Junkers Ju 52

Junkers Ju 52 byl zamýšlen jako nástupce vysoce úspěšných dopravních letounů W 33 a W 34. Jeho vývoj byl zahájen koncem dvacátých let jako zvětšené verze stejné konstrukční koncepce a prototyp poprvé vzlétl v říjnu roku 1930 s jedním 725k (541kW) vidlicovým motorem BMW VII. První sériové verze Ju 52A až Ju 52D pro civilní trh se lišily jen použitým motorem, ale u Ju 52/3m byl zaveden pohon třemi motory pro zvýšení nosnosti a výkonů. Výroba této typové řady dala asi 4850 strojů, převážná většina z nich byly vojenské dodávky ve verzích od Ju 52/3m ge po Ju 52/3m g14e. Ju 52/3m sloužil původně jako bombardovací i dopravní, ale za druhé světové války to byl dopravní a výsadkový letoun (posádku tvořilo obvykle 9 členů výsadku nebo jiného komanda), nasazovaný na všech německých válčištích až do května roku 1945. Tento letoun měl, jako všechny ostatní letadla bombardovacího typu zadního střelce s jedním pohyblivým 13mm nebo 7, 92mm kulometem v zadním hřbetním střelišti a možnost montáže pohyblivého 7, 92mm kulometu v předním hřbetním střelišti. Kulomety stejné ráže měla Ju 52 v obou bočních střelištích. Narozdíl od spojeneckých bombardéru výsadkového využití však měla pomalejší stoupání. Do výšky 3000 metrů (9845 ft) vystoupala rychlostí 286km/h (178mph) za 17:30 minut. "Tetička", jak Ju 52 nazývali němečtí vojáci tvořila páteř dopravního letectva Luftwaffe po celou dobu 2. světové války.