Komparace tureckého a íránského modernizačního procesu: Úvod

Autor: Bc. Radka Mandoková / Bc. Radka Mandoková 🕔︎︎ 👁︎ 12.919

Tento text byl se svolením autora převzat ze stránek clovek.ff.cuni.cz

 

Reklama

Problematika modernizace muslimských států představuje samostatné téma teorie modernizace. Specifická povaha modernizačních procesů v islámských zemích na počátku dvacátého století vyplývá zejména ze dvou skutečností. Za prvé všechny tyto státy byly konfrontovány s otázkou postavení islámu v politickém systému vyplývající z historické tradice a za druhé se v tomto prostoru současně jedná o období vzniku nacionalismu a národních států. Turecko a Írán spolu s Egyptem patřily mezi první státy v regionu, ve kterých byl zahájen modernizační proces a jejichž reformy se do jisté míry staly vzorem pro další země.[1] Ideologie modernizace je založena na osvícenské myšlence pokroku, který překonáváním tradičních norem vede k všestrannému rozvoji.[2] V rozvojových zemích třetího světa byl tento proces pojímán především jako snaha o „pozápadnění“ (westernizaci), což je dobře ilustruje zejména příklad Turecka a Íránu.

Srovnání těchto dvou procesů jsem zvolila, protože se jedná o velmi zajímavý příklad modernizace probíhající ve stejném období a regionu, avšak s rozdílným výsledkem. Na první pohled se zdá, že reformy byly obou státech zaváděny podle podobného vzorce a oba reformátoři sdíleli stejné cíle. Je tedy otázka, proč v prvním případě modernizace dopadla víceméně úspěšně a v druhém případě nikoliv.[3]

Obvykle se poukazuje na odlišnou společenskou situaci v obou státech, tedy na tradičnější šíitské prostředí v Iránu, které nebylo nakloněno radikálním modernizačním plánům Rezy Šáha. Ze srovnání s paralelním procesem v Turecku však vyplývá, že ačkoliv v obou státech probíhaly obdobné reformy, způsob jejich zavádění byl odlišný. Domnívám se tedy, že jedna z hlavních příčin neúspěchu Rezy Šáha vyplývala rovněž z povahy politického zřízení.

Cílem práce je na základě komparace objasnit důvody odlišných výstupů modernizačních politik Mustafy Kemala Atatürka a Rezy Šáha Pahlavího. Protože počáteční společensko-politická situace je vzhledem k úspěchu reforem zásadní, nejprve budu srovnávat výchozí podmínky jako předpoklady k následné modernizaci. Za hlavní body srovnání jsem zvolila nacionalismus, sekularizaci, roli armád a hospodářské reformy. Vzhledem k tomu, že westernizace je v tomto případě vlastně podstatou modernizace, rozhodla jsem se tomuto tématu nevěnovat samostatnou kapitolu, neboť se promítá ve všech zmíněných oblastech modernizace. Práce je časově vymezena obdobím vlády Mustafa Kemala Atatürka a Rezy Šáha Pahlavího, vzhledem k zmíněným souvislostem však bude přesahovat i do období předcházejícím oběma režimům. Zároveň bych chtěla podotknout, že mi vzhledem k omezenému prostoru nejde o úplný výčet všech reforem, nýbrž chci na základě historických fakt poskytnout srovnání obecného přístupu k modernizaci a odpovědět tak na výše zmíněnou otázku.

Hlubší orientaci v problematice mi umožnila zejména znalost turečtiny a semestrální studijní pobyt na Fakultě politických věd (Mülkiye) na Ankara Üniversitesi v Turecku, kde jsem sbírala podklady pro práci a zároveň téma konzultovala s tureckými politology. Historická fakta čerpám zejména z prací Erika J. Zürchera, Andrewa Manga, Sina Akşina a Hakkıho Uyara. V případě Íránu vycházím zejména z monografií Homy Katouziana, Stephanie Cronin a dalších autorů. Při zkoumání íránské problematiky a zejména při transkripci perských slov mi velmi pomohla Mgr. Zuzana Kříhová z Ústavu Blízkého východu a Afriky na Filosofické fakultě UK. Teoretickou část práce dávám do souvislosti zejména s klasickou teorií modernizace autorů Samuela Huntingtona a Edwarda Shilse, kteří se ve svých dílech věnovali mimo jiné také turecké a íránské problematice. Dále jsem při studiu každého tématu použila případové studie týkající se jednotlivých problematik, nejčastěji z periodik International Journal of Middle East Studies nebo British Journal of Middle Eastern Studies.

Z jazykového hlediska používám odborné termíny platné pro islámské prostředí v arabské verzi, což se týká zejména slov ulamá a šarí´a. Při používání termínů platných pouze pro jednotlivé země ponechávám původní výraz, respektive jeho český přepis. Transkripci perštiny do češtiny jsem prováděla na základě konzultací s Mgr. Kříhovou a turecká slova, jakož i turecké přepisy z osmanštiny, ponechávám v původní podobě.

Poznámky

Reklama

[1] Turner, B., S., Islam: Islam, state and politics, Routledge, London, New York, 2003, str. 107

[2] Inglehart, Ronald; Welzel, Christian. Modernization, cultural change, and democracy: the human development sequence. New York: Cambridge University Press, 2005. str. 15-22

[3] Zde chtěla podotknout, že pád Pahlavího byl sice zapříčiněn invazí spojeneckých vojsk v roce 1941, avšak v této době byl již šáh natolik neoblíbený, že ztratil podporu všech společenských vrstev (viz kapitola Pád Pahlavího). Na rozdíl od Turecka, kde je kemalismus dodnes součástí státní ideologie, v Íránu modernizační reformy Pahlavího ani jeho syna Muhammada Rezy Pahlavího nepřesáhly dílčí úspěchy hospodářské modernizace.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více