Historie arabsko-izraelského konfliktu

Autor: Petr Karas / Petr Karas1 🕔︎︎ 👁︎ 24.483

Přílohy


Poznámky :
Reklama
1. Zničen po dobytí Jeruzaléma Nabukadnesarem II. (578 př.n.l.), poté znovu vystavěn (164 př.n.l.) a definitivně srovnán se zemí Římany roku 70 n.l. Zachovala se pouze Západní zeď chrámu, která je známa jako Zeď nářků.

2. Více podrobnějších statistických údajů o daných státech obsahuje tabulka č. 1.


3. Zvlášť nápadný je rozdíl v celkovém objemu hrubého domácího produktu pětimiliónového Izraele (66 mld. $) a více jak 10x lidnatějšího Egypta (34 mld. $) - více viz grafy č. 2,3.


4. Kromě několika specifických případů, které jsou v textu označeny, se pod pojmem Palestina (resp. Izrael) rozumí území dnešního Státu Izrael včetně okupovaných (anektovaných) území (tj. 28 000 km2).


5. Tento termín, obecně užívaný pro útoky na určité etnické či náboženské skupiny (především Židy), se objevuje právě v 2. polovině 19. století (poprvé roku 1871) a v ruštině znamená "bouře".


6. Významnou měrou se na financování přistěhovalectví a zakládání zemědělských osad podílel E. Rothschild - hlava pařížského bankovního domu.


Reklama

7. Např. Dreyfusova aféra ve Francii (1894-1906), kdy důstojník generálního štábu, který byl židovského původu, byl neprávem obviněn ze zrady a uvězněn. Tento případ rozdmýchal vlnu nacionalistických a antisemitských vášní.


8. Dopis britského ministra zahraničí A.J. Balfoura lordu L.W. Rothschildovi (2.11. 1917).


9. Jen v letech 1933-36 imigrovalo do Palestiny 170 000 evropských Židů.


10. Roku 1939 tvořilo 445 000 Židů již bezmála 30 % populace v Palestině. I po vydání "Bílé knihy" pokračovalo (v daleko menší míře) ilegální přistěhovalectví.


11. Zvláštní výbor OSN pro Palestinu - UNSCOP.


12. I když ani zde nepanovala jednota a např. zajordánský král Abdulláh existenci židovského státu připouštěl.


13. Za ním stály teroristické skupiny (hnutí) Irgun a Stern (Lechi), které byly později zpacifikovány hlavní vojenskou složkou židovské obce v Palestině - Haganou.


Reklama

14. Ačkoliv na podzim 1948 bylo zvoleno Národní shromáždění(předseda muftí Amín al-Husajní) a vytvořena Palestinská vláda. Protože však většinu území získal král Abdulláh (tradiční rival velkého muftího), který nový palestinský stát neuznal, neměla vláda v Gaze prakticky význam.


15. Tento odliv doprovázený mohutnou vlnou židovského přistěhovalectví způsobil, že z 1,6 miliónu obyvatel Izraele v roce 1951 (nejsou započítána tehdy neobsazená území Gazy a Západního břehu Jordánu) bylo plných 75 % (1,2 mil.) Židů (za 70 let se židovská populace v Palestině znásobila takřka 30x).


16. Suezská válka (1956) se příčinami vzniku vymyká klasickému vzoru arabsko-izraelského soupeření a její výsledky měly relativně malý vliv na danou oblast.


17. Násir např. podporoval protifrancouzský boj v Alžírsku.


18. Do roku 1961 federace Egypta, Sýrie a Jemenu - Sjednocená arabská republika.


19. Ten do bojů, s výjimkou několika pokusů o nálety na Izrael, prakticky nezasáhl.


20. Premiér L. Eškol, ministr obrany M. Dajan (hlavní propagátor a tvůrce vojenského úderu).


21. Čímž se splnil izraelský sen, po 19 letech mohli Židé volně ke Zdi nářků.


22. Roku 1969 stanul v čele organizace Jásir Arafat.


23. Zprvu jen částečné (letouny Mirage-5), po akci izraelských komand na letišti v Bejrútu (1968) následovalo úplné (vrtulníky Super Frelon, raketové čluny apod.).


24. Prezident Násir podal, pod jejím dojmem, demisi, která nebyla přijata.


25. Odlišné byly dopady na izraelsko-jordánské vztahy.


26. Ačkoliv již v letech 1968-70 proběhla tzv. "válka do vyčerpání" - řada leteckých a výsadkových přepadů v oblasti Suezského průplavu.


27. Došlo zde až k paradoxní situaci, když hlavní "zastánkyně" OOP Sýrie hrozila Jordánsku vojenským zásahem a Izrael byl připraven jít jordánské armádě na pomoc.


28. V této době působilo v Egyptě přes 10 000 sovětských poradců.


29. Proto byli také po ukončení války a prošetření událostí nuceni odejít "ze scény".


30. Arabské státy také poprvé použily velice účinnou zbraň - ropu. V době, kdy Izrael přešel do protiútoku, největší producenti na Arabském poloostrově zvýšili její cenu a snížili objem těžby, což vyvolalo krizi především v USA a Evropě - "ropný šok".

31. Ten přivedl k vítězství ve volbách, poprvé v dějinách státu Izrael, pravicový blok Likud.


32. Egypt byl vyloučen z Ligy arabských států, sám prezident A. Sadat byl 6.10. 1981 zavražděn islámskými fundamentalisty.


33. Roku 1988 byl Palestinskou národní radou vyhlášen nezávislý Palestinský stát, který uznal existenci Izraele (ačkoliv v Chartě OOP i nadále zůstával požadavek jednotné arabské Palestiny), a J. Arafat dosáhl značného mezinárodního ohlasu.


34. Ministr zahraničí Š. Peres za Izrael a M. Abbás za OOP.


35. Zděšení způsobila akce židovského osadníka, který postřílel tři desítky modlících se muslimů v Hebronu.


36. Politici si mohou "padnout do náruče", pokud však totéž neučiní i většina obyvatel, stačí nové volby (Izrael) či mocenský zvrat (islámští fundamentalisté) a celé dílo se může sesypat jako domeček z karet.


Grafy :



Graf č.1 - Vývoj počtu obyvatel a národnostního složení v bolasti historické Palestiny (tj. včetně okupovaných území)



Graf č.2 - Vývoj počtu obyvatel a národnostního složení ve státě Izrael (tj. bez okupovaných území)



Graf č.3 - Hrubý domácí produkt zemí Blízkého východu v USD (včetně struktury tvorby)



Graf č.4 - Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v zemích Blízkého východu v USD


 


Mapy :



Mapa č. 1 - Plán rozdělení dle Peelovy komise (1937)



Mapa č. 2 - Plán rozdělení dle OSN (1947)



Mapa č. 3 - Faktický stav po 1. arab. - izr. válce (1949)



Mapa č. 4 - Faktický stav po šestidenní válce (1967)




Seznam použité literatury :


Encyklopedie moderní historie. Pečenka, M., Luňák, P. a kol. Praha 1995.
Dějiny 20. století. A.-M. Filippi-Codaccioni a kol. Praha 1994.
Oxfordský atlas moderních světových dějin. Middleton, H. a kol. Praha 1991.
Atlas univerzálních dějin židovského národa. Abitbol, M. a kol. Praha 1995. Lexikon zemí 1995/1996. Praha 1995.
Kronika 1993. Kubálek, D., Roháčová, I. Praha 1994.


Terner, E. : Dějiny Státu Izrael. Pardubice 1991.
Terner, E. : Stát Izrael, encyklopedický přehled. Pardubice 1993.
Durman, K. : Blízký východ ve světové politice 1918-1959. Praha 1966.
Brož, I. : Izraelská agrese netrvala jen šest dnů. Praha 1972.
Shimoni, Y. : Political Dictionary of the Arab World. New York 1987.
Eshel, D. : Kočáry pouště. Brno 1995.
Borovička, V.P. : Vyzvědači z Tel Avivu. Praha 1992.
Collins, L., Lapierre, D. : Ó Jeruzaléme ! Praha 1993.
Churchill, R.S., W.S. : The Six Day War. London 1967.
Muzikář, J. a kol. : Palestinská otázka. Praha 1984.
Hellebrand, K., Radina, V. : Izraelské letectvo. Cheb 1994.
Black, I., Morris, B. : Mossad, izraelské tajné války. Brno 1996


 

Předchozí stránka          Následující stránka

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více