I. Boj o zálabská vévodství

Přesto, že konflikt mezi oběma mocnostmi hrozil přerůst v otevřenou válku, dokázaly ještě jednou spolupracovat. Bylo to v případě tzv. zálabských vévodství.

Jednalo se o vévodství Šlesvicko a Holštýnsko. Tato vévodství připadla po roce 1815 Dánsku. Měla však zvláštní statut uvnitř Dánska. Navíc bylo Holštýnsko členem Německého spolku. V roce 1863 však Dánové přijali novou ústavu, podle které bylo Šlesvicko plně začleněno do Dánského království. Prusko okamžitě protestovalo a pozadu nezůstalo ani Rakousko. Odeslané ultimátum Dánové odmítli, a tak se Prusko připravovalo, bok po boku s Rakouskem na válku.

V lednu 1864 dochází ke společnému útoku na Dánsko. Pruská vojska v čele s náčelníkem generálního štábu Helmutem von Moltkem a rakouská armáda, ve které se vyznamenal zejména polní podmaršál Ludwig von Gablenz, snadno přemohla slabší dánskou armádu. Když je pak v květnu 1864 poraženo i dánské námořnictvo v bojích u Helgolandu rakouskou eskadrou Wilhelma von Tegetthoffa, je o výsledku definitivně rozhodnuto na všech bojištích.

Smlouvou v Gasteinu dne 20.8.1865 je pak otázka zálabských vévodství dočasně vyřešena. Po složitých jednáních, ve kterých se opět ukázaly obrovské rozpory mezi Rakouskem a Pruskem, došlo nakonec k dohodě, podle které připadne Šlesvicko pod správu Pruska a Holštýnsko pod správu Rakouska. Obě země vstoupí do Německého spolku a stanou se rovněž členy Celního spolku.