P-15
V roce 1952 (NII-244 Ministerstva vyzbrojování) byl zahájen vývoj RL stanice pracující v dm pásmu pro zjištění nízkoletících cílů pod označením TROPA P-15.
Prototyp RLS (hlavní konstruktér – B.P.Lebeděv) prošel úspěšně státními zkouškami na polygonu v roce 1955. Od roku 1955, kdy byla stanice zařazena do výzbroje, se používala v radiotechnických jednotkách PVOS, letectvu, námořnictvu a PVO pozemních vojsk.
Při bojové činnosti se využívají tři režimy - amplitudový, amplitudový s “nahromaděním“ a koherentně-impulsní. Stanice má ochranu před aktivními poruchami na kmitočtu pomocí rychlého přeladění na jeden ze čtyřech pracovních kmitočtů. Dále je zajištěna ochrana před pasivními poruchami - pozemní odrazy a dipólové odražeče. Stanice má pozemní dotazovač typu Kremnij-2. Stanice je umístěna na podvozku ZIL - 157.
Stanice je schopna zjistit cíl typu stíhač při výšce letu 500-3000m na dálce 60-140 km. Impulsní výkon vysílače je 300 kW. Šířka vyzařovací charakteristiky v azimutu je 4,5´
V roce 1959 byly provedeny na polygonu zkoušky modernizované verze P-15M. Byly doplněny režimy automatického a poloautomatického zachycení cíle, modernizován systém selekce pohyblivých cílů a doplněna aparatura pro spojení se systémem VOZDUCH-1P.
Uljanovský mechanický závod provedl další modernizaci a v roce 1962 byly provedeny státní zkoušky stanice P-15N. Byla upravena aparatura a zavedeny další funkční bloky, které zlepšily technické a provozní charakteristiky - především efektivnost systému selekce pohyblivých cílů.
V roce 1963 na Donguzském polygonu byly v aparatuře zkoušeny parametrické vysokofrekvenční zesilovače (spolupráce Uljanovskémo mech. závodu a Moskevské technické univerzity N.E. Baumana). Dálka zjištění touto modernizací (zvýšení citlivosti přijímače) vzrostla o 14%. Byl zaveden režim fázování koherentního oscilátoru pomocí echo- signálů. Parametrické zesilovače byly nespolehlivé a teplotně nestabilní a vyžadovaly zdokonalení.
Další modernizace P-15MN byla zkušena na polygoně v roce 1970. Pro ochranu před protiradiolokačními raketami byla aparatura doplněna blokem „MERCANIJA“ (snad česky MIHOTANÍ…), přepracován pozemní dotazovač a zásadně přepracován systém selekce pohyblivých cílů.
V tomto období (70.léta) byla aparatura přepracována na novou součástkovou základnu, pozemní dotazovač byl použit modernější v systému Kremnij-2M. Výsledkem této modernizace byla nové stanice P-19 DUNAJ, 1RL134, která byla do výzbroje přijata v roce 1974.
Poznámka - prosím o doplnění, zejména technických parametrů a poznámek těch, kteří na této legendě sloužili......
gramaticky opraveno Hanyz 7.7.2009
V roce 1952 (NII-244 Ministerstva vyzbrojování) byl zahájen vývoj RL stanice pracující v dm pásmu pro zjištění nízkoletících cílů pod označením TROPA P-15.
Prototyp RLS (hlavní konstruktér – B.P.Lebeděv) prošel úspěšně státními zkouškami na polygonu v roce 1955. Od roku 1955, kdy byla stanice zařazena do výzbroje, se používala v radiotechnických jednotkách PVOS, letectvu, námořnictvu a PVO pozemních vojsk.
Při bojové činnosti se využívají tři režimy - amplitudový, amplitudový s “nahromaděním“ a koherentně-impulsní. Stanice má ochranu před aktivními poruchami na kmitočtu pomocí rychlého přeladění na jeden ze čtyřech pracovních kmitočtů. Dále je zajištěna ochrana před pasivními poruchami - pozemní odrazy a dipólové odražeče. Stanice má pozemní dotazovač typu Kremnij-2. Stanice je umístěna na podvozku ZIL - 157.
Stanice je schopna zjistit cíl typu stíhač při výšce letu 500-3000m na dálce 60-140 km. Impulsní výkon vysílače je 300 kW. Šířka vyzařovací charakteristiky v azimutu je 4,5´
V roce 1959 byly provedeny na polygonu zkoušky modernizované verze P-15M. Byly doplněny režimy automatického a poloautomatického zachycení cíle, modernizován systém selekce pohyblivých cílů a doplněna aparatura pro spojení se systémem VOZDUCH-1P.
Uljanovský mechanický závod provedl další modernizaci a v roce 1962 byly provedeny státní zkoušky stanice P-15N. Byla upravena aparatura a zavedeny další funkční bloky, které zlepšily technické a provozní charakteristiky - především efektivnost systému selekce pohyblivých cílů.
V roce 1963 na Donguzském polygonu byly v aparatuře zkoušeny parametrické vysokofrekvenční zesilovače (spolupráce Uljanovskémo mech. závodu a Moskevské technické univerzity N.E. Baumana). Dálka zjištění touto modernizací (zvýšení citlivosti přijímače) vzrostla o 14%. Byl zaveden režim fázování koherentního oscilátoru pomocí echo- signálů. Parametrické zesilovače byly nespolehlivé a teplotně nestabilní a vyžadovaly zdokonalení.
Další modernizace P-15MN byla zkušena na polygoně v roce 1970. Pro ochranu před protiradiolokačními raketami byla aparatura doplněna blokem „MERCANIJA“ (snad česky MIHOTANÍ…), přepracován pozemní dotazovač a zásadně přepracován systém selekce pohyblivých cílů.
V tomto období (70.léta) byla aparatura přepracována na novou součástkovou základnu, pozemní dotazovač byl použit modernější v systému Kremnij-2M. Výsledkem této modernizace byla nové stanice P-19 DUNAJ, 1RL134, která byla do výzbroje přijata v roce 1974.
Poznámka - prosím o doplnění, zejména technických parametrů a poznámek těch, kteří na této legendě sloužili......
gramaticky opraveno Hanyz 7.7.2009