V roce 1971 napsal pan Měřička toto pojednání o napoleonských válkách, které věnoval svému příteli Karlu knížeti Schwarzenbergovi.
Já si dovolím po tak dlouhé době jediné, opsat tento článek jako poctu panu Měřičkovi a Karlu knížeti Schwarzenbergovi.
C A T E A U C A M B R É S I S
Revoluční Francie vypověděla dne 20. dubna 1792 válku Rakousku a Prusku a dala příkaz svým armádám vtrhnout do Belgie, neboť se domnívala, že císařská armáda, v síle přibližně 40 000 mužů, není nijak připravena. Císařským vojákům v Belgii velel tehdejší místodržitel, princ Albert, vévoda těšínský, manžel nejstarší dcery císařovny Marie Terezie, arcikněžny Marie Kristiny.
Na sever pronikly dvě francouzské armády. Severní, v síle přibližně 35 000 mužů, druhá v síle 28 000 mužů pod markýzem Lafayttem, přes Sedan na Givet. Obě armády však narazily na houževnatý odpor a stáhly se ve značném nepořádku zpět do Francie. Mezitím se ale shromáždila početně silná armáda (82 000 mužů - z toho 42 000 Prušáků, 20 000 Rakušanů, 6000 hessenských a 14 000 francouzských emigrantů) pod Karlem, vévodou z Brunšvíku, v prostoru Luxemburgu a vtrhla na francouzské území. Tyto operace vojensky podporoval vévoda těšínský se svými 40 000 vojáky. Na levém křídle postupovali císařští pod knížetem Hohenlohe-Kirchbergem ve směru na Saarlouis a Diedenhoven.
Prusové pronikli dne 20. srpna k Lingey s novým vrchním velitelem Francouzů, generálem Dumouriezem. Akce u Valmy donutila Prusy k ústupu a i císařští pod Clerfaytem de la Croix ustoupili do Belgie. Koncem listopadu byli francouzští emigranti v prostoru Lüttich rozpuštěni. Zatím vévoda těšínský dne 8. září vyhnal Francouze z tábora Maulde a obklíčil Lille.
Po odchodu Prusů z Francie, postupovali Francouzi pod Kellermannem do Německa a generál Dumouriez, sám v čele 52 000 mužů, vtrhl do Belgie a porazil Alberta dne 6. listopadu v bitvě u Jemappes. Následně obsadil celou Belgii. Císařská vojska pod velením Clerfaytovým přešla do Nizozemí, zatímco Custine s Francouzi a rýnskou armádou obsadil Špýr a Frankfurt nad Mohanem. Rok 1792 skončil pro revoluční armády vítězně, i když se rýnská armáda trvale v dobytých městech neudržela a byla hesenskými vytlačena.
V roce 1793 se s Rakouskem a s Pruskem spojily v protifrancouzské koalici Anglie, Holandsko a Sardinie. Na jihu se připojilo Španělsko a uvnitř Francie došlo k povstání ve Vendée. Francouzi v únoru vtrhli do Nizozemí a obsadili Maastricht, ale již 1. března 42 000 Rakušanů pod princem Josiasem Koburgským překročilo Roeru, osvobodilo Maastricht z kleští a porazilo Dumourieze dne 18. března v bitvě u Neerwinden a znovu dne 22. března v bitvě u Löwen. Po porážce se francouzská armáda stáhla zpět do Francie a generál Dumouriez přešel k nepříteli. V těchto bojích se vyznamenal a poprvé na sebe upozornil bratr římského císaře, arcivévoda kníže Karel Ludvík, který tehdy jako generál-major obdržel dne 1. dubna 1793 velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie.
Josias Koburský však nepostupoval urychleně za Francouzi, nýbrž vyčkával anglické a holandské pomocné oddíly a tak se nakonec, když se Angličané rozhodli pro akci u Dünkirchenu, musel spokojit s dobytím pevnosti Condé dne 13. července s obsazením Valenciennes. Francouzi pak pod Houchardem porazili Angličany u Hondschoote dne 6. září, přičemž jim způsobili velké ztráty. Císařští se pokusili oblehnout Maubeuge, ale vzdali tento pokus, když bitva u Wattignies dne 15.-16. října skončila proti Jourdanovi nerozhodně.
Zatím v Německu bojoval vévoda Brunšvický celkem úspěšně v bitvě u Pirmasenu dne 14. září, kde porazil francouzskou rýnskou armádu, zvítězil pak ještě jednou v listopadu u Kaiserslautern, ale i on byl nucen v Landau skončit svůj postup, když rakouský pomocný sbor pod Wurmserem byl poražen generálem Hochem u Weissenburgu v prosinci téhož roku. Obě koaliční armády se stáhly na pravý rýnský břeh, zatímco francouzská vojska pod Pichegruim přitáhla k Mohuči.
Dne 20. srpna 1793 byla ve Francii vyhlášena všeobecná branná povinnost a provedena velká reorganizace armády. Starý systém francouzských pluků byl zrušen a na jejich místo nastoupily nové taktické jednotky tvořené třemi prapory pěchoty a čtyřmi jízdními eskadronami ve formě půlbrigád. Tímto způsobem postavila Francie koncem roku 1793 do pole 730 000 mužů. Na začátku roku 1794 stála na severu armáda Pichegruova v síle 270 000 mužů proti 140 000 mužům spojených vojsk rakousko-anglicko-holandských. Rakousko postavilo v Nizozemí a na Rýně do boje celkem 200 000 vojáků, Prusko s anglicko-holandskou pomocí 62 400 mužů, Anglie sama dalších 26 000, Hannover 18 000, Hesensko 12 000 a Brunšvicko 2000 vojáků.
Císař František II. se dostavil osobně počátkem dubna 1794 do Belgie, aby byl přítomen bojům. Akce byly zahájeny pochodem na francouzskou pevnost Landrecies. Hlavní těžiště bojů se ale přeneslo na prostor Cateau Cambrésis, kde císařští dne 17. dubna zvítězili a tak obležená pevnost dne 30. dubna kapitulovala. U Tourcoingu sice utržili spojenci dne 18. května značné ztráty, tyto však vyrovnali 22. května u Toutnay. Zatím Jourdan postoupil se svou armádou z prostoru řeky Mosely směrem na řeku Sambru a zvítězil dne 26. června nad Josiasem Koburgským u Fleurusu. Tímto okamžikem se dostali Francouzi do ofenzivy, obsadili Brugge a Mons, v říjnu celou Belgii s Kolínem, Bonnem a Koblenzem.
Dne 4. listopadu dobyli Francouzi Maastricht. Mezitím generál Pichegru, který postupoval na sever a utkal se s anglickými sbory, kterým velel anglický vévoda Bedřich z Yorku a z Albany, dobyl Crevecoeur, Herzogenbusch a Venlo.
Dne 3. listopadu se zmocnil Nimwegenu a obsadil celou zemi až k řece Waalu. Vévoda z Yorku se vzdal velení a předal je hannoverskému generálu Walmodenovi. Pichegru, který onemocněl, byl vystřídán novým francouzským generálem Moreauem, který zahájil další ofenzivu a dobyl postupně do 10. ledna 1795 celé Holandsko. Důsledkem těchto, pro koalici nešťastných akcí, je uzavření basilejského míru dne 5. dubna 1795 mezi Pruskem a Francií. Protože pak Prusko bylo hlavním partnerem války proti Francii, je skončeno toto první období koaličních válek, aniž se podařilo přes nesmírné obětí, vnutit proti revoluční Francii vojenské rozhodnutí a tím i její porážku. Naopak, nizozemské pozice byly ztraceny.
Vrátíme se nyní zpět k událostem z dubnu roku 1794, kdy se těžiště bojů přeneslo do prostoru Landrecies a vstoupilo do dějin pod jménem bitvy u Cateau Cambrésis. Jak jsem již uvedl, přibyl na belgické bojiště dne 9. dubna 1794 sám císař František II. Po návštěvě Bruselu se císař ocitnul dne 14. dubna u armády ve Valenciennes, tedy v bezprostřední blízkosti obležení pevnosti Landrecies. Císařští čítali přibližně v tomto prostoru 67 000 mužů. Celku velel Josias Kobugský, pomocným sborům anglický generál, vévoda z Yorku, holandským princ Oranžský potomní holandský král Vilém I.
Vlastní bitva se rozvinula mezi 17. až 26. dubnem. Dne 17. dubna zvítězili císařští u Cateau Cambrésis i u Landrecies. Dne 20. dubna dobyli francouzský tábor na levém břehu Sambry a tím dokončili uzavření pevnosti Landrecies. Dne 21. dubna se císař odebral do Bruselu, aby již večer dne 23. dubna byl znovu s arcivévodou Karlem Ludvíkem v hlavním stanu Josiase Koburgského v Catillonu. V té době se anglické pozice rozkládaly na pravém křídle od Cateau Cambrésis až k řece Sambře.
Uprostřed u Priches velel hrabě Kinský, na levém křídle v prostoru Maroilles polní zbrojmistr Alvinczi.
Dne 24. dubna 1794 při jedné z menších akcí, byl císař František II. osobně očitým svědkem jedinečné jezdecké ataky, kterou provedli s velkou odvahou a bravurou příslušníci 15. anglického švališerského pluku (Cheveaux-legres). Stalo se tak u obce Villiers en Couche. Angličané pod velením podplukovníka 15. švališerského pluku Williama Ayletta, vrhli se na početně silnějšího nepřítele a za divokého pokřiku je rozšavlovali. Celá tato bitevní scéna netrvala déle než 10 minut, přesto se však jednalo o jednu z nejlépe provedených jezdeckých atak. Císař František II. byl tak nadšen a potěšen, že založil pro 8 anglických jezdeckých důstojníků, kteří se tolik v akci u Villiers en Couche vyznamenali, mimořádné vyznamenání a to:
ZLATOU PAMĚTNÍ MEDAILI
Medaile je ražena ze zlata a představuje na líci z pravé strany zobrazené poprsí císaře Františka II. hledící k levému okraji medaile (heraldicky). Kolem poprsí je opis :
IMP. CAES. FRANCISVS II. P.F. AVG.F.
Na rubní straně medaile je čtyřřádkový nápis :
FORTI BRITANNO / IN EXERCITV FOED / AD CAMERACVM / XXIV. APR. MDCCXCIV.
V překladu :
Císař František II. Zbožný, Šťastný, Vznešený / Statečnému Britu - Vojenskému spojenci - Kamarádovi - 24. dubna 1794
V dolní části medaile jsou umístěny dvě zkřížené větvičky vavřínu. Ouško kruhové, naletované, řetěz ze zdvojených zlatých kruhových článků, do sebe vzájemně spojených. Medaile má průměr 60 mm a váží i s řetězem 140 g., tj. 40 dukátů. Vyznamenaní důstojníci měli právo nosit v knoflíkové dírce stužku Vojenského řádu Marie Terezie. Celkem bylo vyznamenáno 8 britských důstojníků :
l. Podplukovník Wiliiam Aylett
2. Major Robert Pochlington (jehož vyznamenání bylo ve sbírce prof. Fattovitsche)
3. Major Edvard Ryan
4. Major Cranby Calcrafr
5. Major William Kier (též Keir)
6. Major Edward Butler
7. Major Robert Wilson
8. Kapitán Charles Blount
Všichni byli příslušníky britského královského 15. švališerského pluku. Cheveaux-legers byli lehkou jízdou, původně francouzskou, z dob krále Jindřicha III. a tato byla vždy tvořena jednou švadronou začleněnou k obyčejnému jezdeckému pluku.
Poznámka:
Osobní vyznamenání jednoho z osmi anglických důstojníků, majora Roberta Pochlingtona. Vzácná medaile z roku 1794 na zlatém řetěze a původní rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie z roku 1800. Obě vyznamenání se nachází (nacházela ?) v jedinečné sbírce dr. Giovanniho Fattoviche v Benátkách. Obrázek je převzat z publikace pana Měřičky.
Cateau Cambrésis, hlavní město kantonu Cambrésisi v arondissementu Cambrai, francouzský departement Nord, známé z bitvy dne 17.-26. dubna 1794, kde vojska Josiase Koburgského bojovala proti Francouzům.
Já si dovolím po tak dlouhé době jediné, opsat tento článek jako poctu panu Měřičkovi a Karlu knížeti Schwarzenbergovi.
C A T E A U C A M B R É S I S
Revoluční Francie vypověděla dne 20. dubna 1792 válku Rakousku a Prusku a dala příkaz svým armádám vtrhnout do Belgie, neboť se domnívala, že císařská armáda, v síle přibližně 40 000 mužů, není nijak připravena. Císařským vojákům v Belgii velel tehdejší místodržitel, princ Albert, vévoda těšínský, manžel nejstarší dcery císařovny Marie Terezie, arcikněžny Marie Kristiny.
Na sever pronikly dvě francouzské armády. Severní, v síle přibližně 35 000 mužů, druhá v síle 28 000 mužů pod markýzem Lafayttem, přes Sedan na Givet. Obě armády však narazily na houževnatý odpor a stáhly se ve značném nepořádku zpět do Francie. Mezitím se ale shromáždila početně silná armáda (82 000 mužů - z toho 42 000 Prušáků, 20 000 Rakušanů, 6000 hessenských a 14 000 francouzských emigrantů) pod Karlem, vévodou z Brunšvíku, v prostoru Luxemburgu a vtrhla na francouzské území. Tyto operace vojensky podporoval vévoda těšínský se svými 40 000 vojáky. Na levém křídle postupovali císařští pod knížetem Hohenlohe-Kirchbergem ve směru na Saarlouis a Diedenhoven.
Prusové pronikli dne 20. srpna k Lingey s novým vrchním velitelem Francouzů, generálem Dumouriezem. Akce u Valmy donutila Prusy k ústupu a i císařští pod Clerfaytem de la Croix ustoupili do Belgie. Koncem listopadu byli francouzští emigranti v prostoru Lüttich rozpuštěni. Zatím vévoda těšínský dne 8. září vyhnal Francouze z tábora Maulde a obklíčil Lille.
Po odchodu Prusů z Francie, postupovali Francouzi pod Kellermannem do Německa a generál Dumouriez, sám v čele 52 000 mužů, vtrhl do Belgie a porazil Alberta dne 6. listopadu v bitvě u Jemappes. Následně obsadil celou Belgii. Císařská vojska pod velením Clerfaytovým přešla do Nizozemí, zatímco Custine s Francouzi a rýnskou armádou obsadil Špýr a Frankfurt nad Mohanem. Rok 1792 skončil pro revoluční armády vítězně, i když se rýnská armáda trvale v dobytých městech neudržela a byla hesenskými vytlačena.
V roce 1793 se s Rakouskem a s Pruskem spojily v protifrancouzské koalici Anglie, Holandsko a Sardinie. Na jihu se připojilo Španělsko a uvnitř Francie došlo k povstání ve Vendée. Francouzi v únoru vtrhli do Nizozemí a obsadili Maastricht, ale již 1. března 42 000 Rakušanů pod princem Josiasem Koburgským překročilo Roeru, osvobodilo Maastricht z kleští a porazilo Dumourieze dne 18. března v bitvě u Neerwinden a znovu dne 22. března v bitvě u Löwen. Po porážce se francouzská armáda stáhla zpět do Francie a generál Dumouriez přešel k nepříteli. V těchto bojích se vyznamenal a poprvé na sebe upozornil bratr římského císaře, arcivévoda kníže Karel Ludvík, který tehdy jako generál-major obdržel dne 1. dubna 1793 velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie.
Josias Koburský však nepostupoval urychleně za Francouzi, nýbrž vyčkával anglické a holandské pomocné oddíly a tak se nakonec, když se Angličané rozhodli pro akci u Dünkirchenu, musel spokojit s dobytím pevnosti Condé dne 13. července s obsazením Valenciennes. Francouzi pak pod Houchardem porazili Angličany u Hondschoote dne 6. září, přičemž jim způsobili velké ztráty. Císařští se pokusili oblehnout Maubeuge, ale vzdali tento pokus, když bitva u Wattignies dne 15.-16. října skončila proti Jourdanovi nerozhodně.
Zatím v Německu bojoval vévoda Brunšvický celkem úspěšně v bitvě u Pirmasenu dne 14. září, kde porazil francouzskou rýnskou armádu, zvítězil pak ještě jednou v listopadu u Kaiserslautern, ale i on byl nucen v Landau skončit svůj postup, když rakouský pomocný sbor pod Wurmserem byl poražen generálem Hochem u Weissenburgu v prosinci téhož roku. Obě koaliční armády se stáhly na pravý rýnský břeh, zatímco francouzská vojska pod Pichegruim přitáhla k Mohuči.
Dne 20. srpna 1793 byla ve Francii vyhlášena všeobecná branná povinnost a provedena velká reorganizace armády. Starý systém francouzských pluků byl zrušen a na jejich místo nastoupily nové taktické jednotky tvořené třemi prapory pěchoty a čtyřmi jízdními eskadronami ve formě půlbrigád. Tímto způsobem postavila Francie koncem roku 1793 do pole 730 000 mužů. Na začátku roku 1794 stála na severu armáda Pichegruova v síle 270 000 mužů proti 140 000 mužům spojených vojsk rakousko-anglicko-holandských. Rakousko postavilo v Nizozemí a na Rýně do boje celkem 200 000 vojáků, Prusko s anglicko-holandskou pomocí 62 400 mužů, Anglie sama dalších 26 000, Hannover 18 000, Hesensko 12 000 a Brunšvicko 2000 vojáků.
Císař František II. se dostavil osobně počátkem dubna 1794 do Belgie, aby byl přítomen bojům. Akce byly zahájeny pochodem na francouzskou pevnost Landrecies. Hlavní těžiště bojů se ale přeneslo na prostor Cateau Cambrésis, kde císařští dne 17. dubna zvítězili a tak obležená pevnost dne 30. dubna kapitulovala. U Tourcoingu sice utržili spojenci dne 18. května značné ztráty, tyto však vyrovnali 22. května u Toutnay. Zatím Jourdan postoupil se svou armádou z prostoru řeky Mosely směrem na řeku Sambru a zvítězil dne 26. června nad Josiasem Koburgským u Fleurusu. Tímto okamžikem se dostali Francouzi do ofenzivy, obsadili Brugge a Mons, v říjnu celou Belgii s Kolínem, Bonnem a Koblenzem.
Dne 4. listopadu dobyli Francouzi Maastricht. Mezitím generál Pichegru, který postupoval na sever a utkal se s anglickými sbory, kterým velel anglický vévoda Bedřich z Yorku a z Albany, dobyl Crevecoeur, Herzogenbusch a Venlo.
Dne 3. listopadu se zmocnil Nimwegenu a obsadil celou zemi až k řece Waalu. Vévoda z Yorku se vzdal velení a předal je hannoverskému generálu Walmodenovi. Pichegru, který onemocněl, byl vystřídán novým francouzským generálem Moreauem, který zahájil další ofenzivu a dobyl postupně do 10. ledna 1795 celé Holandsko. Důsledkem těchto, pro koalici nešťastných akcí, je uzavření basilejského míru dne 5. dubna 1795 mezi Pruskem a Francií. Protože pak Prusko bylo hlavním partnerem války proti Francii, je skončeno toto první období koaličních válek, aniž se podařilo přes nesmírné obětí, vnutit proti revoluční Francii vojenské rozhodnutí a tím i její porážku. Naopak, nizozemské pozice byly ztraceny.
Vrátíme se nyní zpět k událostem z dubnu roku 1794, kdy se těžiště bojů přeneslo do prostoru Landrecies a vstoupilo do dějin pod jménem bitvy u Cateau Cambrésis. Jak jsem již uvedl, přibyl na belgické bojiště dne 9. dubna 1794 sám císař František II. Po návštěvě Bruselu se císař ocitnul dne 14. dubna u armády ve Valenciennes, tedy v bezprostřední blízkosti obležení pevnosti Landrecies. Císařští čítali přibližně v tomto prostoru 67 000 mužů. Celku velel Josias Kobugský, pomocným sborům anglický generál, vévoda z Yorku, holandským princ Oranžský potomní holandský král Vilém I.
Vlastní bitva se rozvinula mezi 17. až 26. dubnem. Dne 17. dubna zvítězili císařští u Cateau Cambrésis i u Landrecies. Dne 20. dubna dobyli francouzský tábor na levém břehu Sambry a tím dokončili uzavření pevnosti Landrecies. Dne 21. dubna se císař odebral do Bruselu, aby již večer dne 23. dubna byl znovu s arcivévodou Karlem Ludvíkem v hlavním stanu Josiase Koburgského v Catillonu. V té době se anglické pozice rozkládaly na pravém křídle od Cateau Cambrésis až k řece Sambře.
Uprostřed u Priches velel hrabě Kinský, na levém křídle v prostoru Maroilles polní zbrojmistr Alvinczi.
Dne 24. dubna 1794 při jedné z menších akcí, byl císař František II. osobně očitým svědkem jedinečné jezdecké ataky, kterou provedli s velkou odvahou a bravurou příslušníci 15. anglického švališerského pluku (Cheveaux-legres). Stalo se tak u obce Villiers en Couche. Angličané pod velením podplukovníka 15. švališerského pluku Williama Ayletta, vrhli se na početně silnějšího nepřítele a za divokého pokřiku je rozšavlovali. Celá tato bitevní scéna netrvala déle než 10 minut, přesto se však jednalo o jednu z nejlépe provedených jezdeckých atak. Císař František II. byl tak nadšen a potěšen, že založil pro 8 anglických jezdeckých důstojníků, kteří se tolik v akci u Villiers en Couche vyznamenali, mimořádné vyznamenání a to:
ZLATOU PAMĚTNÍ MEDAILI
Medaile je ražena ze zlata a představuje na líci z pravé strany zobrazené poprsí císaře Františka II. hledící k levému okraji medaile (heraldicky). Kolem poprsí je opis :
IMP. CAES. FRANCISVS II. P.F. AVG.F.
Na rubní straně medaile je čtyřřádkový nápis :
FORTI BRITANNO / IN EXERCITV FOED / AD CAMERACVM / XXIV. APR. MDCCXCIV.
V překladu :
Císař František II. Zbožný, Šťastný, Vznešený / Statečnému Britu - Vojenskému spojenci - Kamarádovi - 24. dubna 1794
V dolní části medaile jsou umístěny dvě zkřížené větvičky vavřínu. Ouško kruhové, naletované, řetěz ze zdvojených zlatých kruhových článků, do sebe vzájemně spojených. Medaile má průměr 60 mm a váží i s řetězem 140 g., tj. 40 dukátů. Vyznamenaní důstojníci měli právo nosit v knoflíkové dírce stužku Vojenského řádu Marie Terezie. Celkem bylo vyznamenáno 8 britských důstojníků :
l. Podplukovník Wiliiam Aylett
2. Major Robert Pochlington (jehož vyznamenání bylo ve sbírce prof. Fattovitsche)
3. Major Edvard Ryan
4. Major Cranby Calcrafr
5. Major William Kier (též Keir)
6. Major Edward Butler
7. Major Robert Wilson
8. Kapitán Charles Blount
Všichni byli příslušníky britského královského 15. švališerského pluku. Cheveaux-legers byli lehkou jízdou, původně francouzskou, z dob krále Jindřicha III. a tato byla vždy tvořena jednou švadronou začleněnou k obyčejnému jezdeckému pluku.
Poznámka:
Osobní vyznamenání jednoho z osmi anglických důstojníků, majora Roberta Pochlingtona. Vzácná medaile z roku 1794 na zlatém řetěze a původní rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie z roku 1800. Obě vyznamenání se nachází (nacházela ?) v jedinečné sbírce dr. Giovanniho Fattoviche v Benátkách. Obrázek je převzat z publikace pana Měřičky.
Cateau Cambrésis, hlavní město kantonu Cambrésisi v arondissementu Cambrai, francouzský departement Nord, známé z bitvy dne 17.-26. dubna 1794, kde vojska Josiase Koburgského bojovala proti Francouzům.