Pravdu najdeš v exilu

Autor: Zdeněk Müller 🕔︎︎ 👁︎ 11.979

Přiznávám, že jsem si ostřil pero, abych zapochyboval nad nezávislostí Kosova. Řada kolegů z ostatních blogů mě však předešla. Nebudu zmnožovat to, co bylo řečeno a přilévat oleje do ohně jeremiád. I když obavy jsou namístě, tvrdit, že jde o signál k balkanizaci Evropy a zrod nebezpečného ohniska islamizace Evropy, je přehnané. Do příliš silného vína se chystám nalít trochu vody.

Minulý týden jsem se vypravil do Amsterdamu. Z Paříže to rychlovlakem Thalys trvá čtyři hodiny. Z centra města do centra města. Usednete do pohodlného křesla a zakrátko se ocitnete v jiném povětří. Můžete dle libosti a gusta buď pokuřovat měkkou drogu, zkoušet halucinogenní houby, nebo si prohlížet Rembrandtovu Noční hlídku v Rijksmuseu či originály obrazů Vincenta van Gogha. Dříve jsme je znali jen z reprodukci prodávaných v Kulturním středisku NDR na Národní třídě v Praze.

Reklama

Na výhody Evropy jsme si zvykli lehce. Ani nám už nepřicházejí na mysl jako obrovský zisk. Moci cestovat, pozorovat, setkávat se s lidmi a mluvit s nimi. Bez pasu a valutové směny. Amsterdam ztělesňuje svobodu, svobodu, jež se nebojí sama sebe. Staví nám před oči, že Evropa nejsou jen zákazy a směrnice, není to jen obrušování národních zvláštností či „rozpouštění se jako kostka cukr v jakési evropské kávě“. Je to také a hlavně nabídka k tomu být si navzájem blíž, lépe se poslouchat, dívat se jeden druhému do tváře přímo a bez kopání do holení pod stolem. A také je to pojistka připravená pomoci, když je třeba. V kontextu kosovské aktuálnosti se mi jeví takováto připomínka jako dosti případná.

Žádný strach. Nemluví ze mne marihuanový opar z amsterodamských coffee-shopů. Ostatně, to už dávno není můj žánr. Skrze víkendovou zkušenost „exilu“ do jiného prostředí jsem si znovu uvědomil cenu vybočení z rutiny. Nikoliv asi náhodou říká židovský spisovatel George Steiner, že „pravdu najdeš v exilu“. Nejde o žádné náhlé „osvícení“. Pouze záblesk inspirace zbortí klopotně proargumentované obavy. „Nebojme se svobody a nebojme se ji dopřát druhým“.

Všechny výhrady proti kosovské nezávislosti mají určitě něco do sebe. Mluvit o nebezpečí dominového efektu má hlavu a patu. Jistě je pravda, že se rodí nebezpečný precedens pro četné menšiny v Evropě i jinde. Pro Basky, Korsičany, Maďary na Slovensku, pro izraelské Araby (nesměšovat s Palestinci!), a proč ne třeba i pro Moravany v Čechách. Ale ruku na srdce, nejsme najednou příliš státotvorní a pořádku milovní? Když se jednalo o naši svobodu, o naše práva, bylo to legitimnější? Nebo jsme se změnili? Nebyli bychom dnes v pokušení vyhnat Masaryka a zachránit Rakousko-Uhersko? Rozpad bývalé Jugoslávie nám připadá jako omyl a jsme ochotni kývnout i na to, že Srbové čelí novému „mnichovskému diktátu“. Naopak na osud Ruska, kde se po léta řešení stejné problémy, nahlížíme obvykle zcela jinak.

Kladu si otázku: Opravdu věříme svobodě a demokracii u některých jiných tak málo? Pravda, nejsme v tom sami. I velké národy Západu projevují obdobné sklony. Stačí otevřít francouzskou televizi. Kosovo, konečně svobodné! Místo nadšení, hrnou se na vás nářky. Na obrazovce exhibuje známý herec. Sype na vás celý rejstřík hrůz nacionalismu a fašismu. Na Balkáně se chápe moci mafie, prostituce a korupce! Masakry spáchané Srby jsou zapomenuty. Levicoví politici v opozici dávají najevo pohoršení z rodícího se „muslimského státu“ v Evropě.

Kdysi platilo, že ten, kdo se nebojí pokroku a otevírá se světu, patří k levici. Pesimismus byl naopak vlastní liberálům. Dnes se znaménka změnila. Levice je zpátečnická a konzervativní a liberálové jsou optimisty. V módě je být proti všemu a nebrat se za nic. Protestovat je pohodlné. Stačí dát protivníkovi nálepku. Liberálové, souhlasící s nezávislostí Kosova, jsou „zastánci fašistů“ a „proamerickými otroky“. Zbytečná polemika. Pokusme se na to jít jinak. Kosovo si zvolilo trnitou cestu. Hospodářskou a zejména energetickou provázaností s dosavadním srbským patronem riskuje zakrátko nemalé potíže. Ale žádná svoboda není zadarmo. Ať se nezávislé Kosovo předvede. Dokáže se vybavit řádnou ústavou a chovat se civilizovaně k menšinám? Nevím. Ale navrhuji dát nejprve šanci svobodě. A pak soudit podle činů.

Převzato se svolením autora z
http://muller.blog.idnes.cz/c/26525/Pravdu-najdes-v-exilu.html

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více