Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 13.

Autor: Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔︎︎ 👁︎ 21.603

Kapitola 10 - Finanční problematika spojenecké pomoci 

V této kapitole bych se rád věnoval dimenzi spojenecké pomoci, která je jaksi upozaďována ve všech zdrojích o Lend Lease – jedná se o finanční aspekty spojenecké pomoci (např. státní úvěry, dodávky stříbra a zlata, rozpočtová problematika, kreditní facility, apod.). Pro širokou veřejnost se zájmem o tuto problematiku je v podstatě velmi, velmi omezený počet dostupných knih či dostatečně fundovaných zdrojů (např. pro čtenáře z ČR a SR neexistuje ani jedna kniha přeložená do češtiny či slovenštiny, která by se zabírala touto tématikou komplexně). Je určitě zajímavé, že i např. vzpomínky některých klíčových osobností historie Lend Lease uvádí naprosto fantaskní údaje ohledně finančních dopadů Lend Lease (samozřejmě zejména na sovětské straně, např. odstrašujícím případem jsou vzpomínky N. Chruščova, ze kterých budu dále citovat).

Problém vězí implicitně již v samotném tématu, které klade velmi vysoké nároky na interdisciplinární znalosti - alespoň na přiměřené úrovni problematika teorií veřejných financí a ekonomie (včetně politické ekonomie) obecně, dále pak účetně-statistických principů v rámci SSSR a v neposlední řadě pak ekonomické a vojenské historii SSSR. Řeklo by se, že znalosti z těchto oblastí mohou být dostatečné, nicméně další překážkou je, že v případě Sovětského Svazu se nejedná o klasický evropský tržní systém, ale direktivní systém s velmi častými „umělými úpravami“ standardních monetárních veličin (např. ceny, inflace, monetární báze, apod.) v systému národních účtů (samozřejmě v rámci sovětské politické ekonomie). Do popředí se tak dostávají obecné problémy týkající se komparativní ekonomie (např. Gerschenkronův efekt, skutečné vs. plánované hodnoty), převedení sovětských statistik do principů západních metodik (např. vykazování HDP, odvozování a modelace inflace a stálých cen) a narovnání ideologického ohýbání vedoucího k deformacím ve výkaznictví, apod. Toto celkově pak tvoří pro většinu profesionálních historiků i amatérských badatelů v podstatě dostatečný důvod, proč se do studia příliš nepouštět (toto je ještě umocněno již i tak i velmi omezeným okruhem zájemců, kteří mají chuť se do studia pustit). Proto berme tuto kapitolu jako počátek skutečného zkoumání o problematiku financování v rámci SSSR.

Reklama

Než začnu ohledně jistě zajímavé kapitoly věnované především problematice státního rozpočtu a všem jeho položkám, ještě bych se však rád omluvil čtenářům za vypuštění podkapitol ohledně dalších dodávek výzbroje (např. zejména velmi důležitá lodní problematika). I přestože jsem tyto dodávky vypustil z tohoto článku, jedná se o velmi důležité dodávky zejména s ohledem na logistiku a protiponorkový boj. Drtivá většina lodních dodávek měla podobu lodí Liberty a torpédoborců, korvet či minolovek. Jednalo se o velmi významná čísla z celkového počtu sovětských lodí. Jenom pro posouzení, nejedná se o úplný výčet - tento výčet např. nezahrnuje předané lodě z italského námořnictva (např. hovoří se až o 15 ponorkách, tato data jsou však do dnešních dní utajena) či některé stále neujasněné dodávky (jedná se o dodávky za celé válečné období, není tedy omezeno roky této práce):

  • 23 ledoborců a remorkérů
  • 8-12 kutrů Pobřežní stráže a meteorologické, pomocné logistické a monitorovací lodě
  • 102 lodí Liberty (někde je uváděn větší počet, zejména v Kongresové vyšetřovací zprávě vzniklé po válce)
  • 29 tankerů 
  • 105 lodí pro protiponorkový boj (šalupy, korvety, apod.)
  • 197 torpédovek a torpédových člunů
  • zhruba 131 válečných lodí (torpédoborce, minolovky, lehký křižník)
  • 3-5 ponorek
  • 7 784 dodaných lodních motorů

Nicméně o této problematice bych případně napsal, až dokončím celkový ucelený přehled problematiky Lend Lease.


USS Foote (DD – 169) byl po první světové válce torpédoborcem třídy Wickes v námořnictvu Spojených států. Byl převeden do Royal Navy jako HMS Roxborough (I07) a později do sovětského námořnictva jako Zhyostky (nebo Doblestny; zdroje se různí).
commons.wikimedia.org

Dopady spojenecké pomoci na příjmovou stranu rozpočtu - úvod do problematiky

Avšak pojďme tedy na finanční aspekty spojenecké pomoci a fiskální politiku (rozpočtovou; pro ekonomicky vzdělané - pro potřeby této práce budu tyto dva termíny používat víceméně jako synonyma, i když si plně uvědomuji rozdílnost těchto dvou pojmů v ekonomické teorii. Nicméně zaměřením tohoto článku není napsat akademickou práci, ale pouze seznámit veřejnost s problematikou. Proto si tuto nepřesnost dovolím udělat.).

Začněme však úvodem do obecné problematiky veřejných financí v době válečné - v moderní době je naprostá většina válek vedena jako fiskálně negativních, většinou je tak konečným výsledkem deficit (rozuměj negativní saldo) státního rozpočtu (války na dluh). Co to však v realitě znamená? Deficitem státního rozpočtu se nazývá situace, kdy jsou očekávané státní/vládní výdaje vyšší než očekávané příjmy rozpočtu. Hlavní příčinou pro tento scénář jsou zejména obrovské výdaje spojené s militarizací země (tzn. vybudování nových produkčních kapacit, zefektivňování infrastruktury, mobilizace a s tím spojené náklady na ozbrojené složky, výdaje na výzbroj a výstroj, apod.).

Reklama

Aby byl stát schopen pokračovat ve vedení válečných operací, je proto nutné tento deficit rozpočtu pokrýt nějakými dodatečnými prostředky zejména na příjmové straně. V drtivé většině případů totiž nelze snížit výdajovou stranu rozpočtu (přeci jenom snížení výdajů např. na dodávky výstroje a výzbroje by mohlo mít negativní důsledek na výsledek válečného střetnutí). Samozřejmě je možné změnit poměry některých kapitol na výdajové straně (tedy např. zmrazit či snížit platy státních zaměstnanců, starobní důchody apod. a tyto „uspořené“ prostředky pak „přelít“ do kapitoly válečných výdajů), nicméně tímto procesem většinou nedojde ke změně absolutní výše výdajů.  Proto se většina soupeřících stran v období 2. světové války snažila o zvýšení příjmů - každý stát má určité rezervy v příjmové složce, a proto v případě válečných rozpočtových opatření je možné určité procento výdajů na válku financovat těmito víceméně nepopulárními nástroji.  Mezi typické případy např. patří:

  1. Úspory obyvatelstva - jedná se o drastické a velmi nepopulární opatření. V demokratických zemích k němu nebylo přistoupeno, nicméně v komunistickém bloku se uplatňovalo celkem standardně i v případě „měnových“ reforem (např. ČSSR),
  2. Zvýšení daní z příjmu - celkem standardní nástroj ve většině válčících států,
  3. Zvýšení daně z přidané hodnoty či v USA jsou to různé regionální obchodní daně (Sales Tax, Service Tax, apod.),
  4. Státní loterie a zákaz soukromé loterie - opět velmi často používaný nástroj ke zvýšení příjmové stránky rozpočtu,
  5. Cla a různé dovozní přirážky - v případě SSSR myslím, že většina čtenářů bude dost překvapena masivností těchto cel,
  6. Válečné dluhopisy, bondy a pokladniční poukázky - asi nejznámějším případem jsou samozřejmě válečné bondy v USA,
  7. Fondy - v mírových dobách stát vytváří různé podpůrné a rezervní fondy např. na zemědělství - peníze zde uložené jsou pak použity na financování válečných výdajů
  8. Dary, sponzorství, různé sbírky, apod.
  9. Aktivní operace se státním pokladem - státní poklad je většinou držen ve formě zlata nebo dalších cenných kovů, ale i různých devizových rezerv, apod.
  10. Úspory státních zaměstnanců a ozbrojených sil  - standardním postupem bylo, že vojáci nedostávali 100% svého žoldu, ale pouze malou část. Zbytek byl pak veden „na knihách“ rozpočtu jako vklady s určitým úročením s tím, že veškeré vklady budou vyplaceny po válce nebo po konci služebního poměru. Tímto si tak každý stát v podstatě půjčoval od svých občanů.
  11. Mobilizace dodatečných zdrojů v ekonomice - jedná se o volné rezervy, které mohou mít jakoukoli podobu např. zvýšení těžby zlata, stříbra; zefektivnění dopravy (tzn. např. úspory v palivu); centralizace nákupu/procurementu; centralizace rozhodujících pravomocí (odstranění tedy nadbytečných managerských a rozhodovacích struktur); zvýšení dohledu nad investicemi a reprioritizace výdajové stránky; a tak dále.

V případě, že ani tato opatření nebyla dostatečná pro zajištění vyrovnanosti rozpočtu, bylo potřeba zajistit externí financování - tedy financování ostatními státy, nadnárodními organizacemi či soukromými subjekty (např. soukromé banky, bohatí jedinci, nadnárodní korporace atd.). Rád bych však upozornil, že v době 2. světové války ještě neexistovaly Brettenwoodské instituce, např. jako Skupina Světové banky.

Problematika veřejných financí je však víceméně komplexnější zahrneme-li i faktor času - válka trvá většinou delší časové období a proto dochází k tomu, že pokud byl v roce 1 rozpočtový deficit pokryt nějakým úvěrem či půjčkou, v roce 2 je většinou ještě potřeba zahrnout do výdajové složky i platbu za úroky z roku 1 (v případě totální války trvající několik let se tak již jedná o velmi složitou problematiku makroekonomického plánování). 

Vraťme se však k naší problematice - Sovětský Svaz se netěšil přílišné oblibě mezi ostatními komerčními či státními subjekty a bylo pro něj těžké získat externí financování. Na druhou stranu existovala skupina bankéřů z Wall Street, a také v některých zemích Evropy, zvaná „Bolševičtí bankéři“ (např. J.P. Morgan, T. W. Lamont, O. Aschberg), která byla ochotna SSSR poskytnout levné půjčky. V rozpočtech SSSR byly tyto úvěry zahrnuty do kapitoly nazvané „Úvěry“. Bohužel do dnešních dní v podstatě není znám přesný rozklad této položky mezi jednotlivé věřitele (na ruské i americké straně se jedná o dokumenty, které jsou stále v režimu utajení; případně jsou to dokumenty držené v soukromých rukách a nedostupné pro většinu badatelů). Obecně lze říci, že v roce 1942 tato položka představovala zhruba 7-10 % financování celkového přírůstku navýšení rozpočtu SSSR v důsledku Velké vlastenecké války (v absolutním čísle tato položka představovala 5,2 miliardy rublů v roce 1942).

Největší mezivládní pomocí pro SSSR se tak stala pomoc USA v rámci programu Lend Lease a spolupráce s Británií, které poskytly nutné injekce ve formě vyrobených statků, úvěrů, otevřených úvěrových a obchodních linek, plateb cel a dovozních přiřážek a také samozřejmě ve formě darů. 

Aby současní ekonomičtí historici byli schopni přesně analyzovat dopady finančních pomocí USA a Velké Británie bylo potřeba získat dokumenty ohledně ropočtu a válečných opatření z období 1941-1945. V případě SSSR v době 2. světové války naštěstí máme údaje o rozpočtu z archivů tzv. „Ruského státního ekonomického archivu“ (Rossiiskii gosudarstvennyi arkhiv ekonomiki), dříve známý pod jménem„ Ústřední státní archiv SSSR pro národní ekonomiku“. Jednotlivé dokumenty zachycují celkový rozpočet po jednotlivých čtvrtletích či letech, ale zejména také přírůstky příjmové stránky rozpočtu způsobené válečnými opatřeními. Díky tomu tak můžeme jasně analyzovat dopady pomocí Lend Lease a Velké Británie ve třech základních oblastech:

  1. Úvěry + dodávky zlata + otevřené úvěrové linky
  2. Samotné dodávky a jejich monetární hodnota
  3. Cla a jiné importní přirážky.

Dříve než však začnu analyzovat jednotlivé oblasti, jako vždy bych rád podotknul některé detaily, které jsou nutné znát při čtení ekonomických dokumentů ze sovětských archivů. Stejně jako v ostatních případech jsou sovětské statistiky do určité míry znehodnocené některými implicitními chybami plynoucími ze zvláštností sovětského systému národních účtů. Nejedná se tedy o úmyslné zkreslení, ale pouze o chybu systému jako takového - v případě naší problematiky to je zejména rigidně centrálně stanovovaná cena statků způsobující nadhodnocení cen domácí produkce (díky inherentní chybě v oceňování nové produkce a naprosté absenci zpětné vazby, rozuměj tržní ceny) a naopak podhodnocování cen externí produkce díky snaze dostat tyto statky s tržní cenou do centrálně stanovovaného cenového systému domácí produkce (tedy v realitě např. některé produkty s vysokou přidanou hodnotou např. fotografické materiály, strojírenská zařízení, komunikační zařízení apod. byla ohodnocena cenou sovětské výroby, i přestože Sověti nebyli schopni tyto produkty vyrábět; nebo i přestože se jednalo o kvalitativně velmi odlišné produkty).

Jako důsledek všech těchto nepřesností započali po roce 2001 západní i někteří ruští ekonomové s procesem tzv. „rekonstrukce datových řad“ - tzn. snaha znovuvytvořit statistické veličiny na základě primárních dat od ředitelů podniků, zplnomocněnců Goskomstatu, apod. To vedlo k prvním výsledkům, kdy panuje obecná shoda na tom, že sovětské HDP bylo díky implicitním chybám nadhodnoceno od 150-300%. Bohužel pro nás tyto výzkumy se zatím soustředí na HDP, a rozpočet a jeho jednotlivé položky jsou zatím jaksi upozaděny.

Proto prosím při čtení následujících podkapitol mějte na paměti, že údaje mnou uváděné jsou minimální hranicí, v realitě však spíše bude efekt LL významnější!

 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více