Letouny AEW - Erieye (3) - V různých koncích světa

Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔︎︎ 👁︎ 29.052

Jak známo, nejlepším argumentem při prodeji zbraňových systémů jsou zkušenosti z jejich praktického použití, pokud možno v nějakém regionu, kde je „horká půda“. Nasazení brazilských R-99A v boji s pašeráky a narkomafií všechny tyto atributy splňuje… 4 600 zadržených ilegálních letů v roce 2006 nepotřebuje další komentář.

Na základě prvních hmatatelných výsledků z nasazení letounů R-99A s radiolokátorem Erieye v Brazílii začala řada zemí projevovat zájem o nákup podobného systému. Firma Ericsson se rozhodla zvednout hozenou rukavici a v polovině devadesátých let zahájila prodejní kampaň v některých zemích Evropy, Asie a Latinské Ameriky.

V zemi Ikarů

Reklama

První zemí, která projevila zájem o letoun včasné výstrahy, bylo Řecko. Stát, který má prakticky permanentní letecké konflikty s Tureckem nad vodami Egejského moře. Takto by HAF (Hellenic Air Force) poskytlo svým pilotům cennou výhodu.

Řecká vláda vybrala radar Erieye na platformě EMB-145 v prosinci 1998. Objednávku na dodávku čtyř letounů obdržela švédská strana 1. června 1999 s tím, že letouny budou dodány začátkem roku 2002. Celý program v hodnotě 575 milionů USD zahrnoval offsetové programy ve výši 149,7 %. Kvůli vytíženosti výrobní linky firmy Embraer a úpravám kontraktu z řecké strany však byl první drak pro přestavbu k dispozici až 16. října 2003, kdy byl odeslán k firmě Ericsson Microwave Systems k zástavbě radiolokátoru.


Letouny EMB-145 jsou vybaveny moderním "skleněným" kokpitem

Aby se překlenula mezera a urychlil se výcvik osádek, byly dva švédské S-100B upravené na standard S-100D a pronajaté HAF. Letouny měly provedený upgrade radiolokátoru, byly vybavené třemi pulty operátorů, identifikačním zařízením, kódovanými radiostanicemi Have Quick II a datalinkem Link 16.

S-100D byly přidělené 380. peruti AEW&C na základně Elefsis. První dorazil v červnu 2001 stroj s výrobním číslem 100004, následovaný 23. září téhož roku letounem 100003. O den později proběhl slavnostní předávací ceremoniál.

Řecké EMB-145 AEW&C se od brazilských R-99A liší zástavbou některých systémů od firmy Thales, zajišťující interoperabilitu s letouny NATO, pozemní sítí PVO NADGE (NATO Air Defence Ground Enviroment), řeckou komunikační sítí Hermes a systémem přenosu dat na pozemní velitelská stanoviště EGIS (Erieye Ground Interface Segment).

Reklama

Zároveň došlo k modernizaci celého systému. Na anténu byly doplněny další aktivní prvky vykrývající přední a zadní polosféru, rozšířená kapacita počítačů umožňuje zpracovávat údaje o 1 000 vzdušných a 1 000 námořních cílů, k dispozici je knihovna typických cílů, kterou je možné podle údajů naměřených v hlídkové oblasti aktualizovat.

Na palubě jsou čtyři stanoviště operátorů radaru, sedících bokem ke směru letu a jedno stanoviště operátora ESM (Electronic Support Measures). Každá konzole je vybavena třemi barevnými displeji, z nichž největší má úhlopříčku 20 palců. Protože letoun létá většinu času ekonomickou rychlostí, „natažený“ 6° nad horizont jsou stanoviště uspořádaná stupňovitě. Pro vzlet a přistání otáčejí operátoři sedadla po směru letu.


V řeckých EMB-145 AEW&C sedí operátoři bokem ke směru letu, protože letoun hlídkuje "natažený" nad horizont, jsou stanoviště uspořádána stupňovitě

Řecké EMB-145 AEW&C byly k uživateli odesílané v průběhu roku 2004 tak, aby je mělo HAF k dispozici pro zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru během olympijských her v Aténách. Systémy NATO montovala firma Thales až na území Řecka, protože podléhají utajení (hlavně provozní frekvence).

Další latino

Jako další podlehla neochvějným argumentům vláda Mexika. Ta potřebovala řešit prakticky stejné problémy jako Brazílie, jen s tím rozdílem, že nejproblematičtějším sektorem byla oblast Mexického zálivu.

Protože zájmová oblast byla mnohem menší, byl navržen model využívající jeden letoun R-99A (Bu.No. 145190) a dva námořní hlídkové P-99. R-99A je prakticky identický s brazilskou verzí, rozdíly jsou jen v radiovybavení.

Také P-99 vychází z brazilské verze R-99B jen s tím rozdílem, že nenese některé senzory, jako je multispektrální scaner a radiolokátor s bočním vyzařováním. Proti tomu je vybaven čtyřmi závěsníky pro torpéda nebo řízené střely.

Podle údajů firmy Embraer byla objednávka potvrzena v roce 2001 a letouny byly dodané v roce 2004.

Úspěch v Asii

Rozsáhlá prodejní kampaň přinesla další zákazníky. Thajské královské letecké síly RTAF (Royal Thailand Air Force) hledaly od roku 2003 náhradu za zastaralé letouny F-B5B/E. 17. října 2007 oznámil Thajský kabinet zájem o kontrakt na dodávku 12 stíhacích letounů JAS-39C/D Gripen a dvou letounů SAAB 340 AEW&C v hodnotě 1,1 miliardy USD.

Dodávky jsou rozvrženy do dvou fází. První, zahrnující šest Gripenů a jeden SAAB 340 AEW&C, výcvik pilotů a náhradní díly v hodnotě 600 milionů USD má být uskutečněna v letech 2008–2012. Druhá, zahrnující zbývající letouny v hodnotě 500 mil USD, je plánovaná na období 2013–2017.


SAAB 2000 AEW&C nese operátory na palubě, protože nikdo z potenciálních zákazníků nemá integrovaný systém velení PVOS podobný švédskému STRIL

Reklama

Letouny SAAB 340 AEW&C budou modernizované verze S-100D s operátory na palubě a příslušnými úpravami počítačového vybavení. Protože se nosný letoun SAAB 340 od roku 1999 nevyrábí, budou pro přestavbu použité draky z flotily letounů ve vlastnictví firmy SAAB, které jsou pronajímané civilním uživatelům.

Ze stejného důvodu byla v roce 2003 na aerosalonu v Paříži představena nová verze systému AEW&C s radiolokátorem Erieye využívající jako nosný letoun SAAB 2000. Nová výkonnější platforma umožnila na palubě umístit pět operátorů sedících bokem ke směru letu. Uspořádání pracovních konzolí odpovídá řeckým strojům. V přední části letounu jsou navíc čtyři místa pro velící důstojníky, s velkoplošnými obrazovkami, zobrazujícími výnosy taktické situace na zemi nebo ve vzduchu ze zvolených stanovišť operátorů.

Anténa umožňuje kruhové vyhledávání cílů, radar pracuje v osmi různých módech, jejichž přepínání je automatické podle charakteru cíle, jeho vzdálenosti, způsobu jakým se pokouší radar Erieye zarušit a dalších parametrů tak. Anténa pracuje s počítačem řízeným EMS (Energy Management System) systémem řízení vyzařované energie, který používá pro formování paprsku jen nezbytně nutný počet zářičů.

Kromě toho nese letoun systémy SIGINT pro pasivní detekci zdrojů RL signálu. Údaje SIGINT jsou zobrazované operátorům a také pilotům na obrazovce systému vlastní obrany letounu, zahrnujícím aktivní rušiče, vrhače dipólů a IR klamných cílů. Protiopatření jsou aktivována automaticky nebo nouzově ručně.


SAAB 2000 s radiolokátorem PS 890 ERIEYE na který podepsal předběžný kontrakt Pakistán

Oboustranný datalink umožňuje vytvářet obraz pozemní, námořní a vzdušné situace v reálném čase s využitím jak údajů radiolokátoru Erieye, tak údajů z dalších senzorů, včetně vlastních taktických letounů ve vzduchu. Letoun je možné využívat i bez operátorů na palubě a všechny operace řídit z pozemního střediska RCS (Reporting Centre System).

Počet zájemců stoupá

Nový letoun zaujal řadu dalších potenciálních uživatelů. Byly mezi nimi Saudská Arábie, Indonésie, Malajsie, Omán, ale předběžný zájem projevila třeba také Itálie nebo Španělsko.

Nicméně nejdál se dostala jednání s Pákistánem, který 22. června 2006 uzavřel předběžný kontrakt na dodávku sedmi letounů SAAB 2000 AEW&C v hodnotě 1,15 miliardy USD s předpokládanou dobou provozu 25 let.

V květnu 2007 byl kontrakt revidován, počet objednaných letounů snížen na pět a následně byl potvrzen. Slavnostní roll-out prvního letounu pro PAF byl proveden za přítomnosti ACM (Air Chief Marshall) Mahmooda Ahmada a pákistánského velvyslance ve Švédsku Shaheena Gilaniho 3. dubna 2008.

Stejně jako řecký nákup Erieye, přiměl Turecko nakoupit systém Wedgetail, se dá očekávat, že prodej Erieye do Pákistánu a Thajska rozhýbe trhy v sousedních zemích, které jsou jejich tradičními rivaly.

Erieye

Erieye je radiolokátor s aktivní anténou a vychylováním paprsku plošnou změnou fáze, pracující v pásmu S (3,1 – 3,3 GHz). Anténa je osazena 192 T/R (Transmitter/Receiver) moduly. Ty jsou umístěny po obou stranách nosného tělesa z uhlíkových vláken umístěného v ochranném pouzdře. Jednotky jsou chlazené vzduchem přiváděným kanály na vrchní a spodní straně antény. Celá anténa váží 900 kg.

Z funkčního hlediska se jedná o vícerežimový pulzně Dopplerovský 3D radiolokátor se spojitě měnitelnou vlnovou délkou nosné vlny. Radiolokátor pracuje s vyhledávacím paprskem s vrcholovým úhlem 0,7° v azimutu a 9° ve vertikální rovině.

Erieye má ve standardní letové hladině 6 000 m maximální dosah 450 km, je schopen detekovat cíl s RCS stíhacího letounu ve velké výšce na vzdálenost 350 km, hladinové plavidlo na 300 km a nízkoletící cíl s charakteristikou řízené střely s plochou dráhou letu na 150 km. V pasivním režimu je schopen zaměřit vysílání leteckých radiolokátorů stíhacích letounů na vzdálenost 450 km.


Mapa ukazující dosah dvojice řeckých EMB-145 AEW&C a pokrytí námořních přístupů hlavně směrem k Turecku

Elektronicky vychylovaný paprsek může být stabilizovaný vůči letounu, to znamená, že snímá stále stejný obrazec kolem letounu, respektive kolem jeho letové trasy, nebo stabilizovaný vůči zemi, takže snímá určenou plochu nezávisle na pohybu nosiče.

Radiolokátor je schopen sledovat nezávislé cíle nebo jejich skupiny. Počet je závislý především na rychlosti zpracování dat a velikosti paměti počítače.

Pro zahraniční zákazníky, kteří zpravidla vyžadují operátory na palubě letounu, je k dispozici otevřená architektura, připravená pro použití výpočetní techniky nakupované v režimu COTS (Commercial Off The Shelf).

COTS je ústupek prudkému rozvoji výpočetní techniky, který způsoboval to, že než byl vyvinutý nějaký systém, počítače, na kterých měl pracovat byly beznadějně zasataralé. takto může zákazník použít momentálně nejvýhodnější konfiguraci hardware dostupnou na trhu a veškeré změny se provádějí softwarově.

  SAAB 340AEW&C SAAB 2000 AEW&C EMB-145SA
Vojenské označení S 100B (D) - R-99A
Délka 19,73 m 27,28  m 29,87 m
Rozpětí 21,44 m 24,76 m 20,04 m
Výška 6,97 m 7,73 m 6,75 m
Motory 2xGeneral Electric CT7-9B 2xRolls-Royce Allison AE-2100A 2xRolls-Royce AE-3007A-1
Výkon/Tah 1395 kW 3100 kW 33,1 kN
Cestovní rychlost 528 km/h 682 km/h 833 km/h
Stoupavost 10 m/s 11,4 m/s 13 m/s
Dostup 7 620 m 9 450 m 11 280 m
Vytrvalost 7 hodin 9 hodin 7 hodin
Počet operátorů 0 (3) 5+4 5+3
Prázdná hmotnost 8 036 kg 13 800 kg 11 150 kg
Max. vzletová hmotnost 13 155 kg 22 800 kg 20 600 kg
Vyrobeno jednotek 4+2 1 10
Uživatelé Švédsko (6)
Thajsko (2)*
Pákistán (5)* Brazilie (5)
Řecko (4)
Mexiko (1)

 

* potvrzený konečný počet letounů

Zdroje:
Andersson Hans G., Saab aircrafts since 1937, ISBN 978-0-85177-886-0
Browne J. P. R., Thurbon M. T., Electronic warfare part.4, ISBN 818-5250-243
Col., Jane's Radar and Electronic Warfare Systems, ISBN: 978-0-7106-1558-9
Propagační brožury SAAB , BAE systems a Embraer
Periodika:
World Air Power
Letectví a kosmonautika
Code One
Aviacia i vremja
Aviacia i kosmonavtika
Flight
Web:
http://www.airforce-technology.com/
http://www.sci.fi/~fta/index.htm
http://www.greekmilitary.net/

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více