Jelabuga, v kruhu svých oblíbených psů a koček. Zemřela 21. března (2. dubna) 1866 ve věku 83 let.
zdroj:
ru.wikipedia.org