Takasago-Giyûtai 1-8
Kapitola 1. – Historie Tchajwanu a příchod Japonců
Dříve než začneme s popisem činnosti těchto jednotek a jejich válečných zkušeností, je nutné se blížeji seznámit s historií Tchajwanu a dobou japonské kolonizace. Díky tomu tak budeme moci pochopit fanatismus, oddanost a vysoké bojové kvality těchto jednotek, které byli samotnými Japonci vysoce ceněny.
Ohlédneme-li od kolonizace ostrova Hokkaidó a Okinawa, tak je Tchajwan prvním koloniálním teritoriem Japonska, získaným jako výsledek války (porážka Číny - 17. duben 1895, mírová smlouva v Shimonoseki). Společně s tím patří Tchajwan mezi teritoria, která si Japonsko podrželo nejdelší dobu (od roku 1895 do roku 1945). Stejně tak obyvatelé Tchajwanu si vůči Japonsku stále podrželi velmi přátelský vztah a samotnými Japonci jsou považováni za nejpřátelštější projaponský národ. Takovýto přístup velmi ostře kontrastuje např. s poválečným přístupem Korejců nebo kontinentálních Číňanů.
Kde se však vzal v Tchajwancích takovýto sentiment a náklonnost? Abychom porozuměli této náklonnosti je nutné se zorientovat v krátké historii ostrova zhruba od roku 1700 našeho letopočtu.
Austronéští domorodci byli prvními obyvateli ostrova, kteří se na ostrov dostali zhruba před 5000 lety. V průběhu věků však docházelo k migraci čínského etnika, které tyto původní obyvatele nazývalo jako „surové barbary“. Čínská migrace počala někdo kolem roku 1600, v průběhu dalších 400 let byly vybudovány silnice a infrastruktura do oblastí s původními obyvateli, neboť byly velmi bohaté na přírodní zdroje (uhlí, zlato, měď, železo, cukr, dřevo, termální prameny, apod.) – prvními průkopníky této exploatace byli Španělé a Holanďané. Veškeré další vládnoucí dynastie nahlížely na původní obyvatele jako na barbary, divoké lidi a snažily se je fyzicky vyhladit či zahnat do hor.
Samotný výraz Austronésané značí spíše rodinu kmenů (jazykově příbuzných) – jedná se o národy Tchajwanu, Polynésie, Micronésie, Melanésie a také některé indonéské, malajské a filipínské kmeny. Tchajwanská austronéská kultura jako taková nebyla jednolitá struktura, ale byl to spíše konglomerát různých kultur a etnik, které ve svém souhrnu vytvářely domorodou kulturu. Můžeme rozlišit tři hlavní jazykové větve - atayalskou, tsouiskou a paiwanskou.
Díky moderním výzkumům můžeme říci, že kultura těchto domorodých obyvatel Tchajwanu může být rozdělena do dvou velkých skupin:
1) nížinní Austronésané - kmeny Babuza, Basay, Hoanya, Ketagalan, Luilang, Pazeh, Popora, Qauqaut, Siraya, Taokas, Trobiawan a Přátelé
2) horští Austronésané a Austronésané z oblasti východního Tchajwanu – kmeny Atayal, Saisiyat, Tsou, Bunun, Rukai, Paiwan, Ami, Puyuma a Yami
Postupné pronikání čínských Hanů do oblasti Austronésanů vedlo k asimilaci a zániku některých z domorodých kultur (zejména nížinných Aborigenců).
Naštěstí se podařilo zejména kmenům z východní oblasti a hor, podržet jejich zvyky a tradice. Stejně tak většina z nich sídlila na svém historickém kmenovém teritoriu. Velmi často také různé kmeny mezi sebou bojovaly, buď aby zabezpečily své lovecké území, či případně zabránily invazi nebo zabrání určité části svého kmenového území.
Etnické složení do počátku Druhé světové války tak bylo velmi pestré. Ve stručnosti lze říci, že existují dvě etnika - čínští Hanové (dnes tvořící jednoznačnou majoritu) a Austronésané (dnes tvořící kulturní minoritu).
Nicméně vraťme se zpět do období před a v průběhu japonské kolonizace ostrova Formosa.
Jakmile se stal Tchajwan japonskou kolonií roku 1895, Japonci se snažili domorodce vzdělat (zavedení školského vzdělávacího systému apod.), stejně tak se snažili změnit jejich styl života – tedy spíše snaha po usazení kmenů a řekněme zemědělská produkce. Stejně jako tomu je např. v případě Německa i japonský antropologický institut přichází na ostrov a snaží se provádět různé výzkumy a pseudovýzkumy. Samotný název Takasago tak pochází z tohoto institutu a je japonským označením Horských a východních Austronésanů (Takasago tak tedy neoznačuje nížinné kmeny). Institut také rozdělil domorodce do 9 etnických skupin v závislosti na dialektu jazyka a kulturních zvycích (kmeny Atayal, Saisiyat, Tsou, Bunun, Rukai, Paiwan, Ami, Puyuma a Yami). Stejně tak tento institut je zodpovědný za teorii, která Takasago považuje za příbuzné Japoncům. Díky této teorii tak musí všech 9 kmenů Takasago procházet japonským vzdělávacím systémem, kde jediným oficiálním jazykem byla japonština. Všichni členové kmenů Takasago jsou povinni mluvit japonsky a jsou pod tvrdým vlivem japonizace.
Japonský jazyk tak byl hlavním bodem japonského školského systému. Další body pak byly:
1) povinná školní docházka
2) 4letá základní škola - i díky této krátké době se podařilo docílit, že 80 % dětí domorodců umělo číst a psát
3) zaměření předmětů (mimo japonštiny) bylo velmi praktické, zaměřené na matematiku, lesnictví, zahradnictví a zemědělství
4) japonizace – součástí předmětů byla také recitace Chokugo (císařských výnosů a ediktů), společně s tím uctívání japonského císaře jako boha, toto úsilí Japonců o naprostou japonizaci kmenů Takasago ještě zesílilo v době bojů s Čínou (1937) a s vyhlášením Narodního mobilizačního aktu v roce 1938, příprava kmenů Takasago na válku a pro válečné potřeby tak nabrala na obrátkách a školství Tchajwanu bylo změněno spíše na zdůrazňování válečných tradic Japonska, vojenskou spolupráci národů a obětování pro císaře
Dalším ze silných rysů japonizace Tchajwanu bylo hnutí Kominka („Transformace kolonizovaných na císařské občany“). Cílem tohoto hnutí tak bylo přimět domorodce a také Hany, aby adoptovali japonská jména, mluvili japonsky a uctívali císaře. Společně s tím, díky podpoře koloniální vlády, byla mezi domorodci rozšířena představa, že nejvyšší spirituálním cílem, kterého má každý jedinec dosáhnout, je sloužit císaři a (japonskému) národu, i kdyby to mělo znamenat obětovat svůj vlastní život. Podobně se jim také podařilo začlenit mezi domorodci typicky japonské hodnoty - Takasago sami dokonce zdůrazňovali Yamatodamashi ("ducha lidí Yamato") nebo Nipponseishin ("japonský duch").
Po přečtení této kapitoly tak asi nikoho nepřekvapí, že po vypuknutí Druhé světové války na pacifickém bojišti byla většina domorodců z Formosy mentálně „připravena“ na válku podobně jako tomu bylo u „domorodých Japonců“.
Kapitola 1. – Historie Tchajwanu a příchod Japonců
Dříve než začneme s popisem činnosti těchto jednotek a jejich válečných zkušeností, je nutné se blížeji seznámit s historií Tchajwanu a dobou japonské kolonizace. Díky tomu tak budeme moci pochopit fanatismus, oddanost a vysoké bojové kvality těchto jednotek, které byli samotnými Japonci vysoce ceněny.
Ohlédneme-li od kolonizace ostrova Hokkaidó a Okinawa, tak je Tchajwan prvním koloniálním teritoriem Japonska, získaným jako výsledek války (porážka Číny - 17. duben 1895, mírová smlouva v Shimonoseki). Společně s tím patří Tchajwan mezi teritoria, která si Japonsko podrželo nejdelší dobu (od roku 1895 do roku 1945). Stejně tak obyvatelé Tchajwanu si vůči Japonsku stále podrželi velmi přátelský vztah a samotnými Japonci jsou považováni za nejpřátelštější projaponský národ. Takovýto přístup velmi ostře kontrastuje např. s poválečným přístupem Korejců nebo kontinentálních Číňanů.
Kde se však vzal v Tchajwancích takovýto sentiment a náklonnost? Abychom porozuměli této náklonnosti je nutné se zorientovat v krátké historii ostrova zhruba od roku 1700 našeho letopočtu.
Austronéští domorodci byli prvními obyvateli ostrova, kteří se na ostrov dostali zhruba před 5000 lety. V průběhu věků však docházelo k migraci čínského etnika, které tyto původní obyvatele nazývalo jako „surové barbary“. Čínská migrace počala někdo kolem roku 1600, v průběhu dalších 400 let byly vybudovány silnice a infrastruktura do oblastí s původními obyvateli, neboť byly velmi bohaté na přírodní zdroje (uhlí, zlato, měď, železo, cukr, dřevo, termální prameny, apod.) – prvními průkopníky této exploatace byli Španělé a Holanďané. Veškeré další vládnoucí dynastie nahlížely na původní obyvatele jako na barbary, divoké lidi a snažily se je fyzicky vyhladit či zahnat do hor.
Samotný výraz Austronésané značí spíše rodinu kmenů (jazykově příbuzných) – jedná se o národy Tchajwanu, Polynésie, Micronésie, Melanésie a také některé indonéské, malajské a filipínské kmeny. Tchajwanská austronéská kultura jako taková nebyla jednolitá struktura, ale byl to spíše konglomerát různých kultur a etnik, které ve svém souhrnu vytvářely domorodou kulturu. Můžeme rozlišit tři hlavní jazykové větve - atayalskou, tsouiskou a paiwanskou.
Díky moderním výzkumům můžeme říci, že kultura těchto domorodých obyvatel Tchajwanu může být rozdělena do dvou velkých skupin:
1) nížinní Austronésané - kmeny Babuza, Basay, Hoanya, Ketagalan, Luilang, Pazeh, Popora, Qauqaut, Siraya, Taokas, Trobiawan a Přátelé
2) horští Austronésané a Austronésané z oblasti východního Tchajwanu – kmeny Atayal, Saisiyat, Tsou, Bunun, Rukai, Paiwan, Ami, Puyuma a Yami
Postupné pronikání čínských Hanů do oblasti Austronésanů vedlo k asimilaci a zániku některých z domorodých kultur (zejména nížinných Aborigenců).
Naštěstí se podařilo zejména kmenům z východní oblasti a hor, podržet jejich zvyky a tradice. Stejně tak většina z nich sídlila na svém historickém kmenovém teritoriu. Velmi často také různé kmeny mezi sebou bojovaly, buď aby zabezpečily své lovecké území, či případně zabránily invazi nebo zabrání určité části svého kmenového území.
Etnické složení do počátku Druhé světové války tak bylo velmi pestré. Ve stručnosti lze říci, že existují dvě etnika - čínští Hanové (dnes tvořící jednoznačnou majoritu) a Austronésané (dnes tvořící kulturní minoritu).
Nicméně vraťme se zpět do období před a v průběhu japonské kolonizace ostrova Formosa.
Jakmile se stal Tchajwan japonskou kolonií roku 1895, Japonci se snažili domorodce vzdělat (zavedení školského vzdělávacího systému apod.), stejně tak se snažili změnit jejich styl života – tedy spíše snaha po usazení kmenů a řekněme zemědělská produkce. Stejně jako tomu je např. v případě Německa i japonský antropologický institut přichází na ostrov a snaží se provádět různé výzkumy a pseudovýzkumy. Samotný název Takasago tak pochází z tohoto institutu a je japonským označením Horských a východních Austronésanů (Takasago tak tedy neoznačuje nížinné kmeny). Institut také rozdělil domorodce do 9 etnických skupin v závislosti na dialektu jazyka a kulturních zvycích (kmeny Atayal, Saisiyat, Tsou, Bunun, Rukai, Paiwan, Ami, Puyuma a Yami). Stejně tak tento institut je zodpovědný za teorii, která Takasago považuje za příbuzné Japoncům. Díky této teorii tak musí všech 9 kmenů Takasago procházet japonským vzdělávacím systémem, kde jediným oficiálním jazykem byla japonština. Všichni členové kmenů Takasago jsou povinni mluvit japonsky a jsou pod tvrdým vlivem japonizace.
Japonský jazyk tak byl hlavním bodem japonského školského systému. Další body pak byly:
1) povinná školní docházka
2) 4letá základní škola - i díky této krátké době se podařilo docílit, že 80 % dětí domorodců umělo číst a psát
3) zaměření předmětů (mimo japonštiny) bylo velmi praktické, zaměřené na matematiku, lesnictví, zahradnictví a zemědělství
4) japonizace – součástí předmětů byla také recitace Chokugo (císařských výnosů a ediktů), společně s tím uctívání japonského císaře jako boha, toto úsilí Japonců o naprostou japonizaci kmenů Takasago ještě zesílilo v době bojů s Čínou (1937) a s vyhlášením Narodního mobilizačního aktu v roce 1938, příprava kmenů Takasago na válku a pro válečné potřeby tak nabrala na obrátkách a školství Tchajwanu bylo změněno spíše na zdůrazňování válečných tradic Japonska, vojenskou spolupráci národů a obětování pro císaře
Dalším ze silných rysů japonizace Tchajwanu bylo hnutí Kominka („Transformace kolonizovaných na císařské občany“). Cílem tohoto hnutí tak bylo přimět domorodce a také Hany, aby adoptovali japonská jména, mluvili japonsky a uctívali císaře. Společně s tím, díky podpoře koloniální vlády, byla mezi domorodci rozšířena představa, že nejvyšší spirituálním cílem, kterého má každý jedinec dosáhnout, je sloužit císaři a (japonskému) národu, i kdyby to mělo znamenat obětovat svůj vlastní život. Podobně se jim také podařilo začlenit mezi domorodci typicky japonské hodnoty - Takasago sami dokonce zdůrazňovali Yamatodamashi ("ducha lidí Yamato") nebo Nipponseishin ("japonský duch").
Po přečtení této kapitoly tak asi nikoho nepřekvapí, že po vypuknutí Druhé světové války na pacifickém bojišti byla většina domorodců z Formosy mentálně „připravena“ na válku podobně jako tomu bylo u „domorodých Japonců“.